Na diskuzi  

Zobrazeno 2034x

Životopis jógina - kapitola 43: Zmrtvýchvstání Šrí Juktéšvara (úryvek)

Ve tři hodiny odpoledne 19. června 1936 – týden po zjevení Kršny – jsem seděl v bombajském hotelu na lůžku, když tu mě vyrušilo z meditace oblažující světlo. Před mýma otevřenýma a užaslýma očima se celý pokoj proměnil v podivný svět a sluneční svit v nadpřirozenou nádheru.

Zalily mě vlny vytržení, když jsem spatřil postavu Šrí Juktéšvara z masa a kostí.

„Můj synu,“ řekl mistr něžně s úsměvem, který by okouzlil i anděly.

Poprvé v životě jsem nepoklekl v pozdravu k jeho nohám, ale okamžitě jsem pokročil kupředu, abych ho hladově vzal do náručí. Chvíle všech chvil! Zármutek uplynulých měsíců byl daní, kterou jsem považoval za nicotnou ve srovnání s bystřinou požehnání, jež se teď na mne řinula.

„Můj mistře, tak drahý mému srdci, proč jste mě opustil?“ V přemíře radosti jsem mluvil nesouvisle: „Proč jste mě nechal odjet na kumbhmélu? Jak trpce jsem si vyčítal, že jsem od vás odjel!“

„Nechtěl jsem zasahovat do tvého blaženého očekávání, že uvidíš poutní místo, kde jsem se poprvé střetl s Bábádžím. Opustil jsem tě jenom na chvíli; cožpak už zase nejsem s tebou?“

„Ale jste to opravdu vy, mistře, týž Boží Lev? Máte totéž tělo, které jsem pohřbil do krutého písku Purí?“

„Ano, mé dítě, jsem to já. Toto je tělo z masa a krve. Ačkoli je vidím jako éterické, pro tvůj zrak je fyzické. Vytvořil jsem si z kosmických atomů úplně nové tělo, docela jako ono fyzické tělo vesmírného snu, které jsi uložil pod snovým pískem v Purí ve svém snovém světě. Jsem vpravdě vzkříšen – ne na zemi, ale na astrální planetě. Její obyvatelé odpovídají víc mé vysoké úrovni než pozemské lidstvo. Tam se ty a tvoji milovaní setkáte jednoho dne i se mnou.“

„Nesmrtelný guru, povězte mi toho víc!“

Mistr se krátce a vesele uchechtl. „Prosím tě, drahý,“ řekl, „nemohl bys trochu uvolnit to své sevření?“

„Jenom maličko!“ Svíral jsem ho jako chobotnice. Cítil jsem stejnou slabou, přirozenou vůni, která byla pro něho kdysi charakteristická. Kdykoli si vzpomenu na ony nádherné hodiny, vyvstane ještě teď v mých pažích a dlaních elektrizující dotek jeho těla.

„Tak jako jsou sesíláni na svět proroci, aby pomáhali lidem zbavit se své karmy, bylo i mi Bohem určeno, abych sloužil na astrální planetě jako spasitel,“ vysvětloval Šrí Juktéšvar. „Říká se jí Hiranjalóka čili Zářná astrální planeta. Tam pomáhám vyspělým bytostem zbavit se astrální karmy a tak dosáhnout vysvobození z astrálních znovuzrodů. Obyvatelé Hiranjalóky jsou duchovně vysoce vyspělí; všichni si ve své poslední pozemské inkarnaci osvojili meditací schopnost uvědoměle opustit při smrti své fyzické tělo. Nikdo nemůže vstoupit do Hiranjalóky, pokud neprošel dole na zemi stavem savikalpasamádhi do vyššího stavu nirvikalpasamádhi.

Obyvatelé Hiranjalóky už prošli obyčejnými astrálními sférami, kam musí jít po smrti ze země téměř všechny bytosti; tam odčinili mnoho semen svých minulých skutků v astrálních světech. Jenom vyspělé bytosti mohou v astrálních světech provádět takovou spásnou práci. Aby byly jejich duše plněji vysvobozeny ze zámotků karmanových stop uložených v jejich astrálních tělech, byly pak vyšší bytosti vtaženy astrálním zákonem do znovuzrození v nových astrálních tělech v Hiranjalóce, astrálním slunci či nebi, kde jsem byl vzkříšen, abych jim pomáhal. V Hiranjalóce jsou i vysoce vyspělé bytosti, které přišly z vyššího, jemnohmotnějšího kauzálního světa.“

Moje mysl byla teď tak dokonale sladěna s myslí mého gurua, že mi své slovní obrazy sděloval zčásti řečí a zčásti přenosem myšlenek. Mohl jsem tak rychle vnímat souhrn jeho idejí.

„Četl jsi v písmech,“ pokračoval mistr, „že Bůh umístil lidskou duši postupně do tří těl – myšlenkového či kauzálního těla; jemnohmotného astrálního těla, sídla duševní a citové přirozenosti; a hrubého fyzického těla. Na zemi je člověk vybaven fyzickými smysly. Astrální bytost pracuje se svým vědomím a pocity a tělem ze živototronů. Bytost s kauzálním tělem zůstává v blažené oblasti idejí. Já se zabývám těmi astrálními bytostmi, které se připravují na vstup do kauzálního světa.“

„Zbožňovaný mistře, povězte mi toho, prosím, o astrálním kosmu více!“ Ačkoli jsem na guruovu žádost poněkud uvolnil sevření svých paží, byly ještě stále ovinuty kolem něho, pokladu nad poklady, který se vysmál smrti, aby za mnou přišel.

