GreenApple píše:
Presne si to napisal Zdenku. Nenechat sa oj...

Ty sa snazis zavriet oci a vypnut mysel. Ja si osobne myslim, ze to ide aj s otvorenymi ocami a logickym usudkom a SRDCOM. Pravda nepozna rozpor, tieto zlozky nie su v rozpore. Len tak dosiahneme komplexne poznanie. Nie tym, ze si vypnem mysel, zavriem oci a zatvrdim srdce. Neviem tak to citim ja. Moj pocit moja cesta. Chapem, ze ked chcem pocut sepot musim vsetko stisit, aby bol pocut. Jo preco nie. Kazdy extrem, potom zanedbava dalsie zlozky. Uplny materialista co cely svet vnima cez hmotu a clovek je len stroj zlozeny z hmoty, jogin s vysychajucou koncatinou, čakra master co uz len ladi čakry a zivot ide nejak mimo, ktory sa odpaja od sveta a . Uleteny snilek, ktory realitu nahradil iluziou a bludom (spoznas to podla toho, ze v realite je mimo, na peniazoch, rodine, priateloch a pod...). Je to vsetko o ten uz tolko krat spominanej ROVNOVAHE a balance.
Jj ako pises. Vela mudrosti je napr. v ludovych porekadlach (lidovych rceni). Reči sa vedú a chlieb sa je. Alebo bez práce nie su koláče. Alebo mysliet znamená hovno vedieť. (evidentne LEN mysliet a kecat nestaci)

Som zastancom integralneho poznania. Meditacia, rozum, cit, oci a dalsie a tieto nie su v rozpore, potom mozeme povedat, ze sme sa dotkli "PRAVDY". Vtipne je, ze to v skutocnosti moze byt jedno a to iste v roznych oktavach. Tak to nejako vidim ja, z mojeho uhlu pohladu. Neda sa to poriesit v rychlokurze osvietenia s 25% zlavou pod vedenim guruho, ani v style snadno a rychle. Je to celozivotna cesta skladania mozaiky a obrazu a snad to dame uz tomto kole, alebo snad v nejakom dalsom ... Ty mas kusok pre mna, ja mam dalsi kusok pre teba a vo vzajomnej interakcii sa obohacujeme ako zberatelia znamok.
Tak souhlasím, zhruba, tak nějak, možná i bychom dospěli k plné shodě, další diskuzí. Ale je třeba si uvědomit, že je to jako diskuze při kávičce nad mapou o nějaké Tramtárii. "Hmm, tak vidím, že jsi byl také v Tramtárii", můžeme si přikyvovat uznale:). Ale je třeba zůstat bdělý, tj. nezaměňovat vzpomínky či úvahy o Tramtárii při kávičce nad její mapou s Tramtárií samotnou. Protože takhle se cesta do Tramtárie nikterak a v žádném v takovémto případě realizovat nemůže, byť by mysl velice ráda nad tím – s její hravostí a imaginací – oko zamhouřila a cestu takto "realizovala".
Jak už jsem asi někde psal, hínajánový (tj. třeba barmský) buddhizmus je v buddhistickém světě považován za taknějak méněcenný, taková cesta pro blbé, byť tedy také teda buddhizmus. Ale co jsem se setkával s představiteli mahájánového či vadžrajánového (tj. dle sebe vůbec nejvyššího) buddhizmu, tak mě nikterak vnitřně neoslovili, připadali mi jako běžní lidé, s jejich ctnostmi i nectnostmi. Tak nač to všechno? Moje mysl byla v duchovních tématech vytrénovaná, hltal jsem moudré (nejen buddhistické) knihy, a když jsem s barmskými mnichy diskutoval, nebylo pro mě žádným problémem mít navrch, logicky jim jejich názory vyvracet, vyhrávat. "Hmm, western thinking", pokyvovali uznale hlavou, a nemysleli to nikterak ironicky, bylo vidět, že to myslí upřímně. A já jsem skutečně pravdu měl, nevím, proč bych měl na svých názorech něco měnit. Ale kdyby moje mysl nebyla shodou "okolností a náhod" oklamána, no tak bych usoudil, že to jsou sice vznešení a milí lidé, ale jejich cesta nikam moc nevede (jak si to ostatně myslí celý okolní buddhistický svět). Rozhodně bych mezi nimi čtvrt roku nevydržel a odjel bych. A tak bych tedy nejspíše skončil sebevraždou, nebo se – jako jeden můj tehdejší kámoš – uchlastal (doslova) k smrti. Tak k čemu by mi všechny moje tehdejší znalosti byly?
Proto píšu o "temné straně vesmíru":). Která je mimo dosah naší mysli a se kterou tudíž nemůžeme dělat absolutně nic. "Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." (Jan 3, 7-8).