Bojovníku Tobě bych v první řadě radil - pokud si nejsi jistý s delšími půsty a musíš se ptát, tak je nedělej! Získej nejdříve dostatek vlastních zkušeností s kratšími půsty a postupně je prodlužuj, až se dostaneš třeba i na těch 40 dnů. Pokud si nejsi jistý např. tím co Tě čeká, nemáš zkušenosti jak reaguje Tvé tělo a jak to řešit, tak mohou být takové půsty pro Tebe nebezpečné. Měl bys jít vpřed raději malými, ale bezpečnými kroky. Vždy jen tak rychle, aby ses naučil řešit si své problémy sám, aniž se musíš ptát na rady.
Doplním zde svou odpověď, kterou jsem psal Bojovniku v SZ. Upozorňuji ale, že jde jen o mé názory a mohou být mylné nebo se lišit od jiných názorů. Vzhledem k tomu, že neexistuje obecná "Pravda", záleží na příjemci které názory s ním rezonují tak, aby ho inspirovaly.
-------------
Fungování půstů chápu tak, že během půstu se nepřepíná tělo nějakým skokovým přepínačem na jiný režim. V těle probíhá neustálá výměna látek, buňky se regenerují nebo rozpadají. Záleží na množství okolních stavebních látek - když je dostatek živin, převládá konstrukce nad destrukcí a buňky se udržují ve funkčním stavu. Když není dostatek, buňky se rozpadají a živiny z nich se dostávají do těla - podobně jako funguje osmotický tlak a výměna látek ve hmotě.
Mezi půstem a jedením není žádná ostrá hranice, tělo se nepřepíná do jiných režimů. Když se ubírá jídlo, zvyšuje se množství živin získaných z tkání a převládá rozpadání tkání. Pro půsty je důležité, že když se vynechá jídlo, sníží se koncentrace živin v krvi, tím se zvýší rozpad tkání a to znamená pročišťování organismu, protože se odplavují toxiny které byly v tkáních uložené. A také se ničí bakterie a jiní paraziti, protože se vyhladoví a tělo se snaží je také vstřebávat (=léčí se nemoci).
Když se přisunuje do těla něco, třeba čaje nebo minerály, tak ty látky se vstřebávají do krve, koncentrace látek v krvi se zvyšuje a tím se snižuje možnost uvolňovat toxiny z tkání. Tedy, ty látky snižují účinnost půstu. Ale je to jen malé množství látek oproti běžné stravě, není to zásadní katastrofa a mnozí půstaři běžně pijí čaje (ne ovocné, ty mají i cukry), protože si tím zpříjemňují nepříjemné stavy při půstu.
Když je koncentrace nežádoucích látek v těle vyšší (např. hodně čaje + příliš mnoho odpadu z tkání), projevuje se to jako intoxikace (otrava) organismu. Brání se tak uvolňování živin z rozpadajících se tkání (protože koncentrace látek v krvi je velká a tak se snižuje rychlost rozpadu tkání). Projevuje se to pak tak, že toxikovaný člověk při půstu cítí slabost, nic se mu nechce, cítí se mizerně. Při příliš velkých koncentracích může dojít až ke smrti (to je jedna ze základních příčin úmrtí z hladu).
Změny v trávicím systému se dějí v tom, že cokoliv co člověk běžně považuje za stravu, ale i obecně něco co má nějakou chuť, tak způsobí vylučování trávicích šťáv (žaludek se tím podráždí), např. se zvýší produkce HCl a to může být trochu nepříjemné. Ale organismus se do ničeho nepřepíná, jen se mohou objevovat pocity běžné při hladu. Hlad způsobují bakterie v trávicím systému - když bakterie hladoví, produkují odpadní látky které dráždí trávicí systém a proto při hladu vzniká nepříjemný pocit. Při půstu se bakterie snaží přežít tím, že se zakuklí nebo umírají vyhladověním - proto je pocit hladu při půstu především 3 dny na začátku a pak ustává (kdyby byl hlad funkcí organismu, nebyl by důvod aby slábl, naopak by časem ještě sílil).
Když pošleme něco do žaludku, bakterie se probudí, využijí tu trochu živin pro sebe (nemusí se tak dostat živiny ani do těla) a začnou intenzivně produkovat své odpadní látky, což se projeví jako že po malém množství např. cukrů při půstu se objeví opět velký hlad. Stejně tak cokoliv s výraznou chutí při půstu, třeba i jen žvýkačka bez živin, probouzí trávení a bakterie, projeví se to jako vlčí hlad který může člověka přinutit až skončit s půstem, ale organismu to přímo nijak neublíží. Když je někdo už na tento způsob zvyklý, jeho psychika neprobouzí trávení např. při chuti čaje, tak už by s čaji při půstu neměl mít problémy.
Minerály ve vodě - sice trochu zvýší koncentraci látek v krvi a mohou způsobit zpomalení půstu (zvýší se pocit únavy), ale je to tak málo, že to běžně člověk ani nemusí poznat, obzvláště když je navyklý pročišťovat si krev ještě např. pohybem. Ani trocha uhlí ve vodě by neměl být žádný problém. Jediný efekt může být že taková voda nemusí chutnat. Trochu jiná situace je u plastů - když se dá destilka do plastové nádoby, poměrně rychle se vstřebávají chemikálie z plastu a projeví se to už i výrazně na chuti, taková voda je dost cítit po plastu. Taková koncentrace plastů už nejspíš může dělat tělu problém. Nemám to sice ničím potvrzené, ale beru to tak, že co člověk cítí jako nepříjemně, tak už může škodit. Nějaké soli ve vodě bych ani necítil, ty by mi nevadily, ale plast bych už hodně cítil a proto předpokládám že to bude škodit.
No a pak se zde uplatňuje ještě psychika. A to je ten rozdíl mezi půstem 40 dnů nebo přechodem 21 dnů. Energetický systém v těle je řízen především psychikou (což je samozřejmé, odkud jinak by tělo mohlo vědět, co zrovna se děje a jak se přizpůsobit). Psychika řídí distribuci životní energie (čchi). Pokud člověk VÍ že je v půstu, tělo řídí především aby fungoval na zásoby živin. Vznikne-li přitom ještě přesvědčení, že při půstu slábne, skutečně se pak cítí stále hůř, tělo se nepřizpůsobuje jiným zdrojům a nechává energetické kanály zavřené.
Při přechodu na pránu si člověk naopak uvědomuje, že chce přejít na pránický zdroj energie. Vizualizuje si jak tělo prosvětluje pránickou energií. Probouzí v sobě nadšení a vnitřní sílu, což znamená že se otvírá příjmu pránické energie. Ovšem na takové sebeřízení už musí být připravený po psychické stránce, musí už vědět jak tyto energie řídit, co při tom má cítit. Proto je potřebná k tomu příprava a nemusí to jít každému (hodně pomáhá společný přechod, protože lidé se tak navzájem ovlivňují, davové nadšení umí hodně vyprovokovat vnitřní energii). Takto je možné nastartovat vnitřní pránickou energii, která pak nahrazuje energii z živin. Jiným protipólem je anorexie - tito lidé chtějí především zhubnout, neplánují čerpání energie odjinud. Tělo se této myšlence podřizuje - blokuje příjem energie a snaží se co nejvíce spotřebovávat vlastní zásoby. Až ke smrti (díky psychice přestává fungovat pud sebezáchovy).
Člověk na práně proto může i občas něco sníst, pokud to má pro "pohlazení mysli" a není na stravě závislý (=je schopný po jídle nejíst bez problémů dalších několik dnů, aniž mu klesá energie nebo klesá váha). Vědomým působením mu trávení stravu zpracuje, i využije živiny z ní, ale i pak pokračuje distribuce pránické energie, díky které se zbaví rychle toxinů z jídla a může pokračovat opět bez problémů v pránickém stylu.
Voda a prána: když se vynechá strava, tělo se především čistí od toxinů, tj. klesá hmotnost. Nepříjemné stavy při půstu jsou způsobené především toxikací odpady. Toxiny (a i psychika) brání tomu, aby tělo využívalo efektivně pránické zdroje energie. Během půstu toxikace klesá a tělo postupně přechází stále více na pránu, proto během půstu se snižuje rychlost poklesu váhy. Převládne-li rychlost nárůstu pránické energie nad toxikací, člověk může získávat pocit návalu energie během půstu (příp. až do stavu, kdy se cítí tak dobře, že jeho vnitřní radost podstatně silněji probudí zdroje prány a může zůstat na práně). Nebo naopak když je produkce toxinů mnohem silnější než nárůst prány, cítí se během půstu stále slaběji a hůře.
Když někdo dosáhne stavu kdy mu naskočí dostatečně vydatný zdroj prány, nemá ještě vyhráno. Ještě dlouhou dobu potom se jeho tělo detoxikuje - tj. musí se rozpadat tkáně aby se uvolňovaly toxiny v nich uložené. A také se tělo musí zbavovat parazitů (=myšleny např. i viry a bakterie a jiné organismy v našich orgánech, protože těch máme každý opravdu hodně). Proto i po přechodu nemůže zdroj prány jet ještě naplno a tělo se musí regenerovat. Je proto důležité i po přechodu pít ve zvýšeném množství vodu, aby se odplavovaly toxiny. Toto pročišťování může trvat i měsíce (pránista cítí, jak se mu v těle stále hýbou orgány, např. zmenšují se odplavováním tuků). Voda u pránisty není proto příznakem jeho duchovní úrovně na práně, ale je to přechodný stav po přechodu.
Pránista ke svému životu potřebuje především energii v čisté formě. Ne ani tak že by prána vyráběla dostatečné množství živin jako u stravy, ale pránista tyto živiny nepotřebuje. Živiny jsou běžně potřebné na látkové výměny a přenášení energie. Např. zpracování jedné látky vyžaduje přísun jiné látky. Ale to u pránisty není potřeba, protože ten dostává energii v čisté formě. Jeho buňky se také rozpadají a tvoří, ale na vše stačí recyklace vlastních živin - to co se uvolní, to se opět využije. Proto potřebuje doplňovat jen stopová množství látek a ty může získávat jen ze vzduchu. Doplňuje si jen čistou energii - a domnívám se že ji nezískává z žádných záhadných duchovních zdrojů, ale že zdrojem energie je naše Slunce (mimo naši sluneční soustavu by ani pránista nepřežil). Proto lidem výrazně klesá životní energie a optimismus, když je zataženo (voda tuto energii velmi odstíní a pohlcuje - protože i základem Slunce je vodík, stejně jako ve vodě). A lze pozorovat geopatogenní zóny - což jsou sluneční vlny pránické energie oscilující v Zemi a vytvářející tak různě silná pole. Vody potřebuje trochu více - nejen po přechodu na pročišťování, ale pak později i jako náhradu při odpařování (chlazení organismu). Na to nemusí stačit vzdušná vlhkost a tak někteří pránisté pijí. Časem nepotřebují pročišťování toxinů vodou, stačí jim na doplňování zásob i jen velmi malé množství vody, třeba skleničku za několik dnů. Možná je tato hypotéza mylná, protože jestli pránistovi přibude najednou několik kg váhy když mu "naběhne vnitřní voda", pak by to nejspíš nemohlo být ze vzdušné vlhkosti.
Ano prána je koncentrovaná i např. ve stravě a odtud ji získáváme, proto více nabudí nezpracovaná syrová strava. Při vypouštění stravy bych to ale spíš vysvětlil tak, že každý máme díky stravě a parazitům orgány v různém stavu. Některé fungují hůře a podle toho je nutné přizpůsobovat i stravu. Každý typ stravy vyžaduje dodání jiných složek na kompenzaci svého zpracování a to závisí hodně i na stavu orgánů, jak si s tím zpracováním poradí. Proto bych různá složení vypouštěné stravy přisuzoval spíš různému fungování orgánů než různému stavu čaker. Ve skutečnosti je to ale to samé - když některý orgán funguje špatně, znamená to že tam jsou usídlení parazité a tím místem pak špatně prochází životní energie (protože ji parazité spotřebovávají) a proto můžeme říct že ta čakra funguje špatně.
Před přechodem na pránu je nutné se především pročistit, protože v naší civilizované společnosti jsme každý už tak silně zanesení a nefunkční, že i kdyby se nám přechod povedl, tak se následující detoxikací můžeme dostat do velkých problémů. Nejspolehlivější cestou k pročištění jsou půsty. Dobře fungují zpočátku i série krátkých půstů, např. 1 den půst a 1 den pauza. Pročišťování před přechodem obvykle trvá dlouho než se člověk dostane na dostatečně dobrý stav - rok nebo dva. Jenom lidé s přírodních končin jsou schopni přejít rychleji, protože nebyli tak zatoxikovaní jako my. Pročišťování je poznat podle toho, že při opakovaných půstech se člověk cítí stále líp a půsty jdou snadněji. Když udělá mezi půsty příliš dlouhou pauzu, rychlost toxikace převládá nad detoxikací a efekt se nedostaví. Teprve až člověk zvládne půsty dlouhé několik týdnů, aniž mu to dělá nějaké potíže (a dokonce ke konci těchto půstů cítí příval energie), tak pak teprve může uvažovat o přechodu - tj. nevracet se k jídlu, vizualizovat si prosvícení těla pránou, dokud jeho tělo nezačne přibývat na hmotnosti.
Možností cest k breathariánství je neomezeně. Nejen přes půsty, ale i plynulý přechod přes stravu, nebo přes pohyb nebo přes víru atd. Různé příklady cest jsou uvedené zde na stránkách v sekci
Breathariánství. Ale vždy mají všechny jedno společné - nabuzení vnitřní energie, vnitřního nadšení a radosti.
Bílkoviny - s tím není takový problém. V každé stravě je nějaký poměr bílkovin i sacharidů, jen v některé převládá víc, v jiné míň. Ale tělo si s tím stejně dokáže vždy poradit a zpracuje to vždy podle potřeb. I ze sacharidů nebo tuků si umí vytvořit dostatek svaloviny. Pro tvorbu svaloviny (i při půstu) je potřeba buď pohyb, nebo alespoň vizualizace. Tělo se při půstu snaží šetřit a dělá jen to co musí. Když se člověk při půstu hýbe, tak se snaží budovat svalovinu a má k tomu dostatek látek. Na udržení svaloviny při půstu je proto důležitější pohyb než to jaké živiny tělo při půstu má k dispozici. No a pohyb se dá tak trochu nahradit i psychikou. Tělo řídí distribuci především podle informací z hlavy (hlava ví, zda člověk běhá a je třeba posilovat svaly pro příště). Jsou známé pokusy, kdy lidé jen meditovali a představovali si pohyb a tělo si nabudovalo svalovinu vydatněji než lidé co se skutečně hýbali. Při vizualizaci si člověk totiž nepředstavuje únavu jakou zažívá při pohybu, povely k budování svaloviny jsou proto intenzivnější.