Nebyla jsem si úplně jistá kam tohle napsat, tak snad to nemám špatně. Chtěla bych poprosit o radu. Už delší dobu, od chvíle kdy jsem objevila breathariánství, jsem se vnitřně cítila taková nijaká když jsem jedla. Hlavně maso a nepřírodní či zpracované potraviny. Mé intuici to přišlo zbytečné.
V létě jsem konečně nastartovala přechody, teď jsem asi měsíc fruitarián a nikdy jsem se necítila lépe. :) Samozřejmě bych chtěla jít dál. Ale tady už je problém. Můj táta velmi špatně snáší, že nejím jako "normální člověk" a neustále mi předhazuje, že mě tahle "dieta" přivede do hrobu. (za dnešek mi nabídl dvakrát guláš a jednou paštiku :D) Mamka je na tom podobně, jelikož něvěří, že by to tělu stačilo.
Je mi čtrnáct, takže se nemůžu jen sebrat a žít si jak chci. Chci říct, můžu zvládat žít jako fruitarián, ale nejraději bych začala šťavit, za což by mě rodiče nejspíš utloukli kýtou. A taky není příjemné být v neustálém napětí z jejich vnucovaných názorů.
Takže bych byla ráda, kdyby mi někdo poradil nějaké řešení.
(Aby nedošlo k omylu, své rodiče mám ráda.)
Děkuju.

Ahoj,
je otázka, jestli je vůbec možné v takovém věku přejít na breathariánství. I kdyby ano, tak určitě je to nesrovnatelně těžší, než pro dospělého člověka, musela bys "ze vzduchu" získat energii i látky pro mnohem náročnější tělesné procesy.
Především si dej pozor na váhu, hubnutí se musí někde zastavit, jinak můžeš mít opravdu problém. Neřiď se nějakými tabulkami, ale spíš přítomností neslábnoucí energie a síly. Není zaručeno, že to tak bude neomezenou dobu. Po dosažení určitého malého procenta tělesného tuku ti to najednou může přestat fungovat a je důležité si to včas uvědomit a přiznat si to, nesnažit se příliš bojovat proti tělu.

S rodiči a dalším okolím si budeš muset asi poradit sama, nikdo nezná tvou přesnou situaci, přestože většina to má dost podobné a každý se s tím musí nějak vypořádat. Prakticky všichni mají zkušenosti s tím, že nejhorší je přesvědčovat někoho o svých nových názorech na stravu atp., nevyžádaně radit, atd.
Někdy je i lepší se dočasně/částečně okolí přizpůsobit a např. dát si s nimi občas jejich jídlo, ono je to uklidní a zároveň tobě to může také pomoct v procesu zbavování se závislosti na stravě - je to docela obtížná zkouška psychiky z různých stran (např. dokázat se zbytečně nepřejíst, vrátit se hned zpět, nejlépe přes krátký půst pokud je to možné; naopak pro někoho může být zase těžké "zkazit" si tím své fruitariánství atp., nejíst s odporem, atd... - to je zase jen nežádoucí ego).

Co konkrétně znamená, že ses "nikdy necítila lépe"? Jak je to po měsíci na fruit. např. se spánkem a s pocity po probuzení? Co sport?

Doporučil bych Ti, jak píše i ravima, nesnažit se to překonat násilím a raději se -zatím- trochu přizpůsobit okolí. Breathariánství je sice možné i ve velmi malém věku (přesněji, hned po odstavení od výživy od matky), ale problém je okolí. Není to jen fyzická záležitost, ale především duchovní, protože hlavně duchovní stránka ovlivňuje množství potřebné energie, proudění energií (proto jsou např. důležité meditace). Proto by to vyžadovalo láskyplné prostředí s podporou nejbližších, což je ve Tvém případě nemožné.

Doba ještě není zralá aby lidé běžně přijímali jiné stravovací styly, natož pak breathariánství, setkává se to s velkým nepochopením a odporem. Což znamená spoustu negativní energie a konfliktů se společností. V takovém prostředí je breathariánství pro mladého člověka prakticky nemožné a i jiný stravovací styl je velmi obtížné udržet, vyžaduje to velmi silnou osobnost se silným vnitřním přesvědčením. Na to je potřeba věk, získání sebevědomí, jinak Ti hrozí odloučení se od společnosti a jedině trápení.

Času máš vzhledem k věku dost, stačí když zatím si budeš udržovat myšlenkou a touhu k tomu kam chceš jít a jen trochu tím směrem směřovat. Tedy - alespoň na oko jíst skoro běžně, aby to nevyvolávalo konflikty s okolím, a jen se vyvarovávat nejhorších potravin a zbytečně velkého množství jídla. Pokud jsi tím směrem nastartovaná, tak určitě o nic nepřijdeš, podvědomí si tu myšlenku stále drží a kdykoliv můžeš přejít dál. Neinformovat ostatní o myšlence kam jdeš, obvykle lidi neuznávají ani vegetariánství, natož pak fruitariánství nebo breathariánství - lidé by to považovali za fanatismus. Jen to maskovat např. tím, že Ti některé věci nechutnají.

Je dost pravděpodobné, že ještě nejsi k dlouhodobému fruitariánství přizpůsobená a stejně spadneš kousek zpět - měsíc je ještě krátká doba k závěrům, pokud organismus není připravený tak se může objevit deficit a mohou Ti některé složky chybět.

Pozor na anorexii - ta může snadno vzniknout. Tvé přesvědčení je, že jídlo nepotřebuješ, budeš se mu snažit vyhýbat, přitom ale okolí Tě bude přeprogramovávat že jídlo potřebuješ jinak zemřeš, případně Tě označí za anorektičku (protože zřejmě bys hubnula - přirozená váha bude zřejmě nižší než jak si představuje okolí). Podvědomí této sugesci snadno uvěří a můžeš pak opravdu přejít k anorexii (přesvědčení že hubneš) a může to pak být i životu nebezpečné - proto raději se nesnažit to tlačit násilím a raději nespěchat, jen jíst zdravě, sportovat, slunce, radost, tím budeš mít dobrou přípravu přejít k vyšším úrovním až dozraje čas.

zaujímavá situácia.

nedalo by sa to vyriešiť tak, že by si sa s rodičmi jednoducho dohodla na tom, nech ti dajú slobodu vyživovať sa?

s touto verziou pravdepodobne nebudú súhlasiť, pretože sa domnievajú, že sú priamo zodpovední za stav tvojej fyzickej schránky a obávajú, že ak ti nechajú slobodu vyživovať sa, tak si spôsobíš fyzické problémy, preto by som k dohode o slobode vo vyživovaní sa doplnil tieto tri body:
- pokiaľ bude váha tvojho tela neustále klesajúca, t.j. v rozmedzí napr. 40 dní bude jednostaj klesať, čiastočne prejdeš na nimi odporúčanú stravu
- pokiaľ sa v rozmedzí napr. 40 dní zvýši potreba spánku oproti súčasnému stavu, čiastočne prejdeš na nimi odporúčanú stravu
- pokiaľ začneš mať akékoľvek dlhodobejšie (t.j. napríklad 10 dní a dlhšie) problémy (únava, vyčerpanosť, depresie a podobne), čiastočne prejdeš na nimi odporúčanú stravu.

poznámka #1: nemám rád, keď sa musia deje časovo obmedzovať; no pri práci s ľuďmi, ktorých myslenie je silno obmedzujúce, sa mi kvantifikovanie a časové obmedzovanie dosť osvedčilo. použité čísla slúžia len ako ilustračný príklad.

poznámka #2: v konverzácii s nimi by som predostrel myšlienku, že aj tebe aj im ide (alebo by malo ísť) v tejto záležitosti o to, aby si bola v čo možno najlepšom fyzickom a mentálnom stave. zrejme takmer všetci vedia, že jeden výsledok sa dá dosiahnuť nekonečne veľa postupmi a rada by si ich poprosila, či by nebolo možné skúsiť, či tebou navrhovaný postup nevedie k onému výsledku.

