Na soukromou zprávu už jsem ti odpověděl, že upřímně si netroufám vlastně s 100% jistotou tvrdit,že vím, jak to přesně do detailu při půstu v těle funguje.To samé s napojením na pránu atd.Nebudu si hrát,že mohu potvrdit, či vyvrátit něco , co vím , že zatím nemůžu. Zkrátka, co se týče půstů - studoval jsem , uvěřil jsem, zkusil jsem, mezi jednotlivými pokusy na sobě aspoň trochu fyzicky a taky na svém jídelníčku a celkovém životním stylu, zapracoval, a zatím jsem odhodlaný zkoušet dál, jak jinak , než na své riziko a svou vlastní zodpovědnost za svůj život .Ale úplně podrobné principy , na kterých to funguje, 100% neznám.Hlavně , že se mi zdá, že to zatím funguje v můj prospěch .



Úplně jistý jsem si nebyl s žádným půstem, ale zatím mě to překvapivě vycházelo.Nejel jsem sice přímo kalendář, ale jel jsem od začátku minulého roku řadu půstů, nejdřív jen 1den,pak 3dny, pak 7dní, a pak 9dní, mezi nimi poctivě skoro každý den sportoval a když jsem bydlel na začátku tohoto roku 3 měsíce sám a měl tu možnost, tak jsem si prostě řekl , že do případné 21čky nechám tělu v půstu volný průběh, budu pozorovat případné symptomy přetížení ledvin ,intoxikace , či slabosti a v případě, že nastanou , tak prostě startnu a pojedu nejlepší návrat jaký zvládnu.Chtěl jsem zjistit, kam mě to pustí.A pustilo mě to bez nějaké velké krize na 21, s čímž jsem se zatím spokojil a podařil se mi i návrat výhradně na ovozelu, během kterého jsem byl schopný každý den i lehce cvičit.Hold mám možná kliku, že jsem se k tomu dokopal jako relativně mladý člověk, ikdyž né zrovna s vzorným životním stylem v předchozí minulosti.Opět podotýkám, ale činil jsem tak výhradně na svou zodpovědnost!!Já se ani zdaleka nepovažuju za žádného učitele ani vhodný vzor k následování.Jsem člověk, co hledá a klestí si svou životní cestu se svou vírou v dosud poznané, zažité ,nastudované ze zdrojů, kterým jsem uvěřil a stejně tak i s nejistotou a pochybnostmi.Ale přesto - Pochopil jsem, že starší lidé, nemocní lidé, slabí lidé atd. k tomu musí přistupovat daleko zodpovědněji, aby je případná větší chyba nestála zdraví nebo život.Stejně tak každý začátečník,ať postupuje samozřejmě obezřetně.Nikoho v žádném případě nevyzývám aby si z mého příběhu jakkoliv bral příklad!Každý jsme na tom jinak a jestli se chcete ujišťovat ve své konkrétní situaci u jiného zkušeného půstaře o bezpečnosti vašeho pokroku v půstech, tak tato moje slova rozhodně neberou v potaz zrovna tu vaši situaci.Jsou tu zkušenější, kteři, aspoň tomu já věřím, vám dokážou poradit přesně na vaši míru na vašem stupni nejlépe, pokud jim o sobě upřímně všechno řeknete.Mám na mysli lidi, kteří nyní adminují na půstařském foru, a učil je Pavel Mácha, z jehož serveru jsem původně čerpal informace i já.(Tím samozřejmě neříkám nic o lidech, co hodlají dále fungovat na tomto breatharianskem foru, neznám je, jejich cestu ani jejich schopnosti)Já si tu zodpovědnost za jiné, ale zatím na svá bedra brát netroufám a nehodlám.


Malé a bezpečné kroky a jeden větší krok , který jsem nakonec taky zvládl jsem tedy učinil.Bylo mi i dovysvětleno pár věcí ohledně 40tky, které mě opět o něco více uklidnili.A je možné , že v budoucnu , pokud uznám za vhodné a pokud mi to osud dopřeje, už budu psychicky i fyzicky připravený a ochotný zkusit další půst ve stylu - kam mě tělo pustí - a myslím a věřím, že budu připravený i na variantu, kdy poznám, že to tělo případně nezvládá a s naučenou návratkovou z 21čky i tak správně nastartuju a bude to ok a aspoň budu vědět, kde je má aktuální hranice a třeba mě to ještě o to více nastimuluje ve snaze na sobě důsledně pracovat, abych příště třeba zvládl víc Anebo mě třeba pustí až na 40 a nyní už věřím , že pak se případný návrat dá i z tak dlouhého půstu zvládnout, ikdyž to zatím není moje zkušenost.

Ale mám zkušenost například s tím, že mi tělo vyžralo malou hrčku na oku, kterou jsem si způsobil v dětství, když jsem zapaloval nějaký provázek a on mi pak kápnul na oko ... A jaké bylo mé překvapení , když se bulka začala rozežírat... Ten zatavený kousek provázku na mém očním víčku v té hrčce X let čekal.Když se hrčka začala rozpadat , tak mě začal ten zbytek provázku jemně píchat do víčka, když jsem přivíral oči , tak si tam později sáhnu a skutečně vytáhnu něco , co vypadalo jako kus ztuhlého , kdysi ohněm roztopeného provázku a ihned jsem si s podivem vzpomnělna příhodu v dětství .

Jen jsem tedy chtěl objasnit můj pohled na věc.Bez poznatků od ostatních zkušenějších půstařů , kteří nastimulovali mou víru , která zase nastimulovala mou přípravu a i první pokusy,bych asi s půsty nikdy nezačal.

Jestli někdo může bez toho aniž by o tom někde četl, být tím nápadem vnitřně intuitivně zasažen, zčistajasna osvícen a pomyslet si - ,,měl bych teď zkusit přestat jíst a pít jen vodu", to nevím, ale můj případ to nebyl.

Je možné , že já konkrétně , kdybych o tom nečetl od více různých zdrojů, kterým jsem uvěřil... A tím pádem kdybych v půsty nevěřil a nevyzkoušel si je sám na sobě v praxi.Tak bych byl schopný se třeba při vypuknutí hladomoru po pár dnech , či možná i po pár desítkách hodin začít s někým nemilosrdně bít o kousek žvance ... Strach + pud sebezáchovy no ... Ikdyž nevím, jak by to v mém případě teda dopadlo ...

Každopádně na breathariánství teďkom zatím nepomýšlím a v nejbližší době ani pomýšlet asi nebudu , minimálně do doby až/pokud udělám 40tku , pak bych teoreticky mohl uvěřit, že možná jednou i tohle.Ale do té doby zde na breathariánskem foru už tedy aktivní asi nebudu, protože k tomuto tématu ze své zkušenosti nemám co říct.A zatím chci zkusit prověřit sám za sebe cestu půstů.

Každopádně vám všem ostatním zde přeju mnoho zdaru v životě, ať jde všechno nejlíp, jak může.Mějte se.

Jenom teda malý dovětek pro případné hledající půstaře , kteří by četli můj deník.Kdyby se náhodou stalo, že na breatharianské odnoži - půstařském foru , už by vám nikdo z Adminů neodpověděl ,nebo bylo toto půstařské forum zrušeno, tak zkuste Soukromou Zprávu uživateli ABCD,Petr nebo Cef , možná budou stále schopni a ochotni ze svého účtu zde na breatharianu zareagovat , či vám poslat na sebe i případný jiný kontakt.Toď vše.

Vidím, že tu na chvíli zase ožily vody.Né že bych toho chtěl zneužívat pro nějaké bezúčelné strhávání pozornosti na sebe(aspoň o tom zatím ještě nevím, že by tomu bylo jen čistě proto. - pokud by to čas odhalil, klidně odvraťte své zraky jako někteří indiáni od těch, které tím prý učí lepšímu chování.)

Já to zkusím fakt co nejjednodušeji a zároveň dostatečně obsažně, jak dokážu.A aby v tom byla i má dosavadní praxe, nejen milion teoretických předpokladů, všechny teoreticky možné, žadné experimentálně prokázané sama za sebe.

Vidím blízko k jádru duchovní cesty otázku uvědomění si hranice mezi nezbytnými a přebytečnými potřebami.Ta hranice může být z mnoha důvodů proměnlivá.Ať už dlouhodobě nebo nárazově.A nejen subjektivně, ale i tím pádem objektivně.Abych nefušoval do prány, když jsem ještě pránista nebyl, tak jiný příklad, logicky snadno obhájitelný.Například dejme tomu bývalý alkoholik.Jen málokdo by asi zastával přesvědčení, že lidské buňky nejsou schopny původně a primárně fungovat bez alkoholu.Přesvědčeně vyvracet, že alkohol je spíše jedem.Možná pro někoho v malém množství lék, ale tímto směrem tady není snad potřeba vést linku a obhajovat někomu jeho skleničku, nebo panáka, pokud žije ve své verzi reality, ve které to vidí jako "nezbytné" nebo "dobré".Přesto, bývalý alkoholik má sklon, pokud ztratí dosavadní vyrovnanost, která jej držela na úzdě, z nudy a stresu nejdříve poprvé, pak častěji a pak již kriticky sáhnout k požívání alkoholu v takové míře, že sklouzne zase k návyku, ve kterém není schopen a ochoten realitě, stresu a nudě čelit bez něj.Najednou je to pro něj "nezbytná" potřeba.

Když osekáme všechny vnější látky, které i věda uznává, že bez nich je člověk schopen žít.Tak co nám zůstává?

Jídlo, pudy, spánek, odpočinek, pohyb, různé druhy výkonu a stavů - těla, i mozku, duše.Snad i smysluplné vztahy, či minimálně podněty a stavy.
Dobře ještě voda, vzduch, světlo, teplo, země... Ale tyhle úplně rozebírat teď nebudu, protože nezávislost na nich by byla asi hodně vyšší, dívčí jogínská...

Jídlo - to se tu řeší snad dostatečně.Teorie je asi taková, že pokud lidská bytost naučí být tělo, mysl a nitro v takové rovnováze a výkonu bez jídla, že se ukáže, že funguje i bez něj, aniž by stagnovala nebo dokonce umírala, ba dokonce dokáže rozvíjet a udržovat různé fyzické i duševní výkony, dovednosti a příznivé stavy stejně nebo ještě líp, než s jídlem, pak asi logicky dosáhla pránického stavu.Do té doby by asi měla mít dostatek pokory, aby nějak přiměřeně jedla tak, aby jí to na těle a duši zbytečně neomezovalo.Ikdyž se třeba i těžko rozřeší spekulace o tom, zda již pouhé přesvědčení a víra v tom negativním pojetí, že toho ještě člověk není schopen, není třeba ten jediný blok.Stejně tak ale může být blok to, když v to někdo předem fanaticky věří a bytostně ještě prostě není na úrovni, kdy by to zvládl.Víc k tomu neřeknu, je to na vašich experimentech, to není moje parketa.Lze jen předpokládat, že všechny vlivy, které bytost člověka negativně ovlivňují, ovlivňují negativně i jeho náběh na pránu.Všechno to dál rozepisovat, na to teď není prostor.Zajímavý příběh je podle mě náš český Josef Šálek(věk 50+).Rekordman v guinnessovce, ikdyž specifických výkonech, o které asi cíleně spousta profi sportovců záměrně neusilovalo, proto se mu to asi povedlo, jak se mu to povedlo, ikdyž to na jeho výkonu samo o sobě zase tolik neubírá.Jeho půlmaraton, bosý, v trenkách v teplotách pod mrazem.A neuvěřitelně dlouhá doba v pozici planku(kolem 10ti hodin, nevím přesně).Nyní trénuje na nový rekord, dlouhou dobu v planku s tuším 20kg batohem na zádech.To by ještě nebylo to hlavní.Tvrdí, že při tréningu na ten výkon pil jen tekutou stravu a možná bral nějaké doplňky, ale tvrdil, že to bylo něco, nad čím by se zhrozil každý výživový poradce.Nějak si nedovedu představit, že z toho načerpal z pohledu moderní vědy uspokojivé množství aminokyselin/bílkovin.Jedna možnost je, že fakt částečně přešel na pránu, ikdyž tento pohled je něco, co Pavel Mácha vždy odmítal.Tvrdil, že buďto je člověk na práně úplně, nebo vůbec.Možná je to i zčásti slovíčkaření, možná ne.Kdysi se tu tuším i sdílel pohled, že s tím jak se bytost posiluje a pročišťuje zevnitř, stačí ji na stejné plnohodnotné fungování a udržitelné fyzické a duševní výkony stále jemnější strava.Ale to už by bylo možná trochu v rozporu s tím, co vyznával Pavel.Nebo ne, nevím, možná jsem to jen špatně pochopil.A je to teď celkem jedno, já stejně teď směřuju jinam.Já se každopádně nad tím příběhem zamýšlel tak, že pokud Josef Šálek nelhal, tak buď byl částečně na práně a to za předpokladu, že je zdravotně stále plně fit... Nebo jen moderní věda třeba fakt neví, které živiny jsou skutečně takové, které si tělo nedokáže různými jinými adaptačními způsoby metabolismu vyrobit samo... Nebo... Josef Šálek natrénoval specifické výkony, které mu umožnilo i lehce nebo více podvyživené tělo... Což se může třeba projevit až časem... Pokud bude v nedostatečné výživě pokračovat... Jen abych pokryl všechny možnosti...

Spánek, odpočinek... Dokud nejste nějaký ultra high level jogín(aspoň z pohledu běžných lidí), asi budete potřebovat se občas prospat a zvolnit.Pokud ne, tak klobouk dolů. (taky je ještě varianta, že nechávat tělo spát a vnitřně být uvědomělý i při tom, ale ta ještě vyšší laťka prý je, když se tělo dokáže regenerovat tak, jako při spánku, i za bdělého, meditačního stavu...)

Pohyby, výkony, dovednosti, smysluplné vztahy, stavy... Kdo by se vůbec nehýbal, ikdyž by jen ležel na pohovce.Byl by mrtvý.Stále se dějí nějaké procesy v těle.A co se nepoužívá, to zakrňuje.Aspoň v obvyklém průměru.Neberu možné odchylky.Možná se opět dá jogínsky nějak s tělem hrát, ale to tu teď rozebírat nechci.Jde o to, že používání těla, mozku a duše na bytostně učitečné činnosti rozhodně lze podle mě zařadit za nezbytné potřeby.Aspoň dokud aspoň trochu záleží na naší relativní fyzické a duševní kondici v této relativní sféře.Pokud již někdo třeba jen čeká na to, až se vypaří... A je s tím plně v míru... Ať následuje svůj osud .

Chtěl jsem to jen tak provizorně osekat pro účely tohoto příspěvku... A dostat se k pudům...


A teď tvrdá realita... Nezbytnost/přebytečnost pohlavního pudu.Sexuality.(jsou i jiné pudy, to rozebírá psychologie, ovšem třeba dle Květoslava Minaříká jsou hlavní ten životní pud(sebezáchovný) a pohlavní... zbytek už prý vychází tak nějak z nich... ikdyž z jiných zdrojů lze zase zjistit, že jich je spousta a prý samostatně - sociální, mocenský, duchovní, dokonce pud ke smrti, zabíjení, ale nechci zabíhat někam, kam teď nepotřebuju) A sebezáchovný a pohlavní se prý mohou leckdy účelně překrývat a zastupovat... Nehodlám zde teď rozebírat přesné hranice, zda se jedná jen o mechanismus přírody k reprodukci a zbytek je lidská úchylka ve vyžívání se v jeho záměrném dráždění i mimo plození a vázání své identity na okamžiky spojené s jeho uspokojováním, různou společenskou prestiží atd...Nebo že je to i zdravá forma bytostného vyjádření spolu se zdravými pocity a myšlenkami... těch možností je více...

Tolik rozporuplných informací v knihách... Od na první pohled nereálně tvrdé a důsledné askeze, či dokonce přímo snahy o vykořenění samotné pohlavnosti po nevázané užívání si jejího dráždění, prý když s dostatečným sebeuvědoměním, což je prý tantra, tak je to prý všechno v pořádku.A všechny možné stupně mezitím.

Praktické měřítko pro mě je to, že údajně u běžných lidí, když vezmem jejich 24hodinový den a +- 8760hodin za rok.Jejich kapacity, pozornost, soustředění a energii dokáže prý pohlavní puzení vést a rozptylovat docela slušný zlomek tohoto času.Teoreticky by minimálně měl člověk chtít, aby mohl pohlavnost projevit jen tehdy, když je k tomu vhodná příležitost.A když zrovna ne, nebýt jejím otrokem a být schopen fungovat jako od ní svobodná bytost.

A teď moje teorie a praxe.Není rozhodně vhodné pohlavnost řešit tak, že se člověk celkově umrtvuje.To je například i dle Květoslava Minaříka cesta do pekel.Různí seschlí asketové, kteří hladověli tak moc(a lze velmi pochybovat o tom, že tak, že získali napojení na pránu), až si otupili těla, smysly i pudy s cílem údajného duchovního osvobození.Možná jsou tam i vyjímky.Ale podle mě, pokud bychom tyto askety vzali, vyléčili je dostatečně dlouhou dobou vyrovnaného stravování a přiměřeného fyzického a duševního výkonu jako rehabilitace a oni se ještě doopravdy uzdravili a vitální síly se jim vrátily.Tak by se jim jejich nevyřešené pohnutky zase vrátily.I podle více zdrojů.Takže tohle asi není cesta.Taky se mi nezdá jako cesta tantra, která říká, dělejte si co chcete, jen při tom buďte plně vědomí... za to se dá schovat všechno...

Dle Květoslava je potřeba dosáhnout vyřešení pohlavního problému při plných vitálních silách.Protože ve stáří už prý možná pohlavnost tak velkou roli hrát nebude, ale spolu s ní mohou být už fuč i vitální síly, které se měly údajně použít na transformací v duchovní poznání.Ikdyž třeba to může být i jinak, třeba někdo dokáže dozrát do duchovní moudrosti právě se stářím.Taky se zdroje úplně neshodují.


Teď konečně moje situace.Moje zkušenost je, že když jsem před asi deseti lety intenzivně sportoval, mezitím se i postil a snažil se jíst co nejlépe, tak jsem se cítil líp a zvýšila se i moje vitalita.Ale projevilo se to i zvýšeným puzením k ženám, se kterým jsem si tehdy bytostně bezprostředně nevěděl úplně rady.Ikdyž mentálně jsem věděl, že je nesmysl se vrhnout na první ženu, co mi padne do noty v mém puzení, jen proto, abych ho uspokojil.Ale bylo to někdy nárazově skutečně intenzivní.

Takže pokud jsem to pochopil správně a třeba z pohledu jógy, která tendence dělí na tamasické, radžasické a sattvické... Tak je třeba dokázat nepropadat do ochablosti, lhostejnosti, nezájmu, tuposti a iluze nějaké duchovní svobody, když se zrovna bytost jen "uspává" propadá do nevědomosti...To by bylo čistě tamasické... Být fyzicky a duševně činný a aspoň nějakým příznivým způsobem pracovat...přiměřeně vůči svým možnostem... (nebudu blíže specifikovat, je více možností)... ale ačkoliv pracuju třeba i podle nějakého plánu a pro nějaký výsledek, tak rozhodně na těch samotných výsledcích neulpívat... to by byla radžasická posedlost... Která taky nevede k duchovní svobodě... A sattvický přístup je prý takový, kde je vždy přítomno bdělé, nadosobní uvědomění, ať už za klidu, či pohybu těla i mysli... Zpočátku je prý nevhodné, aby adept zkoušel rozvíjet toto bdělé, naodosobní uvědomění za nečinnosti těla, nejdříve prý má učinit svou náturu choleričtější... odvyknout od vyžívání se v pohodlnosti a komfortu... (nutno rozlišovat od toho, když tělo i mysl vážně potřebují odpočinout nebo přiměřený režim).... A následně neulpívat na žádných projevech, které to s sebou přináší, když se dostavují výsledky příznivějších fyzických a duševních výkonů... Pak teprve prý lze přistoupit k meditacím a soustředěním i v tělesném klidu, kdy nehrozí ochablost nebo spoutání vášněmi...

No a já... Jsem asi dosud ten pohlavní problém nevyřešil... Bral jsem v potaz i možnost, že si to celé jen sám sugestivně vytvářím, udržuju a zhoršuju... Ale nevím... Měl bych být schopen odvádět potřebnou fyzickou a duševní práci... odpočívat když je potřeba... a když zrovna nemám v úmyslu hledat partnera... tak nebýt pohlavností rozptylován... Ale nevyřešené sklony se neptají na racionální požadavky... Tak jsem se chtěl zeptat, zda vy už máte toto vyřešeno? Nebo zda v tom třeba nevidíte takový problém? Nebo tak?.....

P.S. - ještě mi nějak vypadla má původní metafora k práně... Z určitého duchovního pohledu to je, jakoby někdo chtěl mít třeba letadlo, které si samo dokáže "nasát" palivo z okolního prostředi a lítat si díky tomu... ale na určité jiné úrovni je to samo o sobě furt jenom to letadlo v tom omezeném prostředí, ikdyž se schopností si nasát to palivo z prostředí... Ikdyž férově dodat z druhé strany... Že už jenom ta schopnost třeba znamená určitou míru vyladění a posílení a odpoutání bytosti... kdy ovšem zafixování se na dílčí úspěch může způsobit jen další problémy, není - li potenciál schopnosti využit správným způsobem... tak na mě prána působí... a možná si to jen zdůvodňuju, protože na to nemám a neprošel jsem si tím sám za sebe... a třeba na tom něco je experimentujte jak musíte...

Ahoj Bojovniku,

nie som moc obkecavaci typ a preto si rad pomaham citami

„Nepoznám nijaké telo, nijaký hlas, nijakú vôňu, nijakú chuť, nijaký dotyk, ktoré by myseľ muža tak spútali, ako telo, hlas, vôňa, chuť a dotyk ženy.“

Budha

Kamo toto je udajne Budhov citat, ak je to pravda, sme v prdeli

Ale musim sa priznat, ze so stupajucim vekom, vascim mnozstvom prace a mensim mnozstvom volneho casu sa ta "pohlavnost" vyriesi nejako sama do stratena

Myslim si, ze je ti moc dobre, ked to takto krizom-krazom riesis.

Podla mna schopnost vyzivovat sa pranou je vedlajsi produkt isteho druhu postoja a uvedomenia. Nemal by to byt ciel ani dopravny prostriedok . Podla mna v realnom zivote sa tak zije velmi tazko a casom sa pravdepodobne stiahnes zo spolocnosti a stanes sa pustevnikom. Mna na tom fascinuje, ze ked je mozne taketo nieco co 99.9% ludi povazuje za uplny nonsense, co dalsie je este mozne? Fakt sme az tak mimo a vieme o sebe a svete velke kulove? A som presvedceny, ze podobnych "schopnosti", ktore vykvitnu z urciteho stavu uvedomenia je hodne a ani si ich nevieme predstavit. Dalsia otazka, ktora mi prichadza je - k comu nam taketo schopnosti su? ... pretoze komu je vela dane od toho sa aj vela ocakava.

Spomenul som si na ET, toho panka mam rad, ta jeho pokora... https://www.youtube.com/watch?v=IH1MHtncwfI

Je jedno, čí citát to je.
Je to výsledok pozorovania týkajúceho sa mysle.
Keď neidentifikuješ seba s mysľou, tak nemáš tento problém.
Keď identifikuješ seba s mysľou, tak máš tento problém. A mnoho, mnoho, mnoho ďalších.

Tento citat sa pripisuje Budhovi, velkemu asketovi, prave na dodanie vaznosti, ze tato vyzva je velmi narocna a spociva hlboko v nasej prirodzenosti.



V zasade s tebou suhlasim Problem je, ze lahko sa to povie a ovela tazsie urobi. Ako povedat dietatu, uz sa ukludni a spi . Ale preto sme tu. Jo mysel je sluha dusa je pan, v tomto poradi by to malo byt.

Ide o to, jak na to pozeráš. Buddhu nemusíš vidieť ako symbol asketizmu. Práve naopak. Buddha rozpoznal, že asketizmus nie je na duchovnej ceste nutný. A taktiež rozpoznal, že daný problém sa nachádza len v mysli.
Takže Ty možno v danom citáte vidíš, že ide o vážny problém,
a niekto iný v tom istom citáte, naopak, rozpoznáva iluzórnosť problému, a tým aj jeho riešenie.
Je to uhol pohľadu.

Ale dieťa problém nemá.
To ten dospelý ho má.
To je zase uhol pohľadu toho dospelého. Ten istý uhol pohľadu, ktorý mu spôsobuje toľko problémov.
A svoj uhol pohľadu má každý vo svojich rukách.

uhol pohladu = osobna skusenost, ktoru si musis zazit a je casto krat neprenosna.

uz neviem kde som cital/sledoval (Poltikovic??? neviem na 100%), pytali sa preco afrika umiera na hlad a neprejde radsej na pranu? A dotycny odpovedal, ze im chyba ta skusenost hojnosti, to naplnenie hladu, az potom mozu podstupit na vyssiu uroven.

Mozno rada pre bojovnika, proste asi nemas tu skusenost pohlavnosti dostatocne nazitu a nacitenu

Tyto myšlenky byly vytvořeny myslí.

Nic ale nemůže být odstraněno tím, co je ono samo.