Na diskuzi  

Zobrazeno 2671x

Elizabeth Achler - breathariánka ze 14. století

Dnes si uděláme výlet do Reute v Německu a seznámíme se s členkou františkánského třetího řádu, Elizabeth Achler, která žila ve 14. století. Elizabeth byla jedna z posledních středověkých žen duchovně praktikujících. Žila jednoduchým životem oddanosti k Bohu a byla požehnaná mnohými božskými zkušenostmi z Nebe. Byl jí dán dar proroctví, viděla některé události, které se měly přihodit v budoucnosti a také měla schopnost porozumět srdcím lidí.

Když odešla z domu, Elizabeth zjistila, že dokáže žít po dlouhé období bez jídla. Ve skutečnosti žila bez jídla 15 let, přičemž nejedla nic kromě Svaté Eucharistie, úplně se spoléhajíc na Boží požehnání jako svou obživu.

Německo bylo domovem vícerých mimořádných lidí, kteří žili bez potřeby jídla nebo dokonce bez potřeby vody po mnoho let, zjevně přežívajíc výhradně z lásky a milosti Boží. V nedávných letech, Theresa Neumann se stala známou po světě pro její dobře zdokumentovaný, ale jednoduchý život v Bavorsku. Stejně jako Elizabeth z Reute, i Theresa byla členkou třetího řádu Sv. Františka a měla mnoho neobyčejných vizí Ježíše, včetně blažených zážitků jakož i zážitků jeho utrpení a ukřižování. Od doby, kdy měla 28 let, zažívala bolestivé stigmatické rány, které Elizabeth z Reute také poznala více než 500 let před ní. A po 36 let Theresa Neumann nepila vodu ani nejedla žádné jídlo kromě Svaté Eucharistie.

Další stigmatička, vizionářka a inediatka, Anne Catherine Emmerich, žila ve Vestfálsku, v Německu v 19. století. Jako dítě mívala vize, v nichž si povídala s Ježíšem a viděla mnoho duší v temných říších utrpení. Vstoupila do kláštera, kde nadále udivovala lidi svými mimořádnými vizemi. Během posledních 12 let svého života nejedla žádné jídlo, pouze pila vodu a přijímala Svaté Přijímání.

Elizabeth se narodila před oběma těmito neobyčejnými dámami, 25.11.1386 ve Waldsee na jihu Německa. Její rodiče, Johannes a Anna Achler, nebyli bohatí a společně žili jednoduchým životem. Elizabeth byla laskavým a nevinným dítětem a každý, kdo ji potkal, ji zbožňoval. Láskyplně o ní mluvili jako "die gute Beth", což znamená "hodná Betka". A byla známa pod mnoha jmény včetně Dobrá Berta, Dobrá Elizabeth a Elizabeth Poustevnička.

Její zpovědník, Konrad Kugelin, kterému zůstala nablízku během celého svého života, obdivoval její vznešené a laskavé způsoby už když byla dítětem. A když měla 14 let, navrhl, aby se stala františkánskou terciárkou. Tato skupina, známá také jako Třetí Rád, byla ustanovena Svatým Františkem, svatým patronem zvířat a životního prostředí a zakladatelem mnišského řádu více známého jako Františkáni. Členové Třetího Řádu byli hledači Pravdy, kteří žili v souladu s evangeliem, studovali učení Sv. Františka, zatímco současně pokračovali ve svých světských pracech a starali se o své rodiny.

Elizabeth následovala radu svého zpovědníka a přijala hábit Třetího Řádu. Zpočátku nadále žila doma, avšak se souhlasem svých rodičů nakonec z domu odešla. Ubytovala se s další františkánskou terciárkou, která ji naučila tkalcovskému řemeslu. Tyto dvě dámy za svou práci vydělávaly mnoho peněz a tak následující 3 roky Elizabeth pokračovala v životě, jaký znala ze svého dětství, s minimem majetku a trochou jídla.

Pozorně poslouchala svého zpovědníka, který jí radil v mnoha věcech, které měla mít na paměti, aby žila vznešený a láskyplný život. Ustanovil jí, že nemá jíst jídlo, které bylo získáno vykořisťováním chudých. A bylo to možná během tohoto období, když Elizabeth poprvé zjistila, že je schopna žít zcela bez jakéhokoliv jídla. Poté, co požádala o souhlas svých starších spolu-praktikujících, začala úvodní 3leté období, kdy žila bez jídla.

Od dob Svatého Františka až po současnost si mnohé Františkánské terciárky zvolily společný život podobný těm v konventu nebo v klášteře; avšak nebyly vázány ke svému obydlí a často trávily svůj čas péčí o nemocné v nemocnicích nebo rozdáváním jídla chudým.

V roce 1407 Konrad Kugelin, zpovědník Elizabeth, zřídil jeden takový dům pro terciárky v Reute, na periferii Waldsee. Elizabeth radostně přijala jeho pozvání a přestěhovala se tam, aby žila společně se svými čtyřmi spolupraktikujícími. Tak trochu váhala přestat se svým tkalcovským řemeslem a přijala práci v kuchyni.

A tak začal její skvělý život v odloučení, postění a modlitbě. Stala se známou jako "poustevníčka", trávila mnoho hodin ve své malé zahradě, klečela na kameni nebo ležela tváří k zemi v rozjímání. Byla taková čistá, taková láskyplná a dobrá, že její zpovědník mohl sotva najít něco, na co by jí dal rozhřešení. Její život byl skutečně požehnaný Bohem a poctěn častými Nebeskými vizemi a extázemi.

Během 12 let od doby, kdy měla 22 let až do její smrti, bylo jejím jediným jídlem Svaté Přijímání. Jednou popsala, jak jí toto Svaté Tělo Páně bylo dáno z ruky samotného Krista. Její duchovní život nebyl bez zkoušek, avšak byla to právě tato velká láska k Ježíši, která jí zajisté pomohla překonat všechny překážky. Prokázala trpělivost a lásku, kterou se naučila od Krista a také od Svatého Františka.

Z Pána Ježíše si udělala neustálý předmět své meditace, objekt své lásky a vládce svého života. A možná to bylo díky této intenzivní lásce a oddanosti, kterou cítila ke Kristu, že se dělila i o trochu z jeho utrpení - prostřednictvím bolestivých stigmat, která zažívala.

Podle některých záznamů se pět Kristových ran na ní objevilo každý pátek a během velkého půstu a někdy byla pokryta od hlavy k patě ranami po bičování. Na každé straně měla krvácející rány a sedm na hlavě, ve kterých cítila píchání z trnové koruny.

Nikdy nebylo její přáním, aby byla odlišena těmito mimořádnými značkami a dokonce se je snažila udržet v tajnosti, obávala se, že by přinesly pokušení vedoucí k pýše.

Elizabeth také měla dar proroctví a schopnost porozumět srdcím lidí. Byla známá tím, že předpověděla některé události, které se měly stát v budoucnosti, včetně zvolení Martina V. a také konec západního schizmatu.

Elizabeth zemřela na své 34. narozeniny, 25.11.1420 a byla pohřbena v kostele v Reute. Když byla její hrobka otevřena návštěvníkům, bylo oznámeno, že se tam staly zázraky, které samozřejmě byly připisovány milosti této svaté dámy. Její hrobka zůstává dodnes poutním místem a její život je oslavován františkány každoročně 25.11. Její životopis napsal její zpovědník, Konrad Kugelin, a zaslal ho Biskupovi z Konstanz. Tento životopis byl pečlivě chráněn a dosud existuje ve své původní formě.

Elizabeth z Reute zajisté vzbudila dobrotu v mnoha křesťanech, kteří o ní četli během posledních 580 let. Její jednoduchý život bez jídla v ústraní, modlitba, její láska a oddanost Kristu, jsou skvělými připomínkami pro naši dnešní společnost, aby se obrátila směrem ke vznešenému způsobu života a měla víru ve Všemohoucího, který zajisté poskytuje vše, co jsme kdy potřebovali.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz