Jedním ze zajímavých breathariánů (kterého jsem dnes přidal do seznamu) je Victor Truviano z Argentiny. Breathariánství neplánoval, jen ze zvědavosti zkusil 21denní proces - samozřejmě se tím nestal hned breathariánem, ale přivedlo ho to na tu cestu, nastartovalo to v něm procesy. Následně pak 1 rok pokračoval liquidariánstvím, postupně mu mizela potřeba živin, až přešel jen na vodu a i tu pak opustil (to je užitečná informace pro představu, jak asi tak dlouho může trvat liquidariánská fáze během přechodu, předtím žádné zvláštní očisty nedělal).

Ještě mě zaujalo, že mu narostly třetí zuby (o své vlastní předtím přišel).

Nedávno měl těžký úraz, kvůli kterému zřejmě už nebude chodit (nebo s protézami) a musel začít zas alespoň pít vodu.

Další breathariánka (dnes přidaná) - Maria Furtner z Německa (1821-1884). Zajímavé na ní je to, že k breathariánství dospěla přirozenou cestou v 11 letech tak, že onemocněla neštovicemi a po vyléčení ztratila potřebu jíst (přesněji nedokázala už jíst). Sice byla katolička, ale na rozdíl od podobných z minulosti u ní nebyla duchovní Láska příčinou inedie, u ní šlo spíše o přirozený přírodní proces, byla jinak běžnou venkovskou ženou.

Zaujímavá cesta k stavu nejedenia, vďaka Mirek za zdieľanie.

_________________
http://www.vitazdroje.eu
Oni môžu, lebo si myslia že môžu...

Nové články o breathariánech minulých století - Helena Enselmini (Itálie 1200-1242) a Elizabeth Achler (Německo 1386-1420). Obě jsou zajímavé tím, že z duchovních důvodů si záměrně zvolily cestu odříkání a chudoby. Zřeknutí se jídla byl jen další krok v jejich oddanosti Bohu.

Na příkladech dávných inediatů (oddaných Bohu) mě zaráží to, že se dožívali tak nízkého věku. Možná v tom hrálo hlavní roli to odříkání, potlačování sebe do pozadí a ... vlastně je to jasné. Stigmata, prožívání utrpení Krista a k tomu patří i prožívání předčasné smrti (nejlépe v Kristových letech), vlastně si ji vědomě přivodili, netoužili po dlouhém životě. ... Podobně jako si psychikou přivodili stigmata. Je s podivem jak až moc může psychika působit na fyzickou stránku organismu.

Asi se hodí stručný přehled i ostatních breathariánů v článcích:

Dr. Barbara Moore (Anglie, 1903-1977) - na ní je velmi inspirující jednak to, že k breathariánství se dopracovala vědeckou cestou, přes experimenty s příznivým vlivem snižování množství potravin. Ale hlavně je inspirativní to, že se proslavila dálkovými pochody po celém světě. Jako breathariánka při cestách vůbec nic nepotřebovala, mohla jít jen tak nalehko (žádné ruksaky s jídlem) a vůbec nemusela odpočívat, ušla tisíce kilometrů. Moc lákavá představa.

Jericho Genesis Sunfire (Anglie) - toho kdo by neznal. Je dobrým příkladem přechodu změnou stravy (vitariánství, fruitariánství, liquidariánství), přechod mu trval 15 let.

Louise Lateau (Belgie, 1850-1883) - po zázračném uzdravení obrácení k Bohu, stigmata a samozřejmě opět krátký život, po vzoru Krista.

Mistr Liao Fong-Sheng (Čína, od 1959) - kvůli nemocem začal praktikovat čchi-kung, což přešlo na inedii.

Mistryně Fu Hui (Čína, do 1989) - strávila mnoho let v horách v asketismu a pak postupně ztratila potřebu jíst.

Akahi a Camila Castillos (Ekvádor) - manželé, tanečníci. Vegetariánství, vitariánství, fruitariánství, pak 21denní přechod. Touha pomáhat lidem.

Alphais z Cudotu (Francie, 1150-1211) - po nemoci se zázračně uzdravila a obrátila se k Bohu. Tím zmizela potřeba jídla a byla obdařena moudrostí a proroctvím. (Je asi jasné, proč všichni historičtí breathariáni se obraceli k Bohu a byli "svatí" - jenom díky tomu se o nich uchovaly záznamy, ale jistě bylo jinak spousta nesvatých, o kterých nic nevíme.)

Henri Monfort (Francie) - šaman, přešel 21denním procesem po 2 letech půstů. Přednášky i v ČR a tak u nás vyvolal tohle pránické "mediální šílenství" , podobně jako popisuje Werdin v Polsku před pár lety.

Marie-Julie Jahenny (Francie, 1850-1941) - opět zázračné uzdravení a odevzdání se Bohu, stigmata, moudrost a proroctví.

Marthe Robin (Francie, 1902-1981) - těžce onemocněla a byla celý život upoutána na lůžko, oddala se Bohu, stigmata, moudrost a proroctví. (pro všechny tyto breathariány je typická moudrost a proroctví - zdalipak k tomu také dospějeme přechodem na pránu?)

Devraha Baba (Indie, do 1989) - jogín žijící na břehu Gangy, jeho věk neznámý, minimálně prý 150 let, ale uvažuje se i 700.

Giri Bala (Indie, od 1868) - možná ještě naživu, do 12 let přejídání, pak měla po prosbách vizi guru, který ji naučil techniku žití bez jídla.

Hira Ratan Manek (Indie, od 1937) - breathariánství je pro něj jen vedlejší produkt sungazingu. Je to lékařsky nejvíce prozkoumaný breatharián.

"Mataji" Prahlad Jani (Indie) - 80letý jogín žijící v jeskyních, breathariánství obdržel jako dar od bohyň ve svých 7 letech. Byl 2x zkoumán v nemocnici.

Sri Sahaj Muniji Maharaj (Indie, od 1933) - džinistický mnich, držel 365 dní půst k podpoře světového míru.

Sunyogi Umasankar (Indie, od 1967) - žil 12 let ze Slunce a šířil tuto metodu. Vrátil se k jedení, protože lidi za ním chodili jen kvůli životu bez jídla a ne kvůli seberealizaci.

Angela z Foligna (Itálie 1248-1309) - sblížení s Bohem, přestala jíst aby mohla setrvat v modlitbách.

Kateřina Sienská (Itálie 1347-1380) - již v dětství se tajně postila a meditovala. Inklinovala k duchovnosti, při asketismu postupně vyloučila stravu.

Anna Kateřina Emmerichová (Německo 1774-1824) - oddanost Bohu, život v čistotě a jednoduchosti, stigmata, velká citlivost a vize.

Dr. Michael Werner (Německo, od 1949) - chemik, na pránu přešel 21denním procesem, 2x byl zkoumán v nemocnici.

Theresa Neumann (Německo, 1898-1962) - zázračné vyléčení a obrácení k Bohu, vize Ježíše, stigmata.

Dr. Christopher Schneider (Německo, od 1962) - přešel 21denním procesem, terapeut.

Ram Bahadur Bomjan (Nepál, od 1990) - populární "buddhistický chlapec", 6 let v meditacích pod stromem.

Lidwina ze Schiedamu (Nizozemsko 1380-1433) - připoutána na lůžko a obrácení k Bohu. I přes breathariánství trpěla množstvím chorob - ale v těchto případech jde zřejmě o dobrovolné přejímání utrpení (nevědomé vyvolávání nemocí).

Joachim Werdin (Polsko) - svůj život zasvětil zkoumání lidského zdraví a šíření informací. Bez jídla žil dva roky, ale úmyslně se vrátil k jídlu, aby mohl na sobě dál zkoumat nemoci a léčby a pomáhat tak lidem. Své poznatky o breathariánství sepsal v knize, která se tu v nejbližších dnech objeví (česky) jako doporučená základní "Bible" breathariánů.

Zinaida Baranová (Rusko) - obrátila se k Bohu aby se dostala z depresí, zahájila čištění organismu a pak dostala poselství, aby upustila od jídla i pití.

Tereza z Avily (Španělsko 1515-1582) - v 16 se stala jeptiškou, žila v pobožnosti a skromnosti a pravidelně 8 měsíců nejedla.

Nicholas z Flüe (Švýcarsko 1417-1487) - již od dětství půsty a modlitby, od 50 let žil mimo domov (v kapli, kterou mu postavili) v meditacích, bez jídla a pití.

Elitom Ben Yisrael (USA, od 1969) - postupně vegetariánství, veganství, vitariánství, liquidariánství, na pránu přešel 21denním procesem.

Dr. Mony Vital (USA) - žil bez jídla 18 měsíců, přešel na pránu 21denním přechodem. Ze společenských důvodů se vrátil ke stravě.

Steve a Evelyn Levy Torrence (USA) - manželé, od 1999 opustili jídlo, pořádají přednášky.

Phan Tấn Lộc (Vietnam, od 1944) - zemědělec, vegetarián, cítil únavu z jídla a tak ho postupně potřeba jídla opouštěla. Postupně přecházel na trochu rýže, pak arašídy, pak jen kokos, pak káva a nakonec jen slazený čaj.

Miro presne tak, netouzili po zivote az tolik jako "normalni" lide, jejich vrstevnici.
Vedeli - verili, ze pujdou na lepsi a tomu taky dostali, u Boha JE prece nejlip:).
A ze je psychika nad fyzicnem (duse vladne telu ne naopak) uz prece davno vime, ze jo ?
Nebo jeste mame pochybnosti ??

No môže len polemyzovať, prečo sa dožili tak málo. Mne veľmi rezonuje s týmto život jedného jogína, ktorý zomrel vo veku 24 rokov. Po tom ako vstúpil do samadhi sám vedome oddišiel zo sveta v meditácii. Proste ako by týchto ľudí už nedržalo nič tu na svete, keďže jedlo veľmi pripútavá k žitiu.

_________________
http://www.vitazdroje.eu
Oni môžu, lebo si myslia že môžu...

Trošku mimo, ale predsa... Neraz ma zarazí, ako ľudia merajú to, či je tá ktorá alternatívna metóda ok, podľa dĺžky života. Napríklad taký Walker - či žil naozaj viac ako 113, či koľko rokov. A ak náhodou nie, tak ten jeho juicing je naprd (podľa mnohých odporcov) Z pohľadu človeka, ktorý verí v reinkarnáciu, je mi srdečne jedno, či budem žiť 60 alebo 120 rokov, keď viem, že aj potom budem žiť. Nejako sa nad týmto netrápim. Aj keby to tu malo skončiť zajtra.

To je prave Reni to mereni "hmotaru", nemyslim to nijak hanlive, proste lidi co jeste prilis ulpivaji na hmote v hmotnem svete a nedochazi jim jeste uplne, ze jsou predevsim duchem, energii ktera nikdy nezanika, jen se premenuje na nekonecne mnoho forem:).
V ten moment jim unika, ze stari muze byt i trapeni, byt jsou zdravi. kdyz preziji napriklad sve deti a vsecky pratele a svet jim uz nic nerika po teto strance.
Az me ta predstava vcelku desi pochovavat sve deti:). Vsecko je jak ma byt s vymerenym casem a clovek by v tom radu nadelal zase jen pekny gulas:).
Hezky (tento az danajsky) dar dlouhovekosti vystihuje zaver filmu Zelena mile, kde nad timto "darem" rozjima dozorce T. Hanks.

Čo hovorí svet?

Je to opäť paradox. Ak sa príliš upneme na duchovno, až tak, že prestaneme prikladať hmotnému svetu akúkoľvek dôležitosť, potom je zbytočné žiť dlho. Ak nám prestane dávať zmysel z pohľadu duchovného, nie hmotného, potom nie je dôvod na ďalšiu reinkarnáciu. Preto po dosiahnutí akejkoľvek vysokej duchovnej úrovne je potrebné akoby vrátiť sa späť a žiť svoj život. Život, ktorému dáme nejaký, možno nový zmysel. Máme nekonečné more možností, keďže dokážeme hmotu ovládať, dokážeme tvoriť i ničiť, alebo si len vieme hmotný svet prosto autenticky užívať v prítomnosti. Telom zostaneme prítomný v hmote, duchom zostaneme prítomný na dosiahnutej duchovnej úrovni a myseľ dokážeme premiestniť kam sa nám zachce. A smrť? Ak budeme chcieť odídeme, lebo to ucítime, alebo ešte zostaneme, lebo stále máme čo na práci. Túžba po dlhovekosti je rovnakou ľudskou túžbou, ako hociktorá iná túžba, existuje iba ak tu nie je a keď sa má naplniť, už nás veľmi nezaujíma.

Sepsal jsem další breathariánku - Isabelle Hercelin (Francie). K práně se dostala přirozenou dlouholetou cestou (neúmyslně), přes veganství a půsty, tím že poslouchala své tělo.

Jeden detail, co mě osobně zaujal - tělo jí říkalo, že vařená zelenina není to správné, ale ani syrová zelenina není. Tělo jí požadovalo napůl vařenou zeleninu jako optimum. Čili vlastně souhlas s tím, co doporučuje např. i Mácha hned po půstu - lehce spařená zelenina jako to nejlepší co tělo stráví. K něčemu podobnému jsem také dospěl - nechutná mi vařená zelenina (moc těžká a hutná), ale ani syrová (tvrdá a těžko stravitelná), ale zato je super kombinace syrová s vařenou (má "svěžest" i "lehkou stravitelnost").

Miro, zlaty rez, vyvazenost, rovnovaha, neutralita absolutne ve vsem - nic porad ?
"Jak nahore tak dole" - kazdy extrem skodi, neni stastny napad se motat jen okolo krajnich polu:).
Jak ohen tak mraz Ti ublizi, zkoukni znova Okem Hora:).

Asi to sem celkom nepatrí, keďže toto je o existujúcich breathariánoch. Ale neviem, kam s tým, keď tak, Mirko, prosím, šupni to, kam myslíš.
Dnes ste s Bucom trochu debatili a on spomínal toto: "Navíc můj guru Harley (přesto že propaguje pití H2O jako základ života) uvádí svou bývalou přítelkyni jako příklad zbytečné smrti při následování tohoto směru" (myslené breathariánstva).
Viete niekto, o čo ide? Ja som len zachytila, že tá žena zomrela azda na dehydratáciu...

Sice nevím (žeby jedna z těch 3 obětí pokusu o 21?), ale - no jo, s informacemi je potřeba opatrně a uvádět varování na každém kroku, protože lidi jsou dost nezodpovědní a snadno se vrhnou do něčeho k čemu nejsou dostatečně připravení. ... jak známe i jisté případy z Vitariánu

No veď. Je to tenký ľad a dnes sa stáva módou byť iný...

Doplněn článek o Camile a Akahi jako o budoucích rodičích (asi rok starý článek). Popisují tam své pocity při těhotenství Camily - neměla žádné obvyklé příznaky (jako nevolnosti), naopak přímo "zářila". Podle lékařských vyšetření naprosto vzorové výsledky. (dost jim závidím to jejich nadšení a životní elán)

Narodil se jim syn, na jejich blogu mají podrobnosti a videa (např. popis porodu - samozřejmě doma), to už se mi ale nechtělo víc zkoumat, tak kdyby se někdo náhodou zajímal a něco se dozvěděl, tak dejte prosím vědět.

No a nakonec jsem našel, že propagují metodu 8denního přechodu na breathariánství. Je to placený seminář. Ale nevím, podle popisu mi to připadá dost ujeté.

Přidán Mist Guang Qin (Čína 1892-1986). 8 let žil v horách, kde se živil jen divokým ovocem a zeleninou. Když vstupoval do stavu samádí, přestával jíst, jednou až na rok.

(Osobní, zaujatý comment ke "kde se živil jen divokým ovocem a zeleninou": No a? )

toho ovocia a zeleniny asi moc nepojedol , v tých výškach a horách, je toho zväčša poskromne.
Vďaka za ďalšiu krásnu inšpiráciu...

_________________
http://www.vitazdroje.eu
Oni môžu, lebo si myslia že môžu...

No i kdyby toho jedl hodně, tak je to pro 99% lidí nepředstavitelné. Třeba breathariánův osobní zaujatý koment by mohl být "přestával jíst, jednou až na rok": No a ?
Btw, opravdu málokdo dokázal jíst 8 let jen divoké ovoce a zeleninu, ani Mirek ne Řekl bych, že to je dost velký "výkon", rozhodně větší, než i leckteré dlouhé půsty. Na druhou stranu, on tam asi jiné jídlo ani neviděl, necítil atd. Mně se taky dobře nejí, když jsem v přírodě a bez pokušení, to jde úplně samo

Přidána Reine-Claire Lussier (Kanada), 63letá učitelka, 10 let na práně a vodě. Přešla lety k vitariánství a pod vedením svých Světelných průvodců na pránu. Učí lidi zdravému životnímu stylu ve své Škole vědomého života.

Zaujala mě jedna myšlenka, rada - při přechodu na pránu nejíst právě při pocitu hladu, ale jindy (při pocitu hladu si posilovat svou vnitřní životní energii = napájet se pránou). Tím se odstraní program, že fyzická strava slouží k uspokojení pocitu hladu, strava bude jen prostředkem pro potěšení.

Přidán rozhovor s Elitom Ben Yisrael, popisuje své poznatky z přechodu a přizpůsobení breathariánského života společnosti.

Jako mnoho jiných breathariánů vysvětluje, že jídlo je jen droga a hlad je jen projev detoxikace - projev snahy střev o vyprázdnění od toxinů (=zbytků stravy). Proto bývá hlad zdánlivě paradoxně nejsilnější prví dny půstu (kdy je detoxikace nejsilnější) a pak klesá, namísto aby s půstem vzrůstal (jak by se dalo předpokládat). Tím, že se najíme, zastavíme detoxikaci a tím se zbavíme nepříjemných projevů. Proto při opakovaných půstech (vyšší pročištění) a po čistší stravě (syrové) bývá i pocit hladu při půstech menší. Smrt z hladu obvykle nebývá z nedostatku živin, ale z otravy toxiny (no a často také ze strachu z nedostatku jídla).

Sepsal jsem dalšího breathariána - Porfirij Kornějevič Ivanov (Rusko 1898-1983). Populární otužilec, byl na sněhu v 30-40 stupňových mrazech jen v šortkách a poléval se tam ledovou vodou, jako účinný léčebný prostředek (vyléčil se tak z rakoviny).

...asi bych i chápal, že jsou ledové šoky léčivé - nutí to člověk aktivovat si svou vnitřní životní energii (ke kompenzaci chladu) a ta pak působí léčivě i jako výživa.

Do článků přidán breatharián Oberom C. Silva (Brazílie).

Narodil se v rodině silně zaměřené na zdravou stravu a duchovno. Proto nikdy nejedl maso, žil přísně vegetariánsky a duchovně. Když mu bylo 17 let, přešla celá rodina na pránu. Teď je učitelem jógy a propagátorem veganství.

Do článků přidána Mary Ann de Paredes (Ekvádor 1618-1645).

Již od narození odmítala výživu od matky a i v dětských letech jedla jen nepatrně.

Nechtěla bych se dožít jejího věku, i když vlastně "přesluhuju"... Právě to trochu v sobě řeším, když jsem se seznámila s jídelníčky uvedenými na Vitariánu. Proti nim mám "proklatě prázdný žlab" Nevěřím na vlasové analýzy a podobné pitominky, a krev taky nic moc neukáže. Říkám si, že vlasy mi nepadají, pleť celkem ujde, energie víc než nabaštěné vrstevnice, tak to snad nebudu řešit... ještě přidávám na zeleném, pracuju na tom, Reni kvůlivá kostičkám. Strava je všeobecně přeceňovaná, jak vidno... musím si to trochu odůvodnit...

Zelene ztuzi kosticky ?

Do článků přidána breathariánka Mary J. Fancher (USA 1848-1916). V 18 letech po těžkém úrazu ochrnula, pak do konce života na lůžku, neviděla, nemluvila, nejedla.

Přidán článek o Sunyogi Umasankar (Indie, od 1967) - sluneční jóga, získává energii hleděním do Slunce. Ale na rozdíl od Maneka v jakoukoliv denní dobu a ne přímo očima, ale třetím okem. Popisuje tam systém 29 čaker.

Dále přidána breathariánka Alexandrina Maria da Costa (Portugalsko 1904-1955) - po úrazu připoutaná na lůžko a 13 let bez jídla.

(proč byla většina breathariánů minulosti ochrnutá?)