Zdravím,
jsem tady nová, ale s půsty si hraju už asi dva roky, mám za sebou bezpočet jedniček, pár trojek a jednu sedmičku, takže nějaké zkušenosti už mám, ale ráda bych pokročila. Nemám ambice stát se breathariánem, alespoň tedy cítím, že ještě v tomto životě k tomu patrně duchovně nedospěju
, moje cesta vede zatím jinudy, půsty beru jako úžasný preventivně-léčebný prostředek a s tím jsem s nimi také začala, ale záhy jsem si uvědomila, že mají i velikou duchovní sílu...Fóra chodím hlavně číst, většinou nemám potřebu zapojovat se do debaty, raději čtu o zkušenostech zkušenějších, já sama se nepovažuju za bůhvíjak zkušeného půstaře, takže raději "poslouchám." Ale sem tam taky něco přidám. Chtěla jsem se zapojit do fóra na pust.cz, ale to už umřelo, tak jsem ráda, že jsem to našla tady.
Mám jednu hlavní nejasnost ohledně půstu. Jde o přechod na endogenní výživu. Čím se tento přechod může zkomplikovat? Např. Malachov v jedné ze svých knih zmiňuje, že postícím se pacientům na jedné ruské klinice dávali šípkový čaj. A i jinde jsem párkrát narazila na zmínku o tom, že někdo kromě vody sem tam požil i něco jiného, ne přímo potravinu, ale třeba mátový čaj nebo tak. Přitom běžně se uvádí, že při půstu kromě vody naprosto nic. Tak nevím... Dojde i při tom občasném šípkovém čaji (apod.) k přechodu na endogenní výživu? Nebo ne? Nebo je to individuální? A co když si člověk vezme třeba prášek na spaní? (O tom se taky zmiňuje tuším Malachov, že na některých klinikách dávají hladovějícím pacientům pilulky na spaní nebo kozlíkové kapky, ale on sám to nepodporuje) Vím, že léky při půstu působí mnohem silněji, ale mně jde teď čistě o ten mechanismus přechodu na endogenní výživu - jestli může nebo nemůže být tímto narušen, v čem přesně spočívá a co ho může a nemůže narušit... Doufám, že mi rozumíte
.
. Pokud tedy stoluju (pochopitelně s hrnkem vody) v době půstu s rodinou. A už si na to zvykli. 