poznámka #3:

Děkuji za rady, vezmu si je k srdci.

ravima: Možná jsem se vyjádřila trochu špatně, ale s breathariánstvím tolik nespěchám, nejraději bych někdy v nadcházejících letecch přešla na šťávy a s tím fungovala do dospělosti. Jinak si nemyslím, že je to těžké, jako dítě jsem klidně několik dní nejedla (a mí rodiče šíleli). Podle mě to nemůžeš brát jako že živením se pránou tělu něčeho nedopřáváš, myslím že je to hlavně o tom, jak je navyklé přijímat potravu v materiální podobě. Na váhu si budu dávat pozor.
Já moc nepřesvědčuji, spíš to maskuji jako veganství a dělám nějaké kompromisy v podobě doplňků stravy. (z nichž nejsem nadšená, chemikálie mi nechutnají)
Přes léto jsem sportovala pravidelně, teď už nemám čas, ale každý den dělám jógu. Sport je pro mě teď lehčí, rozhodně. No, usínám krásných zlatých asi deset minut, spím asi sedm hodin a ráno se budím plna energie. :)

Panda: No, sice mí rodiče to přijímají negativně, ale jinak mám přátele, kteří mě podporují, takže je to 50:50.
Znovu, asi jsem se vyjádřila trochu špatně, s tím breathariánstvím tolik nespěchám. :)
Je to možné a pokud zpět spadnu, tak si dám pauzu a zase se vrátím, nebo ne? Každopádně (zatím) se necítím, jako by mi něco chybělo, spíš naopak.
No, cíl mám určený hlavně kvůli příjímání čisté energie, se svojí postavou jsem byla spokojená s i pěti kilama navíc, tak doufám že v tomhle směru se nebudu ubírat.

alp: No, snažila jsem se, ale i když jsem většinu debat vyhrála, aspoň táta má stále takové to materiální přesvědčení, že maso a pivo se jíst musí. :) Ale myslím, že zatím čeká na chvíli, kdy se mi z toho podle jeho očekávání podlomí zdraví a začnu jíst normálně. Takže pokud to bude naopak, možná mě s tím i nechá. (On je to docela hodný člověk, jen nevidí za hmotu.) A děkuju az radu, zkusím to. :)

Jako dítě jsi několik dnů nejedla? To vypadá že jsi na té nezávislosti na jídle dost dobře. Je pravda, že by bylo škoda kdybys to měla ztratit a nastartovat si závislosti tím že se budeš snažit moc přizpůsobovat. U mne po 50 letech jídlového návyku teď vidím že by nebyl problém vypustit jídlo po fyzické stránce, ale psychika se tomu hodně brání. Dlouholetý návyk vyvolá hodně silnou psychickou závislost. Být na počátku života v takovém čistém stavu, bylo by škoda si to zkazit. Takže - je asi lepší Ti neradit a snad Tě intuice přivede na cestu která bude pro Tebe nejlepší.

No, teď mně to úplně došlo, že jsem zapomněla na podstatný detail. To asi jak mám do sebe nahuštěný ten systém a ještě se mi ho napodařilo úplně vypnout. Já ani nevím proč jsem vlastně psala otázku či hledala odpověď. To je takové to ukájení ega. Vždyť odpovědi mám u sebe. No nic, děkuji za připomenutí. ;)

Měl jsem pocit, že právě teď chceš přejít dlouhodobě na šťávy, to mi připadalo jako spěchání. Už samotný přechod přímo na fruitariánství je dost rychlý postup a není jisté, jestli to vydrží dlouhodobě. Měsíc je málo a dokud bude co čistit, asi se tvůj stav bude celkově zlepšovat, ale pak mohou začít chybět nějaké složky stravy a bude záležet hlavně na duchovní připravenosti, jestli to budeš muset doplnit nějakým jídlem nebo to půjde dál jiným způsobem.
Dříve jsi několik dní nejedla, předpokládám, že při nemoci? To je velmi přirozené a správné, ale zpravidla rodiče děti k jídlu donutí, ti tví jsou asi dost mírní Nezdá se mi jako Pandovi, že by to byl nějaký znak nezávislosti na jídle. Alespoň okolo sebe vidím, že je to u dětí úplně normální; okolím jsou nuceny do jídla, ale když se o to zrovna nikdo nestará, tak vyžadují jídlo mnohem méně často - neplatí žádné zvyky typu snídaně, oběd, večeře a svačiny a tak... a při nemoci si snad skoro žádné dítě samo neřekne o jídlo...
Živením se pránou určitě tělu dopřáváš to nejlepší, jenže plně se živit pránou, tedy dosáhnout toho, aby tělo umělo bez jídla vyrobit vše potřebné, není vůbec tak jednoduché, jak se může zdát třeba na základě zkušeností z krátkých půstů atp. Dokonce i zvládnout 40-denní půst jen na vodě je oproti tomu úplně směšně jednoduché. A navíc zrovna např. tvé tělo má ještě větší potřeby než tělo dospěláka. Problém je tedy v přechodu, kdy omezíš živiny/energii ze stravy, jenže pránou se ještě neživíš. A když si někdo myslí opak a láme to přes koleno, je to ještě nebezpečnější.Můžeš prosím upřesnit? co, kvůli komu proč a tak Vzhledem k tomu, že zřejmě sedíš ve škole a pak doma u PC nebo nad papírama atp., tak denně hodinka nějakého pohybu venku by spíš zvýšila efektivitu toho všeho ostatního a o ztrátu času v takovém případě vůbec nejde, naopak. Nebo se to dá řešit např. během ze školy domů, to je moje oblíbené a někdy se tím ušetří i bezprostřední čas ok, super, jen tak dál , rozumím tomu dobře, že po 7h se budíš přirozeně bez budíku? Jen si dej právě pozor, kdyby se něco z toho zhoršilo. Je to lepší, než řešit váhu jako takovou.Ano, zrovna anorexie bych se u tebe taky nebál, to už spíš něco jako orthorexie, i proto radím tu občasnou večeři s rodiči Vyslovení otázky nahlas může být výhodné právě proto, že díky tomu si můžeš sama "zevnitř" něco lépe uvědomit, i kdyby nepřišla žádná odpověď "z vnějšku".

(omlouvám se za pozdní odpověď, hektický týden)
Ne, při nemoci ne. Nepamatuju se že bych byla jako dítě mockrát nemocná.

Já vím, neřekl jsi nic co by mi bylo cizí. :) Já mám pránou pouze jako nějaký cíl do budoucna, (klidně do dalších životů) ke kterému se hodlám postupně dostávat. Ale občas když si zapomenu svačinu (jsme ve škole asi do čtyř), a piju buď jenom vodu nebo se snažím čerpat energii z vesmíru, tak nemám hlad. Ale to je jenom krátkodobá záležitost.

Multivitamín (ABC?) a nějaké tabletky z mořských řas. Kvůli rodičům.

Co se týče toho pohybu, snažím se chodit na 40 minut ven (půl hodiny z toho vyměňuji energii se stromy a povídám si s nimi, jsou to úžasné bytosti) a jsem ráda když si nan tu jógu najdu čas. Takže představa že bych ukrojila kus dne a šla si zasportovat je nemyslitelná, tři dny v týdnu se vracím po sedmé a celý čas doma trávím buď zakázkami nebo studiemi. A ze školy většinou chodím pěšky (20 min) :> Takže asi to doporučení na sport vynechám.

Jasné, já poslouchám své tělo! Jinak ano, občas budu jíst to, co ostatní, díky za radu. : )

Myslím že Ty rady nepotřebuješ a děláš vše nejlépe jak to ve Tvých podmínkách jde, jen v tom nabýt své vnitřní sebejistoty.

Děkuju. : )