Na diskuzi  

Zobrazeno 2217x

Nicholas z Flüe - švýcarský světec

Dnes cestujeme do nádherné krajiny Švýcarska, abychom probádali život jiného slavného jednotlivce, který žil jen z víry. Nicholas z Flüe, známý také jako Bratr Claus, byl švýcarským lidem uctíván a milován. Byl velevážený jako národní hrdina a svatý patron Švýcarska. Nicholasovi bylo přičítáno sjednocení národů a udržování míru v době, kdy byla země ohrožena vnitřním konfliktem mezi kantony. Byla to chvíle změny pro Švýcarsko a pověst o jeho moudrosti a vlivné intervenci byla dobře zdokumentována v historických knihách a řadě jiných textů.

Poté, co zachránili mír pro svůj národ od cizích útočníků, ve sjednocené Švýcarské konfederaci začala vzrůstat nedůvěřivost jednoho k druhému. Po třech zasedáních rozzuřených debat ve Stansu v roce 1481 nemohli přijít s jakýmkoli rozhodnutím. Farní kněz Stansu, Henri z Grandu, poplašený a plný strachu z blížícího se vnitřního konfliktu mezi Konfederacemi se rozhodl cestovat za Nicholasem do poustevny, aby vyhledal jeho zásah. Nicholas byl velmi známý v celé zemi jako moudrý svatý muž. Jakmile se Nicholas obeznámil se situací, souhlasil s účastí. Naštěstí se farní kněz Stansu vrátil včas, aby zapřísahal Konfederaci, aby přerušila zasedání a posečkala do Nicholasova příjezdu.

Obdiv a respekt vůči němu byl takový, že: "Když svatý muž vstoupil do sálu před členy konfederace a oni spatřili klid, který vyzařoval z jeho vzezření a nebeské světlo, které zářilo z jeho očí, hluboká úcta pokorného služebníka Božího pronikla do celého shromáždění, a oni odpověděli na jeho přátelský pozdrav a spontánně vstali a hluboce se před ním uklonili."

Moudrost jeho hlubokomyslné řeči vybízela k míru, laskavosti a bratrské lásce. Radil proti žárlivosti a lakotě a víru v Boha, aby vedla členy konfederace k řešení konfliktů v praxi. Pověst o svatém muži, který udržel Švýcarsko sjednocené, pokračuje dodnes.

Kdo je Nicholas z Flüe a jak si zasloužil tak mnoho lásky a uznání od politiků, hodnostářů a šlechty, chudých a stejně tak i od bohatých? Pojďme prozkoumat unikátní svatý život tohoto svatého muže, kterého někteří považují za Otce Švýcarska.

Nicholas se narodil 21. března 1417 v úrodné rovině Flüeli blízko Sachselnu, Obwaldenského Kantonu ve Švýcarsku. Byl nejstarším synem zámožných rodičů statkářů, kteří byli uznáváni za jejich zbožnost. Podle jeho hagiografu byl Nicholas jiný než ostatní děti, byl mimořádně inteligentní a oddaný. Po celodenní práci na statku si vyhledával klidné místo, aby se pomodlil.

Již v mladém věku se Nicholas dostal k praktikování půstu. Když mu radili, aby nebyl bez jídla tak dlouho, mladý Nicholas jim odpověděl, že to byla Boží vůle. Pokračoval v modlení a hladovění až do své dospělosti. Jako mladý muž se zúčastňoval v místním parlamentu, jak bylo požadováno po všech mladých lidech. Brzy rozpoznali jeho schopnosti a byl zvolen jako člen rady a soudce.

V souladu se zákonem musel vstoupit do armády. Nicholas ukázal své schopnosti jako vojenský vůdce, když odsoudil nemorální útočné války, které přináší ublížení civilistům: "V bitvě nesl v jedné ruce meč a v druhé růženec, ukazoval se jako odvážný voják a milosrdný křesťan, ochraňující vdovy a sirotky a nedovolil vítězům, aby páchali násilné činy proti poraženým." Byl mužem míru.

V církevní knize z roku 1488 je zaznamenáno: "vždy miloval umírněnost, trestal bezpráví a ve válce působil jen malá zranění svým nepřátelům, ale pokud to bylo možné, chránil je." Podle některých zpráv odstoupil z armády poté, co byl svědkem lehkomyslného vypalování kláštera, což odsoudil jako morálně špatné. Díky jeho zásahu byly životy těch, co byli v klášteře, ušetřeny.

Během jeho kariéry coby soudce, rozhodoval konflikty se soucitem a byl uznáván za své chytré rady. Podle Henriho Im Grandu, který se stal jeho přítelem, se mu Nicholas jednoho dne svěřil ohledně své role soudce: "Obdržel jsem Boží dar poctivého ducha. Radili se mnou v záležitostech mé země, také jsem vyslovoval mnoho rozsudků, ale s pomocí Boží milosti, nepamatuji se, že bych jednal v něčem proti svému svědomí."

Nicholas se stal známým pro svou lásku ke spravedlnosti a duchovní zbožnosti. Ačkoli jeho sláva rostla, nikdy nebyl ambiciózní a netoužil po slávě a bohatství. Několikrát byl navržen Valným shromážděním, aby se stal guvernérem, pokaždé odmítl, protože cítil, že Bůh s ním měl jiný záměr. Když byl svědkem obvinění nevinné osoby z trestného činu cestou úplatku, rezignoval ze své funkce soudce.

V roce 1447 se Nicholas oženil s Dorothou a měli časem deset dětí - pět synů a pět dcer. Jeho manželství nemělo vliv na duchovní život. Podle jeho syna Hanse, jak je zapsáno v církevní knize v roce 1488: "tak dlouho, co si pamatuje, jeho otec vždy utíkal světu. Postil se čtyři dny každý týden a během půstu každý den nejedl nikdy více než jeden malý kousek chleba a pár sušených hrušek." Během života byl znám, že měl dar proroctví a vizí, které jednou zachránily celé město Sarnen před zničujícím požárem.

Když mu bylo padesát let, Nicholas pocítil, že potřebuje svět zcela opustit a žít si svůj život v osamění. Zbytek života chtěl věnovat modlení a rozjímání o Bohu. V roce 1467 opustil se souhlasem své ženy a dětí svůj dům, zanechávajíce vše za sebou. Jeho jediným majetkem byla šedohnědá róba, hůl a růženec. Přes zrak si nakonec upevnil malý klobouk, který si vyrobil z větví a listí.

Hladověl tam dny bez jídla nebo pití, hluboce ponořen do meditace. Osmý den ho náhodou objevila skupina mužů a informovala jeho bratra Sierra, který přišel a prosil ho, aby jedl. Nicholas ho ujistil, že je v dobrém zdravotním stavu a poslal ho pro farního kněze Kerna, aby s ním konzultoval jeho stav bez jídla. Farní kněz později odhalil svou součinnost s Nicholasem ve farních záznamech z roku 1488: "Když bratr Nicholas překonal jedenáct dní bez jídla, poslal pro mne a zeptal se mě, jestli si má vzít nějakou potravu nebo pokračovat ve svém pokusu, protože vždy toužil po tom, aby byl schopný žít bez jídla, aby byl víc oddělený od vytvořených věcí. Když jsem viděl a pochopil, že to může přijít jen ze zdroje božské lásky, poradil jsem bratru Nicholasovi, aby vytrval tak dlouho, dokud sám bude schopen, a od té doby až do dne své smrti, po dobu více než 20 let, pokračoval v odříkání fyzické potravy."

Sláva svatého muže, který nejedl, se rychle šířila. Mnozí nemohli uvěřit, že žil jako zázrakem pouze díky milosti Boží. Docela dost jich přišlo, aby ho otestovali, aby si ověřili, že skutečně žil životním stylem bez jídla a odcházeli spokojeni, s úctou před jeho schopností žít zcela z víry.

Jeho neobvyklý život inspiroval mnoho lidí po celé zemi. Lidé různých profesí - státníci, biskupové, učenci a lidé různých hodností - všichni vyhledávali jeho moudrost a motlitby. Poučeni jeho svatým životem, lidé z Obwaldenu postavili kapli s malou komůrkou určenou jemu. Po zbytek života, Nicholas bydlel v této kapli. Pokračoval svým asketickým životem navzdory nežádané slávě. Dary byly odmítnuty, pokud nebyly určeny na údržbu a podporu služeb v kapli.

V roce 1940 slavný švýcarský psychiatr, Karl Jung, napsal esej o Nicholasově schopnosti udržet se bez potřeby jídla. Měla název "Zázračný půst bratra Klause". Napsal: "Skutečnost, že Bratr Klaus podle svého tvrzení a podle zpráv od spolehlivých svědků žil bez hmotné potravy po dobu 20 let, je něco, co není možné jen tak odhodit stranou, bez ohledu na to, jakkoli nepohodlné to mohlo být... Takové věci přirozeně nemohou být pochopeny s naší současnou znalostí fyziologie. Jednou to bude dobře vysvětleno, avšak nevylučujme je jako zcela nemožné. Je mnoho věcí, které byly dříve považovány za nemožné, přesto dnes víme a můžeme dokázat, že jsou možné."

Více než 20 let vedl Nicholas život bez jídla, úplně se spoléhajíc na Boží milost jako svou výživu. Zemřel v roce 1487 ve věku 70-ti let ve své klášterní komůrce, obklopen svou rodinou a přáteli. Jeho svaté způsoby inspirovaly mnohé k napsání knih a článků.

Uznávanou a uctívanou jak protestanty, tak katolíky, jeho slavnou motlitbu můžeme stále dodnes slyšet: "Můj Pane a můj Bože, sejmi ze mne všechno, co mě drží od Tebe. Můj Pane a můj Bože, dej mi všechno, co mne dovede blíže k Tobě. Můj Pane a můj Bože, vezmi mě pryč ode mne a odevzdej mě zcela Tobě." V roce 1947 byl papežem Piem XII. Nicholas z Flüe prohlášen za svatého.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz