Citace z knihy Robert Fulghum - "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce": http://eldar.cz/myf/txt/fulghum_skolka.html

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:

- O všechno se rozděl.
- Hraj fér.
- Nikoho nebij.
- Vracej věci tam, kde jsi je našel.
- Uklízej po sobě.
- Neber si nic, co ti nepatří.
- Když někomu ublížíš, řekni promiň.
- Před jídlem si umyj ruce.
- Splachuj.
- Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
- Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
- Každý den odpoledne si zdřímni.
- Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
- Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
- Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.
- A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.

Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.

Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.

A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.

Tak to uz neni samo sebou, jdu na vitose a co nenajdu u Hardyho v deniku od Miry-Vostepa, moudreho to vtipnika:))).
Pak jdu em a uz to mam tady, je to mozne ze Te to taky Miro tak prastilo do oci ? Hezky, ze ? .
-------------
Ono je to sice na prvni pohled sranda, ale vse ostatni je pak uz jen kriveni detskych dusi za ucelem pouzitelnosti v systemu a musis to pak pracne vyhazovat z hlavy:))).

Míra-Voštěp přijde někdy s velkými moudry.

I vim, on mysli ze nevim, ale ja vim ze vi, ze vim:D))).

Ještě jsem to dala sem, chtěla bych, aby si to Erik přečetl...:

Eriku, děláš moc dobře. Zajímej se, čti, pracuj na sobě, oprošťuj se od zbytečností, a nech to volně plynout. Mám zkušenost, že když jsi vnitřně připravený, tak dříve či později přijde to, na co jsi čekal. Někdy mi připadá, že mne někdo nebo něco sleduje, a dává mi do cesty přesně to, co je třeba. V tu chvíli to nemusím ocenit, ale po čase zjistím, že tak to mělo být. Jen musím otvirat ty cesty a kanály, a naučit se vnímat náznaky, které jsou někdy velmi jemné. Jen pro příklad: měla jsem před časem udělat dost důležité rozhodnutí. V noci před podpisem smlouvy se mi zdál tak živý sen, že jsem se probudila zpocená, a běžela se podívat do desek na stole, jestli jsem tu smlouvu už nepodepsala. Druhý den jsem dala na intuici, bez racionálního vysvětlení jsem do toho nešla, a za pár týdnů šel celý podnik ke dnu, protože byl schválený nový zákon, který měnil situaci. Všichni mne tehdy podezírali, že jsem měla informace, ale byl to jen sen, ve kterém ten podnik zkrachoval...Takových třeba i menších náznaků jsem zažila víc, a dostkrát jsem si říkala: proč jsi neposlechla... I v maličkostech mne to překvapuje: jela jsem ze setkání s jedním člověkem, nevěděla jsem si rady, co dál. Cestou jsem si koupila knížku psychologického zaměření. V tramvaji jsem ji nešťastně otevřela, a vysloveně jsem se zeptala: tak co, co mám dělat? A na té stránce, kde jsem ji otevřela, byl velký nadpis kapitoly: zbavte se toxických vztahů! A bylo vymalováno...

Počas včerajšej zimy a vetra som šiel na bicykli k Váhu. Prsty mi hodinu mrzli pri oberaní šípok. Tvár vyštípaná od vetra.
Nikde ani nohy. Skvele som si oddýchol.
To mi vyhovuje a predovšetkým je to pre mňa taký "pôst" od ľudí a príležitosť pre dozrievanie myšlienok v niekoľkohodinovom mlčaní.
Citovo sa cítim v tom vetre znamenite. Môjmu telu i duchu to prospieva.
Uvedomovoval som si ako prúdiaca oživujúca sila zhora udržuje celú prírodu v pohybe, preniká ňou ako neviditeľný blahodárny dážď.
I na viditeľné a inohmotné procesy v ľudskom tele táto sila vo dne v noci pôsobí. Kto sa jej vedome otvára v cite , stane sa mu tichou a mocnou spoločníčkou na ceste ku vzostupu. Už nikdy sa jej nevzdá, vradil sa do jej mohutného súkolesia. Kráča bdelo úzkym nevychodeným chodníčkom na ktorom mu príroda rada rozpečaťuje svoje tajomstvá. Tým ale rastie i jeho zodpovednosť pred touto silou.

Diky rudovi, ktery dal na vitariana link

Tak tahle zena me zaujala, neco o zivote atd., i o vitarianstvi...
http://www.youtube.com/watch?v=tC_ChKiN ... re=related

a o detech
http://www.youtube.com/watch?v=lD6RaO7xvhc&feature=plcp

Dohledala jsem si na nete o ni, co se dalo, jeste ma na you tube jina videa, zaznamy z prednasek, ma take svuj profil na fb.
Jsem okouzlena a zamilovana, jestli to tak muze zena o zene napsat.


Hlavne se to hodi jako prispevek do teto diskuze, protoze hlavne je to o tom, proc a jak zit...
Mozna by mohla mit i svoje vlastni vlakno tady, to ale necham na uvazeni Pandovi.

Lenusko, take krasne maluje, to by te mohlo zajimat

Pokora k životu, článek z http://www.hooponopono.cz/pokora-k-zivotu/ :


Děkujme za vše, co máme

V našich životech mnohdy nastanou chvíle, kdy se cítíme být zoufalí, bezmocní, opuštění a smutní, či jak říkáme na dně. Tyto stavy bývají doprovázeny emocemi jako je strach, pocit nenaplnění či osamění, někdy se cítíme být nepochopeni.

Pokud se právě nalézáme v jakékoli tíživé situaci, je pro nás obtížné myslet pozitivně a věci vidíme ve světle našich emocí. Pokud je naše mysl zatížena emocemi, nedokážeme věci vidět v jejich podstatě.

Mnohokrát jsem se ocitl na rozcestí a nevěděl, kudy se vydat. Když cítíme smutek či strach, nedokážete dohlédnout dále, než dovolí naše mysl. Jak ovšem můžeme překonat tíži naší situace, ve které se nacházíme? Jakým způsobem hledat odpovědi na otázky, co a jak máme udělat, abychom se my, či naši blízcí měli lépe?

Pokud v každém okamžiku pocítíme vděčnost za vše, co máme, za vše, co nás kdy potkalo, za vše dobré i zlé, nalezneme pokoru. Stav, kdy situace, kterou považujete za problém ustoupí a sami ji začnete vnímat jako pouhou situaci.

Přišli jste o práci…? Poděkujte, že jste nějakou kdy měli. Poděkujte za to, že budete mít příležitost vyrůst a zapracovat sami na sobě při hledání nového zaměstnání. Nejvíce se naučíme, když překonáme sami sebe. Existují na světě lidé, ktěří musí tvrdě dřít a za celý měsíc si vydělají sotva na to, aby si mohli upéct chléb. Vaše situace určitě není horší.

Možná vás zasáhla nějaká vážná nemoc. Pokud se postavíte do pozice, kdy budete obviňovat svět za to, jak je nespravedlivý, přestanete bojovat. Pokud nebudete bojovat, nemůžete zvítězit. Každá nemoc nám připomíná, že něco v našem životě není v rovnováze. Skrz nemoc si mnohdy dokážeme přehodnotit žebříček našich životních postojů a hodnot. Pokud jsme přišli o zrak poděkujme za to, že máme sluch. Pokud umíráme poděkujme za to, že jsme mohli žít.

Mnohdy si připadáme poraženi. Málokdy vidíme, že se ještě stále máme dobře. Ať se nám právě děje cokoliv, poděkujme za to. Čím více budeme děkovat, tím více budeme pokorní.

Pokorný člověk nalezne úctu k životu. Mít úctu k životu znamená milovat jej takový, jaký je.

Pokud si budeme pořád na něco stěžovat, naši situaci tím nezlepšíme. Jak říká Dale Carnegie – smiř se s nejhorším a snaž se z toho získat to nejlepší. Je to mnohdy velmi těžké, ale zárověň účinné.

Pokora je jednou ze sedmi ctnostní. Uvědomění, že skrz skromnost a nesobeckost pěstujeme respekt k druhým i k samotnému životu. Když budeme respektovat, budeme sami respektováni – druhými, životem i sami sebou. To je pravá podstata úspěchu. A i když úspěch zrovna ani nepociťujeme, nalezneme v pokoře určitý stav vnitřní harmonie a klidu.

Pro všechny, kteří si myslí, že se právě mají špatně, doporučuji shlédnout video níže. Třeba si uvědomí, že se mají dobře a řeknou:

„Děkuji…“

Mějte krásné dny.

Michal

Opravdu se mám tak špatně…?

Diky Tati .

no jo ale uvědomit si to že?
nic proti chraň Buh... Hooponopono je z učení Huna staré učení Kahunů ... nicméně tak jak je hooponopono překládáno dnes v této formě je klouzání po povrchu a tak jako skoro ze všeho udělali kšeft .....ve skutečnosti je to pěkná dřina

Je mi jasny Abicko, taky me to prastilo do cela. Jenom zase "sosam", hehe ..
Na nejaky klouzani po slupce neni cas se nekde zbytecne zdrzovat, to souhlas .

to videjko tu pustit nejde... ale vím o čem je tradiční učení Huna ... to co je tu dnes s tím nemám moc co dělat a co vím tradiční učitelé Huny na to upozorňují

Videjko je v kostce o tom, ze pokud mas vlastni jidlo v lednici, saty ve vlastni skrini a postel na spani v teple pod strechou tak jsi bohatsi nez 75% ostatni populace na Zemi.
Celkem brutalni zjisteni pro vetsinu nespokojenych lidicek .

Taky mi to takhle podaný připadá povrchní. Chybí tam návod jak se poučit z toho co kdo dělal špatně.

no a vovo tom to je
né vážně... spousta lídí si neuvědomuje co má a bere to jako samozřejmost...
uvědomí si to třeba až v momentě krize ... tak někdo potřebuje krizi a jiný zas si to uvědomuje aniž by krizí prošel ... každému co mu je dáno