„Je mnoho astrálních planet, kde se to jen hemží astrálními bytostmi,“ začal mistr. „Obyvatelé používají astrálních letadel čili mas světla, aby cestovali z jedné planety na druhou rychleji než elektřina a radioaktivní energie.

Astrální vesmír, složený z různých jemnohmotných vibrací světla a barvy, je mnohonásobně větší než hmotný kosmos. Celé fyzické stvoření visí jako malý pevný koš pod obrovským světelným balonem astrální sféry. Právě tak, jako v prostoru bloudí mnoho fyzických sluncí a hvězd, existuje také bezpočet astrálních slunečních a hvězdných soustav. Jejich planety mají astrální slunce a měsíce krásnější, než jsou ty fyzické. Astrální světelné zdroje připomínají polární záři – sluneční astrální záře je oslnivější než mírná záře měsíce. Astrální den a noc jsou delší než ty naše na zemi.

Astrální svět je nekonečně krásný, čistý a spořádaný. Nejsou tam žádné mrtvé planety ani pusté země. Pozemské vady – plevel, bakterie, hmyz, hadi – tam neexistují. Na rozdíl od proměnlivých podnebí a ročních dob na zemi si astrální planety uchovávají stálou teplotu věčného jara s občasně zářivě bílým sněhem a mnohobarevným deštěm. Na astrálních planetách je hojnost opálových jezer a jasných moří a duhových řek.

Obyčejný astrální vesmír – ne jemnohmotnější astrální nebe Hiranjalóka – je zalidněn miliony astrálních bytostí, které přišly víceméně nedávno ze země, a také miliardami víl, mořských panen, ryb, zvířat, skřítků, polobohů a duchů; všichni sídlí na různých astrálních planetách ve shodě se svou astrální kvalifikací. Dobrým a zlým duchům jsou vyhrazena rozdílná sférická obydlí či vibrační oblasti. Dobří mohou cestovat svobodně, ale zlí duchové jsou odsouzeni do vymezených zón. Stejně tak, jako žijí na zemi lidské bytosti na povrchu, červi v půdě, ryby ve vodě a ptáci v povětří, jsou astrálním bytostem různého stupně přiděleny vhodné vibrační příbytky.

Padlí temní andělé vyhnaní z jiných světů spolu válčí živototronovými bombami nebo mentálními mantrickými vibračními paprsky. Tyto bytosti sídlí v pochmurných oblastech nižšího astrálního kosmu a pykají tam za svoji špatnou karmu.

V rozsáhlých oblastech nad temným astrálním vězením je všechno zářivé a krásné. Astrální vesmír je sladěn s Boží vůlí a plánem dokonalosti přirozeněji než země. Každý astrální objekt je především projevem boží vůle a částečně i volání vůle astrálních bytostí. Mají schopnost upravovat nebo zvyšovat půvab a formu čehokoli, co už Bůh stvořil. Dal svým astrálním dětem svobodu a výsadu libovolně měnit nebo vylepšovat astrální vesmír. Na zemi musí být pevná hmota přeměněna v tekuté nebo jiné skupenství přírodními nebo chemickými procesy, kdežto astrální pevné se mění v astrální tekuté, plyn či energii jedině a okamžitě z vůle obyvatel.

Země je zatemněna válkami a vražděním na moři, na souši i ve vzduchu,“ pokračoval guru, „ale astrální oblasti znají jen šťastný soulad a rovnost. Astrální bytosti zhmotňují a odhmotňují své podoby, jak se jim zlíbí. Květiny, ryby nebo zvířata se mohou na čas proměnit v astrální lidi. Všechny astrální bytosti mají svobodu vzít na sebe jakoukoli podobu a snadno spolu komunikují. Žádné pevné, určité přírodní zákony je neomezují – jakýkoli astrální strom lze například s úspěchem požádat o mango či jiné ovoce, květ, ba i o jiný předmět. Jsou tu jistá karmanová omezení, ale ne co do různých podob. Všechno vibruje Božím tvořivým světlem.

Nikdo se nerodí z ženy; potomky zhmotňují astrální bytosti s pomocí své vesmírné vůle do speciálně utvářených, astrálně zhuštěných forem. Nedávno fyzické tělesnosti zbavená bytost přichází do astrální rodiny, přitahována podobnými mentálními a duchovními sklony.

Astrální tělo není podrobeno chladu, horku nebo jiným přírodním podmínkám. Jeho anatomie zahrnuje astrální mozek čili tisíciplátkový lotos světla a šest probuzených center sušumny neboli astrální mozkopáteřní osy. Srdce čerpá kosmickou energii i světlo z astrálního mozku a rozvádí je do astrálních nervů a buněk čili živototronů. Astrální bytosti mohou působit na své tělo živototronickou silou nebo mantrickými vibracemi.

Astrální tělo je přesným protějškem poslední fyzické podoby. Astrální bytosti podržují stejný zjev, jaký měly při svém posledním pobytu na zemi v mládí; občas si však některá astrální bytost zvolí zjev svého stáří, jako teď já.“ Mistr, ze kterého vyzařovala sama esence mládí, se vesele zasmál.

„Na rozdíl od trojrozměrného fyzického světa poznatelného jen pěti smysly jsou astrální sféry viditelné i všeobsáhlým šestým smyslem – intuicí,“ mluvil Šrí Juktéšvar dál. „Všechny astrální bytosti vidí, slyší, čichají, chutnají a dotýkají se čirým intelektuálním cítěním. Mají tři oči, z nichž dvě jsou částečně zavřené. Třetí a hlavní astrální oko, vertikálně umístěné na čele, je otevřené. Astrální bytosti mají všechny vnější smyslové orgány – uši, oči, nos, jazyk a pokožku – ale používají intuitivního smyslu, aby vnímaly kteroukoli částí těla; mohou vidět ušima, nosem nebo kůží, mohou slyšet očima či jazykem a chutnat ušima či pokožkou a tak dále.

Lidské tělo je vystaveno nesčetným nebezpečím a snadno se poraní nebo zmrzačí; éterické astrální tělo může sice občas utrpět zranění pořezáním nebo pohmožděním, ale rány se okamžitě zahojí pouhou vůlí.“

„Gurudévo, jsou všechny astrální bytosti krásné?“

„Krása je v astrálním světě duchovní kvalitou a ne vnější záležitostí,“ odvětil Šrí Juktéšvar. „Proto nepřikládají astrální bytosti mnoho významu rysům tváře. Mají však tu výsadu, že se mohou odívat libovolně do nových, barevných, astrálně zhmotněných těl. Tak jako se pozemšťané oblékají při slavnostních příležitostech do nového hávu, najdou si i astrální bytosti příležitost pokrýt se speciálně vymyšlenými podobami.

Radostné astrální oslavy na vyšších astrálních planetách, jako je Hiranjalóka, se konají, když je bytost vysvobozena z astrálního světa duchovním pokrokem, a proto je připravena vstoupit do ráje kauzálního světa. Při takových příležitostech se zhmotní i Neviditelný Nebeský Otec a světci, kteří jsou v Něm ponořeni, do těl podle své volby a připojí se k astrálním oslavám. Aby potěšil své milované uctívače, bere na sebe Pán jakoukoli žádoucí podobu. Uctíval-li ho věřící oddaností, vidí Boha jako Božskou Matku. Pro Ježíše byl přitažlivější než jakákoli jiná představa otcovský aspekt Nekonečného. Individualita, kterou Stvořitel obdařil každé ze svých stvoření, klade na Pána všechny představitelné i nepředstavitelné nároky!“ Guru i já jsme se společně zasmáli.

„Přátelé se v astrálním světě snadno navzájem poznají,“ hovořil dál Šrí Juktéšvarův krásný flétnový hlas. „Radují se z nesmrtelnosti přátelství a uvědomují si nezničitelnost lásky, o níž se při smutném, klamném loučení s pozemským životem často pochybuje.

Intuice astrálních bytostí proniká závojem a pozoruje lidskou činnost na zemi, ale člověk nemůže vidět astrální svět, pokud nemá aspoň poněkud vyvinutý svůj šestý smysl. Tisíce pozemšťanů už aspoň na okamžik zahlédly astrální bytost nebo astrální svět.

Pokročilé astrální bytosti v Hiranjalóce zůstávají většinou za dlouhých astrálních dnů a nocí v bdělé extázi a pomáhají řešit složité problémy vesmírné vlády a spásy marnotratných synů, duší připoutaných k zemi. Když bytosti v Hiranjalóce spí, mívají občas snové astrální vize. Jejich mysl je zpravidla ponořena do vědomého nejvyššího blaha nirvikalpy.

Obyvatelé všech částí astrálních světů jsou ještě stále podrobeni duševním agoniím. Citlivé mysli vyšších bytostí na planetách, jako je Hiranjalóka, pociťují ostrou bolest, dojde-li k nějaké chybě v chování nebo vnímání pravdy. Tyto vyspělé bytosti se snaží sladit každý svůj čin a myšlenku s dokonalostí duchovního zákona.

Komunikace se mezi astrálními obyvateli provádí výhradně astrální telepatií a televiděním; neexistují pro ně zmatky a nedorozumění z psaného či mluveného slova, které musí snášet obyvatelé země. Tak jako se zdá, že dík sérii filmových políček se osoby na plátně v biografu pohybují a jednají, ale ve skutečnosti nedýchají, chodí a jednají astrální bytosti jako inteligentně řízené a koordinované světelné obrazy, bez nutnosti čerpat sílu z kyslíku. Údržba člověka je závislá na pevných látkách, tekutinách, plynech a energii; astrální bytosti se udržují hlavně kosmickým světlem.“

„Můj mistře, jedí něco astrální bytosti?“ Vpíjel jsem jeho okouzlující výklad vnímavostí všech svých schopností – mysli, srdce i duše. Nadvědomé pravdy jsou trvale skutečné a neměnné, zatímco prchavé smyslové zážitky a dojmy jsou jenom dočasně nebo relativně pravdivé a v paměti rychle ztrácejí svou živost. Slova mého gurua se tak pronikavě vtiskovala do kůže mé bytosti, že mohu kdykoli, když přenesu své myšlení do nadvědomého stavu, jasně znovuprožívat tu božskou zkušenost.

„Z astrální půdy vyrůstá hojnost zeleniny, podobné zářivým paprskům,“ odpověděl. „Astrální bytosti jedí zeleninu a pijí nektar, který proudí v nádherných světelných fontánách a v astrálních potocích a řekách. Tak jako je možné na zemi vydolovat z éteru neviditelné obrazy osob, zviditelnit je s pomocí televizoru a pak je zase vypustit do prostoru, mohou i obyvatelé astrálních planet svou vůlí zhustit Bohem stvořené, neviditelné astrální plány zeleniny a rostlin vznášející se v éteru. Stejně tak se z nejbujnější fantazie těchto bytostí zhmotňují celé zahrady vonných květin, aby se později zase vrátily ke své éterické neviditelnosti. Ačkoli jsou obyvatelé Hiranjalóky a podobných planet téměř osvobozeni od nutnosti jíst, existuje ještě vyšší nepodmíněná existence skoro úplně osvobozených duší v kauzálním světě, které nejedí nic kromě many blaženosti.

Astrální bytosti vysvobozené ze země se setkávají s množstvím příbuzných, otců, matek, žen, manželů a přátel, kteří zůstali v průběhu různých inkarnací na zemi a čas od času se objeví v různých částech astrální oblasti. Nevědí si proto rady, koho zvlášť milovat; tímto způsobem se učí dávat svou božskou, rovnou lásku všem dětem a individuálním výrazům Boha. Ačkoli vnější zjev milovaných se mohl změnit víceméně podle vývoje nových kvalit v posledním životě dotyčné duše, astrální bytost svou neomylnou intuicí pozná všechny, kdo jí byli na jiných úrovních existence drazí, a vítá je v jejich novém astrálním domově. Protože každý atom ve stvoření je neuhasitelně obdařen individualitou, je astrální přítel rozpoznán, ať už na sebe vezme jakýkoli kostým, tak jako je zblízka rozpoznatelná totožnost herce navzdory jakémukoli převleku.

Život je v astrálním světě delší než na zemi. Normální průměrná délka života astrální bytosti je pět set až tisíc let, měřeno časovými měřítky naší země. Tak jako některé sekvoje přežívají jiné stromy o tisíciletí a jako někteří jógini žijí stovky let, zatímco většina lidí umírá před šedesátkou, žijí i některé astrální bytosti mnohem déle, než je obvyklá délka astrální existence. Návštěvníci astrálního světa tam pobudou delší nebo kratší dobu podle váhy své fyzické karmy, která je po určité době stáhne zpět na zem.

Astrální bytost nemusí bolestně zápasit se smrtí v době, kdy odkládá své světelné tělo. Mnoho těchto bytostí je přesto poněkud nervózní při pomyšlení, že mají vyměnit svou astrální podobu za jemnohmotnější kauzální. Astrální svět nezná nedobrovolnou smrt, nemoci ani stárnutí. Tyto tři hrozby jsou prokletím na zemi, kde člověk nechává své vědomí, aby se skoro plně ztotožňovalo s křehkým fyzickým tělem vyžadujícím neustálou pomoc od vzduchu, vody, potravy a spánku, aby vůbec mohlo existovat.

Fyzickou smrt doprovází zmizení dechu a rozpad tělesných buněk. Astrální smrt spočívá v rozptýlení živototronů, oněch jednotek energie, které znamenají život astrálních bytostí. Při fyzické smrti ztrácí bytost povědomí o svém mase a nabývá vědomí o svém jemnohmotném těle v astrálním světě. Bytost, která v danou dobu zažije astrální smrt, tak přechází od vědomí astrálního zrodu a smrti k fyzickému zrodu a smrti. Tyto opakující se cykly astrálního a fyzického zarámování jsou nevyhnutelným údělem všech neosvícených bytostí. Definice nebe a pekla ve svatých písmech vyvolávají někdy vzpomínky – hlubší než podvědomé – na dlouhé řady zkušeností v bezstarostných astrálních a neradostných pozemských životech.“

„Milovaný mistře,“ požádal jsem, „mohl byste mi popsat podrobněji rozdíl mezi znovuzrozením na zemi a v astrálních a kauzálních sférách?“

„Člověk jako individualizovaná duše má v podstatě kauzální tělo,“ vysvětloval guru. „Toto tělo je matricí pětatřiceti idejí požadovaných Bohem jako základ či kauzální myšlenková síla, ze kterých později vytvořil jemnohmotné astrální tělo o devatenácti elementech a hrubé fyzické tělo o šestnácti elementech.

Oněch devatenáct elementů astrálního těla jsou mentální, citové a živototronové elementy. Devatenáct složek tvoří inteligence, ego, cit, mysl (smyslové vědomí), pět nástrojů poznávání, jemnohmotné protějšky smyslů zraku, sluchu, čichu, chutě a hmatu, pět nástrojů jednání, mentální protějšky výkonných schopností tvořit, vyměšovat, mluvit, chodit a uplatňovat manuální zručnost a pět nástrojů životní síly, pověřených provádět krystalizační, asimilační, eliminační, metabolizační a oběhovou funkci těla. Toto jemnohmotné astrální zarámování přežívá smrt fyzického těla, které je složeno ze šestnácti hrubých kovových a nekovových elementů.

Bůh v sobě vymyslel různé ideje a promítl je do snů. Tak vyvstala Dáma Kosmický Sen, ozdobená všemi svými nesčetnými nádhernými ornamenty relativity.

V pětatřiceti myšlenkových kategoriích kauzálního těla propracoval Bůh všechny složitosti devatenácti astrálních a šestnácti fyzických protějšků člověka. Zhuštěním vibračních sil, napřed jemnohmotných a pak hrubých, vytvořil lidské astrální tělo a nakonec fyzickou formu člověka. Podle zákona relativity, kterou se původní jednoduchost změnila v udivující mnohotvárnost, jsou kauzální vesmír a kauzální tělo odlišné od astrálního kosmu a astrálního těla; fyzický kosmos a fyzické tělo jsou obdobně charakteristicky rozdílné od jiných forem stvoření.

Tělo z masa a krve je vyrobeno ze zpevněného, objektivizovaného snu Stvořitele. Na zemi je stále přítomna dualita: nemoc a zdraví, bolest a radost, ztráta a zisk. Lidské bytosti narážejí na omezení a odpor v trojrozměrných věcech. Je-li touha člověka žít vážně otřesena nemocí nebo jinou příčinou, přichází smrt; těžký převlečník masa je dočasně odložen. Duše však zůstává uzavřena v astrálních a kauzálních tělech. Přilnavou silou, která drží pohromadě všechna tři těla, je touha. Síla nesplněných tužeb je kořenem veškerého zotročení člověka.

Fyzické tužby mají své kořeny v egoismu a smyslových rozkoších. Puzení k smyslovým zážitkům nebo jejich svůdnost je mocnější než síla touhy spojená s astrálním lpěním nebo kauzálními vjemy.

Astrální touhy se soustřeďují na požitek ve formě vibrace. Astrální bytosti si užívají éterickou hudbu sfér a uchvacuje je pohled na veškerou tvorbu jako nevyčerpatelná vyjádření měnícího se světla. Astrální bytosti rovněž cítí světlo čichem a chutí a hmatem. Astrální touhy jsou proto spojeny se schopností astrální bytosti vnímat všechny objekty a zkušenosti jako formy světla nebo jako zhuštěné myšlenky či sny.

Kauzální touhy uspokojuje jedině vnímání. Téměř osvobozené bytosti, uvězněné jenom kauzálním tělem, spatřují v celém vesmíru realizaci snových idejí Boha; mohou pouhou myšlenkou zhmotnit cokoli a vše. Kauzální bytosti proto považují fyzický smyslový požitek nebo astrální potěšení za hrubé a pro jemnou citlivost duše dusivé. Kauzální bytosti realizují svoje tužby tím, že je okamžitě zhmotňují. Kdo zjistí, že ho pokrývá jenom tenký závoj kauzálního těla, může přivést k projevu celé vesmíry jako Stvořitel. Protože všechno stvoření je zrobeno z kosmické tkaniny snů, má duše tence oděná kauzalitou velikou realizační sílu.

Duši od přírody neviditelnou je možné rozeznat jedině podle přítomnosti jejího těla nebo těl. Pouhá přítomnost těla znamená, že jeho existence umožňují nesplněné touhy.

Dokud je duše člověka uzavřena v jedné, dvou nebo třech tělesných nádobách, pevně zapečetěných zátkou nevědomosti a touhy, nemůže splynout s mořem Ducha. Když je hrubá fyzická schránka zničena kladivem smrti, zůstávají ještě stále další dva obaly – astrální a kauzální – a brání duši, aby se vědomě připojila ke Všudepřítomnému Životu. Když se moudrostí dosáhne stavu bez tužeb, její síla rozloží obě zbývající nádoby. Drobná lidská duše se pak vynoří, konečně svobodná, a splyne s Nezměrnou Šíří.“

Požádal jsem mistra, aby mi blíže osvětlil vysoký a tajemný kauzální svět.

„Kauzální svět je nepopsatelně jemný,“ odpověděl. „Aby jej člověk pochopil, musel by mít tak obrovskou sílu koncentrace, že by dokázal zavřít oči a představit si astrální vesmír i fyzický vesmír v celé jejich rozlehlosti – světelný balon s pevným košem – jako existující jenom v myšlenkách. Kdyby se mu dík této nadlidské koncentraci podařilo změnit oba vesmíry se vším všudy v pouhé ideje, dosáhl by kauzálního světa a stanul na hranici, kde mysl a hmota splývají. Tam by vnímal všechno stvoření – pevné, tekuté, plynné, elektřinu, energii, všechny bytosti, bohy, lidi, zvířata, rostliny, bakterie – jako formy vědomí, tak jako když člověk zavře oči a uvědomuje si, že existuje, ačkoli jeho fyzický zrak jeho tělo nevidí a ono je přítomno jenom jako představa.

Všechno, co může udělat lidská bytost ve fantazii, může udělat kauzální bytost ve skutečnosti. Nejkolosálnější představivá lidská inteligence je schopna jedině v duchu se pohybovat od jedné myšlenkové krajnosti ke druhé, přeskakovat v duchu z planety na planetu, nebo se bez konce řítit dolů do propasti věčnosti, nebo se hnát jako raketa k baldachýnu s galaxiemi, nebo těkat jako světlo reflektoru po mléčné dráze a hvězdných prostorách. Ale bytosti v kauzálním světě mají mnohem větší svobodu a mohou bez úsilí okamžitě proměňovat své myšlenky ve skutečnost, a to bez jakýchkoli hmotných nebo astrálních zábran či karmanových omezení.

Kauzální bytosti si uvědomují, že fyzický kosmos není primárně složen z elektronů, ani astrální kosmos se původně neskládá ze živototronů, ale že oba byly stvořeny z nejdrobnějších částeček Boží myšlenky, rozsekaných a rozdělených májou, zákonem relativity, který brání zjevně oddělit noumen od Jeho jevů.

Duše v kauzálním světě rozpoznávají v sobě navzájem individualizované body radostného Ducha; jejich ideje-věci jsou jediné předměty, které je obklopují. Kauzální bytosti vidí rozdíl mezi svými těly a myšlenkami jenom jako pouhé ideje. Tak jako si člověk, když zavře oči, může představit oslnivé bílé světlo nebo slabý modrý opar, jsou kauzální bytosti schopny pouhým myšlením vidět, slyšet, cítit, chutnat a hmatat; vytvářejí nebo rozpouštějí cokoli silou kosmické mysli.

Jak smrt tak znovuzrození existují v kauzálním světě jenom v myšlenkách. Bytosti s kauzálním tělem se živí jedině ambrozií věčně nového poznávání. Pijí z pramenů míru, potulují se po nepošlapané půdě představ, plavou v oceánské nekonečnosti blaha. Jejich jemná myšlenková těla se míhají kolem milionů Duchem stvořených planet jako čerstvé bubliny vesmírů, hvězdy moudrosti, spektrální sny zlatých mlhovin po celé nebesky modré hrudi Nekonečna.

Mnoho bytostí zůstává po tisíce let v kauzálním kosmu. Potom se osvobozená duše vytáhne hloubkou extáze z drobného kauzálního těla a vezme na sebe obrovitost kauzálního kosmu. Všechny jednotlivé proudy idejí, oddělené vlny síly, lásky, vůle, radosti, míru, intuice, klidu, sebeovládání a soustředění splynou ve věčně šťastné Moře blaha. Duše už nemusí zakoušet své štěstí jako individualizovanou vlnu vědomí, ale je vřazena do Jediného Kosmického Oceánu se všemi jeho vlnami – věčným smíchem, vzrušením i tepotem.

Když je duše venku z obalu tří těl, uniká navždy zákonu relativity a stává se nezničitelně věčně existující. Pohleď na motýla Všudepřítomnosti s křídly pokrytými hvězdami a měsíci a slunci! Duše rozprostřená v Duchu zůstává sama v oblasti bezesvětlého světla, beztemné tmy, bezmyšlenkového myšlení, opilá svou extází radosti v Božím snu kosmického stvoření.“

„Svobodná duše!“ zvolal jsem s posvátnou úctou.

„Když duše konečně vyjde ze tří džbánů tělesných klamů,“ pokračoval mistr, „splyne v jedno s Nekonečnem bez jakékoli ztráty individuality. Kristus dosáhl této konečné svobody, ještě než se narodil jako Ježíš. Ve třech stadiích své minulosti, symbolizovaných v jeho pozemském životě třemi dny jeho zážitků smrti a zmrtvýchvstání, dosáhl síly plně povstat v Duchu.

Nerozvinutý člověk musí absolvovat nesčetné pozemské, astrální i kauzální inkarnace, aby se vynořil ze svých tří těl. Mistr, který dosáhne této konečné svobody, si může vybrat buď se vrátit na zem jako prorok, aby přiváděl zpět k Bohu jiné lidské bytosti, nebo jako já sídlit v astrálním vesmíru. Tam přejímá spasitel část břemen karmy obyvatel, a tak jim pomáhá ukončit jejich cyklus znovuzrozování v astrálním kosmu a pokračovat v cestě do kauzálních sfér. Nebo může osvobozená duše vstoupit do kauzálního světa, aby pomáhala tamním bytostem zkrátit jejich úděl v kauzálním těle a dosáhnout absolutní Svobody.“

„Chtěl bych se dozvědět víc o karmě, která nutí duše vracet se do tří světů.“ Byl bych dokázal poslouchat svého vševědoucího mistra navěky. Nikdy za jeho pozemského života jsem si nemohl osvojit tolik z jeho moudrosti najednou. Poprvé jsem teď získával jasný, pevný vhled do tajemných meziprostor na šachovnici života a smrti.

„Fyzickou karmu či touhy musí člověk úplně odčinit, než je umožněn jeho trvalý pobyt v astrálních světech,“ vysvětloval svým vzrušujícím hlasem mistr. „V astrálních sférách žijí dva druhy bytostí. Ty, kdo se ještě musí zbavit pozemské karmy, a proto musí znovuobývat hrubé fyzické tělo, můžeme po jejich fyzické smrti klasifikovat spíše jako dočasné návštěvníky astrálního světa než jeho trvalé obyvatele.

Bytostem s neodpykanou pozemskou karmou není dovoleno odejít po astrální smrti do vyšších kauzálních sfér kosmických idejí; musí pendlovat sem a tam jenom mezi fyzickým a astrálním světem, postupně si vědom svého fyzického těla ze šestnácti hrubých elementů a astrálního těla o devatenácti jemnohmotných složkách. Po každé ztrátě fyzického těla zůstává však nerozvinutá bytost ze země z větší části v hluboké mdlobě smrtelného spánku a sotva si uvědomuje krásnou astrální sféru. Po astrálním odpočinku se takový člověk vrací pro další lekce na materiální úroveň a opakovanými cestami postupně přivyká světům z jemnohmotné astrální tkáně.

Řádní nebo dlouhodobí obyvatelé astrálního vesmíru jsou naproti tomu ti, kdo se už nemusí vracet k hrubým vibracím země, navždy osvobozeni od všech materiálních tužeb. Takové bytosti se musí vypořádat jenom s astrální a kauzální karmou. Při astrální smrti přecházejí do nekonečně jemnějšího kauzálního světa. Na konci určitého období, určeného kosmickým zákonem, odhodí myšlenkovou formu kauzálního těla a potom se vracejí do Hiranjalóky nebo na jinou podobně vysokou astrální planetu, znovuzrozeni v novém astrálním těle, aby se vyrovnali se svou dosud neodpykanou astrální karmou.

Teď už můžeš, můj synu, plněji pochopit, že jsem byl božským rozhodnutím vzkříšen,“ pokračoval Šrí Juktéšvar, „jako vykupitel astrálně se znovurodících duší, jež se vracejí zpět z kauzální oblasti, spíše než oněch astrálních bytostí, které přicházejí ze země. Pokud ty ze země ještě podržují zbytky materiální karmy, nevystupují na tak vysoké astrální planety, jako je Hiranjalóka.

Tak jako se většina lidí na zemi nenaučila oceňovat viděním získaným meditací vyšší radosti a přednosti astrálního těla, a proto se touží po smrti vrátit k omezeným, nedokonalým radostem země, i mnoho astrálních bytostí si při normálním rozpadu svých astrálních těl nedovede představit vyšší stav duchovní radosti v kauzálním těle, drží se představ o hrubším astrálním štěstí a touží znovunavštívit astrální ráj. Takové bytosti se musí zbavit těžké astrální karmy, než mohou po astrální smrti dosáhnout trvalého pobytu v kauzálním myšlenkovém světě, tak tence odděleném od Stvořitele.

Teprve když už bytost nemá další touhu po zážitcích v astrálním vesmíru, libém pro oko, a nemůže upadnout do pokušení vrátit se tam, zůstává v kauzálním světě. Tam se uvězněná duše zbaví veškeré kauzální karmy či zárodků minulých tužeb, vyrazí poslední ze tří zátek nevědomosti, vynoří se z poslední nádoby kauzálního těla a splyne s Věčným. Už to chápeš?“ usmál se mistr.

„Dík vaší milosti ano. Nemám slov, jak jsem rád a vděčný.“

Ještě nikdy jsem odnikud nezískal tak inspirující poznání. Ačkoli se hinduistická písma zmiňují o kauzálních a astrálních světech a třech tělech člověka, byly ony stránky nesmírně vzdálené a bezobsažné ve srovnání s vřelou autentičností mého vzkříšeného mistra. Pro něho už opravdu neexistovala ani jediná „neobjevená země, od jejíchž řek se žádný cestovatel nevrací“.

„Vzájemné prostupování tří těl člověka vyjadřuje mnoha způsoby jeho trojí přirozenost,“ hovořil guru dál. „V bdělém stavu na zemi je si lidská bytost více či méně vědoma svých tří nosičů. Když se smyslově oddává chutím, vůním, dotekům, zvukům a pohledům, funguje hlavně její fyzické tělo. Když si něco představuje nebo chce, uplatňuje se především její astrální tělo. A její kauzální nástroj dochází vyjádření, když člověk přemýšlí nebo se noří hluboko do sebezkoumání či meditace; geniální kosmické myšlenky napadají člověka, který si zvykl kontaktovat své kauzální tělo. V tomto smyslu můžeme klasifikovat člověka zhruba jako ‚materiálního‘, ‚energického‘ a ‚intelektuálního‘.

Asi po šestnáct hodin denně se člověk ztotožňuje se svým fyzickým nosičem. Potom spí; jestliže sní, zůstává ve svém astrálním těle a bez úsilí si vytváří jakékoli objekty, stejně jako to dělají astrální bytosti. Spí-li však hluboce a beze snů, je na několik hodin schopen přenést své vědomí – neboli pocit svého jáství – do kauzálního těla; takový spánek oživuje. Ten, kdo sní, kontaktuje své astrální a ne kauzální tělo; jeho spánek plně neosvěžuje.“

S láskou jsem se díval na Šrí Juktéšvara při jeho obdivuhodném výkladu.

„Andělský guru,“ řekl jsem, „vaše tělo vypadá přesně jako tehdy, když jsem je oplakával v ášramu v Purí.“

„Ano, moje nové tělo je dokonalou kopií starého. Zhmotňuji nebo odhmotňuji tuto formu libovolně a mnohem častěji, než jsem to dělal, když jsem byl ještě na zemi. Teď cestuji v okamžiku světelným rychlíkem z planety na planetu nebo dokonce z astrálního vesmíru do kauzálního či do fyzického.“ Božský guru se usmál. „I když se teď pohybuješ tak rychle, nebylo pro mě nijak těžké tě v Bombaji dostihnout.“

„Ach mistře, tak jsem truchlil kvůli vaší smrti!“

„Copak jsem zemřel? Není to protimluv?“ Šrí Juktéšvarovi se rozsvítila v očích láska a pobavení.

„Jenom jsi na zemi snil; na zemi jsi viděl mé snové tělo,“ pokračoval. „Později jsi ten snový obraz pohřbil. A teď bylo moje jemnější tělo – které vidíš a ještě pořád svíráš v náručí – vzkříšeno na jiné, jemnější snové planetě Boha. Jednoho dne skončí i toto jemnější tělo a jemnější snová planeta; ani ony nejsou navěky. Všechny snové bubliny musí jednou při posledním doteku procitnutí prasknout. Rozlišuj, můj synu Jógánando, mezi sny a Realitou!“

Tato myšlenka védántského vzkříšení mě naplnila úžasem. Styděl jsem se teď, že jsem mistra litoval, když jsem viděl v Purí jeho tělo bez života. Konečně jsem pochopil, že můj guru vždycky plně bděl v Bohu a nepojímal svůj život a skon na zemi i své nynější vzkříšení jako nic víc než relativity božských idejí v kosmickém snu.

„Teď jsem ti, Jógánando, pověděl pravdu o svém životě, smrti i vzkříšení. Netruchli pro mne; raději šiř všude příběh mého vzkříšení z Bohem vysněné lidské země na jinou Bohem vysněnou planetu astrálně oděných duší. Vlije to novou naději do srdcí snílků tohoto světa, poblázněných utrpením a bojících se smrti.“

„Ano, mistře.“ S radostí se podělím o svou radost z jeho vzkříšení s jinými.

„Na zemi byly moje požadavky nepohodlně vysoké, pro povahu většiny lidí nedostupné. Často jsem ti huboval víc, než bylo třeba. Prošel jsi mojí zkouškou; tvoje láska zářila skrze mraky všeho kárání.“ A dodal něžně: „Přišel jsem ti dnes taky říct, že už nikdy se nebudu dívat přísným pohledem výtek. Už ti nebudu hubovat.“

Jak mi to mistrovo kárání scházelo! Každé z nich bylo ochranným andělem strážným.

„Jen mi vyčítejte třeba milionkrát, nejdražší mistře! Vyhubujte mi i teď!“

„Ne, už nebudu.“ Jeho božský hlas zněl vážně, ale pod ním byl spodní proud smíchu. „Ty a já se budeme spolu usmívat tak dlouho, dokud se budou naše dvě podoby jevit v iluzorním Božím světě jako různé. Nakonec splyneme společně ve Vesmírném Milovaném; naše úsměvy budou Jeho úsměvem a náš společný zpěv radosti bude znít věčností, aby dolehl k duším sladěným s Bohem.“

Potom mi Šrí Juktéšvar odhalil jisté věci, které tu nemohu prozradit. Za ty dvě hodiny strávené se mnou v hotelovém pokoji v Bombaji mi zodpověděl každou otázku. Mnoho proroctví o světě, která onoho červnového dne 1936 pronesl, se už splnilo.

„A teď tě opustím, můj milovaný.“ Při těchto jeho slovech jsem cítil, jak se mi v náručí rozplývá.

„Mé dítě,“ zazněl jeho hlas, vibrující až v samé obloze mé duše, „kdykoli vstoupíš do nirvikalpa samádhi a zavoláš mě, přijdu k tobě z masa a krve jako dnes.“

S tímto nebeským slibem mi Šrí Juktéšvar zmizel z očí. Oblačný hlas zvučel melodicky. „Pověz to všem! Kdokoli pozná v nirvikalpě, že naše země je jenom snem Boha, může přijít na jemnější snovou planetu Hiranjalóky a najde mě tam vzkříšeného v těle, naprosto podobném mému pozemskému tělu. Pověz to všem, Jógánando!“

Ten tam byl žal z rozchodu. Lítost a zármutek nad jeho smrtí, které mi dlouho kradly klid, s hanbou uprchly. Nekonečnými, nově otevřenými póry duše se jako fontána řinulo štěstí. Tyto póry, dříve ucpané nepoužíváním, očistila a rozšířila záplava extáze. Podvědomé myšlenky a city z minulých inkarnací setřásly své karmanové skvrny, zářivě obnoveny božskou návštěvou Šrí Juktéšvara.

V této kapitole své autobiografie jsem uposlechl příkazu svého gurua a rozšířil dobrou zvěst, i když ji třeba nezvídavá generace zavrhne. Válet se dovede člověk dobře; zoufalství je mu zřídka cizí; a přece nejsou tyto zvrácenosti složkou jeho pravého údělu. V den, kdy bude chtít, může vstoupit na cestu ke svobodě. Příliš dlouho naslouchal zatuchlému pesimismu svých rádců typu „prach jsi“, nemajících ani tušení o nepřemožitelnosti duše.


Mistr Šrí Juktéšvar

Zdroj: kniha Paramhansa Jógánanda - Životopis jógina