Zdravím, pokud mne při půstu bolí hlava, stačí si udělat klystýr...

Taky zdravím
ano když při půstu bolí hlava je to známka detoxtu ale taky zaviněných střev .. uvolněním střev klystýrem si pomůžeš ale zasáhneš tím do přirozeného průběhu
nicméně začástečníkům pomoci může .. ale je to berlička .. zkušený půstař to neudělá neb ví

Ano, je to berlička. Ve svém okolí znám jen lidi, kteří používají berličky, a to úplně na všechno (včetně mne). Je to kolotoč (takový ten pro křečky). Koutkem duše doufám, že tu na fóru poznám někoho, kdo přijede se mnou půstovat. Ale to holt zase půstaři nemůžou, jet půstovat na samotu, protože musejí umět půstovat i v centru Prahy. Každopádně mohu nabídnout destilovanou vodu a vlastní zeleninu pro návrat...

Kdo nepoužil berli ať hodí kamenem
Milena v klidu... můžeš půstovat na samotě ale i v plném provozu v kuchyni... je úplně jedno jaké si vybereš místo, je to především každého věc.
samota je dobrá v tom že se nemusíš dívat na smutné oči a poslouchat blbé keci příbuzných co sis to vymyslela
obojí má své výhody a nevýhody
umíš-li se vůči tomu obrnit pak můžeš půstovat kdekoliv a nerozhodí Tě to vnitřně.

jak dlouhé půsty zvládáš?
a jak dlouhý chceš jít půst, pro který sháníš parťáka?

Já na té samotě bydlím, tedy spíš na okraji vesnice, takže pro mne je to otázka vyřešená, uvádím to pro toho, kdo by sem přijel.
Zvládám jednodenní půsty (36hod), teď to bude čtvrtá sobota, pak bych zkusila 3 dni. Po novém roce bych chtěla zkusit kalendář, ale mám psychický blok. Před lety jsem viděla video MUDr. Partykové, jak na přednášce po dotazu nějakého pána na půst mu řekla, ať nepůstuje, že je hubený, že by umřel. Řekla mu to velice roztomile, předváděla, jak se ve svém věku shýbne a přínos jejích knih pro mne je velký, ale podvědomí dělá své. Omlouvám se, že to nepatří do tohoto vlákna a děkuju, že reagujete. Takže parťáka už bych potřebovala i na 3 dny, jelikož "umírám" už při tom 36-tihodinovém a bez klystýru mám bušení srdce, točení hlavy a tmavou moč. Ale ten pocit po ukončení je nádherný. Proto jsem si myslela, že tady Sumisovi by ten klystýrek pomohl. A kdo zvládá 1 den, může poradit tomu, kdo píše, že nezvládá ani ten jeden den? Ty rady, které dostal mi připadaly složité, to si může vyřešit až s čistým tělem a myslí.

Uz jsi nekdy videla tlusteho stoleteho starecka ci starenku ?:)

No super tak jsme se někam pohli...
píšeš že 1 zvládáš no sice už umíráš ale zvláš to...
pokud máš tmavou moč pij více .. jseš na samotě vem tenisky a jdi se svižně projít...když padne únava chupni si , když nemáš do čeho píchnout čti si, zabav se nějakou činností .. nepřipust myšlenku že umřeš když příjde na mysl, mysli na růžovýho slona - dělám si legraci, prostě obrať mysl jiným směrem a udělej to vždy když se přistihneš u této myšlenky
neboj ani po třech dnech neumřeš jen si přidej vodukdyž bude tmavá moč ...
fyzickýho parťáka Ti neopatřím ale tady máš virtuálních parťáků poměrně dost, takže pokud nastoupí obava šup sem vždy tady někdo je a poradí

už jsem psala klystýr je berlička to nic nemění na faktu že někomu to pomůže překonat prvotní potíže.. zkušený půstař ví že to bez jde zvládnout a ještě z toho profitovat
ale časem na to taky příjdeš proč

apropo kolik Ti je a co je důvodem pro půst?

To je jasné, v tom věku už se hubenost toleruje celou společností, a kdo je tlustý, tak se dlouho neunese. MUDr. Partyková vůbec hubeně nevypadá a pan Dušek, který říká, že půstuje, taky většinou hubeně nevypadá. Nikoho jiného neznám. Sama naopak působím hubeně, protože jsem drobná. Přitom mám procenta tuku navíc, ale to není to, co bych řešila. Nevím jak se naučit, který ten pocit při půstu je ještě normální a který už je alarmující. Tělo se blahobytem zbavilo základních instinktů. Např. mne od malička učili, že pokud už je v žaludku alespoň trochu místa, opět se tam něco nacpe, abych více vyrostla a "zesílila" (mysleli to dobře). 36 hodin je pro mne supr výsledek.

Je mi 54 let a delší půsty bych zkusila kvůli lupénce v kloubech a v nehteh. Je to autoimunitní onemocnění. Nechci aby to vyznělo, že se bojím smrti, ale opravdu v tomto případě mi to do té hlavy nějak vlezlo. Jak začne energie málo proudit, tak přichází panika. Ale zase jsem dodělala hodně drobnějších věcí, které bych odsouvala. Knížku tu mám rozečtenou už půl roku, ale zřejmě až tak špatně mi nebylo. Zkusím tu svižnější chůzi, ale ve skutečnosti to asi bude co noha nohu mine...
Znamená to teda, že při prvních dnech každého půstu je člověku slabo? A je to teda normální a nemám si toho všímat?
Moc děkuju za povzbuzení a toho růžovýho slona.

není zač
pro většinu začátečníků jde o problém prvních třech dnů
může být slabost, bušení srdce, únava to jsou všechno běžné příznaky... tyhle se může dít i po těch zmiňovaných 3 dnech.. někomu energie naběhne někdo ji má ve vlnách to vše individi..
když zvládneš 1 den zvládneš i 3 neboj.. hlídej si barvu moči když bude tmavá přidej vodu pokud si nebudeš jistá písni na forum .. je potřeba být upřímná nazamlčovat problém ale ani to nedramatizovat.
procházka v přírodě hodně pomáhá to samé je zabývání se činností pro zabavením mysli .
moji rodiče oba nad 70 let zvládli 1 denní pust a ještě si to 2x zopakovali takže buď v klidu
bereš nějaké léky?

Léky neberu a chodím pouze k zubaři, jen před 3-mi lety jsem běžela na kožní, že mám ďolík v nehtu a to je ta lupénka.
Tak dnes vše úplně ok i bez klystýru. Jen odpoledne po té procházce naskočil takový reflex shánět jídlo, když se přijde domů, tak jsem si na hodinku schrupla a ok. Měla jsem tu návštěvu, papali si po svém a to mi vůbec nevadilo. Dozvěděla jsem se, že máme hysterii kvůli máslu, tak jsem si představila, jak bych před pár lety strkala do mražáku máslo za poslední koruny a přišlo mi to vtipné.

no vidíš jak to šlo jak po másle
a jak budeš prodlužovat dny pustu tak se Ti bude zdát spoustu dalších věcí vtipných

Zdravím, v úterý jsem byla na dentální hygieně. Ve středu ráno jsem se vzbudila s flíčkem na tváři a pocitem svědění. Do odpoledne se to rozjelo za uši a po celém obličeji až do výstřihu. V noci trochu břicho a stehna a hodně záda. Po složité komunikaci s ordinací, jsem se dozvěděla, že mi dali anestetický spray s lidokainem. Tak jsem si vzpomněla, že jsem před lety měla řádku pupínků na páteři po umrtvování kořenu v zubu a teď po dlouhém googlení zjišťuju, že pasta na devitalizaci nervů taky obsahuje lidokain. Dnes ráno jsem musela na kožní, protože mi všichni trvrdili, že mám nějakou nakažlivou dětskou nemoc. Tam jsem dostala Xyzal, Dithiaden a dost hnusnou vodičku na potírání. Takže jen potlačit symptomy. Teď je otázka, zda začít půst hned a jak dlouhý? Nebo si dám normálně ten sobotní?

U Tebe jde o souvislost s autoimunitním onemocněním
vyrážky astmata, apod.
dej v sobotu jeden den a další týden protáhni max. 3 ..ale je třeba pokaždé striktně dodržet návratovku..
"normální" jídlo vyhnout se cukrům a mléčným výrobků a soli a poohlédni se po čistících čajích na na ledviny nebo přírodních tinkturách na posílení ledvin a zařaď pohyb!..
v pustu léky neber, hlídej moč zvyš příjem vody nejlépe destil
může se vyrážka přechodně i zhoršit
jakmile zvládneš 3 písni...pokud se Ti něco nebude zdát nebo jen potřebuješ podporu písni.


držím palce

Děkuju moc, jsi tu jediná, která odpovídá. Včera půst o destilce úplně v pohodě, ale večer jsem si dala už napařenou zeleninu s tím, že to bude jen 24 hod. Vyrážka je pryč. Myslím, že 3 dny bych už příště zvládla, ale určitě nezvládnu tu návratovku, jednu hrst zeleniny denně. To určitě nedám... Jak jsem psala už v jiném vlákně, mám z dětství vytahaný žaludek a nepoznám, co je hlad a co je chuť. Teď jsem si chtěla zalít ke svačině čaj a nalila jsem si to na ponožku, takže nohu chladím o vlastní špenát. Já se teď, co čtu knihu Kundalini a čakry, hodně zakoukávám, už jsem kdysi takové období ulítávání od reality měla. Ráno jsem se např. probrala z plastických vzpomínek z dětství přičaplá na půdě a vůbec nevím, pro co jsem tam šla. Že by kundalini?

nestahuj kalhoty když brod je ještě daleko
tak jako trénuješ jedničky je třeba trénovat i návrat ... ..když nevíš zda je to hlad nebo chut počkej tak pul hodiny od první hlášky mezi tím jdi něco dělat aby si myšlenky od jídla odvedla a pokud bude žaludek pořád vyřvávat pak to bude s největší pravděpodobností hlad..když ne pak to byla jen chut



nejsi uzemněná a chybí Ti koncentrace, myšlenky Tě odvlečou bud do minulosti nebo do budoucnosti
čteš-li kundalíní a čakry super ale je třeba cvičení praktikovat
pro Tebe jen jednoduché cvičení (není z KaČ) sedni někam do klidu a tepla kde Tě nikdo nebude rušit a počítej nádech (nebo výdech) do 1- 20 a zpět 20 -1 když se ztratíš zapomeneš kde jsi začni znovu od 1..
cvič každý den až se Ti podaří napočítat do 20 a zpět aniž by si se ztratila (myšlenky Tě neodvedli od počítání)navyš na 50 a pak na 100.
to je nejjednodušší zenové cvičení na koncentraci

Poznas jednoduse:) .
Hlad - je Ti absolutne jedno co si das, jen abys utisila hlad:) .
Chut - je kdyz dlouze premitas hlave co vsecko by sis s chuti dala a nemuzes, pamlsek za pamlskem, tzv. "honi Te mlsna" .

Tak tohle by se mělo tesat do kamene, budu to zkoušet každý den...

Tohle mi docela běžně funguje, že se nejdu najíst při prvním zahoupání žaludku a čekám půl hodiny. Jen nevím, jestli je to dost, jídlo mi propadává někdy i během 10-ti minut do nenávratna a žaludek už by zase něco chtěl... Tentokrát tři dny nedám, jedu do Prahy a příští týden asi taky. Dám si jen těch 24 hod, to je úplně jako nic, za pochodu a ještě se pak cítím báječně.

Půst jsem přesunula na neděli, sama na samotě a uvidím, zda to bude 24 nebo 36 hodin. Teď jsem přišla ze zahrady, kde jsem tahala větve a ten hlad (chuť) je vlezlý.

Půst 24 hodin vlastně ani není půstem, znamená to "1 jídlo denně". Někteří lidé takto jedí běžně. Možná bys mohla vyzkoušet, zda Ti tento režim nebude vyhovovat, čemuž nasvědčuje to, že se po takovém dni cítíš dobře. Můžeš zkusit takto fungovat několik dnů, jíst jen 1 jídlo denně (nebo 2 jídla denně? Zkrátka míň než obvykle), ale nepřemýšlet o tom jako o půstu, ale o Tvém běžném životním stylu. Je dost možné, že se budeš takto cítit velmi dobře a zdravotní problémy budou ustupovat. A může to být pro Tebe mnohem přínosnější, než se nutit do delšího půstu, pokud na něj nemáš chuť. Jinde uvádíš, že jsou pro Tebe i 3denní půsty těžké. Zkus tohle vůbec neřešit, nenutit se do nich, ale dělat jen věci které Ti jdou (a nejlépe dělat je s radostí, cítit z nich osvobození od starých trápení). Tedy např. buď snížit denní množství jídla, nebo zkusit častější 1denní půsty. Zjistíš pak časem, že se Ti vytratily ty obvyklé problémy které při půstech míváš, a můžeš si pak už bez problémů troufnout půsty prodlužovat (nebo dále snižovat množství jídla). Jestli Ti po 1denním půstu dělá problém dodržovat návratovku, tak to nedělej. I 1denní půst + druhý den běžné jídlo udělá hodně. 1denní půst je jen odlehčení trávicího systému, ale ještě nedochází k nějakému rozpadu tkání jako u delších půstů. Striktní návratovka znamená prodlužování účinku půstu, ale u krátkých půstů (do 3 dnů) to není až tak nutné. Po 1denním půstu Ti rozhodně nic nehrozí nedodržením návratovky. Omezování jídla (pokud nechceš držet půsty) může vypadat i jen tak, že ráno začneš jíst později a tím vypustíš 1 jídlo denně a tak se také můžeš začít cítit postupně líp.

A také je otázka složení stravy, možná jíš něco, co Ti nesvědčí (typicky to bývá lepek, metla lidstva). Častý hlad bývá příznakem toho, že člověk má ve stravě příliš mnoho cukrů. A dnes se přislazuje mnoho průmyslových potravin.

Ano, lepek požívám denně. Já jsem totiž zklamala, když jsem byla dva roky na raw a nedodržela jsem zásady, takže výsledek byl 4 kazy, atrofované svaly, bolest ramene a posléze lupénka v nehtech (vyjmenovávám jen negativa, přínosů tam bylo hodně). Takže jsem hledala něco jiného a našla jsem postapokalyptickou stravu. Na té jsem druhým rokem a myslím, že jsem na ní psychicky závislá, protože na to mám stále chuť, dává mi to energii do práce i na přemýšlení a mnou vypěstované potraviny mne moc nezajímají a pak se do toho docpávám ještě vařenou stravou (když mám u sebe maminku). Proto zkouším ty půsty. Takže je pro mne důležité dodržet i ty návratovky po krátkých půstech. V neděli to tedy nakonec bylo 36 hod., k snídani napařená zelenina, ke svačině jablko a pak už zase ta postapokalyptická. Ale pocity nádherné. Dnes už jsem odpoledne vypustila svačinu, prostě jsem něco dělala a zapomněla na ni. Tak to se mi stalo asi naposledy před třicítkou. Na vařenou stravu mám ze září vtipnou vzpomínku: byla jsem s maminkou jako doprovod v lázních a objednala jsem si tam knihu www.pust.cz, tu jsem četla po večerech a přes den jsem v jídelně pozorovala pacienty z 99% trpící obezitou, jak se cpou masem, lepkem a cukrem na jedno posezení. A ti nejtlustší u stolu v prvních dnech lustrovali můj talíř: Taková mladá a hubená, vy jste snad vegetariánka, vy jste si nevzala maso? Ale ano, mám ho tady pod tím salátem. To jsem věděla už z loňska, že první dny si musím dát na talíř kousek masa na ukazování a po pár dnech si mne přestali všímat.
Moje maminka praktikuje půst 24 hod jednou týdně asi posledních 30 let, ve svých 90-ti letech chodí, cvičí a vede kurz pro důchodce (trénování paměti). Ale ona je jiná povaha, jde pořád dopředu, kdežto já jsem trochu depkař. V neděli jdu na rodinné konstelace a zkusila bych pořešit to přejídání v dětství, pak třeba dám ty návratovky. Myslím, že jsou hodně důležité na dočištění a určitě jako trénink na delší půsty. Nepotřebovat jídlo pro mne znamená největší dosažitelná svoboda, dokud je člověk v těle.