Rozhodla jsem se taky založit si deník, protože dnes mi došlo, že půst pro mě není jen chvilková
záležitost .
V říjnu 2013 jsem podstoupila první jednodenní půst ve svém životě a samotnou mne doteď překvapuje, jak spontánně následovaly další půsty.
Konec roku jsem zakončila sedmidenním půstem, bohužel 4. den návratovky jsem snědla pár preclíků
a vše pokazila, do dvou týdnů jsem se pěkně nadmíru zavodnila 
.I když jsem četla několikrát Malachova i Partykovou, tak až tady na fóru jsem se dočetla, že by člověk neměl končit půst, pokud ho někde něco bolí, což je příznak uzdravování se. A spoustu dalších Vašich zkušeností, který mi pomáhají a taky inspirují.
Nejvíc na půstu mě baví , jak jinak a s nadhledem dokážu vnímat svět
. Mívám při půstech zvláštní sny, předposlední byl o tom, že jsem se sprchovala a pěkně jsem si to ve snu užívala, protože jsem měla pocit, že ta čistá voda protéká skrz mé tělo. Byl to tak živý a úžasný pocit. Vzápětí jsem se ale vzbudila úplně zpocená, ale to vidím jen jako důkaz toho, jak se tělo čistí.¨
A ze včerejška na dnešek se mi zdálo, že jsem se potkala se sovou a začala se o ní starat. A můžu odpřísáhnout, že tak velkou sovu a takhle pěkně zblízka jsem nikdy ještě neviděla a asi už ani neuvidím
.Teď mám před sebou důležitý úkol zvládnout správně návratovku. A abych sama nad sebou zvítězila, tak si sepíšu jídelníček, což cítím, že mi pomůže.
Při současném půstu jsem druhý den navečer měla pouze lehké bolesti hlavy, jinak jsem žádnou krizi nepociťovala a cítila se skvěle. Občas se mi během dne ozývala bolest v bederní páteři a pak směrem k rameni a to na střídačku s bolestmi pod levým žebrem. 8.den jsem začala mít bolesti v krku,ale odezněly....teda spíš se přesunuly na horní patro, takže z donucení pokračuji dál. A čekám,kdy bolest odezní,abych půst ukončila.
Teda 10. den mi bylo dost mizerně a říkala jsem si v duchu,jestli to mám zapotřebí a 11.den dopoledne to nebylo o moc lepší , ale pak jsem se překonala a vyrazila s kočárkem na procházku.
Po návratu domů se cítím o hodně líp .Neplánovala jsem si to tak,ale vzpírat se nemíním,abych si neublížila.Tož tak.
Jinak s bolestmi ramene se potýkám od porodu před rokem a půl a bolestí pod žebrem trpívám asi 17 let, nikdy nikdo nepřišel na to z čeho jsou, ale byla mi předepsaná spousta léků, který ovšem skončily v popelnici.Tak doufám, že tělo mákne a zlikviduje to.
Ještě bych si ráda poznamenala, že při obou trojkách mě dost pobolívalo za jizvou po císařských řezech, ale tentokrát už ne. Že by srůsty? No,tak to by bylo super,malý bych pořídila ještě sourozence
.
