Prečo sme tu na Zemi ako ľudské bytosti?

Aby se naše duše díky tomu mohla vyvíjet a tvárnit.

http://biblia.sk/index.php?akc=biblia_s ... &hl_druh=0

Ja osobne to chapem tak, ze bytost "Clovek" je v podstate duchovna bytost posobiaca v materialnej sfere, nieco ako duchovny spravca hmoty (Zeme). Vsimni si ten neustaly doraz v biblii na to, ze sme stvoreni na "Bozi obraz" a zarove doraz na to, ze "sme stvoreni z prachu".

Jsme tu pro svou vlastní manifestaci a poznaní sebe sama pro hru a pro radost. Bohužel většina to nechápe.

Spíš si mám pocit, že byla většina donucena myslet si něco jiného.

Moje žena mi kolikrát říká, proč takovéhle zbytečnosti řeším. Stejně s tím nic neudělám.
Souhlasím s ní. Nepůjde s tím nic celkově udělat, pokud se informace nebudou šířit dál. Proto je třeba tyto věci šířit. A až nás bude dostatek, kteří to budou alespoň číst, možná nastane čas ke změně.

Země by byla ještě placatá, kdyby neupálili pár lidí. A navzdory tomu si lidé kteří věděli víc vedli svou. ( ...a je tedy opravdu kulatá? )

_________________
Sedm miliard lidí na planetě = sedm miliard cest.

Aneb

Žák se učí,
učitel má touhu vyučovat,
mistr inspiruje.

admin: Uživatel zesnul 2. května 2017. Vzpomínáme.

Toniku, tak nejak si myslim, ze "poznaní sebe sama, hrani si a radost" muzes provozovat nezavisle na tom co provozuje zbytek konzumni zumpy .
Ono hezky by to bylo tak nejak ve vetsim meritku, vypad bys z baraku a sdilel radovanky s ostatnima, ale ver ze lidi Te zatim jeste porad radej ukrizujou, nez by si dali vzit svy plastovy hracky, reditelsky korytka, sqely kariery atd.
Ztratili by to o cem jsou presvedceni ze je jejich "osobnost" (jak o tom hezky mluvi E. Tolle):).

Cize castecny souhlas, ale s donucenim je to trochu osemetny, ono se jim odsud (vetsine) uz ani moc nechce:).

Taky nemyslím že byl někdo donucen k lenosti pracovat sám na sobě. Hlavně nikomu nepředáš jasnější vnímání světa, nenaladíš mu přijímač na pole vědomí a informací co nás obklopuje, nepředáš mu schopnost vyvozovat si souvislosti z toho co vidí kolem sebe. To musí každý sám a v okamžiku kdy informace začne potřebovat, sám je velmi rychle najde. Obdrží je přesně v ten správný okamžik. Pokud tyhle vlastnosti nemá těžko bude pro něj život hrou a radostí, bude součástí žumpy se vším všudy.

A opačně z pohledu půstaře. Jedním z mezníků vývoje člověka je schopnost vyrovnat se právě s tou samotou, s nemožností sdílet s kdekým ze svého okolí. A nejen to, objevit i kouzlo který se za tím skrývá. Tohle pravidlo platí od nepaměti, je zapsáno už ve starý literatuře a nikdo z nás ho tady a teď nezmění.

Tak o tom jsme se nedavno doma domysleli a dosli jsme k zaveru, ze "Absolutno" ma asi rado pribehy, nebo zprostredkovane prozitky tech pribehu, zkratka neco jako holo-filmy (jestli koukas na sci-fi):).
Pac my jsme taky k obrazu "Absolutna" (Bozimu, ze jo) tak taky mame radi pribehy, filmy atd.
Mozna tu o nic vic nejde, no a proto ze "Absolutno" vi ze vsecko utrpeni je pomijive (jako vsecko) tak jde porad jeste o h...o .

Neee .. vazne netusim proc jsou tyhle Bozi systemove veci nastavene pro nas tak jak jsou, nezbyva mi nez to jednoduse prijmout a zit s tim:).
A hledat a hledat a hledat a hledat .. dokud koukam abych byl .

P.S. Ono hlavne "Absolutno" sdili s nama radost ze zivota kdyz ji mame (podobne jako ji sdilime my s nasima detma) a nema myslim potesseni z naseho utrpeni, to jsou vesmes kopance co do toho vnasime my sami svoji palicatosti, zlobou, pomstychtivosti, proste vsim co je "zapovezeno" - treba Bozi desatero (navod jak zustavat na Svete stastnym) najdes sam a vsude:).
Utrpeni ci stesti (nemyslim zivot v prepychu - to je chimera, nikoli stesti) uz je pak jen Tvoje volba, nikoho jineho.

Tomu se rika "paradox byti" muzes tvorit (resp. pretvaret) co chces, ale dokud jses ve hmote (a chces v ni setrvat) musis dodrzovat pravidla, najme ty fyzikalni.
Nejde se rozbehnout hlavou vsi silou proti zdi a soucasne zustat ve hmote.
Nicmene v kazdym okamziku si muzes vybrat co udelas, je to porad volba:).

Představ si, že jsi čistým Vědomím. Nemáš smysly k poznávání vnějšího světa, protože žádné "tam vně" neexistuje, existuje jen Vědomí a jinak nic. Začínáš uvažovat kdo jsi, co jsi, jaký je smysl tvé existence. A protože nemáš žádné vnější podněty, nemáš prostředky k poznávání. Tak si začneš vytvářet příběhy. A aby ty příběhy byly smysluplné, vymyslíš si pravidla podle kterých se musí řídit - jako např. fyzikální zákony. Podle těch zákonů si ve své představivosti vytváříš např. hmotu, ta se podle tvých pravidel seskupuje do života, do vyšších organismů. Kdybys někdy zjistil, že takhle by to dál podle těch pravidel nefungovalo, pravidla změníš a začneš od začátku. Není spěch, času máš nekonečně. Můžeš dělat nekonečné množství pokusů. Až dospěješ do stavu, kdy to funguje: "a Bůh stvořil nebe a zemi, a bylo to dobré".

V těch příbězích se podle zákonitostí vyvinou bytosti, lidé. Prožívají své příběhy, řízené zákonitostmi pravidel. Vědomí je současně tvůrcem těch příběhů, a současně i pozorovatelem. Ty bytosti nejsou oddělené od Vědomí, protože Vědomí je současně těmi bytostmi (tím že vidí jejich očima), ale současně ty bytosti nemají všemocnou moc Vědomí, protože se řídí pravidly Příběhu (jinak by příběhy nefungovaly). Vědomí pomocí těchto příběhů poznává - dospívá k sebepoznání, protože si může ty příběhy a poznání z nich převést na sebe. Poznání neznamená jen užívat si radostí, to by nebylo poznání a vývoj, ale stagnace v jednom bodě. Proto bytosti musí prožívat radosti i utrpení, aby se s jejich pomocí vyvíjely. Není důvod proč by se Vědomí mělo od utrpení odvrátit. Představ si že čteš komiks, kde postavy v příběhu trpí. Díváš se na děj jejich očima, pozoruješ jak trpí a poučuješ se z toho, ale nemáš důvod to měnit, jsi nezávislý pozorovatel.

A ten příběh musí zaručeně skončit dobře - to znamená dospět do koncového bodu, kdy Vědomí plně splyne s Příběhem, kdy se "probudí", kdy proběhne plný vývoj všeho dění, kdy se veškerý život ve vesmírném příběhu přemění v Boha. Protože Vědomí do toho koncového stavu poznání už dospělo (proto může být všemocným pozorovatelem) a příběh už je ve stavu dokonalosti pravidel a náhodností kdy do toho stavu dospěje. Proto může být současně Vědomí-Bůh naprosto dokonalé a mocné a současně potřebovat být účastníkem těch příběhů, protože tyto události existují současně spolu, bez Příběhu by neexistoval probuzený Bůh a bez Boha by neexistovaly příběhy (a jejich pozorovatel). My jsme současně pozorovatelem, Bohem, Bůh je v nás, ale současně my jsme součástí příběhů, my jsme v Bohu.

Něco co sepsali chytří lidé. Trošku delší, ale snad to neva.
A na konci jsem prostě jenom brečel jak želva ... Protože jsem zapomněl.

MALÁ DUŠE A SLUNCE (N. D. Welsh)

Byla jednou jedna malá dušička a ta řekla Bohu: “Já vím, kdo jsem!”
A Bůh řekl: “To je báječné! Kdo jsi?”
A malá dušička vykřikla: “Já jsem světýlko!”
Bůh se zeširoka usmál. “Velmi správně!” zatleskal. “Uhodla jsi.”
A malá dušička zářila štěstím, protože přišla na to, s čím si lámaly hlavu všechny dušičky v království.
“Teda,” říkala si malá dušička, “to je senzace!”

Ale brzy už jí nestačilo jenom vědět, kdo je.
Malá dušička v sobě cítila podivné nutkání a chtěla teď to, kým je, skutečně zažít.
A tak šla zpátky k Bohu (což vůbec není špatný nápad pro každou dušičku,
která opravdu chce být tím, kým je) a řekla, “Ahoj Bože! Když teď vím, kdo jsem, mohu to také prožít?”
A Bůh řekl: “Chceš říct, že chceš prožít to, kým už jsi?”
“No,” odpověděla dušička, “vědět, kdo jsem, je jedna věc,
ale skutečně to prožít je něco jiného. Já chci vědět, jaký je to pocit, když je člověk světýlko!”
“Ale ty už přece jsi tím světýlkem!” opakoval Bůh a znovu se pousmál.
“Ano, ale já to chci prožít!” plakala malá dušička.
“Dobrá,” pravil Bůh a usmál se pod vousy, “že mě to hned nenapadlo. Ty jsi měla vždycky ráda dobrodružství.”

Pak se výraz Božího obličeje změnil. “Je tu jen jedna věc...”
“Jaká?” tázala se malá dušička.
“No, na světě je pouze světlo, nic jiného.
Vidíš, já jsem stvořil jenom to, co jsi, a proto pro tebe nebude jednoduché zažít, kdo jsi, neboť neexistuje nic, co nejsi.”
“Cože?” zeptala se malá dušička, která teď byla celá popletená.
“Představ si,” řekl Bůh, “že jsi svíčka ve slunci. Tam je tvoje pravé místo.
Jsou tam s tebou miliony, miliardy jiných svíček a všichni dohromady tvoříte sluníčko.
A to sluníčko by nebylo sluníčkem, kdybys tam ty chyběla. Nebo kdyby chyběla jakákoli jiná svíčka... to už by nebylo to pravé sluníčko, protože by tak nezářilo. Ale otázka zní, jak můžeš prožít, že jsi světýlko, když se nacházíš uprostřed světla.”
“Hm,” broukla si malá dušička, “ty jsi Bůh, tak něco vymysli!”
Bůh se opět usmál. “To už jsem udělal,” řekl.
“Protože si neuvědomuješ, že jsi světýlko, když stojíš ve světle, obklopím tě temnotou.”

“Co je to temnota?” otázala se malá dušička.
Bůh odvětil: “To je to, co nejsi.”
“Budu se té temnoty bát?” popotahovala malá dušička.
“Jenom když budeš chtít,” odpověděl Bůh.
“Vůbec se není čeho bát, pokud se nerozhodneš, že se bát chceš.
Vidíš, my sami jsme strůjci všeho. Stále něco předstíráme.”
“Aha,” řekla malá dušička a oddechla si.
Bůh potom vysvětloval, že pokud chce člověk něco prožít, objeví se pravý opak.
“Je to velký dar,” řekl Bůh, “protože jinak se nedá zakusit vůbec nic.

“Neuvědomila by sis teplo bez chladu, nahoře bez dole, rychle bez pomalu.
Nevěděla bys, kde levá, bez pravé, tady bez tam, teď bez potom.
“Takže,” řekl Bůh na závěr, “až budeš obklopena temnotou, nehroz jí, nekřič na ni, ani ji nezatracuj.”

“Raději buď světýlkem ve tmě a neměj kvůli tomu zlost.
Tak budeš moci zažít, kdo jsi, a všichni ostatní to také ucítí.
Dovol svému světýlku, aby zářilo tak silně, že každý uvidí, jak jsi jedinečná!”
“Ty si myslíš, že mohu ostatním ukázat, jak jsem jedinečná?” zeptala se malá dušička.
“Samozřejmě!” uculoval se Bůh. “To víš, že můžeš! Ale nezapomeň, ’ jedinečná‘ neznamená ’ lepší‘ .
Každý je svým způsobem jedinečný! Ale hodně lidí na to zapomnělo.
Když ty však budeš dávat svou jedinečnost najevo, odváží se toho i oni.”

“No tohle,” řekla malá dušička a tančila, poskakovala, smála se a výskala radostí.
“Já mohu být tak jedinečná, jak chci, hurá!”
“Ano, a můžeš začít hned teď,” řekl Bůh, který tančil, poskakoval, smál se a výskal radostí spolu
s malou dušičkou. “Čím chceš být jedinečná?”

“Čím chci být jedinečná?” opakovala malá dušička. “Tomu nerozumím.”
“No,” vysvětloval Bůh, “být světýlkem znamená být něčím zvláštním, lišit se od ostatních.
A lišit se můžeš čímkoli. Třeba tím, že budeš hodná. Nebo tím, že budeš laskavá.
Nebo tím, že budeš vynalézavá. Nebo trpělivá. Napadá tě něco jiného, jak by ses mohla lišit?”
Malá dušička chvilku seděla beze slova.
“Přišla jsem na hodně způsobů, jak bych se mohla lišit!” vykřikla poté malá dušička.
“Mohu pomáhat. Mohu být štědrá. Mohu být přátelská. Mohu být ohleduplná!”
“Ano!” souhlasil Bůh, “a v každém okamžiku můžeš být vším najednou
nebo se lišit kterýmkoli dílčím způsobem. To všechno můžeš, protože jsi světýlko.”

“Já vím, co chci být, já vím, co chci být!” oznámila malá dušička s bezbřehým nadšením.
Chci být jedinečná tím, že budu odpouštět. Copak to není zvláštní, když budu odpouštět?”
“Ale ano,” ujistil Bůh malou dušičku. “To je velice zvláštní.”
“Dobře,” řekla malá dušička. “Tím budu. Chci odpouštět. Chci zažít, jaké to je, když někomu odpustím.”
“V pořádku,” řekl Bůh, “ale je tady jedna věc, kterou bys měla vědět.”
Malá dušička začala ztrácet trpělivost. Pořád jako by se objevovaly nové a nové komplikace.
“A jaká?” povzdechla si malá dušička.
“Neexistuje nikdo, komu bys mohla odpustit.”
“Nikdo?” malá dušička nechápavě zírala na Boha.
“Nikdo!” opakoval Bůh.
“Všechno, co jsem stvořil, je dokonalé. Mezi všemi tvory není ani jediná dušička,
která by byla méně dokonalá než ty. Rozhlédni se kolem sebe.”

Až teď si malá dušička všimla, že se kolem shromáždil veliký dav.
Zdaleka široka - z celého království - přišly dušičky, protože se rozneslo,
že naše malá dušička vede tento neobvyklý dialog s Bohem a každý chtěl být při tom.
Malá dušička hleděla na bezpočet jiných dušiček, které se tady sešly, a musela dát Bohu za pravdu.
Žádná nevypadala méně nádherně, méně velkolepě či méně dokonale než malá dušička sama.
Shromážděné dušičky vypadaly jako zázrak a šla z nich taková záře, až musela malá dušička přivřít oči.
“Komu bys tedy chtěla odpustit?” zeptal se Bůh.
“S tebou ale není žádná legrace!” reptala malá dušička.
“Já jsem chtěla vědět, jaké to je, když někomu odpustím.
Chtěla jsem poznat, jaký je to pocit být jedinečná tím, že odpustím.”
A malá dušička zažila, jaké to asi je, když je člověk smutný.

V tu chvíli však z davu vystoupila přátelská dušička. “Neboj se, malá dušičko,” pravila, “já ti pomohu.”
“Vážně?” rozzářila se malá dušička. “Ale jak?”
“Dám ti někoho, komu bys mohla odpustit.”
“To bys udělala?”
“Samozřejmě!” zašvitořila přátelská dušička. “Vejdu do tvého příštího života a provedu něco, za co bys mi mohla odpustit.”

“Ale proč? Proč bys to dělala?” ptala se malá dušička.
“Ty, která jsi tak naprosto dokonalá! Ty, která vibruješ takovou rychlostí, že vytváříš oslnivé světlo!
Proč bys měla chtít snížit své vibrace natolik, že tvé čiré světlo ztemní a zhoustne?
Proč bys měla ty, která jsi tak lehoučká, že tančíš po hvězdách
a pohybuješ se královstvím rychlostí své myšlenky, vstoupit do mého života a stát se tak těžkou,
že mi provedeš něco zlého?”
“To je jednoduché,” řekla přátelská dušička. “Udělám to, protože tě miluji.”

Malá dušička vypadala, že ji odpověď překvapila.
“Nediv se,” řekla přátelská dušička, “tys pro mě učinila totéž. Copak si nevzpomínáš?
Ach, vždyť jsme spolu tančily mnohokrát. Tančili jsme napříč celými věky, veškerým časem.
Na tolika místech jsme si spolu hrály! Tys na to prostě zapomněla.
“Obě jsme prožily všechno. Byly jsme nahoře i dole, nalevo i napravo. Byly jsme tady a tam, nyní
i potom. Byly jsme mužem i ženou, dobrem i zlem - obě jsme byly oběťmi i pachateli.
“Setkaly jsme se už mnohokrát; jedna vždy poskytla té druhé skvělou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, co je.
“A tak,” vysvětlovala dál přátelská dušička, “vejdu i do tvého příštího života a tentokrát budu ’ ta špatná‘ .
Provedu ti něco opravdu ošklivého a ty pak můžeš zažít, jaké to je mi odpustit.”

“Ale co mi uděláš?” ptala se malá dušička s trochou nervozity v hlase, “co zlého mi provedeš?”
“Ále,” mrkla na ni přátelská dušička, “něco už vymyslíme.”
Potom jako by přátelská dušička zvážněla a pronesla tichým hlasem, “Máš pravdu v jedné věci.”
“V jaké?” chtěla vědět malá dušička.
“Budu muset zpomalit své vibrace a velmi ztěžknout, abych ti mohla ublížit.
Budu muset předstírat, že jsem něco, co se mi ani vzdáleně nepodobá.
Proto tě prosím o jednu jedinou laskavost na oplátku.”
“Ach, žádej, co chceš! Cokoli si přeješ!” křičela malá dušička a začala tančit a zpívat,
“Budu odpouštět, budu odpouštět!”
Pak si malá dušička všimla, že je přátelská dušička podivně tichá.
“Tak co tedy?” zeptala se malá dušička. “Co pro tebe mohu udělat? Ty jsi takový anděl, že mi pomůžeš!”

“Jistěže je tato přátelská dušička anděl!” přerušil je Bůh. Každý je anděl!
Pamatujte si: poslal jsem vám samé anděly!”
A maličká dušička teď toužila ještě víc než předtím po tom, aby mohla přání přátelské dušičky vyplnit.
“Co pro tebe mohu udělat?” zeptala se malá dušička znovu.
“Ve chvíli, kdy tě udeřím a srazím tě na kolena,” odvětila přátelská dušička,
“ve chvíli, kdy ti provedu to nejhorší, co si vůbec dokážeš představit - v té chvíli...”
“Co?” přerušila ji malá dušička, “co...?”
Přátelská dušička teď už jen šeptala.
“Měj na paměti, kdo jsem.”
“Ach ano, budu!” vykřikovala malá dušička, “slibuji!
Vždycky si tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď, právě tady!”

“Dobře,” řekla přátelská dušička, “protože, víš, já budu muset předstírat tak věrohodně,
že zapomenu, kdo skutečně jsem. A jestli si mě ty nebudeš pamatovat takovou,
jaká opravdu jsem, možná budu žít v zapomnění strašně dlouho.
A když já zapomenu, kdo skutečně jsem, třeba zapomeneš i ty, kdo jsi, a budeme obě ztraceny.
Pak už by nás zachránila jen nějaká jiná dušička, která by nám oběma připomněla, kdo jsme.”

“Ne, my nezapomeneme!” slibovala znovu malá dušička. “Já si budu pamatovat, kdo jsi!
A budu ti děkovat za to, žes mi dala takový dar - možnost zakusit, jaké to je být tím, čím jsem.”

A tak se dušičky dohodly. A malá dušička vstoupila do nového života a radovala se z toho,
že je světýlko, což je velmi výjimečné, a že je výjimečná tím, že odpouští.
A malá dušička napjatě čekala, až bude moci vychutnat pocit, že je odpouštějící,
a až za to bude moci poděkovat nějaké dušičce, která jí to umožní.
A kdykoli se malá dušička v tomto novém životě setkala s nějakou novou dušičkou,
ať už jí ta nová dušička přinesla radost nebo trápení - a zejména tehdy, když jí přinesla trápení -
měla malá dušička na paměti, co řekl Bůh.

“Pamatujte si,” usmál se tehdy Bůh, “poslal jsem vám samé anděly.”
Vytvořeno službou Webgarden

_________________
Sedm miliard lidí na planetě = sedm miliard cest.

Aneb

Žák se učí,
učitel má touhu vyučovat,
mistr inspiruje.

admin: Uživatel zesnul 2. května 2017. Vzpomínáme.

To je hodně pěkný )) a pravdivy.

Návrat mesiáše


Na zemi se něco děje

Je to návrat mesiáše

Mistr ducha světlo šíří

Jak z jara roste polní kvítí

Osciluje celá země

V jeho pravém jméně

Není místa není skrytu

Není oči bez údivu

Duch všech vyňat bude

Spravedlivý proces bude

Všechno světlo pohlceno

Spravedlivě roztříděno

Každému dle svědomí

Místo, tělo přidělí

Farizejci třeste se

Sklizeň se blíží

lži,podvody vašeho ducha tíží.

Pod váhou té tíže

Budete se plazit níže

Ve svém vlastním klamu

Ústa plné prachu.

Tísíce let bloudil jsem krajinou

Hledal jsem lásku jedinou

Moje duše byla zarmoucena

Na zemi není místo pro boha

Všude jen lži a bolesti

Slzy hrnuli se mi do očí

A tak putoval jsem krajinou

A hledal lásku jedinou

Lásku která mě probudí

A můj duch hmotu opustí

Pak probudím se v plné kráse

Do andělské záře

vyber ))
jsi lidská bytost na duchovní pouti ?
nebo duchovní bytost na lidské pouti?

Vše jsou duchovní bytosti, protože všechno je z ducha.

Nehladaj v tom logicke vysvetlenie nie je to o logike. Boh je laska. Bodka. Ked to budes riesit hlavou, vzdy sa zamotas. Mysli tymto smerom a prides na to. Kefalin a co vy si predstavujete pod slovom laska?

tu mas odpoved
http://biblia.sk/index.php?akc=biblia_s ... druh=0#ts1

Teda jako ze "take absurdne" ? )))

aha, no jo, jo ... tak jse mejte pekne pane majore
http://www.youtube.com/watch?v=02wB3om_Mbo

Jj, Korintskym .
1K 13,13 "A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska".

Velmi zaujimave rozpravanie Emila Palesa, vedca, ktory zlucil snad nezlucitelne. Dal si nelahku ulohu vedecky dokazat existenciu duchovnych bytosti. Je to na dlho, kazda cast ma 3 hodiny, ale ide sa ku korenu veci. Je mi to blizke, pretoze to uz hodne dlho citim podobne ako on. Ale kto vie, mozem sa mylit. Takze doveruj ale preveruj. Takze kto sme a preco sme tu? Takto to vidi Emil Pales. Prvych 8 casti sa venuje jeho Angelologii. Je az neuveritelne ako mu to vsetko do seba zapada.
http://www.slobodnyvysielac.sk/ariadnina-nit/p19/r37/l2

Mozno ho poniektori poznate od Jarda Duseka (ano toho Duseka propagatora pustu, bez ktoreho by som o poste nemal ani sajnu, dik Jardo. S tymto nesuhlasim s Pavlom. Ano zumpa a klastorna cistota, ale ne na ukor poznania, na ktore maju pravo vsetci. Jeden sa chyti, druhy nie. Ako to biblicke podobenstvo o rozsievacovi.). Ano je to tak, ja si to tu tymi citatmi z biblie zehlim, pretoze som v skutocnosti strasny previt.
https://www.youtube.com/watch?v=hiDHLbXUl9w

Hehe, ZelenyJablicko, asi spis Tvoje nejaky nepochopeni co nam chtel Pavel "zumpou" sdelit.
Rozsevat ano (vlastne nedelal se svym serverem nic jinyho - kdyz se nad tim zamyslis) ale byl prpti masovymu sireni, klinikam, kursum za prachy, coz jak uznas se nekde uz deje:). Proste NENUTIT za kazdou cenu, s velkym cirkusem a za halasneho troubeni:).

To je potom ta prava "zumpa" - jak do neceho vlezou prachy + zisk, je po krasne myslence v tu ranu, v tom se urcite oba (jako ctenari Bible) shodnem, je tak ?
Rozumim Ti - rozsevac jako "Zlata stredni cesta, nebo-li rovnovaha uplne ve vsem, jako v celym Vesmiru, ten by bez rovnovahy nebyl asi taky.
Cize neni potrebi hned s necim/nekym nesouhlasit, je zapotrebi nejdriv pochopit:).
Mej peknou nedeli .

Neboj Cefe, pochopil som to spravne a Pavla si za jeho pracu velmi vazim. Dal do toho vsetko, i osobny zivot, co mozno dnes aj lutuje , radil komu mohol, stravil s pust.cz hodiny casu a energie, v casoch ked post bol totalna neznama a nezrat 3 dni sa podla MUDr. hlavneho prudu rovnalo istej smrti alebo trvalemu poskodeniu zdravia.
Dnes si ludia okolo mna davaju 3dni bezne na dokladne vyprdenie a to hlavne vdaka pust.cz a Pavlovi Machovi nasemu pustarskemu Galileo Galileim
Kliniky a pust za prachy to je urcite ne, truby co dali 3 dni a teraz si z pustu robia biznis popri tom predavaju vyzivove doplnky no fuj a hanba!!! Da 40 dni na ovoci a uz o tom napise knihu a nazve to Pust. To ma fakt dojima.

V casoch Nikolajeva bola jedna velika postarska klinika v Moskve a mala dobre vysledky mnozstvo zdokumentovanych uzdraveni pod vedenim celistvych lekarov, ktori este dodrziavali hypokratovu prisahu. Diky im za to, a mozeme argumentovat pred "neveriacimi", ze blahodarny ucinok postu je potvrdeny i lekarmi. U nas MUDr. Partikova. Ze to neni nejaky blud pochabych jedincov bulimikov, co to v hlave nemaju v poriadku, ale je to jav, ktory funguje, ale neni v zaujme tych co si mastia vrecka.
Oslovil ma pripad pokusu na plemennom bykovi, zosly a vyradeny. Uz neplnil svoj ucel, uz mu to proste nejak neslo, to vies uz mi neni 25 . Nikolajev (myslim, ze on) ho vyhladoval na kost a potom pekne vykrmil. Bykovi sa vratila unikla sila a kvalita presahovala jeho mladicke casy. A splodil este mnoho plemennych telatek. Takze priekopnici to skusali na dobytku a ked to ide na dobytku preco by to neslo u nas ludi co mame s dobytkom a svinami vela spolocneho

Narazam na jeho konkretny utok na Jaroslava Duseka "bojovnika", ktory v propagacii postu v "zumpe" nasiel tu spravnu mieru davkovania a nemyslim si, ze si z postu urobil biznis. Vdaka nemu sa info o pust.cz dostalo ku mne, takze je to moj osobny pribeh. Takze opravujem slovicko nesuhlasim a nahradzujem "nemam mu to za zle a chapem co chcel povedat, osobne ja s Dusekovu propagaciou suhlasim, pretoze si myslim, ze nasiel tu spravnu mieru." Amen

Cefe i tebe pekny konec vikendu a vela pracovnych uspechov buduci tyzden

Hehe, dobry s tim bykem .
Co se Duska tyce, taky jej rad posloucham, on mluvit umi + presvedcit, i vlastnim "sadlem", coz je presvedcivy uz samo o sobe.
Ber(me) to tak ze ma na nej Pavel takovyto nazor, vim ktery clanek myslis:).

To sadlo to je vysledok balancovania medzi zumpou a cnostami. Ja sam som kazdy rok +-20kg Vyzerem sa na 85 a po 21 to padne na 65 a ako na husenkovej drahe

Haha pánové pamatuju několik takových vln osvěty, už od devadesátých let. Plný sály nebo celý stadiony, co cirkusu kolem toho bylo a tun letáků, ale pak to vždy utichne a ani pes po tom neštěkne. Dušek s Monfortem totéž, plný sály lidí a jsou tu díky tomu nějací breathariáni? Nikdo, jen ten slovák Peter hlásí že ano ale ten že před tím vůbec o Duškovi a jejich přednáškách neslyšel. Pavel, ano něco zanechal, a sice jak píšete že půst už není záležitostí šílených anorektilků a umírání po třech dnech bez jídla.
Sumasumárum ať se třeba zas plní sály a stadiony diváky, nějak mě to nechává klidným. Ovšem nic proti Duškovi a HM, něco jsme se od nich přeci jen dozvěděli. Nic to ale nemění na tom že k lidem se informace dostanou tak jako tak, ať už prostřednictvím přednášky nebo si sami v knihovně najdou knihu jakou potřebují nebo jim to někdo řekne. Sám jsem se o půstu dozvěděl aniž bych znal nějakýho Pavla Máchu nebo Monforta.

Že se většina lidí snaží své duševní bohatství zpeněžit o tom žádná a lidi co dali i 40-ti denní půsty nebo nejí vůbec nejsou v tomhle výjimkou. To je zkrátka skutečnost kterou kolem sebe pozorujeme. To zas sorry ale přednáška za 350,- Kč nebo přechod - pobyt v přírodě bez jídla za 10 000,- mi pouze jako dobročinnost za kterou si neúčtuju vlastní práci a čas nepřipadaj. 350,- Kč je dnes normální komerční cena za přednášku pokud potřebuju zaplatit sál, lidi kolem toho + honorář někomu kdo sem z ciziny přijede přednášet.