Diskuze k článku "Kvantová fyzika a zázraky aneb Plastická realita"

Kopie diskuze z původního odkazu:


Petr Durchánek, bfe.rk@seznam.cz, 1.10.2011 (15:10)
Právě dneska jsem dočetl knihu DUCH-SÍLA-HMOTA z německého originálu GEIST-KRAFT-STOFF od Adelma Vai.

Pokud jste ji dosud nečetl, tak vřele doporučuji. Ono to ale v podstatě vypadá, že jste ji již četl. Mnohé myšlenky se vzácně shodují, ale o to nejde. Jde o to, jak jsem skálopevně přesvědčen, že to prostě takhle funguje. Myslet si, že koncem života vše pro nás končí je nesmysl. Jme tu pro to abychom se zdokonalovali v chápání smyslu bytí, pozvedli se na vyšší úroveň v morálce, lásce, odpuštění a jiných aspektech chápání běhu světa. To je naše úloha zde na zemi v tomto krátkém úseku zvaném život.

Mockrát děkuji za Váš hezký článek a i Vaši zpověď.

Durchánek


Miroslav Němeček, 1.10.2011 (17:09)
Děkuji. Myslím že jsem nečetl, ale ty náznaky a podněty budou asi podobné a stále se všude opakující. Až se člověk diví, jaktože to nedocvakne dřív.


Milos Tutko, kqisgood@azet.sk, 1.11.2011 (12:57)
Čítal som veľa článkov o kvantovej fyzike, vyššej úrovní hmoty a zmysle života a tento článok zaraďujem medzi tie prvé najlepšie napísane články ....strašne dobre vysvetlené ....Ďakujem veľmi pekne za článok, ktorý doplnil niektoré informacie ohľadom môjho štúdia kvatovej fyziky


M. Ponkrác, 24.12.2011 (21:50)
„Co když se nemění realita, ale my?“

Mění se realita i my. I my jsme součástí celého stavu světa. Ke hrubou chybou řady úvah oddělovat živé a neživé jako dvě oddělené věci.

Kvantová fyzika, jak jí chápu já, nečiní rozdíl mezi člověkem a jiným objektem – tudíž nemá sebemenší důvod zdůrazňovat, že člověk se mění stejně jako cokoli jiného.

Člověk je součástí reality úplně stejně jako ta neživá realita. Výrok „realita se mění“ v kontextu fyzika znamená, že se mění vše co je definováno jako realita, tedy i člověk.

Je to stejná, jako fyzika nezdůrazňuje, že gravitační síla platí a působí i na člověka – předpokládá se, že to všichni pochopí.

Fyzika není věc, kde by se člověk vyňal jako něco extra, a žádného fyzika ani na okamžik nenapadne, že cokoli se řekne, neplatí o člověku.

Řekne-li kvantová fyzika, že pozorování či měření je hrubým zásahem do systému – tedy že dochází ke změně kvantového stavu – znamená to, že systémem může být i člověk a jeho akce.


Miroslav Němeček, 24.12.2011 (23:51)
Možná jste nepokračoval ve čtení článku dále. Tím "měníme se my" nebylo myšleno "já" jako objekt reality, ale měnící se naše vnímání světa. Pozorujeme-li, že se mění chování reality v závislosti na našem vědomí, může to naopak znamenat, že všechny varianty reality nastávají současně, ale mění se spektrum realit, které vnímáme svým vědomím. Reality jsou stále stejné, ale naše vědomí se posouvá v těchto realitách v takových pásmech, aby to našemu vědomí "dávalo smysl". Jsme-li zralí k posunu našich vědomostí k vyšším složitostem v chování reality, začínáme pozorovat i zpočátku zdánlivě nesmyslné jevy, na které si později napasujeme vzorce. Dokonce různí jedinci mohou vnímat odlišná spektra realit a docházet k úplně jiným poznáním a závěrům (nebo dokonce i k jiným základním fyzikálním zákonům) - ale to se nedozvíme, protože oni v našich realitách dochází ke stejným závěrům jako my. To je následek toho, že není jedna realita měnící se podle našeho vědomí, ale že existuje prakticky nekonečně variant reality, ve kterých se vědomí všech živých bytostí pohybují.


M. Ponkrác, 25.12.2011 (11:14)
„Tím "měníme se my" nebylo myšleno "já" jako objekt reality, ale měnící se naše vnímání světa.“

Ale to je přeci jasné! Jakákoli Vaše změna vede ke změně Vašeho vnímání a jakákoli změna vnímání musí nutně být provázena Vaší změnou.

Abych to vrátil kde to má být. Záměrně abstrahuji od člověka, protože není rozdíl mezi člověkem a neživou věcí.

Ale Vaše vnímání elektřiny, když si sáhnete na fázi v zásuvce 240V elektrické sítě se bude silně měnit na tom, zda stojíte ve vaně, nebo na suchém izolovaném koberci ještě v gumových holínkách.

Ve skutečnosti to co nazýváte „vnímáním“ není nic jiného, než „změna reakce na realitu“. Změna vnímání je změna této reakce. Změnou reakce může být to, že na stejný podnět přestanete reagovat úplně, i když předtím jste na něj reagoval, tedy ho „vnímal“. A zároveň můžete začít reagovat na podnět, který předtím nebyl Vámi rozpoznatelný, ale i to je jenom změna reakce.

Když vezmete železnou kuličku, a dáte jí do elektrického pole, tak to s kuličkou ani nehne. Jakmile ovšem železnou kuličku nabijete elektrickým nábojem, začne se v elektrickém poli pohybovat – změnila se kulička sama, ejhle změnila se její reakce na stejný podnět – změnilo se její „vnímání“.

„Dokonce různí jedinci mohou vnímat odlišná spektra realit a docházet k úplně jiným poznáním a závěrům“.

Stejně jako dvě železná kuličky, jedna bez elektrického náboje a druhá elektricky nabitá se budou chovat odlišně ve stejném elektrickém poli.

„To je následek toho, že není jedna realita měnící se podle našeho vědomí, ale že existuje prakticky nekonečně variant reality, ve kterých se vědomí všech živých bytostí pohybují.“

To je následek toho, že podle kvantové fyziky neexistuje nestranný pozorovatel. Každý pozorovatel, tedy i jedinec, hrubě zasahuje do reality a hrubě jí mění. Jinak řečeno, každý pozorovatel, každý jedinec je TVŮRCE reality. To vyplývá ze základního axiomu kvantové fyziky, který zní, že každé měření (a pozorování či vnímání je jen jiný druh měření) je hrubým zásahem do pozorovaného systému a mění jeho kvantový stav.

A to že dva jedinci pozorují různé věci, tedy že jedinec A vnímá jinou realitu než jedinec B je důsledkem báječného vynálezu, kterému se říká prostor. Například v místě A je dřevěný stůl, zatímco v jiném místě B je železná věc. Prostor, obecně prostoročas umožňuje aby SOUČASNĚ na různých místech prostoru byly jiné věci – tedy NARÁZ existovaly ROZDÍLNÉ REALITY.


J. Němeček, 3.1.2012 (12:29)
Článek je velice zajímavý. Kladu si však následující otázku: Existuje-li "Nejvyšší vědomí - Bůh" a všichni jsme jeho součástí už teď v této konkrétní realitě, pak se ptám, proč ta cesta? Proč neexistuje pouze stav Nejvyššího vědomí a nic více? V tuto chvíli by přeci neměla smysl existence toku realit a v nich probíhajících "nižších vědomí" jsme-li už nyní součástí "Nejvyššího vědomí"? K čemu na základě této teorie je cesta poznávání a učení? Ano - k dosažení cíle - Nejvyššího vědomí. Cíl známe, ale co je počátkem určeným k cestě a dosažení cíle, je-li již nyní tento náš současný stav součástí stavu Nejvyššího vědomí?


Miroslav Němeček, 3.1.2012 (12:37)
Protože bez cesty by Nejvyšší vědomí (Bůh) nevzniklo. Existuje jenom díky tomu, že v čase proběhl jeho postupný vývoj, díky zkušenostem, které získalo ve všech proběhlých životech. Je to vzájemná oboustranná vazba. Život vzniká a vyvíjí se, protože existuje Životní síla a ta existuje díky tomu, že život vznikl a vyvíjel se. A to že má tato varianta téměř nulovou pravděpodobnost je umožněno díky téměř nekonečnému spektru realit. Cílem jednotlivců je dosáhnout nejvyššího stupně vývoje, ale tohoto vývoje nemohou dosáhnout skokem, musí si protrpět složitou životní cestu, která je postupně k tomuto stavu přivede. Teprve až zkušenosti jsou opravdovým zdrojem poznání, ne přijmutí znalostí a zkušeností odjinud.


J. Němeček, 3.1.2012 (13:26)
Díky za odpověď. Cituji:"Protože bez cesty by Nejvyšší vědomí (Bůh) nevzniklo. Existuje jenom díky tomu, že v čase proběhl jeho postupný vývoj, díky zkušenostem, které získalo ve všech proběhlých životech".

To by ale znamenalo, že Nejvyšší vědomí (Bůh) vzniklo na základě již nějaké existující reality (proběhlých životech). To by si ale přeci odporovalo, neboť v danou chvíli by muselo existovat i vědomí (ona realita), ve které nabíralo zkušenosti atd.

Dokážu pochopit cestu (sbírání zkušeností, učení se, postupovaní na vyšší úroveň duchovního vývoje atd.) a také cíl (Nejvyšší vědomí), ale nechápu onen začátek. Z čeho, proč atd.


Miroslav Němeček, 3.1.2012 (13:48)
Problém je s tím chápáním posloupností, akce a reakce. To v těchto měřítcích dá se říct neplatí, protože čas je jen posloupnost událostí, které se na fyzické úrovni ovlivňují směrem vpřed, ale na jiných úrovních i směrem zpět. Dá se to představit takhle - na počátku v některé z realit vznikne náhodně první bílkovina. Ta vytvoří první životní energii, projevující se jako tvořivá síla, touha po existenci. To ovlivní zpětně v čase zvýšení pravděpodobnosti vytvoření dalších životních forem, životní energie tak postupně narůstá a rozšiřuje se časem. Celé se to samo "uhrká" v realitách tak, že nakonec bude na konci vývoje maximální stav (=Bůh, ve skutečnosti nakonec existující skrze veškerý čas i prostor), který tak zajistí sám sobě svůj vznik a vývoj. Je to jako škrtnutí zápalky - stačí ta první jiskřička a život pak sám sobě zajistí svou existenci.

Naskýtá se zde totiž možnost jiného pohledu. Co když naše pozorování neovlivňuje realitu, ale naopak se naše vědomí zaostřuje na jiné spektrum možných realit? Co když se nemění realita, ale my? Má-li realita schopnost existovat rozprostřeně v paralelních variantách, je hrubá chyba předpokládat, že tuto schopnost nemá i naše vědomí, že je naše vědomí jedinečné a ostré.

Tak to je uplne iny pohlad z toho clanku na tento znamy experiment...no velmi zaujimavy

Po lopate video k tomu experimentu je tu
http://www.youtube.com/watch?v=DfPeprQ7oGc&feature=fvsr


fascinujuce video na podobnu temu
http://www.youtube.com/watch?v=cuqUqyO_xaU

_________________
http://www.vitazdroje.eu
Oni môžu, lebo si myslia že môžu...

Přidávám taky odkaz na dokument o jidle, jidlem to myslim všechno začina..jidlo hodně ovlivňuje a taky to jidlem i konči... takže když jime produkty s negativni energii..mrtvou energii.. např. maso, jiné umělé vyrobky plné chemickych latek co se jen jako jidlo tvaří, tak celou svou bytost zatěžujeme - plnime špatnyma vibracema a proto i to nasledné přeladění je pak těžké neli nemožné.
Super dokument koukněte na cely mne osobně hodně napověděl...

http://www.youtube.com/watch?feature=pl ... XMeuIQ3kz8


dale pak dukument o vodě na ktery upozornil Cef. ještě jednou mu děkuji. Tento dokument to taky dava cele do přimé souvislosti jak to muže užasně všechno fungovat...

http://www.youtube.com/watch?v=ZAGKlT5e ... re=related

_________________
---Ať ten, který říká, že něco nejde, nezdržuje toho, který to dělá.

Nový příspěvek z původní diskuze k článku:

Zdeněk, hombrezkopru@seznam.cz, 24.4.2012 (16:40)
Psal se rok 1992, byl krásný den, myslím, že to byl pátek a žena a já a třičtvrtiny Kopřivnické Tatry jsme byli doma na 80%. Šli jsme se ženou do města na nákupy, cestou zpátky jsme se ještě stavili na poště, žena potřebovala něco poslat a při této příležitosti jsme si vsadili sportku. Naposled jsem vsázel jednou nebo dvakrát v životě ještě jako malý kluk ( asi 12 let ). No a když jsem vzal tiket ( byl kanárkověžlutý se třemi nebo čtyřmi sloupečky ) zaškrtnul jsem 41, 43 a hned jsem viděl co mě k tomu vedlo. Na tiketu jsem ve sloupečku viděl šest "někým nebo něčím" určených a označených dvojitě orámovaných čísel. Ty vnitřní rámečky byly normální a hned kolem nich pár setin milimetrů byly soustředné rámečky naprosto stejné. Byl jsem z toho "úplně mimo", nevěděl jsem co se snad na mně chystá nebo co se to děje. Žena už stála v douhé frontě a já k ní pohlédl plný zmatku. Nadálku jsem vycítil, že i žena v mém pohledu vycítila nejasno. Já se rozhlížel kolem sebe i za sebe kohože to uvidím, ale nikdo a nic. Když jsem vzal kontrolně další čisté sázenky, byly i na nich dvojité okýnka u těch samých šesti čísel. Vůbec mne nenapadlo je zaškrtnout, měl jsem jedinou touhu zjistit o co to tu jde, kde to vlastně jsem, co mne to chce ovládat. Když jsem se ještě pozorně zadíval na dvojité rámečky kolem čísel, viděl jsem, že ten vnější se jemně chvěje. Nevěděl jsem co dál. Žena už vystála dlouhou frontu, postavila se ke mně, já se na ni podíval plný zmatku a úzkosti a zeptal jsem se jestli něco nevidí a podal jsem jí prázdný tiket. Ona se zadívala, pohédla na mne podivně a řekla, že né. Já pak ještě doplnil dvě napovězená čísla a další dvě jsem schválně vsadil jiná. Celý upachtěný jsem tiket podal u okýnka a šli jsme domů. Nezmohl jsem se ani na jediné slovo, žena ze mne byla taky nesvá. Došli jsme domů, já hodil potvrzenou sázenku i tiket do šuplíku a teprve jsme se ženou začali na sebe opatrně mluvit naštěstí né o poště a sázení. Když bylo v neděli losování v televizi, málem jsem spadl z křesla. Vsázená čísla jsem si pamatoval, i ta dvě která jsem dal schválně mimo. Celý rozechvělý jsem šel do šuplíku, přebral jsem všechno a sázenky nikde. Celý mimo jsem všeho nechal, tuším až třetí nebo čtvrtý den se mi tiket zjevil. Byl v šuplíku mezi věcmi jako by nic, jako bych ho předtím neviděl. Tehdy nikdo nevyhrál, výhra čekala pouze na mne a já ji plný podezření a strachu "nepřijal". Od té doby mám rozum a myšlení doplněné o tuto skutečnost.
Hombre z Kopru

Jen úvaha o možnostech .... Myslím, že uvedená teorie (Plastická realita) dobře zodpovídá i na otázku, jak je možné, že by u nás vznikly schopnosti, které bychom z evolučního pohledu zatím nevyužívali - breathariánství. Sice je podstata breathariánství zatím neznámá, ale když bychom hypoteticky uvažovali např., že zdrojem životní síly breathariána je energie přijímaná od Nejvyšší životní formy (kterou můžeme dále nazývat např. Bůh), která vznikne postupným vývojem života někdy v průběhu budoucího času a my jsme touto životní formou živení, tak i to je možné.

Evoluce z kvantového pohledu neznamená jen pasivní následek minulých dějů, ale je to i působení budoucnosti. Je-li potřeba k budoucímu vývoji směrem k vyšším formám nějaký orgán nebo schopnost, tak takový orgán zákonitě vznikne, přestože nikdy dosud nebyl potřebován. Proto se u nás může objevovat schopnost žít z prány, přestože v minulosti jsme ji nepotřebovali a vystačili bychom si s fyzickou potravou. Ale - je to potřeba pro budoucí vývoj, směrem k energetickým bytostem, které později přejdou v Nejvyšší bytost. Zpětné působení v čase není dáno působením na realitu, ale je to tím, že naše vědomí se (díky Nejvyšší formě) prolíná časem a existuje v takovém toku realit, ve kterých se takový vývoj stane. Proto je to sice náhoda že se to všechno stane, ale přestože z hlediska spektra pravděpodobností je to pravděpodobnost prakticky nulová, z našeho pohledu (když existujeme v tomto přesném vláknu realit) je ta pravděpodobnost 100%.

Podobně otázka - jak je možné, že by nás (nižší životní formy) vyživovala Nejvyšší životní forma, přestože existuje v čase mnohem později? Jak by mohla vzniknout, když ke svému vzniku potřebuje právě existenci sama sebe, aby mohla svou energií vyživovat své vývojové předchůdce? Je to opět věc špatného pohledu na příčina-následek, který v těchto oblastech neexistuje. Příčina i následek vznikají současně, proto může současně vzniknout i Bůh i jeho vývojoví předchůdci, na kterých je závislý (vývojem) a oni na něm (energií). Je to tak, že pokud ve všech možných realitách taková jedna možnost existuje, tak to tak je a my jsme v této realitě, ať je pravděpodobnost jakkoliv malá. Vznik není záležitost časová (příčina a následek), ale je to věc existence.

Pak už by zbývala jen otázka, co je nadřazené - zda Bůh a v něm existuje Vesmír (např. jde jen o jeho virtuální představu), nebo zda Vesmír a v něm je Bůh (jako bytost vzniklá evolučním procesem). V druhém případě by platila teorie Plastické reality, v prvním případě jsou tohle všechno jenom hlavolamy sloužící k našemu duchovnímu vývoji ... zatím je asi nezodpověditelné, co z toho platí.

Úvaha ... Uvažuji že je možné, že se skutečně vzpomínky neukládají do mozku (jako např. u počítače). Někde psali že někomu po operaci chyběla velká část mozku, ale on si pamatoval všechno stále stejně. Kdyby byly informace uložené v prostoru mozku, tak by mu musela část vzpomínek chybět.

Je taková možnost, že vzpomínky nejsou informace uložené v paměti, ale že to jsou prožitky přenášené mozkem skrze čas, z minulosti. Při výbojích v neuronech dochází k něčemu jako k miniaturní černé díře. Tento výboj tak zajistí propojení neuronu skrze čas i prostor. Mozek sdílíme sami se sebou ve všech časech, proto když se nám vybavují vzpomínky, tak vlastně vnímáme své zážitky z jiného času. Kvůli správnému vývoji lidského jedince je zajištěno, abychom vnímali především vzpomínky z minulosti, ale prožitky z budoucnosti aby byly jen slabé. Nazýváme je intuice, jasnovidectví, ale jsou to vlastně také jen vzpomínky, jenom z budoucího času a slabší. Propojení skrze prostor znamená vnímání jiných bytostí. Mozek je vlastně tedy jen stroj sloužící ke sdílení vědomí skrze prostor a čas (neslouží jako záznamové médium k ukládání informací, proto fyzická velikost mozku neurčuje kapacitu uložených dat). No ale to vlastně už jsem popisoval v tom článku, jen si uvědomuji, že to bude platit i pro vzpomínky.

A asi to tak skutečně bude.

Hehe, Miro, opet jeden z budicku Te postihnul koukam, super:).
Sleduj : "My všichni žijeme v moři energie, kde myšlenky prostupují skrz každého a skrz vše." ( http://pust.cz/ ) ))).
Cize asi tak nejak.
Je to neco co sdilime na dusevni urovni, nema to s hmotou nic spolecneho.
Myslenky podobne jako vzpominky zachytava Tvuj vyladeny receiver, a jak dobre je vyladeny tak dobre prijima to co volne leti vsude krizem krazem kolem nas a skrz nas, ve Vesmiru totiz neexistuji autorska prava:).
Kdo si co "chyti" ten to ma ("sve" napady, myslenky) a jak s tim nalozi je ciste veci jeho svedomi:).
Konkretne ukladani vzpominek (zkusenosti) si predstavuju jako nejake nekonecne velike diskove pole ve Vesmiru kam si kdykoli sahneme kdyz potrebujem.
Kdyby vzpominky zanikaly s hmotnym telem, bylo by to neskutecne mrhani zkusenostmi:).

Pando, věděl jsi, že na ten článek odkazují ezoterici propagující 2012 transformaci do 5D?
Třeba pro člověka jménem ŽeruHmyz, který se považuje přímo za inkarnovaného pracovníka Zdroje je to jeden z nejdůležitějších odkazů
např. http://inner-light.ning.com/profiles/bl ... ce-temnota

Děkuji za link ... i když stejně tam nechápu souvislost

No ŽeruHmyz linkuje Tvoji Plastickou realitu, co je na tom k nepochopeni ))).
Tvuj clanek byl pochopen a uznan Žroutem Hmyzu .
------------------

Já taky ne, ale já nechápu skoro nic, co se píše na těch stránkách

Ale linkuje to i v jiných článcích, tak možná tam bude lépe viditelná souvislost

Hehehe .. a to je ucel ne ? .. pak muze rict ze je vyjimecny a ze jej jini akorat nechapou .

Aha už asi vím. Mluví o "magické sedmičce", což sice přímo v článku není vysvětlené, ale je tam náznak příčin proč tomu tak je. Náš Vesmír je založený na vibracích energie a nejdůležitější je 7. harmonická frekvence, protože ta ve spektru realit umožňuje nejpravděpodobnější konstrukci shluků hmoty a dějů, vede nejlépe k cíli. Je to matematicky zdůvodnitelné (on to demonstruje např. na fraktálním trojúhelníku). Díky konstruktivní vibraci energií na 7. harmonické pak vznikají projevy zvýšeného výskytu čísla 7 v naší realitě: např. 7 hudebních tónů, 7 čaker, 7letý cyklus vývoje člověka, 7 dnů v týdnu atd.

K článku jsem doplnil dodatek: http://www.breatharian.eu/clanky/zazrak ... tek-120923 (trochu mi vyšel delší než jsem měl v plánu )

Citace:

Pokusím se vysvětlit smysl a důvody naší existence.

Je běžně známé, že hmyz žijící v rojích se chová jako jeden živý organismus, aniž si musí předávat informace a povely nám známými formami komunikace. Buňky našeho těla se chovají proměnlivě, v závislosti na našem psychickém stavu, i bez zjevných fyzických podnětů. Pokud se takto chovají nižší životní formy, proč by to nemělo platit i pro nás? Kde je psáno, že jsme nejvyšší životní formou? I my se projevujeme jako jeden živý organismus. A to nejen naše lidská společnost, ale veškerý existující život. Jako celek tvoříme jednu životní formu, kterou můžeme nazvat Bohem.

Můžeme uvažovat tak, že fyzická podstata všech životních forem nese Globální (Boží) Vědomí. Ale jedná-li se o nejvyšší jedinou formu, můžeme uvažovat i přesně obráceně, totiž že výchozím je Vědomí a to je nositelem, tvůrcem, fyzické formy. Jak a proč?

Představme si modelový příklad. Naším intelektem si jsme schopni představit 5 bodů, které mohou mít stavy ANO/NE (červený/černý). Všech možných kombinací je 32.



Z těchto všech kombinací si můžeme vybrat jen určitou sadu variant, 5 kombinací, ve kterých je jen 1 červený bod. Seřadíme si varianty tak, že červený bod se posouvá zleva doprava, vždy o 1 pozici. Jednotlivým stavům přiřadíme symboly, čísla. Dále jsme si stanovili určitá pravidla pro přechod mezi jednotlivými stavy, např. přechod o 1 úroveň popíšeme jako "operaci přičtení čísla 1". Na tomto modelu můžeme vykonstruovat celou řadu pravidel, jako 3+1=4, 2+3=5, 4-2=2. Tímto jsme právě vymysleli základy MATEMATIKY.



Co se stane, když něco podobného udělá mysl, která je nesrovnatelně rozsáhlejší a schopnější oproti naší? Která pojme tak velké množství kombinací stavů, že pro naše omezené schopnosti se jeví jako nekonečný Vesmír? Je známo, že prostor ani čas v našem Vesmíru není spojitou záležitostí, ale že vše probíhá po malých úsecích, kvantech. To se podobá našemu modelovému příkladu. Stavy hmoty a energie v našem Vesmíru nejsou nekonečné, jsou jen nepředstavitelné pro naši úroveň chápání, stejně jako je pro mravence nepochopitelný náš modelový příklad o 5 bodech. Je jistě možná existence tak rozsáhlého Vědomí, které je schopno všechny tyto stavy pojmout, vyčlenit určitou sadu stavů a stanovit pravidla mezi jejich přechody.

V našem modelovém příkladu můžeme chápat červený bod jako živého tvora, který svůj pohyb zleva doprava vnímá jako pohyb v čase. Pro nás to jsou jen různé stavy existující současně, ale pro červený bod to jsou stavy "před" a "po". Přičemž to jsme mu my přidělili takové uvažování. Je to součástí pravidel, která jsme našemu malému vesmíru stanovili.

Obdobně můžeme chápat i náš Vesmír. Globální Vědomí stanovilo taková pravidla a zákonitosti přechodů mezi stavy Vesmíru, ve kterých vystupujeme my jako živé bytosti, mající své malé vědomí, které se snaží pochopit chod a smysl Vesmíru. Ve skutečnosti jsme jen projevem Globálního Vědomí (Boha). Jsme jeho projekcí do Vesmíru. Naše myšlení je formováno jeho působením, proto můžeme říct, že ve skutečnosti jsme každý Bohem, protože jsme jeho projevem.

Z toho můžeme vyvodit odvážnou myšlenku - že naše realita a Vesmír vlastně neexistuje, vše vzniklo jen v mysli Božího Vědomí, jen jako důsledek pravidel přechodů mezi různými stavy Vesmíru. Ve skutečnosti tato myšlenka není nijak odvážná a je známá již tisíce let. Jak postupně zjišťujeme, civilizace existující před tisíci let měly znalosti, které nyní teprve znovu objevujeme. Teprve teď začínáme znovu chápat starobylé záznamy, které pro nás dříve měly význam jen abstraktního fanatického uctívání božstev a to jen proto, že jsme těmto vzkazům dříve nerozuměli.

A proč tomu vlastně takto je, k čemu je existence Vesmíru? Vraťme se opět k našemu modelovému příkladu. Dejme tomu, že na počátku jsme jen nevědoucí bytostí, které se v mysli objevilo všech možných 32 stavů modelu. Naše neformovaná mysl s těmito stavy manipuluje, porovnává, kombinuje. Což je přirozený projev mysli. Postupně začíná objevovat zákonitosti přechodů mezi některými vybranými stavy, až nakonec dospěje k vědě zvané Matematika. Myšlení je projevem života a inteligence. Tím, že naše vědomí dokázalo tato pravidla zformulovat, dospělo do vyššího vývojového stupně uvědomění, získalo schopnost logického uvažování a abstraktního myšlení.

Abstraktní myšlení je důležitým zdrojem poznání. Našimi smysly můžeme sice pozorovat dění okolo sebe, vyhodnocovat, ale bez abstraktního myšlení a bez domýšlení souvislostí bychom byli jen robotem, automatem reagujícím jen na vnější podněty. Teprve až abstraktní myšlení umožňuje dosáhnout vyšší formy poznání a postupně tak dospět do stavu uvědomění si sebe sama.

Uvážíme-li, že Boží Vědomí je jen čistým vědomím, bez smyslových vjemů, pak abstraktní myšlení je jeho jediným zdrojem poznání. Stanovením pravidel Vesmíru a sledováním důsledků působení těchto pravidel na stavy Vesmíru dochází k jedinečnému rozvoji Vědomí, které postupně vede k veškerému poznání a pochopení své podstaty, k sebeuvědomění své existence.

Chápeme-li tedy sebe jako projekci Božího Vědomí do našeho Vesmíru, vyplývá z toho i smysl našeho života a určení směru našeho životního vývoje.

Na počátku všeho bylo Vědomí nevyjádřené, nezformované, jen prostá substance schopná kombinovat. Na konci je Vědomí zformované do plného uvědomění a poznání. K tomuto konečnému stavu vede cesta přes posloupnost stavů Vesmíru, kterou my prožíváme jako naši realitu. A protože jsme částečkami Božího Vědomí, musí i naše cesta vést k postupnému zvýšení uvědomění. Nejedná se přitom o každého jednotlivce, ale o život jako celek. Součástí poznání proto může být i to, když životy některých lidí jdou úplně opačným směrem, např. se zdají být naprosto zbytečné a neúčelné. To je také součást poznání. Ale budeme-li vést svůj život ve směru k uvědomění a k poznání, půjdeme "po proudu" a proto náš život bude v tom směru velmi zvýhodněn. Už například jen tím, že prožíváme radost a potěšení z procesu poznání a sebezdokonalování.

To, že jdeme tímto směrem, to by mělo být i naším smyslem života, protože k tomu nás má celkový vývoj přivést. Nejedná se o úmysl, o snahu "vyšší moci" nás někam vést. Je to zákonitost daná tím, že na konci celkového vývoje existuje rozvinuté Vědomí a my k tomuto cíli jdeme, aniž chceme nebo nechceme. Je to podstata naší existence. Tento směr je proto zvýhodněný a projevuje se v našem životě například jako "zákon přitažlivosti".

Podobně jako u uvedeného modelu, ani v našem Vesmíru neplatí, že by začátek a konec vývoje Vesmíru byl časově vázán na začátek a konec rozvinutí Vědomí. Všechny stavy Vesmíru existují současně, jako jeho různé stavy (navíc existující jen v představě Vědomí, které těmto stavům určuje posloupnost). Mluvíme-li o formování vědomí vývojem, je toto vědomí formováno souběžně s kterýmkoliv bodem stavu Vesmíru, čas ve vývoji ani při formování Vědomí neexistuje. Proto i bytosti ve Vesmíru existují souběžně v různých časech na různých úrovních životního vývoje (samozřejmě s přihlédnutím k postupnému vývoji forem Života).

Díváme-li se na svět kolem nás, díváme se ve skutečnosti na virtuální projekci Vědomí. Jediné, co je skutečné, jsou duše ostatních živých bytostí kolem nás. Interakcí s jinými živými bytostmi dochází k interakci Božího Vědomí samo se sebou, se svými různými projevy. V našem vývoji je třeba se postupně zbavit pohledu na sebe jako na jedince, izolovaného od ostatních bytostí. Jsme všichni jedním, jen různými projevy stejné podstaty. Budeme-li mít tuto skutečnost na paměti, můžeme našemu (i celkovému) vývoji velmi prospět.

Dále je dobře si uvědomit, že pravidla našeho Vesmíru (jako např. fyzikální zákony) vznikly formováním Vesmíru tak, aby vznikla posloupnost stavů, ve které je možný vývoj života a rozvoj Vědomí. Opět se tedy nejedná jen o "něčí" výmysl, ale o přirozený zákon. Těchto zákonů přitom může být i více než které známe a mohou existovat souběžně. Jedná se jen o jiná pravidla přechodu mezi stavy Vesmíru. Důležité je pouze to, zda při těchto pravidlech je možný vývoj Vědomí. Mluvíme pak o alternativních realitách. Mohou v nich platit i úplně opačné fyzikální či matematické zákony.

Jedním ze zákonů vývoje je, že živá bytost začíná svůj vývoj bez uvědomění a postupně se propracovává k uvědomění si své Božské podstaty. K tomuto stavu nemůže dospět skokem, protože by tak k vývoji vůbec nedošlo. Postupný vývoj je proto nutný a jedná se opět o přirozený zákon.

Během našeho životního vývoje můžeme pozorovat rozšiřování našeho vědomí. Zpočátku začínáme s fyzikálním chápáním Vesmíru, kde jsme naučení, že 1+1=2 a že jablko padá ze stromu dolů. S postupným poznáním a životním vývojem začínáme pozorovat, že svět je mnohem pestřejší a že není tak jednoznačný jak se nám zdálo. Objevujeme intuici a zákony pro životní vývoj. Děje se to, že naše vědomí se postupně více sbližuje s rozvinutým Božím Vědomím, kam patří např. i to, že naše vnímání se rozšiřuje z jedné reality (s velmi úzkým spektrem) na mnohem širší okruh realit, což se projeví zvýšením nejednoznačnosti pozorovaných dějů a pozorováním zvýšení vlivu intuice a např. zákona přitažlivosti.

Přidám zas jednu malou myšlenku.

Neexistuje absolutní pravda. O ničem nelze s určitostí říct, že platí nebo neplatí. Vše z části platí, ale současně i neplatí. Řekneme-li o něčem, že to je nějak, platí to jen s určitou pravděpodobností. Současně s určitou pravděpodobností je to i úplně naopak.

Kvantová fyzika to poznává zatím pouze na elementární úrovni, ale ono to všechno platí i ve větším měřítku, v reálném životě. Do této neurčitosti pravdy samozřejmě nepatří matematika - protože matematika je jen lidský výmysl, snaha o popis reality idealizovaným modelem. Ale matematika funguje v realitě také jen s určitou pravděpodobností. Není schopna svět absolutně přesně popsat, protože vždy budou existovat stavy, které do toho modelu nebudou zapadat, i přes neustálou snahu rozšiřovat záběr matematiky.

Druhým efektem je - pravda je subjektivní. Nejenže je neurčitá, tj. nikdy není 100%, ale dokonce závisí na pozorovateli. Je to dáno neurčitostí promítnutí vědomí do spektra realit. Proto někdo může pozorovat úplně jinou realitu než někdo jiný, která ho přesvědčuje o pravdách a vede ho k určitým závěrům, v závislosti na jeho pohledu na realitu. Dosavadní život ho přivedl k určitým závěrům a realita v budoucnosti je těmito závěry ovlivňována tak, aby se tomuto modelu pokud možno blížila. Takže i když se někdo snaží o jakkoliv objektivní statistiky, vždy budou silně ovlivněné jeho vědomím a přesvědčením. Jiný člověk může za stejných podmínek dospět k úplně jiným závěrům.

Z toho všeho vyplývá - nemá smysl se s někým dohadovat o "pravdách", např. zda je mozek vyživován tuky nebo cukry. Vždy platí obě varianty současně a procento mezi nimi je závislé na subjektu. Pro jednoho člověka platí jedna realita a pro druhého jiná. Je to jako dohadovat se o barvě auta a dívat se každý jiným směrem. Někdo dokonce může dospět k poznatkům, které všechna tato slova popírají. Samozřejmě, protože s určitou pravděpodobností (danou subjektem) tato teorie současně i neplatí.

Ano, presne, navic pravda je taky "jen" slovo, taky jen jakysi lidsky vymysl
Zvlastni proc lidi do zblbnuti hledaji porad pravdu v dualnim Vesmiru kde bezi hlavne o vyvazeny stav veci:).
Takova jakasi manie, ci co ..

Nechcem ta nejako drazdit Cefe, ale dualny vesmir je podla mojho chapania iluzia. To je to iste, ako ked povies, ze existuje dobro a zlo. A ja tvrdim , ze zlo neexistuje. Ak ty poznas zlo, tak skus vymenovat aspon jedno, ktore zaroven nemoze byt aj dobro.

Ak si myslis, ze si nejake zlo nasiel a nevies najst na tom nic dobre, tak ja ti odpoviem.

Nedrazdis, nerozumime si, nemluvim tu o dobru a zlu (uvedomuju si dost dobre, ze vsechno "spatne" je pro neco dobre), ale o protikladech, protipolech (svetlo/tma muzsky/zensky princip atd.).

Zlo je dar.

To je asi tak, ked ides na cestu z Prahy do Brna a postavis sa niekde v strede na dialnicu. Vnimas Prahu a Brno ako dualitu, ako protipol ? Su to len mesta na tej istej ceste. Tak isto je to svetlom a tmou, vzdy je to len svetlo , ale len s inou frekvenciou. Ja tam nevidim ziadnu dualitu.

Muzsky a zensky princip, toto ja chapem tak, ze je to stale ten isty duch, ktory je raz v muzskom tele a raz v zenskom tele a zbiera skusenosti, ak sa bavime o muzovi a zene. Ak je to o nejakom principe,.... vesmir je vzdy v harmonii a dualita je len neschopnost ludskeho vnimania vidiet tu celistvost a jednotu. Ak uznavas, ze vsetko je jedno, potom dualita je protirecenie.

Ak si budeme taketo veci vysvetlovat, mozeme sa vsetci navzajom nieco naucit a obohatit.

Ja to proste vnimam takto.

Ty to zřejmě logosi vnímáš jako různé stupně vyjádření toho samého (světlo a tma jen různé odstíny jasu). Dualita spíš představuje princip, že všechno má svůj protipól a díky tomu se sily vyvažují, doplňují a udržuje se tak rovnováha. Např. ženský princip představuje podstatu, jakoby materiál k tvoření, a mužský princip tvořivost, který podstatě dává tvar a formu. Jedno bez druhého by nemohlo existovat. Podobně vesmírné síly, jedna se snaží dostat vše do stavu klidu, vyrovnat, druhá vede k extrémům a shlukování, jejich vzájemným působením se udržuje vesmír při životě, jinak by se buď rozplynul do netečného klidového stavu nebo naopak shluknul do kuličky. A stejně tak je nutné dobro i zlo, musí existovat současně. Dobro má dobrý i špatný vliv a stejně tak i zlo má dobrý i špatný vliv, pokud se to posuzuje z rozsáhlejšího hlediska. My vidíme jen malý kousek existující nyní a proto označujeme jedno dobrem a druhé zlem, neumíme vidět širší souvislosti.

Panda, ja to prave vnimam v sirsich suvislostiach, preto dualita je vnimana jedincami, ktorí nedokazu trochu viac vnimat tu jednotu. A aj vo vnimani tej jednoty je neuveritelne velky rozmer a ja sa v tom vnimani jednoty citim ako zaciatocnik. To comu ty hovoris protipol je aspekt, ktory v sebe obsahuje zase dalsie protipoly na oboch koncoch tvojho protipolu atd.....

Pred 15 rokmi som aj ja vnimal svet ako dualny az casom postupne doslo u mna k hlbsiemu vhladu. Mam za sebou zazitky opustenia tela, vnimanie ineho sveta, ktory existuje sucasne v tomto nasom svete, ale ja chapem, ze ak nemate taketo zazitky, tak to mate problem pochopit. Nie je to tema na serveri o breatharianstve, je to velmi rozsiahly komplex, a su to zazitky, ktore ja ani neviem vyjadrit slovami, ludsky jazyk nema vyjadrovacie prostriedky na opisanie takychto zazitkov.

Vsetko je tak, ako ma byt a ak mate takyto svoj nazor na dualitu, je to v poriadku. Ja pravdupovediac nemam ani silu a ani chut sa s vami o tom sporit.
Toto je server o breatharianstve, vy v tomto mate vacsie skusenosti a zazitky, ja to uznavam a rad si necham poradit od skusenejsich. Na ine veci vam poviem maximalne svoj pohlad a nazor, ale sporit sa s vami nemienim. Ked chcete berte, ked nechcete, tak neberte.

Presne tak, sporit se je hloupost a ztrata casu, kazdy si musi ke svemu poznani modelu Sveta dospet sam, treba se s Tvym nazorem casem ztotoznim, kdo vi.
Faktem je ze vsechno je jedno, soucasne je to dualni (v rovnovaze, harmonii) a pak je nad vsim jeste Buh troj-jediny a to mi rozum zatim vubec nebere, cize bych to asi neresil:).
Treba to ani reseni nema mit:).

A možná opět platí to, že i tyhle věci jsou relativní a pro každého platí v jeho světě něco úplně jiného.

když jsem byla malá a dozvěděla jsem se, že sem letí světlo hvězd hodně dlouho a my vlastně vidíme, jak vypadaly hvězdy před mnoha tisíci a milióny let, tak jsem vymyslela "stroj času jenom na koukání do minula". Stačí jen sestavit raketu, která by letěla rychleji než to světlo, a tam někde daleko si na to světlo počkat a podívat se... krásně jsem si to představovala, jako Hurvínek válku. Na druhou stranu se dnes divím, jakou jsem měla fantazii. No, dnes si ji vybíjím v malování vysněných perspektiv a architektur, takže ve mně něco asi zůstalo...

Dočetl jsem článek a mám v plánu vyjádřit svůj názor. Nechci se přít o různé pravdy, jelikož při existenci (mého) Všeho - všech možností, Nozickova principu hojnosti, Vašeho Nejvyššího Vědomí - přičemž všichni myslíme to samé, je vlastně pravda vše. Ale k článku. Jelikož existuje Vše (podívejte se případně na mé úvahy na http://pavelf.bloger.cz/ a jen tady a teď, pak vývoj je iluze, karma je iluze, cokoli spojeného s prostorem a časem je iluze. Existuje to, to ano, ale je to jen jako. Podle mého je to jen a jen hra. Existují všechny možnosti a my si na základě určitých pravidel vybíráme různé varianty. Nevybrat si nic - nelze, proto Nicota neexistuje, či Nicota je neexistencí. Tím jak si vybíráme (patrně i elektron si vybírá, částice či vlny rozměrově menší asi také a větší rovněž tak) uvádíme do chodu čas. Kdybychom vnímali vše najednou a uvědomovali si to, byli bychom Vše a bylo by pro nás jen teď, žádné potom, žádné předtím (a možná i žádný prostor).
V článku ve druhé polovině hodně zmiňujete o vývoji, ale při existenci všeho najednou si to protiřečí. Nač a hlavně jak se vyvíjet, když už všechny možnosti existují? Podle mě se nejen nevyvíjíme ale ani nemůžeme nic tvořit. Jen si vybíráme. Možná by se dalo uvažovat o tvoření v rámci naší reality - např. vyřežu ze dřeva lžíci, kterou jsem před tím neměl, ale vlastně se jedná o to, že si postupně vybíráme existující možnosti, kde se už nacházíme v různých fázích vyřezávání lžíce a my tyto fáze svým výběrem propojíme, tím nám vznikne dojem času a ve fázi vyřezané lžíce to na nás činí dojem, že jsme ji vyřezali.
Podle mého je smyslem života si zahrát, žít, a prožít si různé možnosti. Se všemi pravidly, které nám nabízí tento vesmír, kde se uvědomujeme a se kterými jsme souhlasili. Tyto pravidla také můžeme měnit. Svojí vírou, jelikož se nám děje to, v co věříme, pak když uvěříme, že můžeme měnit pravidla, pravidla zkrátka změníme (ve Čtyřech dohodách se jim říká dohody, ale já raději hovořím o pravidlech, jelikož hrajeme hru).
Patrně hrajeme hru na rozvzpomínání, kdy teď jsme ve fázi uvědomování si našeho bytí v lidském těle, kdoví, co jsme si uvědomovali předtím a nejspíše budeme tuto asi dlouhou hru končit uvědoměním si, že jsme Všechno.

Dobrý den, děkuji za názor. Pokusím se odpovědět, s reakcí na Váš článek "7 Smysl života".

Uvádíte, že duše ví vše a proto se nemůže vyvíjet. Tento pohled ale předpokládá, že vývoj duše je vázaný na náš čas - probíhá vývoj a na jeho konci je dokonalá duše. I "duše si vybírá varianty" předpokládá čas, posloupnosti událostí. A ano, tento pohled byl i v mém článku (protože názory se vyvíjí). Jiný pohled jsem nastínil v dodatku na konci článku, jako možnou alternativu. Dnes už beru tento pohled za jistotu.

Předpokládejme, že jsme bytost s tak velkým potenciálem naší mysli, že jsme schopni si v představě udržet 10^xxxxxx všech možných variant částeček virtuálního světa, Vesmíru. Zpočátku jsme bytostí bez myšlení a představ. Ale pak si začneme uvědomovat, že pokud spojíme některé stavy Vesmíru podle určitých zákonitostí, vznikají příběhy, z jejichž podobností začínáme přemýšlet i sami o sobě a začínáme si uvědomovat vlastní existenci. Postupně se v představě vytvoří rozsáhlý příběh, s jehož pomocí si Vědomí uvědomí samo sebe. Tento příběh existuje jako současný sled dějů které existují všechny najednou (jako obrázková ilustrace), Vědomí je jen jeho pozorovatelem. Díky Příběhu Vědomí vzniklo a současně jej stvořilo (neuvědoměle, samovolně). Jedno nemůže existovat bez druhého. K prožívání příběhu je nutné, aby Vědomí příběh pozorovalo z pozice bytostí, které si svou podstatu neuvědomují. Bytosti se zdokonalují a tím se zdokonaluje i Vědomí. Z našeho pohledu to probíhá v čase (protože i naše myšlení je součástí posloupností dějů), ale Vědomí tyto děje vnímá současně najednou. Přestože je Vědomí vševědoucí a dokonalé, existuje v něm současně i Příběh, díky kterému se Vědomí probudilo ke svému sebeuvědomění. Proto lze říct, že probíhá vývoj Duše, přestože je Duše dokonalá, protože tyto dvě skutečnosti existují současně vedle sebe, jedna je příčinou druhé a jedna bez druhé nemůže existovat. Příběh nemůže existovat bez vševědoucího dokonalého Vědomí, protože to si jej uvědomilo, a Vědomí by nevzniklo (neprobudilo se k dokonalosti) bez Příběhu.

Různé varianty Příběhu si Vědomí nevybírá vědomě (výběr je jen zdánlivý), jde jen o různou pravděpodobnost, které varianty vedou ke vzniku Vědomí. Proto je vývoj zákon, musí nutně nastat, protože výsledek už existuje (jsme pozorovatelem vývoje jakoby "od konce") a vše co se děje směřuje k nejvyššímu vývoji ať chceme nebo ne. Naše vůle ve skutečnosti není Božská volba alternativ, vybíráme si alternativy které jsou už dané správným koncem Příběhu, ale pocit svobody v rozhodování je pro nás prostředek k uvědomění si naší božské podstaty.

Vědomí jednotlivce, tak to je největší problém v této představě, se kterým si stále nevím rady a neumím na to odpovědět. Možnosti mezi kterými stále váhám:

1) Buď je podobnost jako ve snu, vědomí jednotlivce je současně božským vědomím, jen zatím věří příběhu snu a ještě si neuvědomuje svou božskou podstatu. Vědomí je jen jedno, v "Já" pozorovatele, všechny ostatní bytosti jsou jen pozorované vjemy, božské výtvory, ale jejich vědomí je pouze mou fikcí.

2) Nebo má každá bytost své Já a božské vědomí všechna tato vědomí vnímá a řídí, může mezi nimi přecházet a postupně sbírá jejich prožitky jako své zkušenosti a poznání.

Druhá varianta by se dala uvažovat spíš v případě že děj reality probíhá sekvenčně, pak by mělo smysl přecházení jednotlivých vědomí mezi stavem "já jednotlivce" a "Já božské". Ale spíš si myslím že platí první varianta - tj. je pouze jedno "Já" a všechny ostatní bytosti jsou jen představou bez vlastního vědomí. A to z důvodu, že veškerý děj reality se odehraje v jednom okamžiku a přenese se do probouzejícího božského vědomí. A také z důvodu, že hlavní Já má jiný průběh života než jiná Já. Jiná Já mívají často charakter života výukový pro ostatní (např. krátký život) a neprožívají takový příběh jako hlavní Já.

Vzhledem k analogii, že tato realita má podobný charakter jako sen, který ukazuje podobnost s realitou "tam mimo", tedy i tato analogie poukazuje spíš na snovou podobnost, tj. bod 1.

Vedomie druhych je mojou fikciou. Hm. To by bola nuda. Myslim si, ze mame rovnocennych spoluhracov len s inymi kartami. Byt Boh bavilo by ma to o to viac, dam tomu volny priebeh a ako to dopadne bude docela vzruso.
Riesil som dilemy dobro zlo, kreacionisti vs evolucia, sila slabost, pravda a loz. Ono je to vzdy zmeska. Vsetko zle je na nieco dobre, boh tvori evoluciou presne tak ako clovek meni prototypy veci, v kazdej sile je ukryta slabost a v kazdej lzi je skryta pravda, ked vykopes jamu, vedla vznikne kopa. Materia je realita alebo iluzia? Tak trochu z kazdeho. Takze o co tu vlasne ide? O postupne splynutie? Ved to tu uz bolo na zaciatku. Je vseveduci ale stale sa uci. Ako hovoril tavaris Lenin. Ucit sa ucit sa....
Bohovia musia byt sialeni.
Poznaj sam seba. A zistis, ze ty a otec jedno ste. Boh spoznava sam seba o to tu ide.

Ako som napisal. Priklanam sa k vyssiej hratelnosti realtime na vsetkych urovniach vybracie cez hruby material az po eter. Vedomie bytosti je oddelene a samostatne rolu urcuje vzajomna interakcia. Cast vedomia s vydestilovanym poznanim pokracuje do dalsieho levelu hry. Interakcia vsetkych casti zarucuje pokrytie sirokecho poznania. Jedna dusa a virtualna iluzia "na mieru" mi nepripada tak plodna i ked zakonitosti vytvaraju iste scenare. Takze ako som napisal vyssie casto ked sa pytame v style bud alebo je odpoved velmi casto ciastocne i to i to. Stopy vo vrstvach hmoty, odkaz predchadzajucich akterov v dejinach, pozostatky ich fyzickych schranok nevypadaju na iluziu. Takze material alebo iluzia? No ani jedno a vsetko. Tak to vidim ja. Tento bludny iluzionizmus je mi proti srsti i ked z pohladu Boha je vsetko myslienka, tvoritelske zelania. Budis svetlo a bolo svetlo. Konecnym cielom je poznavanie sameho seba. Seba ako casti a celku absolutna Boha, nadja. Tak ako to uz bolo napisane pred par tisic rokmi v Delfskom chrame boha slnka. Je to samozrejme iba moj nazor moje uchopenie moj destilat a vsetko moze byt nakoniec inac.