Pohodak: Promiň, ale tvé příspěvky patří do toho jiného vlákna..

Nemusím nad takovými příspěvky trávit mnoho času, přemýšlet o nich, ani je analyzovat, protože je nepřijímám..

Je to tvé přesvědčení, tvá cesta..


Co kdybychom se společně pozastavili nad tím, co se stane, když v rozmačkaném napařeném rajčeti bude trošku rýže, prosím?

Jinak jiné vlákno..

Následování ano ale kam? Nebo odkud? Máš se snad nechat fyzicky ukřižovat a věřit ve zmrtvýchvstání?
Bible mluví v symbolech. V křesťanství si i laik ateista všimne dvou prvků.

1) hřích - člověk se narodil v hříchu - proto má být pokřtěn, chodí ke zpovědi. Ale, ptám se co je vlastně myšleno tím hříchem? Význam toho slova v českém jazyce je poněkud odlišný a zavádějící oproti jeho smyslu v křesťanství.

2) Symbol Krista na kříži, tedy smrti na kříži. Co to znamená? V mystice je pro to jiný zcela konkrétní označení včetně jeho vysvětlení. Jaké?

Petře, proč se mě na to ptáš, když já to nevím..

Třeba někdo jiný umí lépe odpovědět, ale mohu to zkusit ze svého pohledu "škůdce"..

1) Následování ano, ale kam. Pokud přijímám Ježíše Krista, tak tam, kam On chce.. Jinými slovy do stavu Jeho Kristovství a proměny, zbozštění našeho lidství a přeměnění naší nižší přirozenosti tak, jak On nás chce mít..

Odkud? Odsud. Z místa, kde právě jsem.

Fyzicky ukřižovat a věřit ve zmrtvývstání. Mám věřit, že existuje milování, děkování a přijímání. Milování a přijímání toho, co je a takové, jaké to je. Tedy i našeho osudu. A mojí povinností je věřit také "v dobrý osud", tzn. že část toho vzkříšení můžeme žít i tady na zemi. Což ovšem nevylučuje, že někdy je člověk povolán přijmout a do hloubky poděkovat za dar mučednické smrti..

Dokázal bys to dokonale? Někteří "škůdci" na to ne vždy byli připraveni zcela a to je nikdo až zas tolik nemučil, jen trošku..

2) Já nevím, co je hřích. Ale mohu si vytvořit vlastní teorii o tom, že je to stav, kdy vědomě nejednám z lásky a ani nemám zájem být v souladu s láskou.. Kdy jsem vědomě neřekla "ano" lásce, aby mě použila, aby mi dovolila sloužit a aby ona vedla celý můj život. Je to stav, kdy jsem nenabídla svůj život Bohu, nenabídla jsem ho jako službu lásky všemu a všem a pěstuji jen své vlastní zájmy..

Nevím, do jaké míry je možné žít takový život bez vědomého přijetí určité iniciace, viz. například křest. To opravdu nevím..

3) Nestudovala jsem tajné knihy mystické, tedy nevím..

Ale můžu sdílet, co On pro mě znamená na kříži..

On nám ukázal stav totálního přijetí, totálního darování se, totálního odevzdání.. Ukázal nám krajnost lásky, krajnost poslušnosti..

A to já ještě ani nevím, co všechno On na tom kříži dělal, a že neprožíval jen svoji bolest a nevím, kolik bolesti všeho a všech tam prožíval také.. To opravdu nevím..


Ale co také vnímám, je to, že kříž nám ukazuje i bránu, kterou je třeba projít. Něco jako "umři, abys žil". Nebát se vzít na sebe utrpení, nebát se prožít utrpení, nebát se odevzdat se. Protože pak, když projde člověk tou branou kříže, tak vstoupí do říše znovuzrození, do říše vzkříšení..

Takhle tomu rozumím..

A přitom je to klíčovým prvkem křesťanství, kterého si všímají i bezvěrci a setkáváš se s tím v každém kostele. Význam tak nějak všeobecně uniká. Dokonce budhismus a hlavně zen je toho plný, mluví o tomtéž ale jinými slovy.
Už se s do toho narodíš ... takže se nejedná jen o vědomé nejednání z lásky
Ano Bible je symbolika. Nicméně jedná se o zážitky kterými jednou člověk projde a ke kterým se vztahuje to přirovnání. Opět, je to klíčovým tématem i v zenu.

To je možné. Můj "problém" asi byl, že jsem nikdy nebyla člověk kostelů. Tedy většinu toho, co jsem schopna naplkat, to nemám z kostelů..

Narodit se do hříchu. Vezmi si, třeba na východě, v jistých kruzích. Rodiče se připravují dlouho na přijetí dítěte, dělají se různé rituály. Není to nezodpovědná záležitost. Může se takové dítě narodit "do hříchu"? Tohle by musel zodpovědět někdo, kdo to fakt ví..

Možná, že jsou podobné prvky v každém náboženství. Přesto ale nejde o prvky..

Mě by třeba šlo o Ježíše a ten je jen jeden, nenajdu Ho v žádném jiném náboženství..

Ale já nejsem jen "škůdce", ale také fanatik..

Byl by problém nahradit Ho třeba slovem jednota?

Ten pojem hřích není o zodpovědnosti. V češtině to slovo znamená vědomně udělat něco špatnýho druhým nebo i sami sobě, že? Jenomže v náboženským - křesťanským významu to znamenalo jakýkoliv jednání v rozporu s jednotou. Tedy i zmatenost, rozpolcenost, jako když píšeš že máš dvě lásky - dvě náboženství a nevíš který je to pravý. Obecně kdykoliv nemáš ve svém životě jasno a tápeš. Narodíš se do určitýho prostředí kde můžeš mít sice zodpovědný rodiče ale pokud sami ve svých životech nemají jasno předají to i tobě.

Byl by to problém. Protože pak můžeš narazit zase na teorii personalismu a impersonalismu.

To jsem tím myslela. Odchýlení se od lásky, rozpor s jednotou.

A pak se také učí, že pochopení a realizace té jednoty, to je teprve začátek.

Však jsem sama sebe nazvala "trpícím škůdcem".

Však nikdo netvrdí že vývoj nejde dál. Každopádně pak přestáváš být trpícím škůdcem.

Já si již nepamatuji přesně ten zenový koán: I volil mezi dvěma cestami, pokud dříve nezemřel..

Tak nějak. Doporučuju přečíst zenovou hůl, je to docela čtivý. Zen mi vůbec připadá srozumitenější. Zatímco v už téměř mrtvém křesťanství se hovoří o hříchu a nikdo neví co to znamená, v zenu se jednoduše píše o zmatenosti.

Když budeš o křesťanství tvrdit, že je mrtvé, tak věř, že jsi na nejlepší cestě, jak se tím křesťanem jednou stát..

Ve všech původních náboženstvích najdeš naprosto stejné patníky (společné znaky) .
Po té co do těch základních náboženství zasáhlo ego člověka at v menší či větší míře vneslo lidem do hlavy akorát zmatek, překroutili význam symboliky, no aby v tom měli lidi ještě větší guláš tak ego člověka vymyslelo New Age, kde vybrali z nauk co se jim hodilo do krámu, překroutili do podoby úrovně vědomí toho kterého hlasatele a máme tady v současný době sluníčkový ezoteriky nebo sexuální harašment v podobě guru Járy. (v jeho případě černá magie jako když vyšije)

Bohužel lidi maj v hlavě už takový zmatek, jsou tak nešťastný, že běhaj od jednoho k druhému, v domění že už to našli a to je ono a pak zjistí že zas ne, čímž vytváří ještě větší zmatek a ještě tím nakazí své okolí nebo se od něj totálně izoluje (dvě cesty). Výsledek je většinou ten, že zkratka znamená několikaletou objížku.

Důležité tedy je hledat a jít po těch základních kamenech a držet se jich (což znamená cvičit - praktikovat, bez toho to nejde ) studovat základní dostupné zdroje a použít selský rozum a ta cesta se otevře.

A bude z nej obraceny Saul/Šavel/Pavel, ze ? ))) .. https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_z_Tarsu

Presne tak ABCD, nejvic (jako krestan) zazlivam biskupu Irenejovi, ze ve svem zapalu o jednozu cirkve vyhazel vsecka evangelia z Bible a zanesl tam pouze nam dnes 4 zname (Marek Matous Lukas a Jan).
A jen (pry) proto, ze jsou 4 svetove strany(!!!) a smerem do sveta vanou 4 Bozi vetry .
Kdyz jsem poprve slysel tyhle duvody se o me pokousel smich (ty vetry) a pak spis amok z toho ze me nekdo kdysi davno kvuli sve tuposti a omezenosti okradl o cenne informace:).

Ale na druhou stranu to tam v te dobe vrelo a doba byla slozita, prvni krestany upalovali, hazeli lvum apod., tezko nekoho dnes z pohodli zidle soudit, kdyz za sireni Jezisova uceni lasky(!) tehdy ctvrtili konma, stahovali zaziva z kuze a podobne "lahudky" .

Jo. Dodnes nevím, jestli bych se kdy stala rádoby křesťanem, nebýt faktu, že jsem mimo jiné tvrdila katolíkům, že "jejich Bůh je mrtvý"..

Tak to jsou dost dobrý důvody pro vyházení evangelií.

Mě na víru neobrátíte. Stačí mi když tělo a hlava neotravujou nesmyslama a užívat si života.

Tak pozor nikdo netvrdil že Bůh je mrtvý ale že křesťanství jakožto učení a náboženství je mrtvé. Sama jsi to potvrdila neznalostí odpovědi na nejzákladnější otázku, přestože se považuješ za křesťanku. Říkám jen to že bible sama o sobě ti neudělá v životě jasno, protože jí těžko pochopíš dokud nenastuduješ i jiný náboženský knihy a nedáš si věci do souvislosti. Z původního jsou v ní střípky navíc zahrnuté balastem. Přesto je v ní zůstalo mnoho zajímavého a smysluplného.

Maitri, on Buh miluje takoveto sprymy (s lidickama, jako se Saulem), uz jsem si toho vsimnul mockrat, proto se taky rika "Odrikaneho nejvetsi krajic" .
Ony ty zivotni moudra a prislovi maji realny zaklad a nejsou to jen sproste rikacky, je v tom zakleta tezka pravda:).
Nic, mazu neco delat, moc prace venku, zatim ahoj .
----------------------
Peto - MY ne, MY urcite ne ale nech se prekvapit, nikdy nerikej nikdy, hehe, Ty uz verici jses, jen o tom nevis, nejde totiz ani tak o tu krestanskou viru, tam mam jen hozenou kotvu od mala od krestu a verim, ze to neco znamena a nemuzes to jen tak zahodit, kdyz to neni tźrovna modni zalezitost:).
Jinak si studuju co uznam za vhodne jako Ty a proto nemam ani potrebu kohokoliv obracet, ani to neni dost dobre mozne, prevraceny musi napred chtit sam se prevracet a hlevne zajimat se (a to delas, ale se sirsim zaberem/nadhledem a vidis souvislosti, coz jepodle me ok):-).

Vetsinou u nas obcas zazvoni svedkove ve snaze me prevracet a po chvili kvapne odchazi pac prevracim ja je:).
Pac mam (no rekneme skromne) v palici uz taky nejake to polo-jasno, sranda kdyz zacnou koukat na hodinky ))) ..

Tak. Trvalo mi roky, nez mi docvaklo ze je treba hledat predevsim souvislosti misto mechanickeho primeho "prekladu" toho co se tam rika:).
Nehlede na to ze hebrejstina umoznuje nekolik vykladu pro jedno slovo a pak tim padem nekolik vyznamu pro stejnou vetu a nekdy se vyznamu nelze ani dobrat (bez znalosti doboveho jazyka a smyslu toho jak se kde mluvilo):).
Ve svetle tohoto mi pak doslovne lpeni nekterych jinych modernich cirkvi na slovickach prijde prcovni a uplne zbytecny:).

Nejen svědkové ale i ti co se nazývají křesťany mají často v hlavě guláš. Hlavně že konají dobro obracením lidí na víru. Tihle obraceči na víru jsou vesměs podobní.

Jj, maji, to souhlas, jsou to jenom lidicky ..
Stat se obracecem je naprd, nastinit smer kdyz nekdo prijde je ok, vodit za rucicku je spatne, pak informace nemaji zadnou hodnotu, ze jo ..

Já jsem měla dneska sen. Někdo zazvonil. Byl to jeden pán, kterého znám a já jsem věděla, že skrze něho přichází Kristus. Přišel ke mě, podíval se na mě, tolik soucitně a laskavě. Neřekl ani slovo. Jen z toho pohledu bylo cítit něco jako "Co to zase dělám a jak.." Pak odešel, byla tam ještě jedna slečna. Tak jí řekl, že ho vlastně jinak vůbec nezajímám a odešli..

No. A já jsem si pak uvědomila, jak jsem zase zvorala další příležitost k půstu, kdy jsem nebyla schopná "projít až do konce". I kdybych měla celou dobu jen ležet s těmi svými depresemi a nic nedělat, na vše se vykašlat, tak jsem to měla udělat.. Síly jsem k tomu měla dost a ta troška "utrpení", co jsem zažívala, asi to není nic ve srovnání, co zažívají mnozí jiní. Nedokáži to posoudit..

Přitom jsem věděla jasně, co dělat i proti depresím - vstávat ráno, umýt se, trošku se modlit. Cvičit. Hodně pít. A chodit na procházky, alespoň trošku. Nebyla jsem schopna nic..

Takže se musím smířit s tím, že jsem zase něco pokazila..

Ale musím být hodně vděčná, protože zase láska za mě něco udělala - od té doby mi je o hodně lépe a ta všechna zelenina, nechce se mi zvracet tolik, vlastně téměř vůbec..

Takže láska chodí, chodí pomáhat.. I když se zdá, že si toho člověk vůbec neváží..


A to jsou pak zajímavé chvíle, kdy se člověk musí zamyslet i nad tím zmatkem, i všemi teoriemi, jestli to není zbytečné.. Když tady je jasný a zřejmý nějaký vztah, který je reálný. Jestli pak není ten člověk - já, co uvažuje o čemkoliv jiném, úplně pitomý, když takový vztah v životě má..

Kdo nebo co v Tobě zhodnotilo že ten Kristus o Tebe nená zájem ?
zkusíš si na to odpovědět?:-)

Nevím. Napsala jsem to, jak to řekl..

Jseš si naprosto 100% jistá že to řekl nebo to je interpretace pocitu z toho obrazu:-)

Petr se ptal, co kouříme..

Například tohle..


Podmínky pravého následování Ježíše

Mt 8,14-22
Krátké rozhovory mezi Pánem Ježíšem a dvěma muži o následování jsou v ostrém protikladu
s tím, co všichni prožívali ještě před několika okamžiky. V předchozích verších čteme
o velkých divech a průlomu Boží moci při uzdravení malomocného, Petrovy tchýně a
setníkova sluhy. Každý z nás, kdo by na vlastní oči viděl jen jeden z těchto tří znamení Boží
slávy by chtěl Pána Ježíše následovat. Lidé kolem něj viděli tři uzdravení o nichž se nikomu
do té doby ani nesnilo. Nedivme se tedy, že zájemců o následování Pána Ježíše Krista
přibylo. I dnes se mnoho lidí přihlásí, že chce jít za Kristem, když slyší nebo dokonce vidí
Boží moc a slávu. Sníte o větší plnosti Ducha, o zjeveních Boží přítomnosti, zpíváme
chválu: „Víc moci, víc vidění pro život můj“, ale víme skutečně, co obnáší následování
Krista? Známe jaká je realita následování?

Ježíš nadchl mnohé, ale mnozí jej také po určité době opustili. Pro tvrdou řeč a pro tvrdé
podmínky následování. O dvou nadšencích, kteří viděli, co Ježíš dokáže jsme dnes četli.
Oba dva chtěli jít za ním. Oba jej chtěli následovat.

Vzpomínám si na své první nadšení z horské turistiky. Zalíbily se mi ty krásné výhledy z vrcholů kopců a hor.
Ale vzpomínám si také velmi dobře na to, jak ve svých 16-ti letech jsem se vypravoval se skupinou mládeže
do hor v Rumunsku a na krosnu, kterou jsem zabalil skutečně jen tím nejzákladnějším. Nešla uzvednout. Dva
lidé mi ji museli dávat na záda. A s tímhle nákladem jsem se spolu s ostatními šplhal z úpatí na hřeben. První
den s nejtěžší krosnou (zásoby zatím nesnědené) do největšího převýšení. Stoupali jsme celý den. Hekal jsem
bolestí. Ono se řekne - „krásné výhledy, výšiny života, úchvatné rozhledy“ - ale za jakou cenu? Kolik dřiny
stojí! A tak se vynořuje mnohem pravdivější otázka. Ne to, jestli chceš Ježíše následovat, jestli chceš být
svědkem Boží moci a slávy, ale kolik jsi ochoten na to ze svého pohodlí dát?

Za Pánem přišli dva muži. Chtěli jít za ním. Pan Ježíš se jich však ptá: „Co jste ochotni
kvůli tomu obětovat? Jakou cenu zaplatit? Co si odříci? Co kvůli mně překonat?
V těchto verších se nám Pán Ježíš představuje najednou jako někdo jiný, než se nám zdál
na hoře proměnění. Jeví se jako ten, který nic nemá a nic pro sebe nežádá. Jakékoli
pachtění za senzacemi, sny o štěstí, přeceňování zdraví a spokojenosti, všechno to, co
můžeme považovat za výsledek Jeho zázračné činnosti, najednou zásadně odmítá.
A tak rozšiřme své obzory, abychom přijali pravdu o tom, že plnost Boží uzdravující
milosti, která všechno dává a chudoba, která se všeho vzdává, patří u Pána
nerozlučně k sobě. Pán, Boží Syn, mocný v činech i slovech, je zároveň sluhou, člověkem,
který si pro sebe nic nenárokuje. Kráčí krajinou jako člověk bez trvalého bytu,
bez pravidelného příjmu, bez rodiny a velmi často mnohými opovrhovaný. Ježíš může mít
JEN PROTO plnou moc a může být tak mocný, protože jako chudý a bezmocný se
zříká všeho vlastního. Protože nic nemá a nic pro sebe nežádá !

Ze slov 21.v.: „jeden z jeho učedníků“ můžeme vyvozovat, že tento člověk jej už delší dobu
následoval, jako stálý posluchač. Uchvácen plnou mocí Jeho slov a činů chtěl od této chvíle
víc. Patřit k Ježíši víc než do této chvíle patřil. Kolik jen z nás čas od času projeví stejné
přání! Patřit víc Ježíši. Být mu blíž. I tento člověk se chtěl navždy přidat k Pánu. Naprosto
svobodně a otevřeně to Pánu vyzná přede všemi: „Půjdu za tebou kam půjdeš!“ To je smělé
vyznání a navíc je to snad jediný zákoník, který s Ním takhle mluvil. Ostatní zákoníci jej
chtěli nachytat. Dokonce i Nikodém přišel jen v noci a jen s otázkami a pochybnostmi.
Tento zákoník však veřejně vystoupil ve dne a svobodně vyjádřil touhu svého srdce. Chce
Ježíše stále následovat, ať Pán půjde kamkoli, každý den a každou hodinu naslouchat
Jeho slovům, vidět Jeho mocné činy, aby se jimi posilňoval a zdokonaloval. Překvapuje nás
ale, že Ježíš tohoto „muže od fochu-zákoníka“ , toho nadšeného teologa, nepřijal mezi své
učedníky, nepověděl ANO, plný radosti z jeho prosby, která zněla přece tak nádherně:
„Mistře půjdu za tebou kamkoli půjdeš Ty!“ To proto, že Pán Ježíš Kristus znal srdce
zákoníka stejně dobře jako zná srdce naše. Zná je lépe než my sami. Znal i srdce toho
muže lépe než on sám.

K následování Krista nestačí ochota, která má svůj pramen v nadšení. Ježíš žádá víc!
Hledání opojného osvěžení a touha nasytit se duchovními ideály ztratilo u Ježíše smysl a
cíl. Pakliže jsou ale na světě lidé, pro něž následování Krista znamená poslušnou víru a
sebeobětující lásku,pak je tu také nevídaná síla,o níž většina zlenivělých evropských a
amerických křesťanů nemá ani páru.

Zákoník v našem příběhu žije ve vznešených a krásných myšlenkách a myslí si, že u Ježíše
najde jejich završení. Ježíš ale zcela naopak žije v prostředí strastiplné práce. Přesně podle
slov Izaiáše proroka: „On vzal na sebe naše slabosti, nesl naše nemoci“ Před Ním se
rozprostírá krajina utrpení, kterou musí přejít od jednoho konce ke druhému. Přichází
všude tam, kde jsou lidé bez pokoje, musí jít mezi utrápené. A jakmile jednomu daruje
pokoj a druhému osuší jeho slzy jde dál bez jediného oddychu a bez vlastního domku, či
bytu nebo alespoň ubytovny. Zákoník nemá ani potuchy, co je to za teologii, která se pro
záchranu lidské duše lopotí v těžké dřině a zcela se vzdává uznání a pohodlí. Teologie
služby, ne duchaplných myšlenek. Teologie, program, vize o níž mluví Pán s Ananiášem a
Saulovi Tarsenském-pozdějším ap.Pavlovi. Říká: „Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro
mé jméno." A přece, čteme-li pozdější dopisy ap.Pavla sborům, které založil, žasneme nad
tím, jak hluboká jeho teologie byla. Proč? Protože se zrodila v utrpení pro Ježíšovo jméno.
Byla to teologie pravého následování Krista.

Zákoník se vzdal. Byla to příliš silná teologie na jeho gusto: "Lišky mají doupata a ptáci
hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." Kam až Ježíš půjde ve svých nárocích
na člověka? Rozhovor to byl veřejný a tato otázka vrtala v hlavě ostatních, kteří viděli a též
se rozhodli Ježíše následovat. Jak se tedy mohu k následování PJK přihlásit?

Zkouší to druhý z těch, kteří byli Jeho mocí osloveni: „Mt 8,21 Jiný z učedníků mu řekl:
"Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce." Zdůvodnění pro odklad se tu zdá
oprávněné. Vždyť sám Ježíš před časem káral výmluvy zákoníků na „korban“ - to jest dar
Bohu, na který se vymlouvali, aby nemuseli posloužit svým rodičům. Pán tedy musí uznat
tento odklad! Neuznal! Jestliže je někdo počátek i konec, A i Z, pak neexistuje nic, co by
bylo přednější než On. Ani odklad, byť sebelépe odůvodněný. Pán Ježíš zde naopak
otevřeně uznává „korban“ - to jest dar Bohu. Že by si protiřečil? Ne, mluví o skutečném
korbanu. O oběti Bohu, která má přednost přede vším. Ne o tom, který lidé použili jako
výmluvu a omluvu své lenosti. Skutečný korban skutečně existuje. Je to opravdové
následování Krista, které má přednost před vším ostatním. I před tím, co má takovou
důležitost a neodkladnost jako je pohřeb vlastních rodičů. Zde vidíme, že si Pán Ježíš dělá
nárok nejen na to aby byl první v našem žebříčku hodnot, ale také na to, aby Jeho
následování nebylo odkládáno na pozdější dobu. Je stále mnoho křesťanů, kteří řeknou:
„Ano - Ježíš na 1.místě, ale až budu mít čas. Až dokončím to nebo ono.“ Sami sobě lžou. Je-li
něco na prvém místě, musí to mít přednost i v časové posloupnosti. Jinak je to lež.
Ze závěrečné odpovědi Pána Ježíše: „ať mrtví pochovávají své mrtvé“ k nám zaznívá
rozdělení na živé a mrtvé. A to nejen biologicky, ale především duchovně. Mrtví ve svých
hříchách a živí v Kristu Ježíši. Nelze být napůl to a napůl ono. Pozvání k PJK zní i dnes. Je
to ale pozvání k pravému následování, nikoli k polovičaté náklonnosti, kterou si řídíme
podle našich potřeb. Pán Ježíš nás zve k sobě, ale říká: „Bude to následování
bezvýhradné“! Jsi zván!
AMEN

Maitri vzhlížíš neustále k něčemu co je o mnoho pater výš než jsi momentálně schopná pobrat.

Vyjádřím se jen k té turistice. Ano můžeš se na to dívat negativně že jde o poznání za cenu dřiny a utrpení. Jenomže je to trochu jinak. Nezbytné vybavení a to i do do zimy -20°C, včetně lana, karabin, cepínu, sněžnic, maček, přilby, šroubu do ledu, foťáku, vařiče a jídla na týden si dokážu zbalit tak že si batoh dám bez problému na záda sám. A nejen já, zvládaj to i holky.
Pokud jde dřinu, dej 21 a návrat - dáš si tělo do pořádku. Pak máš možnost pochopit a naučit se jak funguje kundalini + nauč se dýchat. Zjistíš že pohyb na horách není takový utrpení jak si představuješ. Ano respektuješ vlastní tělo a jdeš co ti svaly dovolí. Ale dřina a utrpení co by se zdálo to není, naopak čerpáš z prány a nabíjí tě to. Když dojde energie, několika minutová přestávka baterky dobije.

Jde o to že to vše ti ve výsledku dává hodně sil. Takže jestli si předem zavřeš vrata negativním myšlením nebo se na to budeš dívat pozitivně je jen na tobě.

To byla jen ilustrace. On ten člověk asi ví, že si toho naložil hodně a jestli šel ještě někdy, možná je již na tom, jako ty. Ono se také říká, že kdo nedělá chyby, ten netrpí moc zbytečně.. Ale tenhle byl nadšený, miloval a nevzdal to, prostě prošel tu cestu až do konce. Bylo to pro něho poprvé..

A vidíš, i přes všechny nedokonalosti, stal se farářem, nebo někým takovým..

Možná taková ilustrování, jak je to někdy snadné mluvit o následování. Někdy je všude tolik slov. Ale některý druh lidí, než se prokousá tím balestem toho, že vlastně vůbec neví, co je to, chvíli to může trvat.. A přitom by to mělo být tak snadné..


Těžko říci, co jsem schopna pobrat - a hlavně, co vlastně pobrat mám..


Pak se mi líbí ještě tenhle druh tabáku:


Jan od sv. Samsona (1571-1636)

Když jsi mě do sebe ponořil tak hluboko, proč bych se divila, že mi v sladkosti své nevýslovné lásky říkáš, že jsem nádherná a že na mně není poskvrny (1)? Vím jistě, že to tak bude, když Tebou budu přetvořena v Tebe tak, jak po tom toužíš...

Ach, můj Živote a má Lásko, je-li to vše pravda, co o tom svým přirozeným rozumem víme (2), pak máš všechny důvody chválit mě před anděly i lidmi, nebo spíše před mladými lidmi, kteří hledají vůni Tvých mastí (3), kteří se stali zajatci Tvé strhující krásy a už nikdy Tě nechtějí ztratit z očí a postrádat Tvou intenzivní a slastnou přítomnost. Tvrdím také, má Lásko a můj Ženichu, že máš všechny důvody hlasitě a zřetelně o mně hlásat, že jsem úžasně nádherná, naprosto čistá, zcela svatá, bez poskvrny (4). I když to na jedné straně vždy nesouhlasí, přece je to na straně druhé velmi pravdivé...

A když mě snad některé nevěsty budou pokládat za snědou nebo černou (5), budou mít pravdu, že jsem taková. Ale i přesto jsem krásná způsobem, který převyšuje každou představu krásy. Jsem krásná v náručí svého božského Ženicha a také v sobě, když mě - sobě vlastním tajemným niterným způsobem - naplní a pronikne svou vše převyšující nadpřirozenou krásou. Pak jsem půvabná, láskyhodná a úctyhodná...

Ahoj, nenapisal som nic co by si uz sama nenapisala. Len som mal potrebu zhrnut "jadro pudla", to co ja osobne povazujem za najdolezitejsie z toho co pises a myslim si, ze by si sa toho mala drzat. Ano nic co by si sama nevedela a nic co by nevedeli dotycni. A ked to zrovnas tu na zemi, tak potom mierit smerom na nebeske sfery. Neboj casom sa to podda

Ahoj, hovori ti nieco "Poludnajsi demon - Acedia"?
V krestanskych naukach (mozeme sa bavit v tejto rovine) je tento demon (duchovna sila, stav) popisovany
https://docs.google.com/document/d/1qMI ... edit?pli=1
http://www.vincentini.sk/nase-aktivity/ ... lenivost/1

Viac pod heslom Acedia, Poludnajsi demon.