NOVOLUNÍ VE VODNÁŘI 15. ÚNORA 2018 , V 22 HODIN, 8 MINUT
Ve čtvrtek 15. února 2018 v 22 hodin, 8 minut středoevropského času nastává novoluní. Slunce i měsíc jsou ve Vodnáři.
Cyklus Měsíce začíná novem, kdy se nachází mezi Zemí a Sluncem. Osvětlena je jeho odvrácená strana, při pohledu ze Země je tudíž neviditelný. Novoluní je jako semeno zasazené do země. Přestože jej nevidíme, již začíná rašit a sílit a dere se k povrchu, tak, aby se co nejdřív projevilo. Měsíc je nám skrytý. Přesto si již několik dní před Novem uvědomujeme nový čerstvý vzduch a svěží energii, která nás probouzí.
Jak víme, v tomto období k nám přichází energie, která nám přináší nové myšlenky, impulsy a podněty, která o novoluní vrcholí. Zároveň s sebou pokaždé přináší jinou kvalitu – v návaznosti na cyklu roku a znamení, v němž Měsíc i Slunce o novoluní stojí vždy společně, ke které se vážou myšlenky i informace k tématu znamení, ve kterém Měsíc a Slunce stojí a spojují se jejich kvality i síla.
Každé novoluní je tak důležité pro každého z nás vzhledem k těmto specifickým možnostem, a zvlášť pro ty, kteří se v tomto znamení narodili, protože pro ně jde o začátek vlastního ročního cyklu. K tomu, co ve vztahu k novoluní platí pro každého z nás, se tak přidává ještě jejich osobní celoroční téma: to, co jim přichází v tomto období, má pro ně platnost nejenom jeden měsíc, ale až do dalšího novoluní v jejich znamení.
V tomto období se proto doporučuje všímat si (před blížícím se novoluním a zvlášť večer před a v den, kdy vrcholí) všech nových podnětů a myšlenek – jako toho, nám posílá jako svůj dar Vesmír (Bůh) jako informace, inspiraci a nasměrování. Ptát se: jak toho dosáhnu? Co mám pro to udělat? A být otevřený všem odpovědím, ať přicházejí jakkoliv. Před novoluním a v tento den však přicházejí především podněty a témata, to, čemu bychom se nejlépe měli v daném období věnovat.
Zatímco při úplňku, kdy stojí proti sobě, v protilehlých znameních, kvalita znamení Slunce, osvětlují a dávají sílu tomu, ve kterém stojí Luna: dospěla do bodu, kdy vrcholí jeho síla, a to ve znamení, kde se nachází - a zároveň přebírá nejvíce kvalit znamení, skrze které září Slunce, při novoluní se síla a kvality Slunce a Měsíce spojují,
Pokud se chceme do významů působení kvalit ponořit hlouběji, je třeba si také uvědomit, že kvality znamení, ve kterém stojí Slunce, se pojí s naším vědomím (podle toho, na jaké úrovni se pohybujeme, tím vnitřním, pravým, zářivým = věděním, anebo tím, co za vědomí považuje „svět“), a Měsíc naše podvědomí a mysl. I tu můžeme používat ke svému prospěchu jako nástroj, anebo být obětí jejích hnutí – myšlenek a emocí.
SYMBOLIKA, TÉMA ZNAMENÍ, VE KTERÉM DOCHÁZÍ K NOVOLUNÍ Tentokrát stojí jak Měsíc, tak Slunce ve Vodnáři. Archetypy vodnáře jsou génius, revolucionář, člověk stojící za svou pravdou, prorok, vyhnanec
Grafické vyjádření znamení - dvě vlnky – lze vnímat nejenom jako vodu – energii – vylévání inspirace shora, ale i jako i energii anebo hadi – vědění související s otevřeností našich cest, umožňující přímé nazírání a vhled.
Jak už víme,
primárním tématem Vodnáře je svoboda. V čem spočívá ta naše? V jaké kvalitě a na jaké úrovni se projevuje? Je skutečná anebo jenom zdánlivá? Necháváme sebou manipulovat nebo dokonce manipulujeme sami sebe, nebo vyvěrá z našeho probuzeného zářivého vědomí, naší podstaty?
Spočívá v tom „dělat si, co „chceme“, tedy k čemu nás vedou naše sklony, impulsy z nevědomí, podvědomí, pudy, návyky a závislosti, to na čem ulpíme svou pozorností – anebo k čemu nás vede duše? V čem spočívá svoboda?
Odpovědi dáváme podle toho, nakolik žijeme vědomě - stupně probuzení našeho vědomí anebo jeho zastření.
Odolat manipulaci i nátlaku zevnitř i zvenčí – uvidět ji, rozpoznat a vybrat si svou cestu a jít jí – je svobodná volba dospělého Vodnáře. I proto se snadno může stát osamělým orlem – vyhnancem – disidentem. Tím, že jde svojí cestou, irituje.
Génialita se vyznačuje schopností myslet nově, podívat se na staré problémy v novém světle způsobem nenaučeným, ale přímo ze zdroje –inspirovaným.
Je tu tedy i výzva přijmout svou neotřelost – genialitu – nekonformnost – inspiraci. Nebát se jít svou cestou, a lišit se.
Být svobodní.
Bezpodmínečně.
Sama jsem kdysi měla nejsilnější zážitek vnitřní svobody právě ve vězení (za básničky kritizující pokrytectví a nepravdivost předchozího režimu, založeného na lži. Jak smutné, že přes všechny ideály spojené s jeho změnou, jsme se dopracovali současného stavu, který už není výsledkem potlačení, ale našich vlastních voleb, včetně vší staré i nové nepravdivosti a lží!).
Můžeme být a zůstat svobodní v každém prostředí, i tom nejnesvobodnějším.
Nikdo a nic nám nemůže vzít vnitřní svobodu, pokud je v nás probuzená a živá, uvědomujeme si ji a uvědomujeme si její cenu. Pokud víme, že sebou nemusíme nechat manipulovat – nikoho, žádným způsobem a žádným prostředím (čím vyšší, tím sofistikovanější – hůře rozpoznatelné působení) a nemusíme přistupovat na pravidla hry, která nám vnucuje a s nimiž se nemůžeme ztotožnit, sdílet nepřátelství, emoce, falešné hodnoty: můžeme zůstat sami sebou.
Proti člověku, který se vydá svojí cestou, může stát „kmenový instinkt“, „kmenová duše“ – jeho dosavadní skupina, společenství se svými pravidly. Odlišnosti se připouštějí jen v těchto mezích. Jakákoli další, zejména ty hrozící opuštěním skupiny anebo příliš velkým vzdálením se od ní, iritují. Jsou důvodem, aby se semkla, a začala osvobozujícího se z pravidel jejího světa, lákat a strhávat zpět.
Vzdalujete se? Hrůza! Udělá všechno, aby vás přitáhla do světa svých mezí a pravidel. Vnímáte její popuzení? Ohrožení jejich jistot, mravouky, vidění světa? Vidíte ten boj? Pokud se chce někdo „trhnout, osvobodit“, ještěři z hlubin zaútočí vždy. Někdy jde jen o projev strachu. Někdy mohou mít velmi laskavou podobu. Často si jejich nositelé neuvědomují jejich povahu. Volání „nechoď pryč, nevzdaluj se mi, buď tady se mnou, nerozumím ti“! Je-li za tím jakýkoli hezký vztah, může stačit uklidnění, komunikace, ubezpečení. Pokud potřeba ovládání, nepřistoupit na ně.
Aby Vodnář překoval nátlak, který vyvíjí společnost - nátlak přizpůsobit se jejím zavedeným zvykům a pravidlům chování musí si vypěstovat absolutní oddanost pravdě, v níž není žádný prostor, pokud jde o esenciální věci, pro žádné kompromisy.
Kdysi mě StB ve vězení nutila ke spolupráci anebo k tomu, abych se alespoň stáhla do ústraní. Odmítla jsem podepsat nejenom spolupráci, ale i povinnost mlčenlivosti o tom, že se o to StB pokusila. Nebyla v tom ale žádná odvaha, pokud vím – jen vědomí, že kdybych ucouvla o krok, ztratila bych sama sebe. Zabila část své duše. Něco v sobě bych zabila. To byl přesně ten
stav vodnářského vědomí, kdy kompromis s pravdou není na seznamu voleb: naprosto nepřipadá v úvahu. Zhroutil by se celý (váš) svět. Vaše identita, ale nejenom pokud jde o osobnost, i vaše vnitřní světlo, podstata, zářivost.
Uvědomění si já nemusím (i když za to zaplatím) a „já mohu“, pokud „Jsem, který jsem.“ V souladu navenek i uvnitř. Pokud pro mne má svoboda tuto cenu. Musí mít, pokud ji chci dosáhnout, musím si ji i vážit, a rozpoznat, co je pravé a falešné.
Toto znamení nám umožňuje zbavovat se všeho starého. Posiluje schopnost komunikace, otevřenosti a přátelství. Jde svojí cestou, svébytně,
nepopírá-li samo sebe.Můžeme svoje volby považovat za svobodné, avšak nikdy takové nejsou, pokud podléháme tomu, co přichází z podvědomí/ nevědomí, vycházíme-li z dezinformací a manipulací, pokud je předurčují-li naše vnitřní zranění, anebo pokud nás motivuje strach.
Jediná svoboda a tedy i svobodné volby prýští z probuzeného vědomí, probuzené duše, obnovené důvěry a spojení jako základního pocitu, který z nás září = poznání a nalezení Domova a jeho přijetí.
Výzvou Vodnáře je svoboda. Rozlišení, jaká svoboda je pravá a jaká falešná, do čeho vkládat svou energii a kde jí naopak zbytečně plýtváme, nebo si jí dokonce necháme, někdy nepozorovaně, brát.
Splynutí se svou podstatou – zářivé vědomí – jediná vůle namísto duální „ať moje a Tvoje, vše přesahující Vůle jsou jediní. „ Jednota, sjednocení s Vesmírem a možnostmi, které nabízí.
Skutečná, nejvyšší svoboda sebepoznání „já nemusím“. Já mohu. Jsem, který jsem.
Pokud to připustíme.
CÍLEM ZNAMENÍ JE SVOBODA.Porozumění svobodě i vztahu svobody, pravdy a služby a svobody a odpuštění. Svoboda vyššího řádu, než jsme dosud poznali a zažívali. Osvobození.
A také pevné a jasné vnitřní vedení – vyšší vedení -
inspirace. Přijetí inspirace. Otevření se, volání po ní a vyšším vedení.Odpuštění – nejenom těm, kterým něco zazlíváme, ale i sobě, je podmínkou k tomu abychom vytvořili prostor pro nové, co do něj může vstoupit – stejně jako uvolnili pouta, kterými se – jsme-li ve vztazích viny – křivdy – neodpuštění – svazujeme a držíme v šachu navzájem (anebo těmito myšlenkami a pocity držíme v šachu sami sebe). Ještě jednou se dnes zmiňuji o vězení: právě tam jsem si uvědomila, že jsou mnohem horší ta, která si vytváříme sami, ať už neodpuštěním, myšlenkami odplaty – anebo tím, že uvěříme, že něco neumíme, nejsme schopní – zpívat, tančit, malovat, nemáme důvod k radosti, život je jen utrpení – a pokud chci dojít do království Božího, musím se řídit dogmaty (stejně jako to, že to je podstata náboženství). Cokoli, co si necháme vnutit, čemu uvěříme, co přijmeme jako svou realitu nebo si necháme vnutit jako „pravdu“, přestože jen někdo vytuneloval pravý význam toho, o čem hovoří, ukradl ho, je horší: protože na rozdíl od cely, i když máte hlad, je vám zima, nevíte, co s vámi bude a jak přežijete, až vás pustí, je to vězení, ve kterém nezažíváte vnitřní svobodu.
Služba, pomoc a vzájemnost jako smysl Co Vodnář získává, moudrost, poznání, vědění, předává, vylévá ze svých bezedných nádob těm, kdo jsou na nižších úrovních a volají po nich.
Ve starém Egyptě se ke jménu faraona vždy připojovaly znaky včela a papyrus. Papyrus znamená prastarý původ, spojení s předky, moudrost, zachycování moudrosti. Linii světla, která se ubírá skrze čas. Včela symbolizuje službu, pracovitost, nadřazování zájmů celku nad svými vlastními, ale i alchymickou přeměnu – transmutaci. Přeměnu toho, co je pozemské, světské, v nebeské. Toho, kdo umí proměňovat pozemské v božské: nektar květů v med – sladkost – božskost, a zároveň léčivý, uzdravující prostředek.
Cílem znamení je i porozumění tomu, že pokud chceme dosáhnout osvobození (osvícení, realizace) jen sami pro sebe, užitek je pro nás sice velký, ale zároveň také vždy jen dočasný - do okamžiku, než pochopíme, že celý Vesmír je založen na vzájemné pomoci (ačkoli, pokud jsme porozuměli Lásce, nebo Jednotě, víme to už pradávno):
dokud myslím jen sám na sebe, nikdy nedosáhnu trvalého vítězství. Není moudrost a velikost bez pokory, a stejně tak ani neexistuje Láska, která neposkytuje péči. A právě láska v nás roste víc a víc, pokud se probouzíme.
Stinnou stránkou Vodnáře, tím, nač by si měl dát pozor, a tím, nač bychom si měli dávat pozor i my v tomto období, je - ulpění na přesvědčení, které považuje za jedině správné - předsudky a soudy, jako opak génia a svobody, namísto otevřenosti dogmatismus, namísto plynutí, rigidita a jenom jiná forma vězení
- převzetí konvencí, většinových názorů – třeba pro nedostatek síly. Nemusí vzdorovat, život je snadnější, nečelí odporu, neirituje - ale ztratí sám sebe: svoje světlo. Malá smrt duše - zadušení. Zaprodání sebe sama, jidášství na sobě: Vědomě – nevědomě…
Zdroji naopak mohou být vědomí samo, zakotvení v sobě. Opravdovost – pravdivost – autenticita pramenící v duši. My sami, naše s-vědomí svou mírou správnosti, Inspirace = spojení se Zdrojem. Splynutí s vlastní božskostí, její poznání. Poznání vnitřních zdrojů, podstaty, krásy.
JAK TOTO NOVOLUNÍ VYUŽÍT Jako vždy věnujeme velkou pozornost všem podnětům a myšlenkám, které v tomto období přicházejí. Meditaci můžeme zaměřit na myšlenky svobody v našich životech, osvobození – uvolnění pout a všeho, co tomu stojí v cestě.
- Jak se osvobodím? Jak dosáhnu svobody?
- Co zakrývá moje světlo, božskou jiskru, zářivé vědomí?
- Jak se těchto nánosů – závojů – štítů – zbavím?
- Co je to, co mi brání vidět svobodně = pravdivě?
- Kde se nechávám ovlivňovat z nevědomí?
- Kde ovlivňuje moje volby strach?
- Co mi brání být ve svém středu a čerpat porozumění a pravdivost ze své moudrosti?
- Co mi ubírá svobodu a co ovlivňuje moje volby?
- Co se mnou manipuluje a jak a kdy já manipuluji sám sebou ?
- Jaká vězení jsem si vystavěl a proč?
- Kde sám sobě anebo komukoli jsem něco neodpustil?
Otevřít se přijetí – sebepřijetí – smíření – uvolnění a rozpuštění pout.
Pro ty, co se chtějí stravovat pránicky, jde o velkou výzvu. Je důsledkem naší cesty, a přitom nám umožňuje rozvíjet svobodu a dál do ní růst. Objevujeme její další úrovně.
Vyléčit všechno, transformovat, rozpoznat všechna vězení i pasti na cestě, všechno, co se nám snaží brát energii, vyvoláváním nenávisti, strachu, nepřátelství, umělým vytvářením stran a příkopů, je výzvou Vodnáře. Bez toho není, neexistuje pravá svoboda. Podívejme se na všechno a na všechny, kdo s námi takto manipuluje, odebírá nám energii a vystupme z těchto sítí a kol.
Rozhodněme se pro Svobodu, která není možná bez Pravdy. Obojí je dědictvím každého z nás, a všichni je také ve svém nitru známe, a nemůžeme zaměnit – pokud si nevybereme lež, iluze, sebeklam, strach namísto Lásky, sebezotročení namísto Svobody.
Lenka Clara
http://www.mistosetkavani.cz http://www.cesky-pranicky-prechod.czODPOVĚĎ NA BLIŽŠÍ ZAMĚŘENÍ NOVOLUNÍ NAJDEME PŘEDEVŠÍM V SYMBOLICE STUPŇŮ Symboly Slunce a Měsíce nám ukazují nám tendence – vlivy, které můžeme očekávat:
Sabiánské: „Na zimu ořezaný velký strom. Inteligence jako schopnost adaptace na rytmus přírodních událostí. Předvídavost a jasnovidectví“.
Hinduistické: „Číše, karty a kostky. Stupeň vydírání. Nebezpečí rozmařilého a neuspořádaného života, morální slabost“.
Stupně lunárních uzlů a jejich symbolika nám napovídají, odkud kam směřujeme. Z čeho vycházíme, o co se můžeme opírat anebo je třeba zanechat za sebou, a nač se zaměřit:Pro sestupný dům (východiska, minulost, odkud, co ponechat v minulosti), to jsou tyto symboly:
Sabiánské: „Dvě nerozlučná mláďata vrkají v hnízdě na plotě zahrady. Inteligence spojená sama se sebou. Zážitek dokonalé harmonie.“
Hinduistické: „Loď na moři za slunného dne s napjatými plachtami. Stupeň hojnosti.
Podnikavá a dobrodružná povaha, kosmopolitický a vrtkavý duch.“
Pro
vzestupný dům (cíl, budoucnost, k čemu směřujeme/máme směřovat, cíl novoluní, to jsou tyto symboly:
Sabiánské: „Na bulváru zaplněném tleskajícím davem se odehrává velká neoficiální podívaná.Je třeba kolektivním emocím umožnit vzájemnou konkurenci a svobodné vyjádření v tradičním rámci.“
Hinduistické: „Postava podobající se Slunečnímu Andělu (Michaelovi) a bijící o zem hrotem ohnivého meče. Stupeň nadřazenosti. Ctižádostivost, síla schopnost působit na lidi i události.“