Na diskuzi  

Zobrazeno 3244x

Sunyogi Umasankar - jogín, který nikdy nejí

Dnes pojedeme do svaté země, Indie, abychom se seznámili se solariánem, který žil bez jídla po dobu 12 let. A jeho jediný zdroj obživy? Energie ze Slunce.

Ctěný jako "jogín, který nikdy nejí", Sunyogi Umasankar náhodou objevil úžasnou sílu sluneční meditace nebo Sun jógy, v roce 1995. Poté, co ji zdokonalil svým praktikováním, vyvinul vlastní verzi Sun jógy a nyní cestuje po celé Indii, aby se podělil s ostatními o to, co se naučil.

Jeho učení a životní styl přitáhly i pozornost médií. V květnu 2004 se objevil článek o jeho schopnosti žít bez jídla v časopise Life Positive: "Je možnost, že si lidská bytost dokáže opatřit potřebné živiny a energii přímo ze sluneční energie a zbavit se tak potřeby jezení a pití vody? Vskutku existuje jeden takový člověk, který se dnes stává známý jako sluneční jogín, který objevil jedinečnou metodu absorbování energie přímo z nejvyššího zdroje energie v našem světě - ze slunce. Vyzbrojen tímto méně známým indickým systémem, cestuje bosý po celé zemi, aby šířil poselství 'Univerzální jednoty, míru a bratrství'. Už prošel 62 000 km."

Pojďme se nyní podívat do Indie po stopách tohoto soucitného duchovního praktikujícího, který žil bez jídla po 12 let, vyživován výhradně energií ze Slunce.

Sunyogi Umasankar se narodil v roce 1967 v západním Bengálsku v Indii, nedaleko Kalkaty. Díky tomu, že vyrůstal v hindské rodině, si vyvinul velký zájem o meditaci a duchovnost. Dva lidé, kteří měli velký vliv na jeho duchovní praktikování v různých fázích jeho života, byli jeho matka a nesmrtelný Mahavatar Babaji, proslulý mahajogín, o kterém se říká, že žil přibližně 1 800 let v Himalájích.

Když byl mladý chlapec, jako první ho o duchovnosti učila jeho matka. Později v jeho životě v něm zanechala velký dojem setkání s Mahavatarem Babajim. Mahavatar Babaji byl duchovní učitel Lahiri Mahasaya, který sám byl učitelem Jóganandova učitele, Sri Yukteswar Giri.

Podle Sunyogi Umasankara se Mahavatar Babaji před ním zjevil dvakrát u pramene Gangy v Gaumaukhe a požehnal mu svou přítomností. Podruhé byl samotný na nějakém kopci, když uviděl velké jasné světlo, jak se objevilo na vrcholku stromu před ním. Jak se pohnul směrem k tomu světlu, uviděl pouze tvář Mahavatara Babajiho - celé zbývající tělo nesmrtelného mahajogína bylo čistým světlem! V tom okamžiku vstoupilo poznání do jeho mysli a on si uvědomil vesmír uvnitř jednoduchého atomu. Jak ho Mahavatar Babaji požehnal, Sunyogi Umasankar se zcela odevzdal nesmrtelnému himalajskému mahajogínovi, bez potřeby ptát se něco.

Když vystudoval kalkatskou univerzitu s diplomem v elektronice, Sunyogi Umasankar otevřel a řídil vlastní obchod s elektronikou. Avšak ve věku 28 let se všeho toho vzdal, aby zasvětil svůj život dalšímu duchovnímu praktikování. Odešel z domu a šel do Aurobindo ášramu v Pondicherry.

Zatímco byl v ášramu, často chodíval na pláž mezi 7. a 8. hodinou ráno, aby tam meditoval. Bylo to právě během jedné z těchto ranních meditací, kdy Sunyogi Umasankar objevil Sunjogu. V rozhovoru pro rádio s Janet Attwood v jejím programu "Rozhovory s Mistry" prozradil, že jedno ráno v roce 1995, když seděl na skále a hleděl do moře, spatřil sluneční světlo odrážející se od vody, a student vědy v něm rozumově usoudil, že to sluneční světlo by mu mohlo poškodit oči, a tak je rychle zavřel. Avšak poté otevřel jedno oko a byl užaslý jasností zraku a zažíval "příjemný pocit ve svém srdci".

Prahnouc po duchovní moudrosti, Sunyogi Umasankar se rozhodl riskovat slepotu svých fyzických očí, aby si mohl rozvinout své vnitřní oko. Ve stejném čase si uvědomil třetí Newtonův zákon: každá akce má stejnou protichůdnou reakci. Uvědomil si, že jakkoli mnoho potíží by mohl zažívat kvůli dívání se do odrazu slunečního světla, získá z toho zároveň stejné množství užitku. Otevřel tedy obě oči a díval se do slunečního světla odrážejícího se od vody. Ke svému úžasu to bylo tak snadné: "Dokázal jsem vidět velmi jasně molekuly vody a každou částečku... a má radost byla velmi hezká."

9 následujících dnů pokračoval v dívání se do odrazu slunce v moři a jak čas plynul, vodní molekuly se mu jevili větší a větší, "Tak velké jako chléb", a sluneční paprsek se 7 barvami se zmaterializoval a dotkl se jeho srdce. Tento zážitek v něm zanechal velký dojem. Bylo to v tom okamžiku, když se Sunyogi Umasankar rozhodl podívat se přímo do slunce namísto do jeho odrazu ve vodě.

Poté, co se nějaký čas díval do odrazu slunce ve vodě, Sunyogi Umasankar se rozhodl dívat se přímo do slunce: "Postupně jsem se začal dívat přímo do vycházejícího slunce. Později jsem se dokázal koncentrovat na Slunce i když vyšlo výše na oblohu. Ostrý jas zmizel po nepřetržité meditaci a teď mi Slunce připadá jako jasný mlhavý kruh s jemně modrou oblohou uvnitř."

Při jedné příležitosti, když se podíval do slunce, náhle uviděl, jak se ve Slunci objevila černá díra a z té černé díry se stal viditelný 7-barevný paprsek. Jak se snažil koncentrovat se více, ten 7-barevný paprsek se pohnul směrem k jeho tělu, ale nikdy se ho nedotkl. Následujícího dne to zkoušel znovu, odevzdávajíce tentokrát více ze sebe Bohu. Jak to udělal, ten 7-barevný sluneční paprsek vstoupil do jeho srdeční čakry.

Jak říká Sunyogi Umasankar, když se světlo dotklo jeho srdeční čakry: "...celé mé tělo jen vibrovalo." Po tomto neuvěřitelném zážitku si uvědomil, že nebyl hladový po celý ten den. Jak tak té noci uvažoval o zážitku ze dne a o absenci hladu, přišla mu odpověď během meditace. Uvědomil si, že jak se díval do slunce, sluneční energie vstoupila do jeho epifýzy a nějakým způsobem metabolismus uvnitř epifýzy změnil elementární energii, která pak šla do jeho mozku přes epifýzu. Odtud byla energie rozeslána do všech buněk a orgánů v jeho těle.

Na základě tohoto zážitku Sunyogi Umasankar došel k uvědomění, že slunce by mohlo poskytnout potravu potřebnou pro lidské tělo ve formě energie: "Donutilo mě to uvěřit, že dívání se přímo do slunce je způsob nabíjení tělesných buněk člověka kinetickou energií." Aby otestoval svou teorii, Sunyogi Umasankar experimentoval sám na sobě. Zpočátku začal vynechávat snídaně. O šest měsíců později přestal jíst večeři. Od 17. srpna do 7. prosince 1996 Sunyogi úplně přestal jíst a spát. A přece jeho hmotnost zůstala stejná a on pokračoval v této každodenní rutině bez pocitu únavy, či vyčerpání, a nevšiml si žádný zdravotní problém.

Krátce na to, v roce 1997 se vydal na cestu přes Indii, aby se podělil o své objevy a učil ty, co se zajímali o tuto metodu sluneční jógy, kterou vyvinul. Na 12 let přestal jíst a pít, živený výhradně energií ze slunce. Mnozí si ověřili jeho život bez jídla, mezi nimi i Ben Hören z Anglie, spoluzakladatel společnosti Ánanda: "Ověřil jsem si, že žije zcela bez jídla, vody a spánku, trávíc část každého dne díváním se do slunce, jakoby bylo tak jemné jako Měsíc. Mnohokrát jsem ho viděl vstupovat do samádhi během meditace. Cítil jsem, že díky té absolutní koncentraci se mu zastavil puls. Nezdálo se, že by cítil chlad - sedí s holou hrudí v noci, když je mně chladno, ačkoli mám hrubé vlněné šaty."

Během 2letého stáhnutí se do ústraní, do května 2009, Sunyogi Umasankar udělal rozhodnutí, že začne znovu jíst, protože příliš mnoho lidí za ním přišlo kvůli jeho životu bez jídla, namísto hledání seberealizace. Podle tohoto indického jogína, život bez jídla je pouze jedna ze sil, kterou lze dosáhnout na cestě ke zvládnutí sebe sama; není to konečný cíl.

Avšak podobně jako Jericho Sunfire, Giri Bala, Devraha Baba, a mnoho dalších, Sunyogi Umasankar dokázal, že lidské tělo může být živené kosmickou energií bez potřeby jídla či pití.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz