Na diskuzi  

Zobrazeno 7339x

Svatá Tereza z Avily - příkladný život jednoduchosti

Dnes pojedeme do Španělska 16. století, abychom znovu objevili úžasný život karmelitánské jeptišky, která žila bez jídla během období trvajících vždy 8 měsíců.

Respektována a obdivována jako mimořádná světice a mistryně kontemplace, Svatá Tereza z Avily ve Španělsku je známá jako "jediná žena v historii církve, která kdy zreformovala mužský náboženská řád". V roce 1970 byla oceněna jako první ženský Doktor církve. Její texty s duchovními instrukcemi, jako je "Vnitřní hrad" a "Cesta dokonalosti", jsou považovány za klasiku, která překračuje všechny náboženské hranice.

Jako plně oddaná službě Bohu založila a zreformovala Karmelitánský řád, který nastoupil po původním karmelitánském pravidle: byli striktní vegetariáni, kteří žili život jednoduchosti a dodržovali osmi měsíční cykly života bez jídla a jiné asketické praktiky.

Během posledních 20 let svého života cestovala po zemi a založila celkem 16 klášterů bosého Karmelitánského řádu. Slovy Sri Chinmoye, duchovního učitele a jednoho z nejplodnějších spisovatelů v anglickém jazyce: "Ve Španělsku, Svatá Tereza z Avily nabídla světu něco úplně mystické. Její mystická zkušenost je nejúspěšnějším vyvrcholením duchovního manželství mezi toužící duší a osvobozujícím Kristem a je to tady, kde se plačící bezmocná lidská vůle a Boží všemohoucí a vše-naplňující Vůle navzájem obejmou."

Pojďme se nyní podívat do historie na vznešený život Svaté Terezy z Avily. Svatá Tereza pochází ze šlechtické rodiny. Narodila se 28. března 1515 jako Teresa Sánchez de Cepeda y Ahumada ve městě Avila ve Španělsku. Její rodiče byli Don Alonso Sánchez y Cepeda a Doña Beatriz de Ahumada. Díky otcově lásce ke knihám se Svatá Tereza a její sourozenci naučili číst již ve věku sedmi let. Byla též obdařena talentem psaní a ještě jako celkem mladá napsala knihu spolu se svým starším bratrem Rodrigem.

Svatá Tereza vroucně milovala své rodiče, kteří byli soucitnými a oddanými křesťany. V její autobiografii s názvem "Kniha mého života" můžeme vidět její lásku k nim zářící ve slovech: "Oni oba byli požehnáni mnohými ctnostmi. Můj otec, například, měl velký soucit s chudými a solidaritu s nemocnými. Byl laskavý ke svým služebníkům a nedokázal snést, aby měl otroky... Můj otec mluvil pouze pravdu. Nikdo ho nikdy neslyšel přísahat nebo pomlouvat. Byl to úplně statečný člověk... Má matka také byla hluboce ctnostná žena a absolutně čestná... Moje matka byla hluboce klidná a výjimečně inteligentní."

Hluboce ovlivněna úctou svých rodičů k Bohu, Svatá Tereza se zvykla modlit "Svaté poustevníky" s jedním ze svých bratrů, když byla mladá. Když se hrála s ostatními dívkami, ráda předstírala, že stavějí kláštery, aby v nich žili. Zajímavé je, že tyto hry z jejího dětství se staly skutečností v pozdější části jejího života.

Jak dospívala, Svatá Tereza ztratila trochu ze své zbožnosti a začala se více zajímat o světské záležitosti. Avšak její srdce nebylo klidné. Ve své autobiografii vyjádřila vnitřní muka a vinu ve svých dospělých letech, za to, co považovala za hříšný život v jejím mládí.

Když jí bylo 16 let, její otec ji poslal k Naší Paní Milosti nedaleko augustiánského kláštera kvůli vzdělání. Výsledkem toho bylo, že její zájem o duchovnost byl opět zapálen a ona vážně pomýšlela, že se stane jeptiškou, aby zasvětila svůj život službě Bohu. Po tom, co se rozhodla stát se jeptiškou, Svatá Tereza požádala svého otce o dovolení žít v klášteře, co on okamžitě odmítl, protože nedokázal snést odloučení od své milované dcery. Řekl jí, že se může stát jeptiškou pouze po jeho smrti.

S obavami, že by mohla ztratit srdce, tajně přesvědčila svého bratra Antonia, aby ji doprovázel do Karmelitánského kláštera Převtělení. Takto začal její život jeptišky. Avšak během jejího prvního roku v Převtělení, onemocněla mnoha záhadnými nemocemi, na které místní lékaři nedokázali najít žádný lék. Vidouce svou dceru většinu času v bezvědomí, vzal ji její otec k slavnému lékaři ve vesnici její sestry Marie. Téměř zemřela kvůli drastickému léčení.

V jednom momentě zažila uchopení a na čtyři dny upadla do bezvědomí. Její rodina si myslela, že zemřela. Ona připisovala své přežití milosti Boha. Po zbytek svého života Svatá Tereza nikdy nebyla zcela při dobrém zdraví. Podle jejích zápisů a zápisů jejích životopisců trpěla v různých obdobích onemocněním srdce, obrnou, mrtvicí, chvěním, epilepsií, nevolností, bolestí v krku, silnými bolestmi hlavy, tuberkulózou, střídavou horečkou (objevující se každý čtvrtý den), anginou (zánětem hrdla), malárií, tuberkulózou a upadáváním do mdlob.

Navzdory svému špatnému zdraví, její neuvěřitelná síla vůle pokračovat ve svých každodenních aktivitách a žít život v chudobě a jednoduchosti po té, jak založila první klášter, byla velkým zdrojem inspirace a povzbuzení pro jiné.

V roce 1538, během cesty do vesnice své sestry kvůli léčení její nemoci, se zastavila v domě svého strýce, Dona Pedra, který jí tehdy dal knihu modliteb "Třetí duchovní abeceda", kterou napsal Francisco de Osuna. Z této knihy se Svatá Tereza poprvé naučila, jak se modlit. "Protože jsem nevěděla nic o praktikování kontemplativní modlitby nebo jako si vzpomenout na své smysly a své myšlenky, toužila jsem najít knihu, která by mi přesně řekla, co dělat."

Zatímco žila v izolaci po dobu 9 měsíců kvůli své nemoci, Svatá Tereza zažívala Boha osobně poprvé ve stavu hlubokého rozjímání. "...účinky byly tak silné a trvaly tak dlouho, že jsem byla přesvědčena, že jsem uspěla v tom, abych se zcela povznesla nad svět, ačkoliv jsem měla sotva dvacet let. Zas a znovu jsem se ocitala v úžasu nad velkou Boží dobrotou. Zas a znovu se moje duše radovala v jeho nádheře a milosrdenství."

Namísto toho, aby se stala pyšnější, Svatá Tereza byla s každým osobním zážitkem s Bohem stále pokornejší. Ve své autobiografii napsala, že když měla třicet let, Bůh "mi začal udělovat celkem často Modlitbu Pokoje a často také Modlitbu Jednoty". Byla zcela vděčná, že jí Bůh udělil tolik požehnání, ačkoli ona považovala sama sebe za velmi chybný a nedokonalý nástroj.

Když dosáhla věku čtyřiceti let, Svatá Tereza a její přátelé z kláštera Převtělení měli diskusi o jejich touze po přísnějším duchovním životě, bližším ideálům původních poustevníků na hoře Mount Carmel. Avšak nepomýšlela vážně na zřízení nového kláštera, dokud nezažila Boží hlas říkající jí, že by se měla ujmout tohoto úkolu.

Několik následujících let, navzdory zdánlivě nepřekonatelným překážkám, námitkám a opozici, zůstala věrná pouze Božímu vedení a nakonec v roce 1562 založila klášter Sv. Josefa v Avile. Klášter byl odkázán na dobročinnost a almužny jiných, žijíc život v krajní chudobě a jednoduchosti. Častokrát se Svatá Tereza a jeptišky spoléhaly na vlastní talenty a dovednosti, například na vyšívání, jako zdroj příjmu. Jeptišky z kláštera Sv. Josefa upravily svůj náboženský život podle prvotního pravidla z Mount Carmel: "Žijeme s přísnou strohostí, to je pravda. Následujeme původní karmelitánské pravidlo. Zabýváme se některými dalšími asketickými praktikami, které cítíme, že nám pomáhají žít podle tohoto pravidla dokonaleji."

Sv. Tereza pravidelně žila bez jídla po dobu osmi měsíců, úplně se spoléhajíce na svou víru k Bohu jako obživu. Jak se šířily zprávy, že jeptiška z Avily založila další klášter, mnoho oddaných a bohatých dobrodinců vyhledalo její pomoc, aby založili více klášterů ve svých městech a vesnicích.

Následujících 20 let Svatá Tereza cestovala po Španělsku, aby založila nové ústavy. Stala se slavnou pro své učení a pro své cesty. V době její smrti v roce 1582 založila 16 nových klášterů, které následovaly původní karmelitánské pravidlo. Když jí bylo 52 let, Svatá Tereza chtěla též zreformovat celý Karmelitánský řád a založila malou větev Bosých karmelitánů. Antonio de Heredia, karmelitánský představený v Medine a Jan z Kříže se stali prvními reformovanými karmelitánskými frátery.

Na sklonku svého života byla mnohými považována za světici. Příběhy o její svatosti a zbožnosti kolovaly po celém Španělsku, jako například případ, když jeptišky cestující s ní slyšely nebeskou hudbu přicházející ze spící podoby Svaté Terezy. Jiní oznamovali příjemnou vůni, která z ní vyzařuje.

Svatá Tereza zemřela ve věku 67 let. V breviáři, který používala v době své smrti, se našla tato báseň od Svaté Terezy: "Nic nenech vyrušovat tě, nic nenech vylekat tě. Všechny věci přejdou; Bůh se nemění. Trpělivost získá všechno. Ten, kdo má Boha, nemá žádný nedostatek, už Bůh samotný je dost."

Když bylo její tělo o několik let později exhumováno, zůstalo neporušené. S naprostou oddaností a vírou v Boha Svatá Tereza zreformovala Karmelitánský řád, aby se více přiblížil Prvotnímu pravidlu. Spoléhajíce se pouze na svou víru a lásku k Bohu, Svatá Tereza žila životem bez jídla během období trvajících 8 měsíců. V roce 1622 byla kanonizována a v roce 1970 byla jako první žena oceněna titulem Doktor církve.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz