Na diskuzi  

Zobrazeno 1951x

Elizabetha Dobrá - breathariánka díky vznešeným ideím

Stejně jako Požehnaná Helena Enselmini se stala příkladem úžasného požehnání, které Bůh uděluje těm, kteří obětují svůj čas poznání Ducha Svatého, i Požehnaná Elizabeth Achler, známá také jako Betha Dobrá, obdržela dar inedie. Obě následovaly Svatého Františka a obě obětovaly své pohodlí s úmyslem pomoci jiným.

25. listopadu 1386 se narodila holčička ve Waldee, Wurttembergu ve Švábském městě v Německu. Její rodiče John a Anne Achlerovi ji pojmenovali Elizabeth, což znamená "Ctitel Boží". Elizabetha Dobrá vyrůstala v chudé domácnosti, která nepodporovala její touhu jít duchovní cestou.

Navzdory překážkám zůstávalo její srdce čisté a zaměřené na Boha. Studovala pod vedením jejího zpovědníka Conrada Kugelina, probošta z řeholních kanovníků Sv. Augustina v katolické církvi Sv. Petra. V ranném mladistvém věku Elizabetha Dobrá zdokonalovala svoje duchovní uvědomění. Od svých 14 let se stala Františkánkou Třetího řádu. Prosila o rodičovský souhlas opustit rodinný příbytek a žít s ostatními ženami Třetího řádu Svatého Františka. Rodiče Elizabethy Dobré nakonec svolili.

Pobožný příbytek terciánů ji přijal a Elizabetha Dobrá si vydělávala na živobytí tkaním textilií po boku majitele a ostatních sester. To málo peněz, které vydělala, nestačilo na pohodlný život. Po dobu tří let terciární sestry prožívaly skromný život v chudobě, bez přiměřeného množství jídla a zabezpečení. Zpovědník a mentor Elizabethy Dobré, Conrad Kugelin, otevřel klášter pro terciány v Reute, který by postaven mimo Waldee. Elizabetha Dobrá a čtyři terciánské družky se přestěhovaly do Reute, kde prohlubovaly svůj duchovní růst žitím v ústraní.

Každý člen kláštera přispíval na udržování chodu domácnosti spolu s Elizabethou Dobrou, pracující v kuchyni. Brzy získala přezdívku "Samotářka". Rozšířením své oddanosti nad rámec denních úloh a praktikování, Elizabeth Dobrá trávila mnoho času v zahradě v pokoře na tvrdém kameni v hluboké modlitbě a rozjímání. Prožívala extáze, zatímco její fyzické tělo zůstávalo stále na místě, a její vnitřní vědomí přijímalo vize Nebe a očistce. Její zpovědník františkánských terciánů si vážil čistoty Elizabethy Dobré a dal jí vyšší rozhřešení.

Její oddanost Bohu byla zviditelněna prostřednictvím stigmat, v Pašijích znaky otevřených ran, kterými trpěl Ježíš Kristus během ukřižování, která se objevila na těle Elizabethy Dobré. Okolo její hlavy se objevily šrámy, jakoby na ní měla trnovou korunu. Bolestivá zranění, která zakusil Ježíš Kristus během bičování se otevřela na jejím těle. Přestože Elizabetha Dobrá soustavně trpěla mukami ukřižování, rány se otvíraly a krvácely jen během pátků a Velkého půstu.

Tak jako Požehnaná Helena Enselmini zažívala zázraky ve svém životě jako výsledek svého nezištného utrpení, tak i Elizabetha Dobrá se postila s takovou oddaností, že získala dar inedie. Život bez potravin a tekutin díky Boží milosti se považuje za dar, protože bez touhy a potřeby jídla si Elizabetha Dobrá pročistila tělo a mysl do tak vysoké úrovně vědomí, že její duchovní připravenost se rozrostla. Nebesa odměnila Elizabethu Dobrou za čištění a pobožnost odkryjíce jí mír a radost těch, kteří byli Bohem požehnáni. Získala též mnoho poznání prostřednictvím vizí duší, zotavujících se v očistci. Po čase byl Elizabethe též dán dar proroctví - dokázala přesně předpovídat události v budoucnosti a dokázala vidět do srdcí lidí.

Elizabetha Dobrá zůstala během svého života pokorná, nikdy se nepyšnila dary Boží Prozřetelnosti. Její zpovědník zaznamenal její život a biskup Konstantin uznal její proroctví. 25. listopadu v roce 1420 Elizabetha Dobrá zemřela přirozenou cestou v Reute, Německu, kde byla pochována v místním katolickém kostele. V roce 1623 probošt ve Waldee otevřel její hrob a obyvatelé Švábska ji uctívali za její zázračný životní styl. Později jí od ctitelů Boha bylo připsaných mnoho zázraků.

Svatá stolice potvrdila její schopnost uskutečňování zázraků a 19. července roku 1766 byla blahořečena jako Elizabetha Dobrá papežem Klementem XIII. 25. listopad určil jako její památný den aneb svátek Františkánů. Díky jejich vznešeným ideálům a obětavosti ve službě ostatním Požehnaná Helena Enselmini a Elizabetha Dobrá dosáhly vnitřní klid, který přichází jen k těm, jejichž životy a myšlenky jsou ponořené do své lásky k Bohu. Ve skutečnosti jejich úplná a neotřesitelná víra v Boha jim dala schopnost žít bez přijímání jídla, spoléhajíce se na Boží milost jako jediný zdroj obživy. Přestože nikdy nehledaly odměnu, žijíce skromně a obětujíce všechny životní potřeby a pohodlí jako zástavu nesoucí utrpení svých bližních, breathariánky Požehnaná Helena Enselmini a Elizabetha Dobrá byly uctěny Katolickou církví.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz