Na diskuzi  

Zobrazeno 2207x

Lidwina ze Schiedamu - svatá breathariánka

Když se podíváme zpět do historie lidstva, najdeme několik málo inediatů (breathariánů), lidí žijících bez jídla, v různých částech světa. Častokrát to byli zcela obyčejní lidé, s výjimkou toho, že byli zcela oddáni Bohu, což z nich udělalo lidí výjimečné. Jako výsledek jejich duchovní zbožnosti jejich život oplýval zázraky. Jednou z takových osobností, která byla později vyhlášena za svatou, je Lidwina ze Schiedamu.

Během svého života byla Lidwina slavná po celé zemi díky svému životnímu stylu a zázračným modlitbám. Až do své smrti v roce 1433 žila bez jídla, jedinou výjimkou byla svatá hostie, kterou snědla přibližně každé dva dny s trochou vody, během období více než 19 let. Až do toho momentu udržovala své fyzické tělo tekutinami, jako například vodou. Její nepřetržitý půst trvající tolik let byl považován za neuvěřitelný lidský čin, který je možný jen díky Boží milosti. Podobně jako indická jogínka Giri Bala, která podle Jóganandy byla živena "jemnějšími energiemi vzduchu, slunce a z kosmické energie", Lidwina byla též udržována naživu kosmickou energií.

K ověření pravdivosti její schopnosti žít bez jídla několik představitelů města ji sledovalo po tři měsíce. Po tomto období zveřejnily dokument, který dosvědčuje její životní styl bez jídla: "My, Baillif, starosta, radní města, šerifové a členové rady města Schiedam ve vévodství Nizozemském, v diecézi Utrecht, dáváme všem na známost, že jsme viděli a četli v roce Páně 1421 12. dne měsíce září list zapečetěný pečetí našeho města obsahující doslovně následující: ... oznamujeme a v pravdě dosvědčujeme těmito spisy, týkajícími se faktů a událostí nejpodivuhodnějších a nejpodivnějších, které se ve výše uvedeném našem městě přihodily a uskutečnily a stále se každodenně dějí u jisté panny jménem Liedwy (dcery) Petersovy. Nechť je známo, že zmíněná panna... si nikdy nevzala ani nepřijala nic kromě trochy vody, trochy cukru, velmi málo skořice jemně mleté; s výjimkou toho, že během prvních 3 let její nemoci příležitostně, čas od času, snědla malý kousek jablka nebo chleba. Ale během posledních uplynulých 7 let a ani v současnosti nepřijala žádné jídlo ani nápoj."

Hodně se o ní psalo po její smrti. Naštěstí existuje několik hagiografických záznamů, které byly několikrát rozšířeny a přeloženy. Pojďme nyní poodhalit detaily z jejího svatého života, který byl ctěn mnohými lidmi v průběhu staletí.

Lidwina byla pátou a jedinou dcerou v rodině s osmi dětmi. Její otec, Petr, byl zchudlý šlechtic a její matka, Petronella, byla chudou venkovankou. Narodila se 18.4.1380 v Schiedamu v Nizozemsku. Jako dítě byla velmi duchovní a ve věku 7 let si rozvinula mimořádnou zbožnost vůči Panně Marii ze Schiedamu. Vyrostla z ní krásná a vyhledávaná mladá dáma. Odmítla mnoho nápadníků, kteří ji žádali o ruku, přes nespokojenost jejích rodičů. Lidwina namísto toho raději trávila celý svůj čas v modlitbách a meditaci o Bohu.

Když měla 15 let, zlomila si žebro při nehodě při bruslení na ledě. Ačkoli se tato nehoda zdála být obyčejnou a běžnou věcí, předznačila začátek neuvěřitelné životní cesty a lékařského fenoménu, který zmátl vědeckou komunitu a vyvolal bázeň a úctu lidí kolem ní. Po této nehodě její rodiče vynaložili množství peněz a navštívili mnoho lékařů, aby pomohli ulehčit její bolesti, ale nikdo jí nebyl schopen pomoci. A tedy první 3 roky po tomto zranění byla sotva schopna stát nebo chodit, jedla velmi málo - jen asi kousek jablka - a hlavně pila veliké množství vody, kterou sotva dokázala udržet.

Až do 19. roku jejího utrpení to bylo všechno co konzumovala: minimální množství jídla a trochu tekutiny. Podle jejího současníka, Thomase Kempise, který editoval a vydal její životopis: "Sv. Lydwine ze Schiedamu" po 19. roku nic nejedla a sotva něco vypila: "Někdy též snědla trochu cukru nebo skořice ...nebo hroznů. Když už ale nedokázala jíst ani cucat tyto věci, přijímala jen vodu, konkrétně půl pinty (1/4 litru) vody z řeky Meuse týdně, která mimořádným Božím darem byla taková sladká, že předstihovala chutí víno. Za to vzdávala díky Bohu."

Během prvních 3 let po jejím zranění Lidwina fyzicky velmi trpěla na následky zranění, neschopná najít v životě útěchu. V roce 1398, vidíc její utrpení, John Pot, její zpovědník, ji naučil, jak meditovat na Kristových pašijích. Najdouc útěchu v Bohu poprvé od svého zranění zažila "štěstí ve své bolesti, vidouce v tom Boží vůli a svou speciální roli."

Podobně jako Theresa Neumann, která žila z lásky k Ježíši, kromě každodenní svěcené vody Lidwinina dokonalá víra v Ježíše jí umožnila žít bez potřeby jídla a pití. "Po mnoho let tam bylo ještě něco, co je více než udivující, a to že vůbec nespala, nepřijímala žádné jídlo ani pití, kromě těla Kristova, jediného léku na všechny její bolesti a nejsladší útěchy, pro ni nejlahodnější nad všechno jídlo."

V roce 1400, ve věku 20 let, se Lidwina stala připoutanou na lůžko. Trpěla množstvím chorob, na které, jak se zdálo, lékaři nebyli schopni najít medicínskou úlevu. Podle Thomase Kempise, který založil její životopis na rukopisech Johna Brugmana - františkánského kazatele a lektora teologie z 15. století, ani slavný lékař z Vévodství Nizozemského, Godfrey z Haagu, nebyl schopen udělat nic na zlepšení jejího stavu. Až v 19. století si lékaři uvědomili, že Lidwina mohla trpět roztroušenou sklerózou, podle popisu jejích symptomů - náběhu, trvání a průběhu nemoci.

Po zbytek svého života trpěla množstvím chorob, jako byly abscesy, zanícené vředy, extrémní horečky, křečovitá zvracení, a 22 krát byla blízko smrti. Během tohoto období její tělo zakoušelo rozklad. Muselo se s ní zacházet s velkou opatrností, ze strachu, že by se její tělo rozpadlo. Ve skutečnosti ten rozklad byl takový mimořádný, že se jí rozpadávala kůže, kosti a části jejích vnitřností.

Neuvěřitelně, místo špatného zápachu spojeného s hnilobou a rozkladem její tělo a jeho části vydávaly sladkou vůni. Tato skutečnost byla též ověřena a prokázána představiteli města v jejich veřejném prohlášení.

Ve své knize "Oni snášeli Kristovy rány" Michael Freze vyhradil část pro inedii a fyzické fenomény, které jsou obvykle spojeny s inediatmi, kteří měli zároveň stigmata. Podle Michaela Freze, inedia je dar, "který zmátl nejlepší génie světa vědy i medicíny". Jeden z těchto tělesných jevů je "dar vůně": "Jeden z tělesných jevů, které se vyskytly u těchto svatých duší, je ten, který se nazývá 'dar vůně', také známý jako 'vůně svatosti'. To znamená nebeskou vůni, která vychází z těla, sladkou a příjemnou vůni často porovnávanou s vůní růží."

To byl případ i těla Lidwiny. Její životopisci tvrdili, že lidé, kteří se dotkli jejího voňavého těla, říkali, že na sobě cítili tu vůni ještě následující den. Kvůli vůni svatosti, která byla spojena s jejími tělesnými částmi, její rodiče se zdráhali odhodit je a namísto toho je drželi ve váze. Nicméně obávajíc se, že by to mohlo vzbudit příliš hodně zájmu a pomluv, Lidwina rodiče přesvědčila, aby je pochovali. Až do její smrti v roce 1433 byla Lidwina pověstná tím, že snášela své utrpení se statečností, od to doby co se naučila meditovat na Kristových pašijích. Vnímala své utrpení jako formu vykoupení a byla úplně oddaná Bohu. Jako výsledek byla obdarována vizemi a zázraky z modliteb.

Thomas Kempis zaznamenal, že byla často v extázích, zažívajíc vize Ježíše a andělů: "Zatímco se nemocná panna každý den soustředěně zaměstnávala uplatňováním Pánových pašijí, někdy byla uchvácena svatým andělem na místa ve Svaté Zemi, ve kterých Náš Spasitel Svým narozením, životem a utrpením ukoval zázraky lidského vykoupení."

Častokrát byl nablízku anděl světla, aby ji potěšil v jejím fyzickém utrpení. Lidwina se též stala slavnou v Schiedame pro své modlitby. Vše, za co se modlila, se obvykle splnilo a často to bylo pro dobro jiných. Lidwina byla také ctěna pro svou dobrotu a šlechetnost.

Navzdory faktu, že vždy prožívala velké utrpení, zajímala se o nešťastnou situaci jiných a snažila se jim pomoci. Thomas Kempis napsal: "Čím více tělesných chorob ji sužovalo, o to více narůstala v lásce... k Bohu a k bližnímu."

Přestože byla připoutána na lůžko, posílala peníze a jídlo chudým. Když oba její rodiče zemřeli, prodala věci v domě a všechny peníze darovala těm, kteří to potřebovali. Vše, co jí darovali její hosté a návštěvníci, také darovala. Tento úžasný projev statečnosti a soucitu k jiným přes její extrémní fyzické utrpení vyobrazil svatou povahu Lidwiny. Její život je živým příkladem, který dokazuje fakt, že naše upřímná víra a úplná oddanost Bohu nás dokáže přenést přes fyzické utrpení a tělesné potřeby. Zázraky se stávají denní záležitostí a jídlo je bezvýznamné pro ty, kteří žijí výhradně díky Božímu požehnání.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz