Na diskuzi  

Zobrazeno 2477x

Phan Tấn Lộc - hospodář waterián

Dnes budeme cestovat do tropické země Au Lacu (Vietnamu) v Jihovýchodní Asii, abychom se seznámili s novodobým wateriánem Phan Tấn Lộc. V roce 2008 v únoru se poprvé Aulačané (Vietnamci) dozvěděli o Phan Tấn Lộc z článku publikovaného vládní tiskovou agenturou CAND Online. Titulek zněl: "Téměř dvacet let bez stravy ...stále naživu."

Článek pokračoval vysvětlením tohoto mimořádného fenoménu: "Před třemi měsíci doktoři ve Střední všeobecné nemocnici v Cần Thơ byli velmi ohromeni, když udělali ultrazvuk žaludku pacienta Phan Tấn Lộc... a neobjevili žádné trávicí šťávy nebo nějaké části potravy ve střevech a v celé oblasti žaludku... Tyto zprávy se okamžitě rozšířily po celé nemocnici. Lékaři řekli panu Lộcovi, aby se vrátil domů a počkal pár dnů, protože potřebují čas k projednání jeho případu. Za několik dnů se pan Loc vrátil do nemocnice a když provedli ultrazvuk, výsledek byl opět stejný. Doktoři nemohli vysvětlit tuto unikátní situaci. Ale pro toho člověka to nebylo nic zvláštního, protože více než 20 let jeho žaludek obsahoval jen čaj."

Phan Tấn Lộc se stal předmětem hovoru a mnozí se podivovali jeho výjimečné schopnosti, když se o ní dozvěděli.

Až se odhalí jeho příběh, objevíme, že jeho život je obyčejný, ne jiný než život kohokoli jiného. Prostý občan Binh Phurócu Phan Tấn Lộc je znám jako Ba Nhi, 65letý hospodář, který žil celý svůj život v jižním Au Lac (Vietnam). Narodil se 25. února 1944 v Long Tuyền, Cần Thơ. Jeho rodiče byli zemědělci, kteří měli osm dětí, on byl jejich pátým dítětem. Studoval vysokou školu Technickou ve Vĩnh Long. Rok studoval všeobecné lékařství a sloužil jako důstojník v armádě. V roce 1975 se stal zemědělcem. Oženil se ve 25 letech a byl požehnán pěti dětmi.

Phan Tấn Lộc žil obyčejným životem jako zemědělec. Podobně jako ti kolem něj uctíval Buddhu a respektoval své předky. Co způsobilo, že tíhl k životnímu stylu bez jídla? Podle novinového článku CAND Online, poté, co jeho žena porodila jejich poslední dítě, se u něj najednou objevil odpor k masu a rybám: "Je úplně zdráv, psychicky a fyzicky. Ale najednou po narození posledního syna zažil pocity nevolnosti a vnímal nepříjemný zápach, když jedli maso a ryby. Nejdříve si myslel, že je to normální reakce těla, jako následek péče o jeho ženu během porodu, věřil, že to přejde. Ale situace přetrvávala a stala se mnohem extrémnější a on pokračoval v práci v rýžovém poli a přenášel si to do normálního denního života. Neschopen jíst maso změnil základ na rostlinnou stravu."

Abyste se dozvěděli více o jeho příběhu, zpravodaj Supreme Master Television ho navštívil doma a shledal ho jako laskavou, jednoduchou a veselou duši. Během konverzace odhalil svůj sklon k životnímu stylu bez živočišných produktů již před desítkami let: "Kdysi dávno jsem byl voják. Stravování bylo obtížné. Uvědomuji si, že pro mě bylo nepohodlné takové stravování, přešel jsem na stravu s fazolovou omáčkou, což je vegetariánství. To bylo asi pár desetiletí, 25-30 let."

Po letech, kdy setrvával na jednoduché rostlinné stravě neměl pocit, že by měl jíst více potravu. Nicméně snažil se obtížně jíst s přesvědčením, že si musí udržet sílu. "Toto pokračovalo do mých 49 let, kdy jsem začal být unavený z jedení rýže. I když jsem byl unaven z jedení rýže, ale protože jsem těžce pracoval, a kdybych nejedl, jak bych mohl pokračovat v práci? Vegetariánská strava je stále strava, ale jestliže nejsem schopen jíst, tak co bych měl dělat? Tak jsem zkoušel jíst rýži s listovou zeleninou."

Ačkoli věřil, že musí zkoušet jíst, aby byl zdravý a mohl pokračovat v práci na svém rýžovém poli, Phan Tấn Lộc si uvědomil, že zkoušet nebýt nemocen nemělo na zdraví vliv. Nakonec se přestal nutit do jídla a když jedl, tak jen aby byl společně s rodinnou a aby byli šťastní. "Po nějaké době, asi tak po roce, po roce a půl, ne celé dva roky, už jsem nemohl jíst více. Ačkoli jsem nejedl, mohl jsem se stále nutit. Protože, když někdo v rodině jedl, tak jsem chtěl, aby měli radost, že jíme společně.

Chtěl být součástí rodiny během jídla, požádal je, aby mu udělali trochu spálené rýže, že to bude pro něj alespoň trochu přijatelné. "Každý den dělali rýži takovým způsobem, aby na dně pro mě zbyla trocha spálené rýže, abych se mohl k nim připojit během jídla. Tak to moje rodina dělala. V každém jídle bylo pro mě trochu spálené rýže, abych mohl jíst. Nebylo toho mnoho, jen trošku."

V čase, kdy přestal úplně jíst spálenou rýži, se mu rozvinula chuť pro jinou rostlinnou potravu. "Doba, kdy jsem jedl spálenou rýži byla asi 2 roky, 2-3 roky. Poté, co jsem přestal jíst rýži, změnil jsem stravu na kandované arašídy, pražené arašídy, ty byly také v pořádku. Pár let jsem jedl arašídy a pil vodu a přestal. Pak jsem se dožadoval kokosů. Nejedl jsem čerstvé kokosy, jedl jsem je sušené, ten druh, který lidi používají na sladké dezerty. Praskl jsem ho a otevřel a snědl jsem ho jen tak. Ten typ kokosu je opravdu dobrý. Hodně jsem se jich dožadoval. Moje rodina je často pro mě sháněla a pak jsem měl chutě a jak jsem ho otevřel, nemohl jsem jíst dost rychle."

Nakonec jeho dychtění po kokosu také došlo konce. Neměl už více touhu po potravě. Od toho bodu se nemohl už dotknout jídla. Po nějakém čase, po několika letech, přestal jíst úplně. Změnil to na pití ledové kávy. "Cokoli mé tělo chtělo, podle toho jsem to změnil. Chtělo ledovou kávu, tak jsme ji pil po celý den. Když jsem po ni zatoužil, jen jsem ji vypil. Po několika letech jsem přestal pít ledovou kávu a přešel jsem na slazený ledový čaj, ten piji až dosud."

Už je to asi 14 let co se vzdal úplně potravy. Nyní jen pije čaj. Zpočátku jeho denní "menu" zahrnovalo: snídaně - pár doušků slazeného čaje, oběd - malý šálek čaje a večeře další malý šálek čaje. To byla jeho denní výživa. V těchto dnech pije dokonce ještě méně, jen pár doušků teď a pak. Článek v CAND Online oznamoval, že dává přednost pití silného čaje - čím hořčí, tím lepší - a navzdory nedostatku potravy zůstává na svůj věk robustní.

Zrovna minulý rok mladší manžel švagrové onemocněl a zemřel v Châu Đốc. Cestoval tam, aby jim pomohl s pohřebními službami. Po čtyři dny pil přesně malý šálek čaje. Pil tak málo, protože tam nebyl nikdo, kdo by ho nutil pít více. Vyprávěl, že přesto, že pil takto, neměl žádný problém jít víc než kilometr z domu na hřbitov. Jen tři měsíce před tím jel na kole do části města Trà Nóc v blízkosti letiště navštívit příbuzné.

Phan Tấn Lộc je dobrosrdečný přírodní hospodář. Žije v míru a harmonii se svými sousedy, vždy ochotný podat pomocnou ruku. "Před dlouhou dobou jsem měl představu, že budu konat dobré skutky. Někdy, když byl pohřeb a neměli peníze na rakev, jsem jim půjčil peníze, aby ji koupili. Když neměli peníze, aby mi je vrátili, tak jsem jim je prostě dal. Pokud mi to vrátili, bylo to fajn. Když mi to vrátili, přijal jsem to, když neměli peníze, tak to bylo v pořádku."

Svou laskavost také poskytoval zvířatům. Věřil, že přechod na vegetariánskou stravu je způsob, jak můžeme oživit náš vrozený soucit ke zvířecím přátelům. "Zvířata chtějí také žít, přesně tak jako my. Oni žijí a jedí, my žijeme a jíme. Není žádný nedostatek věcí k jídlu, proč je tedy někteří lidé jedí? Musíme je milovat. Všechna zvířata se bojí smrti. My se bojíme smrti, oni se také bojí smrti. Měli bychom omezit zabíjení. Samozřejmě, je hřích zabíjet. Zvířata také chtějí žít, tak bychom o ně měli pečovat. Stejně jako se staráme o naše děti, musíme se starat o ně. Milujeme je víc, než cokoli. Zvířata jsou totéž, co my. Měli bychom omezit jedení masa."

Kromě soucitu se zvířaty a jejich práva na život, věří, že vegetariánská strava je dobrá pro lidstvo, a to jak fyzicky, tak i psychicky. "V současné době můžeme vidět po celém světě, že jsou na nás přenášeny nemoci zvířat. Je lépe to omezit. Že vegetariánství předchází onemocnění, je skutečně pravda, protože nakažení je přenosné. Pokud jde o vegetariánství, jíme jen zeleninu, ovoce, fazole - a z fazolí můžeme udělat sójovou omáčku, proto zde není žádné přenášení nemocí. Nákaza se na nás přenáší ze zvířat, proto je lépe, když můžeme být vegetariáni. Naše tělo se cítí lehčí, my se cítíme lehčí, naše mysl je čistější a naše ústa se také cítí lehčeji."

Po 25-ti letech života hlavně z rostlinné stravy - rýže s listovou zeleninou a fazolovou omáčkou - Phan Tấn Lộc neměl více touhu jíst potravu kromě arašídů. Po několika letech přestal jíst arašídy a přešel na kokos. Dokonce i s tím přestal po několika letech. Přešel z jedení kokosu na pití ledové kávy a pak přešel na pití slazeného ledového čaje.

Když mu bylo 65 let, Phan Tấn Lộc žije 14 let bez potřeby potravy. Zpočátku byla jeho rodina ustaraná z jeho stavu bez jídla. Trvali na tom, aby vyhledal lékařskou pomoc. "Když jsem nebyl schopen jíst, moje rodina měla opravdu starost. Měli starost a řekli, že mám možná nějakou nakažlivou nemoc, tak mě vzali mockrát do nemocnice." Nicméně, doktoři nemohli u něj ani po několika návštěvách nic špatného najít. Byly tam rozdílné názory, pokud jde o jeho schopnost zůstat zdravý bez potřeby jídla.

Podle Dr. Nguyễn Thị Thua, ředitele Všeobecného centra farmakologie, je Phan Tấn Lộcův případ: "...je to vzácná situace. Dříve byly případy, že lidé žili jen z kokosové dužiny a šťávy a byli stále schopni pracovat po několik měsíců, ale kokosová dužina je stále určitý typ potravy. Možná je situace pana Loca ve Vietnamu ojedinělá."

Jiná lékařka, Dr. Nguyễn Xuân Hương, ředitelka oddělení rakoviny Centrální všeobecné nemocnice v Cần Thơ, řekla: "Fenomén žití po měsíce, dokonce roky bez jídla, se ve světě dříve vyskytl."

Navzdory skutečnosti, že Phan Tấn Lộc posledních 14 let pil jen čaj, těší se dobrému zdraví na muže jeho věku. Tak dobrému, že ve skutečnosti je schopen dělat fyzickou práci, jako nošení několika 50 kg pytlů cementu z docela daleké vzdálenosti do svého domu. "Jako pytle cementu, které jsem koupil a byly zanechány na mostu, kam je pouze dopravili. Nemohli přejít přes most, aby je donesli do mého domu, tak je tam museli zanechat a já je musel pod paží donést domů."

Mentálně se cítí také lehčeji a uvolněněji. "Cítím se velmi uvolněně, lehce a inteligentněji, moje mysl je bystřejší. I v současné době moje oči stále dokážou přečíst takováto písmena, stále čistě, nejsou rozmazaná. Nenosím brýle. Kdosi řekl: 'Och, je ti víc než šedesát, jak to přijde, že nenosíš brýle?' Můj zrak není špatný, tak proč bych měl nosit brýle?"

Nikoho nepodněcuje, aby byl bez jídla. Podle jeho filosofie bychom měli nechat věci, aby se děly přirozeně, neměli bychom používat vlastní askezi na uspokojení zvědavosti nebo touhy. Je vděčný, že mu Bůh dále žehná, udržuje ho při životě dokonce, i když nic nejí a jen tu a tam srká čaj. Jeho jediné přání je, aby byl schopen žít dlouhý život se svou ženou a dětmi. "Po zbytek mého života... Nemám už touhu. Nemám už touhu po jídle. Pokud mám dáno prodloužení života pitím slazeného čaje a žít společně se svou ženou a dětmi, tak už to je příjemné, už to je dobré. Nepotřebuji jíst. Zdá se, že již nikdy nebudu dále mít rád jídlo. Dokonce, i když bych byl schopen jíst, nemyslím, že bych mohl."

Kromě toho vybízí lidstvo, aby vedlo morální a duchovní život, aby obdrželi Boží milost. Má motto, které chce sdílet se svou rodinou, sousedy a přáteli, stejně jako se všemi obyvateli Světa: "Vždycky jsem si myslel, že sousedé by měli žít v harmonickém soužití. Neměli bychom proti sobě bojovat a stejně se vším ostatním. Vždy bychom měli nabídnout návrhy - to je nejlepší. Neměli bychom argumentovat. Například, jestli někdo řekne něco zraňujícího, pak to můžeme trochu strpět, vydržet to v té dané chvíli. Příští den můžeme vysvětlit situaci, že je to tak a tak, to uklidní naši mysl a minimalizuje konflikt mezi sebou navzájem. Jsme lidské bytosti, hodně pochopíme, takže když budeme bojovat, je to špatné."

S ohledem na žití bez potravy pevně věří v Buddhu a cítí, že je schopen pokračovat v životě bez jídla díky Boží milosti. "Cítíte, že máte požehnání od Buddhy, stejně jako od Boha z Nebes, a proto jste schopen žít bez potřeby potravy?" - "Och, ano! Vždycky jsem tomu věřil. Věřím, že Duchovní mi dodávají sílu, posilují mě, dovolují mi žít, abych mohl být se svou ženou a dětmi. Jinak podle jiných lidí, pokud bych nejedl týden nebo půl měsíce, pravděpodobně bych byl již mrtev. Tento druh životního stylu vyžaduje pro život Boží podporu."

Phan Tấn Lộc nyní bydlí se svou ženou a rodinou v Cần Thơ, v Au Lacu (Vietnamu). Vzhledem k jeho věku již více nepracuje na rýžovém poli. Místo toho kutí kolem domu, stará se o rodinnou zahradu. Jeho denní jídlo je stále tu a tam pár doušků čaje nebo možná ani to.

Podobně jako Louise Lateau, Devraha Baba a mnoho jiných, životní styl Phan Tấn Lộc je jen další příklad, že skrze Milost Boží, lidstvo může žít plnohodnotný život bez jídla.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz