Na diskuzi  

Zobrazeno 2184x

Maria Furtner - Žena z Frasdorfu, pijící vodu

Maria Furtner žila bez jídla 52 let. Jediným zjevným zdrojem její výživy byla voda. Jak to bylo v Německu v 19. století možné? Pojďme to zjistit.

Maria se narodila v roce 1821 ve Weizenreitu blízko Frasdorfu, oblast Rosenheim, v Bavorsku v Jižním Německu, v hluboce náboženské zemědělské rodině. Maria vyrůstala většinou jako vegetariánka a stejně jako její rodina jedla maso jen pět dní v roce, obvykle o některých svátcích. Jako dítě byla Maria zdravá a konzumovala potraviny jako všichni ostatní až do roku 1832, kdy ona a její sourozenci dostali neštovice.

Všechny děti v rodině onemocnění přežily, ale v případě Marie nemoc vyvolala jiná onemocnění, což způsobilo, že její život byl vážně ohrožen. Ačkoli se Maria po každém ataku těchto nemocí zotavila, pokaždé, když onemocněla, se jí snížil pocit hladu. Nejdříve cítila odpor k teplému jídlu, ale později nemohla už více přijmout ani studené jídlo. Od této chvíle 11letá Maria žila pouze na vodě.

Mariini rodiče byli velmi znepokojeni, ale všechny pokusy, aby znovu jedla, selhaly. Ačkoli i když Maria přestala jíst potraviny poté, co se zotavila z neštovic, dařilo se jí docela dobře. Byla popsána na jedné straně jako slabá bytost, ale naproti tomu běhala a šťastně si hrála, mohla dělat drobné domácí práce, jako trhání jablek a pomáhání v kuchyni.

Neteř Marie Furtner Elisabeth vzpomínala: "Když wateriánka (Maria) najednou přestala jíst, rodinní příslušníci navštívili různé lékaře. Ale ani oni nevěděli, co se stalo, že tato dívka nemohla už více jíst. Dostala různé druhy medicíny, ale nic nepomohlo. Ona prostě neměla chuť k jídlu. Nakonec rodinní příslušníci zanechali pokusů o vyléčení. S postupem času si lidé zvykli na to, že tato dívka nejedla. Jen řekli: 'Ta dívka z Weizenreitu prostě nejí.'"

V příštích pěti letech rodina Marie a přátelé postupně akceptovali skutečnost, že nebude jíst a přestali o tom úplně mluvit. Poté v roce 1841 místní lékař Dr. Carl Ramis informoval o Marii Dr. Josepha Zetla z Rosenheimu, který zahájil rozsáhlý výzkum. Nejdříve napsal knězi Jakobu Niederederovi z Frasdorfu a požádal ho o jeho vyjádření ohledně Marie. Kněz potvrdil Mariin stav nezávislosti na jídle, ve kterém jejím jediným zjevným zdrojem obživy byla voda. V roce 1843 Dr. Joseph Zetl z Rosenheimu kontaktoval Marii a její rodinu a požádal, aby Maria cestovala do Mnichova a byla po dobu pěti týdnů pod dohledem lékařů ve Všeobecné městské nemocnici. Maria a její rodina souhlasili. Do Frasdorfu byl zaslán povoz, aby ji dopravil do nemocnice, kde pobývala v izolaci a staraly se o ni jeptišky z Řádu milosrdných sester. Cesta z rodného města do Mnichova byla nejdelší vzdáleností, kterou kdy Maria v životě procestovala.

Po jejím příjezdu do Mnichova měla Maria mírnou infekci na obličeji, která způsobila, že byla oteklá. Z důvodu chladného počasí dostala také horečku. V nemocnici byla Maria pod dohledem takových renomovaných lékařů jako Johann Nepomuk von Ringseis a Franz Xaver von Gietl. V té době jí bylo 23 let a protože Maria byla prostá a skromná katolická dívka, nikdy neměla žádný bližší kontakt se členy opačného pohlaví, a tak nedovolila doktorům, aby ji vyšetřili, jak požadovali. Profesor Dr. Karl Emil von Schafhäutl, který zaznamenával v nemocnici vyšetření Marie, napsal, že musel použít všechnu svou výmluvnost, prosení a přesvědčování, aby požádal Marii - která byla vyděšená a plachá - aby vystoupila na váhu, pro zvážení její hmotnosti. Popisuje její vzhled: "Ta dívka měla světlou pleť, byla jemné postavy, trochu pod střední výškou - 140 cm. Vážila 43,68 kg."

Pro Marii byl čas v nemocnici obtížný. Většinu času byla držena v izolaci ve svém pokoji, a dokonce ačkoli jí byla podávána nejlepší voda, která byla v Mnichově k dispozici, vylíčila, že chutná zatuchle. Během jejího pobytu v Mnichově se Mariin stav žití bez jídla stal široce známým. Podle Elisabeth Furtnerové byla v době hospitalizace navštívena velmi významnými národními osobnostmi. "Když byla wateriánka (Maria) v nemocnici v Mnichově na vyšetření, jednou ji navštívil král Ludwig I. Stěžovala si králi, že je takto uzamčena - okna byla utěsněna, místnost nebyla nikdy větrána. Řekla, že to nemůže vydržet, že by se chtěla znovu nadýchat čerstvého vzduchu. Tenkrát pro ni získal král povolení jít každý den na procházku pod dozorem Milosrdných sester."

Podle všeho zanechala Maria a její životní styl bez jídla hluboký dojem na králi Bavorska, protože to nebyl jediný případ, kdy ji navštívil. Ve skutečnosti, on nebyl jediným členem královské rodiny, kdo Marii navštívil. "Později, kdy wateriánka (Maria) byla opět doma, ji také král navštívil jednou ve Weizenreitu. Jednou ji také navštívila ve Weizenreitu vévodkyně z Modeny, společně se svým bratrem králem Maximilianem II."

Na konci pátého týdne, kdy končilo vyšetření, hmotnost Marie klesla o 1 kilogram. Přítomní lékaři doložili platnost tvrzení, že Maria nepotřebuje k životu žádné jídlo na základě skutečností, že nepřijala žádné potraviny kromě vody, a že neměla žádný pohyb ve střevech, po celou dobu, kdy byla na pozorování.

Během období pozorování Maria též přijímala posvátnou hostii 2-3krát do týdne. Intuitivně Maria nemohla přijímat hostie, které nebyly posvěceny, dokonce ani rozpuštěné ve vodě. Její neteř, Elisabeth Furtner, vzpomínala: "Lékaři v Mnichově jí jednou dali hostii, rozpuštěnou ve vodě, která nebyla posvěcena. Wateriánka (Maria) o tom nevěděla. Vyvrátila ji okamžitě."

Jak dopadlo zveřejnění výsledků výzkumu, ve kterém známé lékařské autority dokázaly, že Maria vlastní schopnosti přežití bez nutnosti potřeby fyzického jídla?

Maria Furtner z Bavorska žila nezávisle na jídle 52 let, jediným zjevným zdrojem její výživy byla voda. Po zotavení z řady nemocí ztratila Maria v 11 letech chuť k jídlu. Když se potom pokoušela jíst, nemohla jídlo v sobě udržet. Pekařova žena z Frasdorfu, Elisabeth Soyerová, líčila jednu příhodu, jak byla Maria nucena jíst jídlo, aby potěšila ostatní: "Slečnina (Mariina) kmotra řekla mé matce, že řekla Marii: 'Budu tvou kmotrou, jen když budeš pořádně jíst v den tvého biřmování.' Takže Maria musela jíst, ale pak měla hrozné bolesti. Zvracela, dokud všechno jídlo nevyšlo zase ven. Potom byla v tak špatném stavu, že si mysleli, že zemře. Kmotra vždycky říkala, že celý svůj život litovala, že Marii donutila jíst."

Ohromen její schopností žít jen o vodě, Dr. Joseph Zetl z Rosenheimu požádal Marii a její rodiče o souhlas umístit ji na pětitýdenní pozorování v Mnichově. Ve 23 letech byla wateriánka z Frasdorfu s jejím souhlasem umístěna pod dohled takových uznávaných lékařů, jako Johann Nepomuk von Ringseis a Franz Xaver von Gietl. Během celého svého pobytu ve Všeobecné městské nemocnici byla Maria držena v izolaci pod péčí jeptišek z Řádu milosrdných sester. Na konci pátého týdne pozorování ošetřující lékaři ověřili tvrzení, že Maria k životu nepotřebuje jídlo. Zaznamenali, že Maria nepřijala žádnou potravu vyjma vody a že neměla žádnou stolici během celé doby, kdy byla pod dohledem.

Ačkoli byla po pěti týdnech pozorování o 1 kilogram lehčí, byla Maria v dobrém zdravotním stavu, který dále prokázala pěší 77kilometrovou chůzí domů, což jí zabralo 2-3 dny, aby pěšky došla.

Mariin životní styl bez jídla se stal veřejně známější. Státní rada Dr. von Walther, který byl také osobní lékař krále Bavorska, zveřejnil studie zkoumání ve Věstníku Bavorské akademie věd. Profesor Dr. Karl Emil z Schafhäutlu, jiný člen Bavorské akademie věd, také publikoval v roce 1885 články o Marii: "Dívka žila tímto způsobem několik let a polovina místní komunity nevěděla, že nejí."

Pro ty, kteří znali Marii, nebyla její poctivost nikdy zpochybňována. Příkladem může být nahlédnutí do následujícího prohlášení děkana Josepha Lochnera, kněze z Frasdorfu: "Skutečnost, že Maria Furtnerová žila většinu svého života pouze z vody a nejedla žádné tuhé potraviny, je pro mě zcela nepochybná."

