Ještě už jenom "krátce" na základě tisícileté moudrosti z hinduismu, buddhismu a moudrosti Květoslava Minaříka pár posledních souvislostí.Aby v nich mohl každý najít pravděpodobnou pozici, kde ho může tlačit bota.A měl poctivou nápovědu k upřímnému rozhodovacímu stromu.Mimo přehnané posedlé bujení mysli, ale i tupého potlačování mysli.Obojí je defekt.
Líbí se mi metafora o kocourovi a drápech(mysli).Zdravý kocour je schopen drápy zatáhnout, když je potřeba, vytáhnout, když je potřeba, brousit, když je potřeba a použít je, když je potřeba.A není posedlý lpěním ani na jednom jejich výchozím stavu na úkor jiného.Když k tomu přidáme pohled moudré bytosti, tak je třeba ještě doplnit uvědomění pomíjivosti dosahu kocourovi existence i jeho drápů.Ale zároveň to neznamená povrchní odmítnutí jakéhokoliv fungování v byť relativní a dočasné, ale stále ještě probíhající sféře existence.To je příznak tamasu, úpadku, nikoliv jasu Vědomí.Na druhé straně sice existuje na vrcholu i osvícené zřeknutí každé fyzické, duševní a duchovní vazby na relativní realitu, ale je potřeba dávat velmi upřímny pozor na to, zda to není jen maskované ego, které si lebedí v temnotě v póze (nej)vyššího duchovního učitele, či adepta mluvícím o tichu a absolutní duchovní nezávislosti předčasně a ze závislého stavu, který přináší do mysli druhých jen další rozpory v jejich přístupu k životu.Ikdyž nakonec může někdo namítnout, že i tohle nakonec může být zkouška jejich přístupu.Ale účelem tohoto textu je ukázání základních principů, né sofistikované přemítání nad paradoxy, ve kterých se i špatný přístup může obrátit v dobrý výsledek.
Klíčová slova -> Brahmaviháry -> Mettá, Karuná, Mudita, Uppekhá -> Purušárthy -> Káma, Artha, Dharma, Mókša -> Upája -> Bhóga, Jóga
Myslím, že tyto pojmy jsou k uspokojivému naznačení kontextu v mentální rovině dostatečné.
Následné souvislosti jsem částečně upravil dle sebe.Je na Vás, co si z toho vezmete a co tu necháte.Zodpovědnost za vlastní přístup zůstává na Vás.
Brahmaviháry->
Mettá(milující dobrotivost, laskavost)
Jde o stav vnějšího jednání i vnitřního vyzařování(ideálně ještě propojených s moudrostí, Paňňá), které nejsou znečištěné sobeckými zřeteli.Je třeba se mít na pozoru před naivní laskavostí, kdy je Vaše laskavost zneužívána k umožňování pokračování něčího egoismu, utrpení a závislosti.Na svém vrcholu údajně vede do skoro nejvyšších sfér existence, odkud už posléze je nutno odložit jakýkoliv zbytek lpění, vyhraňování, vymezování a následně již musí přejít v čistou Uppekhá(vyrovnanost), aby bylo dosaženo Nirvány.Přestože to tedy není brahmavihára nejvyšší, její ideál stojí nad 99,9% běžných karmických stavů bytostí.V 99,9% je pohlížení na ní jako na něco nedostatečného a omezeného spíše arogancí kritika, než -li oprávněným pohledem moudrého a osvíceného.Ikdyž kontext není vždy tak jednoduchý, není vždy jednoduché na 100% předvídat, co vlastně samo o sobě nakonec povede k upevňování lpění nebo k jeho rozvázání.Navíc není lehké daný ideál opravdu důsledně se vším všudy dodržet.
Blízký nepřítel(žádostivost, lpění)
Všechny laskavé, inteligentní skutky se stávají argumentem pro vliv sebestředné autority člověka, který tím obhajuje svoje lpění.Od zcela zjevných forem po ty jemně skryté formy.Prohlubuje závislost.Blízký nepřítel proto, že narozdíl od vzdáleného, nemusí být na první pohled patrný.
Vzdálený nepřítel(odpor, hněv)
Vzdálený zde proto, že lze jasněji vidět, že se projevuje něco v rozporu s touto brahmavihárou.Pokud někdo zlostně nebo hrubě odporuje, útočí, projevuje agresi, je na první pohled patrné, že nejedná z laskavého naladění.V krajních případech je možno to omluvit spravedlivým hněvem, či útokem, pokud je cílem skutečné dlouhodobější dobro, o které se takto bytost zasazuje.Ale dlouhodobobě je žít ve stavu permanentí zlosti, odporu a hněvu neudržitelné.Ideálem je spíše být vyrovnaně akceschopný bez takového přístupu.
Karuná(soucit)
Jde o to umět poznat, že druhá bytost trpí nebo může následkem svého přístupu trpět a pokud to situace umožňuje, pomoci jí.Ale situace není tak lehká.Není často v možnostech jedné bytosti pomoci všem a to je třeba si upřímně připustit a vyrovnat se s tím.Na druhou stranu je třeba si upřímně připustit, když tu ta možnost je, že by bylo dobré pomoci a nemávnout nad ní rukou.Taky jsou určité následky nevyhnutelné, jelikož žijeme v pomíjivé realitě, kde dochází k relativním nemocem, rozkladu a smrti.A ve světě, kde hnací sklony lidí nejsou často vznešené pohnutky, ale pohnutky lhostejné a sebestředné.Což vytváří miliardový organismus, ve kterém z pozice jedné buňky nelze vždy vyřešit všechno a je nesmysl se kvůli tomu ještě navíc zbytečně ničit.To ničemu nepomůže, jen se dobrá buňka zničí.Taky je třeba se mít na pozoru před naivním soucitem, kdy je Váš soucit zneužíván k umožňování pokračování něčího egoismu, utrpení a závislosti.
Blízký nepřítel(zoufalství)
Utápění se nad utrpením jednotlivce, či celého světa, které paralyzuje jakoukoliv akceschopnost a způsobuje ulpívání na tomto zoufalství.Přílišná dojímavost, vyžívání se v citovém smutnění, jakoby se samo o sobě jednalo o ctnost, která má dokázat něčí ryzí povahu a která má sama o sobě něco změnit nebo být odměněna.Někdy jsou situace takové, že nic jiného, než se pořádně vyplakat ze smutku třeba pro danou bytost není možné a může to být v pořádku.Třeba už jenom upřímný pláč může někoho kolem změnit.Ale není žádoucí v tomto stavu nuceně zůstávat příliš dlouhou dobu.Pak se mění v nefunkční sebestřednost.
Vzdálený nepřítel(lhostejnost, krutost, škodolibost)
Lhostejnost, která není projevem duchovní svobody, ale otupělosti nebo zlomyslnosti povahy.Zjevná krutost a škodolibost, napadání slabin druhých, maskovaná za potřebu silnější autority.Nezájem o blaho druhých.Starání se jen o vlastní teritorium.Vyžívání se v utrpení druhých.
Mudita(spoluradost)
Jde o to cítit upřímnou radost z příznivého stavu věci u těch druhých.Opět ale situace není tak lehká.Některé na první pohled příznivé výsledky jsou samo o sobě izolované a omezené.A pokud by člověk stavěl svůj přístup k druhým jen na nich, tak jim defakto schvaluje omezený pohled na realitu.Na druhou stranu, být zase jen tvrdým, chladným kritikem a odsuzovat všechno jako nedostatečné a prchavé, pomíjivé.Vede samo o sobě k nihilismu.Což není přiznivé samo o sobě ani pro světsky zaměřené lidi, ani moudré duchovní lidi.Moudrý se vyhýbá tuposti tamasu i posedlosti radžasem v každé formě.(Když do toho zamíchám hinduistické pojmy).
Blízký nepřítel(lpění na povrchních radostech, pokrytectví)
Spolucítění radosti s druhými jen na základě pomíjivých radostí, úspěchů, které samy o sobě udržují závislost, která posléze vede k zbytečnému utrpení.Předstírání radosti z příznivých okolností druhých, aby si člověk udržel masku nějaké morální autority, z které později bude moct těžit.
Vzdálený nepřítel(závist, žárlivost)
Znevažování druhých kvůli svým vlastním nevyřešeným potřebám, s kterými se člověk nedokázal vyrovnat.
Uppekhá(vyrovnanost)
Tato brahmavihára je asi nejblíže nirváně.Jde o bezpodmínečnou vyrovnanost s minulým, současným a budoucím stavem věcí takovým, jaký musel být, musí být a bude muset být.Ale opět to není tak lehké.Riziko tamasu v této brahmaviháře se skrývá v tom, že si člověk už předem bude hrát na to, že reprezentuje živou vyrovnanost nezávislou na čemkoliv pomíjivém, nebo minimálně jejího ryzího propagátora.A zpochybní hodnotu moudrosti, laskavosti, soucitu a spoluradosti v relativní sféře existence jako něco, co je jen pro ty, kdo ještě lpí na pomíjivých vazbách reality, ačkoliv sám je v ní ještě chycen také.Ale defakto mluví z umrtveného stavu a může působit umrtvujícím způsobem i na druhé.Riziko radžasu v této brahmavijáře se skrývá v tom, že se hodnota duchovní svobody zpochybní jako utopie pro lidi hnijící zaživa, vyhýbající se akceschopnosti, ambicím a (z)dravé životní vášni.Z pohledu tamasických lidí mají vlastně pravdu.Ale z pohledu vyššího sattvického ideálu.Jsou jen otroky svých impulzivních, závislých sklonů, které je nutí nahánět pomíjivé cíle bez dosažení skutečného klidu a vyrovnanosti.
Blízký nepřítel(lhostejnost)
Lhostejnost, umrtvený vnitřní stav, nebo směřující k umrtvení, který se maskuje za duchovní nezávislost.Nezájem o blaho druhých, protože je přece všechno pomíjivé a tak nemá význam se o něco snažit, zatímco daný člověk projevující toto přesvědčení defakto hnije v iluzi vlastní duchovní nezávislosti nebo směřování k ní.
Vzdálený nepřítel(posedlost ambicemi, sklony nadměrného uspokojování, úzkost z reality)
Radžasická impulzivita, kdy se nebere zřetel na potřebu hlubší vyrovnanosti a klidu a nahání se za každou cenu jen úspěchy a uspokojení v povrchnější fyzické a duševní sféře.Provází i úzkost z toho, co se může stát, když o tohle všechno člověk přijde.Oprávněná úzkost z pozice někoho, kdo nemá hlubší základnu v hlubším klidu.
Purušárthy ->
Káma(vitalita, potažmo radost, slast, potěšení, vášeň)
V základu jde o životní sílu.To jakým způsobem je usměrňována(tamasicky, radžasicky, sattvicky) rozhoduje o tom, jak se bude projevovat.Tamasické potlačení vede k umrtvení, úpadku, rozkladu, otupení.Radžasická posedlost k impulzivitě, lpění na podnětech smyslového, pudového, citového, verbálního, mentálního a duchovního světa.Sattvický přístup předpokládá její usměrnění ke zřetelům, jež bytost osvobozují z utrpení závislosti ze všech úrovní reality a lpění na pomíjivém a nestálém.
Blízký nepřítel(žádostivost, impulzivita)
Její usměrňování výhradně do sklonů, zájmů a cílu, které posilují svázanost ve vyžívání se v pomíjvých zkušenostech, prožitcích.Posiluje závislost.
Vzdálený nepřítel(umrtvenost, apatie, hrubé potlačení)
Hrubě povrchní, slepá, razantní snaha se osvobodit tím, že umrtvíme smysly, tělo i mysl, pocity, vědomí.Dle Květoslava Minaříka - nespásonosná askeze.Sama o sobě vede bytost do horších stavů, než ve kterých jsou lidi, kteří vychází své impulzivitě do jisté míry vstříc.Je v nich více vitality narozdíl od člověka, který soustředí všechno na to, aby se umrtvil bez hlubšího pochopení a duchovního přesahu.Soustavně s upouštěním a zříkáním se pomíjivých zřetelů je nutno aktivně pěstovat bezpředmětně příznivé stavy na úrovni nálady, soustředění, stavu mysli, jednání těla i stavu vědomí, které bytost naplní a očistí zevnitř a pomohou mu vytvořit přestupnou stanici mezi povrchem a hlubokým jádrem jeho bytosti.A očistit je a naplnit je tak, aby byla schopna se duchovnímu klidu a svobodě přiblížit a nepadla opuštěním toho, co ji dříve dělalo alespoň nějakou radost, jen do deprese, otupělosti, duchovní bídy a beznaděje.
Artha(živobytí, vnitřní a vnější stav bytosti z pohledu jejího naplnění různých druhů potřeb)
Hinduismus uznává relativní potřebu určitého zabezpečení, živobytí člověka, ideálně ve spojení s dharmou(etickým řádem), což představuje, že je toto zabezpečení v souladu s etickým přesahem pro společnost.Tamas v této oblasti se projevuje nezájmem o zaopatření potřeb pro sebe i pro své blízké.Svádí to na různé argumenty -> nespravedlnost světa, vykořisťování, zotročování, ale i pomíjivost dané snahy.Kličovým znakem je, pokud takto argumentuje bytost z mdlého vnitřního stavu, tak tím jen obhajuje svůj úpadek.Radžas ->posedlost výkonem, statusem, dosažených prostředků pro své uspokojování.Obhajuje všechno z pohledu, že si svoje dosažené plody úsilí odpracoval a plně si je zaslouží.Ostatní jsou neschopní a neochotní a zaslouží si svou bídu.Sattvický přístup -> Moudré rozlišování souvislostí a správného místa všeho a všech ve světě.Dokáže zahrnout všechny slabiny a omezení v pozicích jednotlivců i společnosti.Uvědomuje si lhostejnost i egoismus společnosti, i jednotlivců.Dokáže se postarat se o sebe a blízké, pomoci i ve společnosti, pokud je to možné a pokud nic dalšího nezbývá, tak být vyrovnán s danou situací a netrpět přebytečným lpěním na ní.
Blízký nepřítel(chamtivost, egoismus)
Člověka jeho úspěch ve světě pohltí a stane se mu vším.A obhajuje si jím všechno tak, jak se mu hodí.On je ten schopný a pracovitý.On se postaral, třeba pomohl i blízkým a teď si zaslouží všechno, co ho napadne.Ostatní jsou neschopní a neochotní.Co se jen vymlouvají na co se jim hodí.Nespravedlnost světa a své spoluúčasti v něm nepřipouští.Lpí na pomíjivých věcech.
Vzdálený nepřítel(apatie, bída)
Nemá zájem o to přičinit se o své potřeby ani potřeby bližních.Svádí to na nespravedlnost světa, či pomíjivost jakýchkoliv snah.
Dharma(etický řád, přístup)
Znamená to, že člověk nefunguje jenom kvůli zajištění svých potřeb nebo potřeb úzké skupiny lidí, bez ohledu na zbytek kolektivu.Ale zohledňuje všechny možnosti a vybírá tu nejméně útrpnou, která je prakticky možná a tu nejvíce přínosnou, která může pomoci co nejvíce lidem.Defektem je, pokud se stává jen chladným, moralizujícím kritikem nebo je beze zájmu o cokoliv s etickým přesahem.Taky je defektem, když jedná zapáleně, ale bez ohledu nebo přímo na úkor možností některých dalších lidí, či celku.Sattvický přístup zohledňuje, že by se ideálně kolektiv přičinil o zajištění nezbytných fyzických, duševních a duchovních potřeb všech lidí a minimalizoval jejich utrpení a maximalizoval jejich možnosti dosáhnout blaha, nezávislosti a svobody.Totéž lze vztáhnout i na zbývající živé organismy, ikdyž to obsahuje spoustu logických dilemat, jak to všechno skloubit v tomto relativním typu reality, která je primárně postavena na tom, že jedny živé organismy požírají další živé organismy a soupeří mezi sebou.Následně by bylo potřeba i lidi poučit o nezbytnosti vyrovnat se s pomíjivostí reality zde v rámci vyřešení dalšího zbytečného utrpení.
Blízký nepřítel(tvrdost, závislost, či lhostejnost)
Na oko jedná eticky správně.Ale jedná tvrdě, bez hlubší lidské laskavosti.Je zapálený spíše do obhajoby toho, co všechno dokázal on nebo co říká zrovna on, než do obecně inspirativní komunikace.Nebo je jako chladný robot, bez vitality, živosti, ztrácí se v něm opravdová bytostná hloubka.Pokud mu jeho přístup někdo objektivně zpochybňuje, odhaluje se jeho urputná obhajoba vlastní pozice.Je vnitřně závislý na tom, co mu jeho domnělá morální autorita přináší.Nebo je rezignovaný a svou "ochablou neškodnost" vydává za důkaz svého charakteru.
Vzdálený nepřítel(egoistické ambice)
Zjevné, či i skryté, zapálené prosazování se na úkor druhých.Všechno se omlouvá tím, že svět je džungle, tak má právo vyhrát ten nejschopnější.Morálkou se ohánějí slaboši, kteří chtějí ty silnější a schopnější pohodlně zmanipulovat, jak se hodí jim.Záleží jen na výsledcích pro člověka samotného, nebo pár jeho blízkých.Zbytek světa jsou soupeři nebo nejsou důležití.Není čas se s nimi zdržovat.Nebo obhajoba, že systém je nastaven dostatečně spravedlivě na to, aby si každý mohl na světovém trhu zasloužit to svoje tak, aby všichni měli dost.Lpění na plodech své sólistické ambiciózní práce.
Mókša(duchovní osvobození)
Stav, ve kterém je bytost vykoupena ze závislosti na jakýchkoliv fyzických, duševních a duchovních stavech.Tamasickým projevem je, pokud jí to nezajímá a nezajímá ji ani nic jiného kolem ní, nebo jen velmi omezený rozsah omezených zájmů s omezenými dosahy.Nebo je falešně přesvědčená o své duchovní svobodě už předem.Radžasickým projevem může být ignorace reálnosti, či užitečnosti takového stavu a zapálením jen pro cíle v oblasti pomíjivé reality.Nebo zápal obhajovat ideu duchovní svobody, ale vyčerpávání sebe i druhých hrou na prostředníka mezi duchovní svobodou a druhými, který odmítá ustoupit do pozadí.
Blízký nepřítel(iluze osvobození)
Bytost je přesvědčena, že nyní je už z obliga, svobodná.A riskuje znovuzabřednutí do závislosti na pomíjivém světě neobezřetným znovuzaplétáním se do něj.
Vzdálený nepřítel(zpochybnění dané hodnoty)
Bytost zpochybňuje hodnotu takového stavu jako něčeho, co jí překáží vytěžit pro sebe, či pro druhé ze života maximum.Nebo si hraje zapáleně na propagátora této idei a vyvolává dojem závislosti, že přibližování takovému stavu musí záviset na právě jejích soustavně vnucovaných izolovaných podnětech samýcho sobě.Odmítá ustoupit do pozadí na takovou dobu, aby prokázala svou skutečnou bytostnou nezávislost, nejenom hereckou snahu o uchopení autority nad druhými.
Upája(šikovné prostředky)
Za šikovné prostředky se dá považovat cokoliv, co vyřeší vnější, či vnitřní problém bytosti takovým způsobem, že jí uvolní cestu dál.Mohou se vztahovat na běžnější fyzické a duševní problémy ve světě.Ale taky na problémy spojené s duchovní (ne)závislostí.Buddhismus míří spíš na to druhé, ikdyž to nelze často striktně oddělit.Tamasický projev je odmítání jakéhokoliv šikovného prostředku ať už z rezignované lhostejnosti, nebo postoje falešné duchovní svobody, kdy se tvrdí, že jakákoliv metoda, prostředek a technika je jen na překážku, přičemž se bytost utápí v umrtveném stavu úpadku.Radžasický projev je, že se za každou cenu lpí na metodě, technice, prostředku a mezitím živý duch, kterému se tím měla uvolnit cesta, je zatlačován do pozadí, omezován a svazován.Sattvický přístup minimalizuje překážky bránící pokroku směrem k vyřešení povrchnějších i hlubších problémů a dosahování hlubšího klidu tak, aby se maximalizovaly možnosti dosáhnout duchovní svobody.Zohledňuje i potřeby fyzického a duševního zdraví, kvalitní výživy apod. , pokud se nestanou cílem samy o sobě.
Blízký nepřítel(nihilismus)
Žádný prostředek, metoda, technika nemá v žádném kontextu smysl, protože náleží do pomíjivého, iluzorního světa.Zatímo se bytost utápí v úpadku, umrtvenosti, otupělosti.
Vzdálený nepřítel(samoúčelná posedlost)
Všechny prostředky, metody a techniky bytost vychvaluje pro ně samotné, čímž se vytrácí případný přesah nezávislosti a blaha.Nebo je uznává jen pro dosažené výsledky v oblasti pomíjivých prožitků, plodů a cílů.
Ještě pro doplnění tohle ->
Jóga(sjednocení), Bhóga(zkušenosti zažívání)
Jóga se tradičně popisuje jako cesta odříkání všeho, co adeptovi překáží v dosažení duchovní svobody.Bhóga jako naopak cesta hledání naplnění mimo sebe, vzdalující adepta od jeho cíle.Z druhého pohledu se dá ovšem říct, že určité zkušenosti je třeba odžít, aby adept věděl, čeho se zříká.A aby měl mezipřestupní stanici na vrchol duchovní svobody.Nižší bhóga je vesměs o zkušenostech smyslového, pudového a citového zažívání podmíněného relativním, pomíjivým světem, které jsou velmi nestálé.Vyšší bhóga je plodem poctivé a funkční duchovní cesty, kdy představuje blaženost, prožívanou z odstupu od lpění a vazby na tyto prchavé zkušenosti, kdy blaženost je přímo úměrná velikosti tohoto odstupu.Je nutno ji brát jako průvodní jev, nikoliv cíl... Protože jinak se stane cílem sama o sobě a lpění na ní srazí adepta opět dolů.Kde následně bude trpět o to více.Protože bude mít v paměti prožitky, o které přišel.Taky hrozí nebezpečí, že se přesvědčí o tom, že když už dosáhl takových blažeností, je z obliga a může si opět dopřávat bez omezení čeho chce, i nižších podnětů zažívání bez rizika opětovné závislosti na nich.
Ještě tady o bhóze od Květoslava Minaříka ->
bhóga (sans.) požívání, požívačnost jako
protějšek askeze, jógy. Bhóga má vyšší
i nižší formy. Nejvyšší formou bhógy je sdílení
blažených pocitů s tělem za účelem
duchovního vzestupu k dokonalosti.
Proto za bhógu lze považovat všechny blaženosti,
jichž dosahují mystikové. Tato
forma bhógy je bez nebezpečí,
když má mystik na zřeteli poznání a blaženosti
chápe jen jako průvodní jevy mystického
úsilí o dosažení dokonalosti.
Tak, myslím si, že jako solidní rozcestník by to mohlo stačit.Sám bych si přál tohle číst, kdybych tak nějak neměl jasný pohled alespoň na nějaké základní souvislosti a nějakou možnost trochu širšího rozhodovacího stromu.Aby mě nikdo nemohl snadno zatlačit do žádného nefunkčního extrému samo o sobě.
PS: Mimochodem i půsty lze podle těchto principů rozdělit na tamasické, radžasické a sattvické.
Tamasický: Jedná se už převážně o umrtvování těla, mysli i duše v iluzi, že se tím dosáhne nějakého trvalého klidu.Vede do temnoty.Nebo když se půsty dlouho používaly jen na prodloužení doby, kdy fyzické a duševní zdraví půstaři umožní se o to více vyžívat v pomíjivých vzrušeních povrchnějšího fyzického a duševního světa.
Radžasický: Zdravotní benefity a kapacity půstu slouží primárně k zvýšení a udržení akceschopnosti vzhledem k dosáhování světských cílů a lpí se jenom na nich.Nebo slouží k nahánění extatických duševních stavů, spojených s vyššími sférami a vyžívání se v nich způsobem, který vytváří závislost a rozpor v jednotě bytosti s cestou k duchovní svobodě.
Zde ještě připojuji jeden takový trefný výrok jednoho člověka:
Zřeknete se požitků a postíte se protože se to následně po období odříkání 100x vyplatí.A pak si všechno vynahrazujete, mnohdy i s úroky.Zde jsou žebráci v největším rozkvětu.... nejmlsnější ze všech.
Sattvický: Upevněné fyzické a dušení zdraví, vyrovananost, přirozená sebekázeň, zkrocená impulzivita, funkční fyzická a duševní akceschopnost, přirozeně dobrá nálada, myšlení, soustředěn, jednání stav vědomí... Slouží k minimalizaci pout k vazbám pomíjivé reality... A za zachovaných dobrých stavů se směřuje ve světě i v odstupu od něj... K duchovní svobodě... Bez úniku do tamasu, falešné svobodě v útěku před světem i sebou... A bez úniku do radžasu - do impulzivního vyžívání se v lecčem, co jej dokáže dočasně sytit a uspokojovat...
|
.Nebudu zahlcovat dalšími pokusy o vtipy, zkrátka i popeláři by v důsledně zvládnutém systému měli mimo svou práci dost času a možností se všestranně rozvinout.A nebýt nikomu k smíchu svou zaostalostí.Pokud by samozřejmě chtěli a měli jen trochu predispozice.Toť asi základní ideál.(neřeším teď, že někteří popeláři třeba mohou být překvapivě rozvinutí a vydělávat víc, než si myslíme, jde mi o to, že v ideálním systému by i na tkzv. základně pyramidy pracovního trhu bylo prostě dostatek možností k seberealizaci na všech úrovních existence)
a uvedomil som si, že mne bolo lepšie, keď som teórie a filozofie prestal riešiť a začal som upratovať svoj vlastný život a svoje okolie. Venoval som tomu strašne veľa času a energie a akosi mi nezostalo na to "moje" najdôležitejšie.... Išiel som na to tak nejako vedome, podla pociťu, nabíjalo ma to, išiel som ďalej, vybijalo ma, zastavil som sa... Prestal som na to myslieť a v tom kľude mysle to dôležité prichádzalo akosi samo... ale možno je to moja cesta a tá tvoja je iná...
