Na diskuzi  

Zobrazeno 2021x

Mary J. Fancher - Brooklynská záhada

24. listopadu 1878, New York Sun: "MRTVA A STÁLE NA ŽIVU! Mimořádný případ slečny Fancher z Brooklynu. FAKTA OVĚŘENA POČETNÝM SVĚDECTVÍM. Mentální zrak, který není žádným švindlem jasnozřivosti. Leží třináct let téměř bez pohybu a někdy studená k smrti a bez tepu, slepá, leč čte s dokonalou snadností, vidí a popisuje děje a osoby daleko vzdálené od jejího lůžka – mentální fenomén, který by se mohl zdát neuvěřitelný, nebýt svědectví lékařů, duchovních, učitelů a důvěryhodných přátel – po celé měsíce bez jídla a zároveň – zdá se, že nikdy nespí."

24. listopadu 1878 článek publikovaný v "New York Sun" v USA představil fascinovaným čtenářům potenciál lidského těla žít nezávisle na jídle. Vyprávěl příběh Mary J. Fancherové, lidově známé jako Mollie Fancherová, žena z Brooklynu, která žila po mnoho let bez potřeby fyzické výživy. Abychom pochopili její příběh, podívejme se napřed do její minulosti.

Mollie Fancherová se narodila 16. srpna 1848 v Attleboro v Massachutsetts v USA Jamesovi E. Fancherovi a Elizabeth Crosbyové. Když jí byly dva roky, zemřela jí její matka a když se její otec o několik let později znovu oženil, začala se o ni starat její teta Susan E. Crosbyová.

V raném věku navštěvovala školu a Mollie byla tak vysoce nadaná k učení, že se dostala na Vysokou odbornou Brooklynskou školu v téměř 12 letech. Mollie vyrostla v krásnou a dokonalou mladou dámu, docela oblíbenou všemi v Brooklynské vysoké škole. Když dosáhla 18 let, Mollie byla zasnoubena a měla se vdávat. 8. června 1865, den po nákupu její výbavy, se Mollie vracela domů v bryčce. Obruč sukně se zachytila na rozvoru, když došlápla a kočí se příliš brzy rozjel. Povoz ji vlekl po ulici blok domů, než výkřiky svědků zastavily kočího. Její sukně byla kolem ní omotána jako škrtidlo a ležela v bezvědomí s mnohočetnými zlomeninami žeber. Mollie utrpěla těžké zranění páteře, které způsobilo míšní degenerativní onemocnění a zůstala nepohyblivou.

Po osmi měsících utrpení se její nemoc zhoršila. Její teta psala deník o stavu Mollie takto:

Přestože byla vážně nemocná a sotva někdy po celé měsíce jedla, její tělo nebylo vyhublé. Z obavy o její výživu ji její teta a doktoři nutili k jídlu, ale ona nakonec všechno jídlo vyzvracela. "Co ještě nejvíce mohla konzumovat, byla čas od času lžička tekutiny, někdy v intervalu jednoho měsíce a tak nějak."

"Od 24. května do 28. června nebyla schopna přijmout jakoukoli výživu. Půl litru sladkého oleje používali na koupání hrudi a střev a to byla veškerá výživa, kterou obdržela."

Teta byla neustále po boku své neteře a často zmiňovala její neuvěřitelnou sílu, navzdory nedostatku výživy. Podle rodinného přítele Abrama H. Dailey, který je autorem knihy "Mollie Fancherová, Brooklynská záhada: Věrohodné tvrzení o skutečnostech života Mary J. Fancherové, psychologického divu devatenáctého století", schopnost Mollie žít bez jídla mělo mnohoznačné následky.

"Slečna Crosbyová často zmiňovala o slečně Fancherové, že vlastní nadpřirozené síly. Zdá se zcela jistě, že přijímá přísun síly z nějakého zdroje, jí neznámého původu, jak jinak by mohla být zachována po tak dlouhou dobu? Občas vykašlávala krev, zřejmě z jejích plic, což ji jistě velmi oslabovalo. Je velkou záhadou, jak bylo možné ji udržet při životě po několik let během doby jejího utrpení, které bylo tak ohromné, a výživa, kterou dostávala, tak velmi malá. V jednom nebo dvou případech, když se jí pokoušeli vnutit výživu, kterou její žaludek odmítal, a která jí způsobovala velké nesnáze, v odpovědi na zmínku slečny Crosbyové, že je to nezbytné, že by to měla přijmout, aby se udržela při životě, řekla, že obdržela výživu ze zdroje, o kterém slečna Grosbyová neví."

Zdá se, že Mollie věřila, že byla vyživována z Božského zdroje. Zprávy o Molliině stavu nezávislém na jídle, stejně jako její náhlý rozvoj nadpřirozených schopností, proletěl krajinou.

Podle The New York Sun: "Rozvinula nejúžasnější síly, podobné druhému zraku nebo jasnovidectví, čtení obsahů zapečetěných dopisů s lehkostí, popisování předmětů ve skrytých balíčcích, čtení knih, zatímco byla naprosto slepá. Někdy její síla byla úmyslná, jindy vykonávána nevědomě. Přijímala tak málo výživy, že by se mohlo říci, že žila bez jídla. Byla obklopena lidmi vytříbeného společenského postavení a vždy byla nadmíru citlivá na jakoukoli veřejnou zmínku nebo vědění o jejím stavu."

Přes pokusy udržet její identitu a místo skryté, se tisíce lidí hrnuly do jejího domova na Downing Street, aby se podívaly na "Brooklynský zázrak". Mollie byla navštěvována jak běžnými lidmi, tak lidmi významného postavení, včetně duchovních, pastorů, novinářů, astronomů, architektů, lékařů i vědců, kteří se snažili ověřit její stav. Někteří proslulí lékaři, ačkoli se s ní nikdy osobně nesetkali, napsali pochybovačné zprávy o jejím stavu nezávislém na jídle, stejně jako o jejích jasnovideckých schopnostech. Přesto byly početné svědecké záznamy, které svědčily o neomylnosti "Brooklynské záhady".

S jedním takovým svědectvím přišel Dr. Charles B. West, ředitel Brooklynské vysoké školy, který napsal: "Do jejích úst byla zavedena voda, šťáva z ovoce a jiné tekutiny, ale sotva se něco z toho dostalo do jejího žaludku. Tento orgán se stal tak citlivým, že si uvnitř nic neponechal. V rané fázi její nemoci zkolaboval, že přiložením ruky na prohloubení páteře, byl cítit. Nebyl tam žádný prostor pro potraviny. Její krk byl neohebný jako hůl. Polykání nepřicházelo v úvahu. Její srdce bylo velmi rozšířené, těžké bolesti přecházely z něj přes levou stranu a rameno. S mírnými výjimkami byla slepá. Když jsem ji poprvé viděl, měla jen jeden smysl a to dotykový. Tím si mohla číst mnohokrát rychleji, než někdo vidoucí. Tak přejížděla prsty přes vytištěné stránky se stejnou obratností za světla či tmy. S prstem mohla rozpoznat osoby na fotografiích, tváře návštěvníků, atd. Nikdy nespí, její odpočinek je upadnutí do transu."

1. června 1866 vstoupila Mollie do transu, který trval celý týden. Když z něj vyšla, neměla vůbec žádnou vzpomínku toho, co se dělo. Následující den vstoupila do dalšího transu, který trval neuvěřitelných devět let. Kromě toho, že byla nezávislá na jídle během této doby, Mollie dělala úžasné činy, zatímco byla ve zřejmém stavu spánku: "Během těch devíti roků měla křeče a strnutí, někdy se jí oči obrátily nahoru a dozadu v její hlavě, ale vždy zůstala nevidomá. Během těchto devíti let, jak jsem se informoval od nezpochybnitelných autorit, napsala více než šest tisíc pět set dopisů, zpracovala víc než sto tisíc uncí příze, udělala obrovské množství jemných výšivek a velké množství velmi krásné voskové práce, stříhání a barvení květin a listů většinou geniálním a dokonalým způsobem. Když bylo potřeba využití obou rukou, byla práce dokončena nad hlavou, její levá ruka nadnášela pravou ruku, do své pozice, jak je popisováno. Psaní bylo prováděno vkládáním tužky nebo pera mezi sevřené prsty její levé ruky v dlani, aby tužka nebo pero bylo drženo v pěsti. Její rukopis byl velmi pravidelný a krásný, její schopnost kompozice velmi kvalitní."

Přestože byla upoutaná na lůžko po 50 let, Mollie nebyla nikdy zatrpklá. Mnozí dosvědčili její milující a charitativní osobnost, vždy připravenou pomoci ostatním v nouzi. Byla poctivá a otevřená, mající pronikavý vhled a intuici do lidské přirozenosti. Mollie byla známá jako geniální a vtipná vypravěčka. Po oslavě jejího "Zlatého jubilea" 50 let na lůžku, 3. února 1916, o osm dní později Mollie zemřela ve věku 67 let, navždy známá jako "Brooklynská záhada".

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz