Na diskuzi  

Zobrazeno 2746x

Breathariánka, která žila z lásky k Ježíšovi

Po více než 30 let Theresa Neumann nejedla ani nepila, přinášejíc tak svědectví pravdy, že lidské bytosti mají potenciál vést zdravý a duchovně bohatý život ze Světla Božího bez potřeby jídla. Pojďme se nyní spolu podívat do Německa okolo roku 1900 a objevme úžasný život Theresy Neumann.

Narodila se 9. dubna 1898 krejčímu Ferdinandovi a jeho ženě Anně v Konnersreuth, v Bavorsku. Její dětství bylo soustředěné na drobné práce okolo domu pod přísným, ale laskavým křesťanským vedením jejích rodičů. Vyrůstajíc ve skromném domě jako nejstarší z 11 dětí, snívala o cestování do Afriky jako misionářka.

10. března 1918 propukl požár v jednom z domů a ohrožoval celou vesnici. Tereza byla tam, aby pomohla zvířatům ve stáji a potom se připojila k dobrovolníkům, kteří vytvořili řetěz na podávání věder na uhašení ohně. Po několika hodinách jí ruce náhle ztuhly a ona spadla z podstavce, na kterém stála, přičemž utrpěla vážné poranění hlavy. Měla 20 let. Jako následek této nehody a série následujících pádů a chorob nakonec oslepla, ohluchla a ochrnula. Zdravá, mimořádně silná a těžce pracující Theresa byla připoutána na lůžko. I přes lékařskou léčbu se její stav nezlepšoval. Její sen jako misionářky neočekávaně skončil.

Potom v roce 1922 Theresa přestala jíst kvůli vředům, které se objevily v jejím hrdle. Přijímala jen potravu v tekuté formě. O rok později, po 4 letech slepoty, náhle znovu získala zrak. A o 2 roky později, v roce 1925, se ze svých chorob zotavila úplně po 6 letech utrpení. Toto bylo považované za zázrak a stalo se to v přítomnosti Otce Nabera, který si o tom napsal do svého deníku: "Theresa popsala vizi velkého světla a mimořádně sladkého hlasu, který se jí ptal, zda si přeje být vyléčená. Theresa dala tu nejpřekvapivější odpověď, když odpověděla, že pro ni v tom nebude žádný rozdíl, zda bude vyléčená anebo zda zůstane ve stejném stavu anebo zda zemře, pokud to bude vůle Boží. Tajemný hlas jí řekl, 'že ten samý den získá malou radost; vyléčení jejích neduhů, ale že v budoucnosti i tak bude muset snášet mnoho utrpení.'"

Jen co zažila tuto vizi, byla Theresa schopná vstát, udělat malé krůčky a nakonec dokázala znovu chodit. Kromě toho předpověděla, že podle vize se jí život dramaticky změní po tomto zázračném uzdravení.

V roce 1926 začala mít vize Ježíše nepřetržitě až do své smrti v roce 1962. Když vstupovala do těchto vizí, Theresa mluvila jazyky, které se nikdy předtím neučila, jako například latinština římských vojáků. Během vize o Svatém Antonovi z Padovy mluvila portugalsky. Když zažila život Bernardette Soubirous z Lurd, mluvila provensálským dialektem. Další jazyky zahrnovaly hebrejštinu, řečtinu a nejčastěji aramejštinu, každodenní jazyk v Palestíně v časech Ježíše.

Bylo to během období, kdy Theresa začala mít vize o pašijích Krista, když dostala stigmata, nejdříve ve formě rány v blízkosti jejího srdce. Pocházejíc z řeckého slova "stigma", což znamená "znamení" neboli "značka", stigmata jsou známa jako tělesné znaky objevující se spontánně v "oblastech odpovídajících ranám z ukřižování Ježíše." Další znaky se objevily na jejích rukou, nohou a hlavě.

V tom jistém roce Theresa úplně přestala přijímat potravu. Od roku 1922 konzumovala jenom tekutiny a nakonec jen několik lžic vody denně spolu s posvěcenou papírově tenkou hostií velikosti mince. Jak se zpráva šířila mimo její vesnici, mnozí byli fascinováni její schopností žít bez jídla. Lidé odevšad, včetně představitelů církve, ji přicházeli též pozorovat a provádět testy, aby zjistili, zda to je pravda. V jednom případě, kdy ji dali pod pečlivé pozorování na určité období, s jejím souhlasem a souhlasem jejího otce, profesor Ewald a církevní autority potvrdily, že skutečně žije bez jídla.

Jiný vědec, Dr. Otto Buchinger dospěl ve své knize "Wirkliches und Wirkendes" (Skutečné a možné) k závěru: "Všechna čest naší vědě a jejím metodám, zde ale pracuje něco, co vzdoruje racionálnímu vysvětlení. Připadá mi, že v tomto případě musíme zjevně opustit pevnou půdu naší vědy a vstoupit do říše parapsychologie, záhady a magie..."

V roce 1953 Theresa souhlasila ještě s dalším testem na důkaz, že nepotřebuje jídlo pro život. Byla dána na pozorování medicínských lékařů, univerzitních profesorů a dalších. Pod přísahou uvedla následující prohlášení: "Od Vánoc 1926 žiji úplně bez potřeby jakéhokoliv jídla a pití. ...Po jisté časové období jsem zkoušela přijímat tekutou stravu, ale musela jsem ji všechnu vyvrátit a tak jsem s tím přestala. ...Již od Vánoc 1922 až do dnešního dne mi polykání (hostie ze Svatého Přijímání je má běžná okolnost) způsobuje velké nepohodlí."

Vyslovila též své přesvědčení, že žije "ze Svatého Spasitele, On je ve mně." Toto přesvědčení pochopil a potvrdil Paramahansa Jógananda, zakladatel Společenství seberealizace v Kalifornii, který ji navštívil v roce 1935. Ve své knize "Životopis jogína" Jógananda napsal, že se vždy chtěl střetnout s Theresou, kterou považoval za "světici, která nejí". Když se s ní nakonec střetl v domě profesora Wurze v Eichstatte, Jógananda ji popsal jako ženu, která vyzařuje "auru míru a radosti." I když v té době měla 37 let, "vypadala mnohem mladší, oplývala dětskou svěžestí a šarmem. Zdravá, dobře stavěná, červenolící a veselá".

Když souhlasila, že odpoví na jeho otázky, přiznala, že nejedla nic jiné než posvěcenou hostii z rýžové mouky z "posvátných důvodů". Vysvětlovala, že důvod, proč byla schopná takto přežít, bylo proto, že žila z Božího Světla, na co Jógananda odpověděl: "Vidím, že si uvědomujete, že energie teče do vašeho těla z éteru, slunce a vzduchu." Dále řekl: "Váš posvátný život je každodenní ukázkou pravdy vyslovené Kristem. 'Člověk není živý jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'" Vidíc, že tomu rozuměl, Theresa radostně odpověděla: "Jeden z důvodů, pro jsem dnes tu na zemi, je dokázat, že člověk může žít z neviditelného Božího Světla a nejen z potravy."

Rozhovor se dvěma z jejích bratrů odhalil, že je velmi milá a laskavá. Spala jenom jednu nebo dvě hodiny v noci a i přes rány na jejím těle jako výsledku stigmat, byla vždy energická a velmi aktivní. Milovala též ptáky a mnoho katolických věřících bylo vyléčených z vážných chorob díky jejím modlitbám a léčivému požehnání.

Po střetnutí a dosvědčení jejího jedinečného životního stylu života "z neviditelného Božího Světla", jejího tranzu a týdenních stigmat, která se objevovala, zatímco prožívala Kristovy pašije, Jógananda řekl: "...její zvláštní život je zamýšlený Bohem, aby znovu ujistil všechny křesťany o historické autentičnosti Ježíšova života a ukřižování zaznamenaném v Novém Zákoně, a aby dramaticky ukázal věčně živé pouto mezi galilejským Mistrem a jeho oddanými."

Carl Strater, který na rozkaz Biskupa z Ratisbonne studoval a zkoumal život Theresy, dospěl k podobnému závěru: "Důležitost půstu Theresy Neumann je... aby svět pochopil, že Kristus je přítomný v chlebu Eucharistie a že prostřednictvím Svaté Eucharistie může být zachován fyzický život."

Jak mohla žít bez jídla? Co ji živilo a poskytovalo jí potřebnou výživu? Počas diskuse na mezinárodním střetnutí se členy naší asociace se Nejvyšší Mistryně Ching Hai dotkla tématu breathariánství a vysvětlila, jak je možné, že Theresa byla schopná žít bez jezení potravy:

"Jen pár lidí jsou skutečně práničtí lidé a nejedí vůbec nic. Oni dokonce ani nepijí. Žijí na slunečním systému. Nebo na vzduchu, na čchi, ze země nebo z lesa, ze slunce a vzduchu. Využívají toto všechno. Nebo žijí z lásky. Jenom z víry. Někteří lidé jako Theresa Neumannová, ano, ona žije z lásky k Ježíši."

Po více než 36 let Theresa vkládala celou svou víru a oddanost v Ježíše Krista, žijící výhradně ze své lásky k Ježíšovi, bez potřeby jídla. V čase, kdy zemřela v Konnersreuthe v roce 1962, ji navštívili tisíce lidí z celého světa a dosvědčili její unikátní život bez jídla, který závisel pouze na výživě od Boha.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz