|
V nedávné době jsem programoval neuronové sítě a přitom jsem lépe pochopil, jak vlastně funguje mozek. Neuron obsahuje jakoby vstupní a výstupní kanály. Na neuron se působí informací, jaký stav výstupních kanálů má odpovídat danému stavu vstupních kanálů. Opakovaným působením se kanály jakoby proplachují, navykají si na určitou kombinaci vstupních a výstupních informací a tím dochází k učení a záznamu informací. Tím že se neuronu předloží vstupní a požadovaný výstupní stav, tak se učí aby příště věděl jakým výstupním stavem má reagovat na podobný vstupní stav.
Informace v mozku mají charakter pojmů, ne přesných informací jako v počítači. Typicky to lze pozorovat u oka. Oko sice snímá obraz jako matici pixelů, ale ještě v oku se z obrazu sestavuje informace o pojmech - rozeznávají se tvary, světlost a barvy. Do mozku z oka neputuje informace jako fotka s pixely, ale jako pojmy - např. koukneme na kartu a vidíme informaci "bílý obdélník s kulatými rohy, vlevo nahoře je červený symbol srdce" a tyhle pojmy putují do mozku.
Působí-li na mozek informace u které víme jak ji má vyhodnotit, mozek se učí. Nejen informace typu 1+1=2, ale třeba i že sáhneme-li na horká kamna, tak se spálíme. Zkušenosti vypalují dráhy v neuronech a dělají tak záznamy, aby neurony příště věděly, jakou výstupní informaci mají poskytnout při dané vstupní informaci. Proto příště už víme, že sáhnutí na kamna by mohlo znamenat spálení, a proto to už neděláme.
Lidský mozek má schopnost pracovat s abstrakcí. Tedy pracuje nejen s pojmy které vidíme a slyšíme, ale sestavuje si i vlastní konstrukce pojmů. Například obrazové představy. Tyto představy pak mohou působit na záznam v neuronech stejně, jako reálné informace. Můžeme se tak učit nejen z informací v okolním světě, ale i z informací vytvořených naší představivostí. Zkušenosti získané z reálného světa umožňují usměrňování abstrakcí tak, aby vykonstruované děje odpovídaly zvykům pozorovaným v reálném světě. Vytvoříme si např. představu co by se mohlo stát, zkušenosti určí šanci s jakou by se to mohlo stát a my si na základě toho vytvoříme zkušenost, kterou jsme nezískali v reálném světě, ale jen si domysleli pomocí podobností pojmů.
Což je výhodou i nevýhodou. Máme-li nedostatečné informace, můžeme si vytvořit zkreslenou představu, která neodpovídá skutečnosti. Pokud na této chybné představě dále stavíme, můžeme si vykonstruovat celý komplex chybných představ a pak podle těchto představ něco posuzovat (jak bylo možné se setkat i u některých jedinců zde na fóru, kteří posuzovali lidi podle jejich zcela zkreslených představ).
Efekt učení můžeme pozorovat při sugesci a hypnóze. V hypnotickém stavu je utlumené naše myšlení (podobně jako ve stavu spánku), mozek je klidný a proto probíhá velmi snadno jeho učení. Stačí i jednoduché informace a mozek si je zafixuje, tj. opraví si své zkušenosti = vztah mezi vstupní a výstupní informací neuronů.
Při sugesci dostáváme opakované informace. Stačí i velmi slabá informace, ale působí opakovaně a dlouhodobě a tím se zafixuje jako zkušenost a je pak vyhodnocována jako pravda, i když mozek by ji běžně odsoudil jako nepravdu. Známe např. jako různá vymývání mozků.
Jako sugesce může působit i naše abstraktní myšlení. Tím jak si vytváříme určité představy na které myslíme, tak tím svůj mozek neustále učíme. Z toho mohou vznikat i různé komplexy, méněcennosti i vícecennosti. Např. získáme několik negativních zkušeností, nebo nám někdo i řekne o nás něco negativního a my si vytvoříme představu, že něco neumíme nebo nejsme v tom moc dobří. Na tu představu opakovaně myslíme. Tím se náš mozek přeprogramovává do toho stavu aby věřil, že vážně nejsme moc dobří. Představa a paměť se navzájem neustále doplňují a zesilují. Přispějí k tomu i další zkušenosti - můžeme mít výsledky dobré i špatné, ale protože věříme tomu že nejsme dost dobří, všímáme si více těch špatných výsledků (protože ty více odpovídají tomu co máme v paměti) a to nás pak utvrzuje v tom, že skutečně nejsme moc dobří. Tohle přesvědčení se neustále prohlubuje, až k silnému komplexu méněcennosti. A to jen proto, protože jsme uvěřili naší představě a opakovaně jsme na ni mysleli.
Sugesci můžeme využít i opačně. Můžeme si vědomě vytvořit představu, že jsme v něčem dobří a na tuto představu opakovaně myslet. Opakovaným působením se tato představa zafixuje, my jí nejen začneme věřit, ale mozek se začne chovat tak, jakoby tato představa byla pravdivá. To znamená - v té oblasti se skutečně staneme dobří. Díky abstrakci máme možnost měnit sami sebe.
Efekt sugesce můžeme pozorovat i v působení nálady. Je-li nám smutno, myslíme na to že je nám smutno a tato informace se vypaluje do mozku jako zkušenost a tak se tento stav neustále zesiluje. A když nám bylo trochu smutno, tak nám pak začne být opravdu hodně smutno. Protože jsme si vytvořili představu že je nám smutno.
Říká se také - nechoďte spát rozhádaní. To je ze stejného důvodu. Pokud se před spaním s někým pohádáte, zůstane v mysli tato vzpomínka a ta neustále působí na mozek a programuje ho. Mozek tento stav začne vyhodnocovat jako trvalý a začne se podle toho chovat. A kupodivu tohle učení funguje i během spánku. Také jsem zjistil jako programátor, že při psaní programů nesmím jít spát s nevyřešeným problémem. V tom případě se pak probouzím se špatnou náladou a zakomplexovaný. Naopak když jdu spát po úspěšné práci, probouzím se radostně a s energií. Poslední myšlenky a nálady před spaním učí mozek celou noc a tak se jejich efekt znásobí. Podobně to funguje i např. před delší cestou - při cestě se nám také stále přehrávají poslední události a nálady a jejich účinek se tak zesílí.
Nebo vzpomínky z minulosti, např. pocity ublížení. I když na tyhle věci zdánlivě zapomeneme a nemyslíme na vědomé úrovni, na podvědomé úrovni tyto vzpomínky neustále probíhají a mozek se učí. V mozku zůstane z neodpuštění negativní dojem, ten působí na mozek a on se snaží ten stav napodobovat tak, aby odpovídal jeho zkušenostem. Tedy - vytváří situace tak, abychom se dostávali ke stejnému negativnímu stavu, protože mozek ví že tohle má být výsledkem, takhle jsme ho to naučili. Proto je hodně důležité, abychom v podvědomí neměli žádné nevyřešené problémy, nepříjemnosti či neodpuštění, jinak se nám mohou dít špatné věci, např. můžeme získat nemoci.
Mozek má totiž velké možnosti v tom, že dokáže vyhodnocovat situaci nejen na základě minulého času, ale i budoucího. To vychází z principu neuronů, které fungují podobně jako kvantové počítače, tj. známe minulý a budoucí stav, kvantový stav se přizpůsobí očekávanému výsledku. U zvířat víme běžně že mají intuici a umí např. vytušit blížící se požár. Ale tuto schopnost máme také (z principu fungování mozku). A projeví se to tak, že mozek řídí naše chování tak, abychom dosáhli stav který je v mozku očekáván. Což znamená i to, že nám mozek přivodí nemoc, aby dosáhl ten negativní stav který v podvědomí máme jako následek neodpuštění v minulosti.
Je důležité si udržovat jakousi "hygienu" psychiky. Pokud jsme dlouhodobě v negativním prostředí, někdo nás stále shazuje a ponižuje, ale stačí i jen být s negativně naloženým člověkem, tak tomu stavu náš mozek časem uvěří. Snadno se staneme zakomplexovaným člověkem bez energie a i náš život bude černý, odpovídající představě kterou nám negativní lidé vsugerovávají. Je potřeba snažit se být co nejvíce v láskyplném prostředí lidí optimisticky založených, a pak i náš svět se stane šťastný a láskyplný. To můžeme pozorovat na dětech - kdo vyrůstal v rodině s láskou, umí lásku rozdávat a je v životě šťastný. Naopak lidé bez rodičovské lásky bývají zlí a nešťastní.
|
Re: Sugesce a jak funguje mozek
).