Česky:
|
Málokdo ví, že existují 2 fialové barvy:
1) "Falešná fialová" - není ve skutečosti tou fialovou barvou, kterou vidíme např. v duze. Vznikne ze 2 spektrálních složek - červené a modré. Ne ovšem tak, že by se ty složky nějak smísily do fialové barvy. Ale tak, že dráždí oko podobně, jako opravdová fialová. Falešnou fialovou zobrazuje monitor nebo vytiskne tiskárna, protože nemá možnost zobrazit opravdovou fialovou.
2) "Opravdová fialová" - je ta fialová barva, kterou vidíme v duze. Z viditelných barev má nejkratší vlnovou délku a nejvyšší frekvenci. Leží na okraji spektra, blízko ultrafialových barev. Monitor neumí zobrazit ultrafialové složky, musí proto fialovou barvu simulovat pomocí "falešné fialové", rozsvícením červené a modré barvy.
Z toho důvodu můžeme u některých fotoaparátů pozorovat, že některou fialovou barvu vyfotí stejně tak jak ji vidíme, ale jinou fialovou vyfotí jako modrou. Přitom na pohled ty barvy vypadají úplně stejně. Důvodem je právě to, zda se jedná o "pravou" fialovou, lěžící blízko UV barev, nebo o "falešnou" fialovou, tak jak ji zobrazí monitor nebo tiskárna. Některé fotoaparáty mohou mít omezenou citlivost v oblasti UV barev - buď nedokonalostí červeného čidla, které nemá sekundární citlivost ve vyšších frekvencích, nebo UV filtrem, který omezuje UV složky.
S barvou mají lidé kvůli digitálnímu vyjádření mylnou představu, že barva se skládá z RGB složek. Běžné denní světlo je ve skutečnosti široké spektrum kmitočtů, dalo by se říct že spojité (spektrální čáry jsou úzké a husté). To, co považujeme za denní bílé světlo, vypadá asi takhle (sluneční světlo obsahuje i UV a IR složky a další kmitočty daleko od viditelné části):
Když se světlo odrazí od povrchu předmětu, světlo se moduluje - různé části spektra se odrazí s různou intenzitou. Neznamená to, že by se odrazila jen žlutá složka a ostatní pohltily. Zas se odráží celé spektrum (včetně UV a IR), jen s různými intenzitami. Např. odražené světlo z předmětu, který považujeme za žlutý:
Lidské oko není schopné vnímat celé spektrum světla. Když takové širokospektrální světlo dopadne na čípky, dráždí čípky různou intenzitou podle toho, na které pásmo je který čípek nejcitlivější. Jsou 3 druhy čípků, nejcitlivější v pásmu kolem červené barvy, zelené barvy a modré barvy, v rozsahu viditelné části spektra tj. asi 380 až 750 nm. Vzájemným porovnáváním intenzit dráždění čípků pak mozek vyhodnocuje barvu. Všimněte si vlevo na grafu malého hrbolku červené složky - tento hrbolek je zodpovědný za to, že vnímáme "opravdovou fialovou" jako fialovou a ne jako modrou.
Čípky jsou jakési oscilátory rozkmitávané světlem na určitém kmitočtu. Červený čípek má nejnižší frekvenci (=nejvyšší vlnová délka) a rozkmitává se i na druhé harmonické svého základního kmitočtu, tj. na opačném konci u UV oblasti. Běžně by tam byl druhý vrchol citlivosti (někde na 300 nm), ale vzhledem k omezení rozsahu citlivosti zůstává jen malý "hrbolek" na konci viditelné oblasti. Ale i přesto díky němu jsme schopni vnímat "opravdovou fialovou barvu" - jako dráždění červeného a modrého čípku, ale bez zeleného čípku.
Když chceme zachytit barevný obraz kamerou, použijeme k tomu čidla citlivá ve stejných oblastech jako lidské oko - tedy RGB. Vzniknou tak 3 signály s různou intenzitou. Na monitoru se pak rozvítí body v barvách RGB a ty dráždí čípky oka stejně, jako původní světlo. Ale světlo z monitoru NENÍ to samé světlo jako běžné denní světlo. Barvou z monitoru se jen simuluje podobné dráždění čípků, jako je dráždí původní světlo. Původní světlo je široké spojité spektrum, zatímco světlo z monitoru jsou 3 spektrální složky RGB. Ve skutečnosti tedy nezachytáváme původní barvy, ale jen stejné dráždění jako má oko.
Zvířata mají jiné vnímání barev a proto by viděla barvy z monitoru naprosto jiné než ve skutečnosti. Dokonce i lidé mají trochu odlišné citlivosti čípků a jejich oscilační frekvence, proto se může hodnocení barev z monitoru u různých lidí lišit. Mohou se dohadovat, že barva na monitoru se liší od původní barvy z reálu, protože každý člověk má trochu jiné ladění barev. Když jeden člověk naladí odstín barvy podle originálu, tak druhý by to naladil trochu jinak. Přitom se budou dohadovat, že každý má pravdu, a skutečně ji každý bude mít. Každý uvidí stejný odstín barvy jinde než ten druhý. RGB je jen jakási empiricky stanovená norma a může se lišit od reálných lidí.
A tedy i fialová barva a fialová barva není to samé. Snímače nejsou schopné přesně zkopírovat spektrální průběh citlivosti oka (i proto, že to není možné měřit, stanovuje se to jen zkusmo empiricky) a ani to není technicky možné přesně provést. I když bude mít snímač odpovídající maximum na správné vlnové délce, tak může mít jinou citlivost na druhé harmonické (např. zasahuje více do UV oblasti) a tím se změní interpretace fialových barev. Správná fialová bývá u foťáků velký problém. Budící frekvence může být např. už v UV oblasti, což červený čípek částečně ještě vydráždí (na 2. harmonické), ale fotočidlo to už nemusí vzít, protože je jeho rozsah omezený červeným filtrem jen na spodní pásma spektra.
Tedy - mohou být fialové barvy, které kamera vezme stejně jako oko, ale mohou být fialové barvy, které stejná kamera vezme jako modrou, přestože oko vidí fialovou. A to proto, že barvy v reálném světě nejsou tři RGB složky (tak jak je vnímáme okem), ale široké spektrum kmitočtů.
Miroslav Němeček
, 