Maria byla popsána jako osoba s hlubokou náboženskou zbožností. Nikdy se neprovdala a trávila svůj den mezi návštěvou kostela a ponořením se do tichého rozjímání doma. Kromě toho, že byla vášnivým čtenářem, Maria se také bavila pletením a vyšíváním. V současné době stále existuje několik ručních prací, které Maria dělala, jako třeba ubrus vyrobený z plátna.

Maria byla popisována jako veselá osoba, která si ráda povídala s vesničany z Frasdorfu. Byla také seznámena s vévodkyní Adelgunde z Modeny, která byla stejně stará jako ona. Během léta vévodkyně pobývala v blízkém Wildenwartském zámku. Díky Marii byla skromná vesnice Frasdorf poctěna přítomností vévodkyně z Adelgunde, králem Ludwigem I, stejně jako jeho syny - králem Maximiliánem II a princem Regentem Luitpoldem, během jejich návštěv wateriánky z Frasdorfu.

Ačkoli Maria žila nezávisle na jídle, stále ráda vařila pro ostatní. Její synovec, Andreas Furtner, si vybavil vzpomínky, které měl na svou wateriánskou tetu: "Často vařila... prostě sledovala, kolik soli atd., ostatní lidé používali a pak použila přesně to samé množství. Tímto způsobem vařila docela dobře. Nikdy nic neochutnala. Pak, když lidé přišli k jídlu, šla do svého pokoje a seděla hodinu v rozjímání."

50 let po smrti Marie Furtnerové přišel v roce 1933 mladý farář Anton Huber do Frasdorfu, aby mluvil s těmi, kdo znali Marii. Měl také možnost rozhovoru s Andreasem a Elisabeth Furtnerovou, jejím synovcem a neteří, kterým bylo 12 a 11 let, když Maria zemřela. Andreas Furtner vzpomínal na svou tetu: "Nikdy nic nejedla, ale pila každý den vodu. Sama si nosila vodu, obyčejně ze tří pramenů - někdy z jednoho pramene, a někdy z jiného... Pila vodu třikrát denně. Nepila nijak zvlášť mnoho, prostě tolik, jako jiní lidé. V létě, když bylo horko, pila trochu více a v zimě méně."

Elisabeth Soyerová, manželka pekaře, s laskavostí vzpomínala na Mariin talent ve spojení s vodou: "Ráda chodila do Kirchwaldu na pouť. Po cestě brala vodu z pramenů z Grainbachu a Kirchwaldu, ale ta voda se jí moc nelíbila... dívka věděla, kde se dá najít nejlepší voda."

Maria Furtner zemřela 4. listopadu 1884 ve věku 63 let. V průběhu jejího života nejedla po dobu 52 let. Během let byla pouze třikrát vážněji nemocná. Jako dítě, když onemocněla neštovicemi, a v důsledku toho přestala jíst; jako 20letá vlivem chladného počasí na své cestě do Mnichova měla infekci streptokoka, a potřetí onemocněla nemocí, která ji dovedla ke konečné smrti. 14 let po smrti Marie, v roce 1901, když zemřel Johann Furtner a byl pohřben v rodinné hrobce, bylo její tělo exhumováno.

Pan Johann Wollschlager a pan Kaspar Aichler, nejbližší Furtnerových sousedi, kteří měli za úkol vykopat hrob, oznámili, že viděli něco zvláštního, když exhumovali ostatky Marie Furtnerové: "Tělo se rozkládalo. Bylo to jako v jiných hrobech. Ale najednou jsme viděli něco, co jsme nikdy předtím v žádném jiném hrobě neviděli. Na lebce byly vlasy zcela neporušeny... A nahoře na vlasech ležel panenský věnec, který byl dán do hrobu. Ten byl také zcela neporušen. Vzali jsme lopatu a opatrně vyndali věnec. Drát byl opleten zelenými listy z voskového papíru a vepředu byly bílé květy a pupeny. Věnec byl tak svěží, jakoby byl zakoupen předchozího dne. Pokud by byl věnec dán do hrobu před hodinou - nemohl by být hezčí a čerstvější."

Ostatní lidé, kteří byli přítomni, také viděli neporušený věnec a říkali, že nikdy nic takového ještě neviděli. Na náhrobku Marie Furtnerové je napsáno, že po dobu 52 let svého života nevzala jídlo, jen vodu.

V roce 1985, 100 let po smrti Marie, Bavorský hudebník a sběratel lidových písní Wastl Fanderl, rodák z Frasdorfu, pokračoval v práci, kterou započal farář Anton Huber o 50 let dříve. Shromáždil všechny zprávy, které byly o životě Marie k dispozici a uveřejnil je v knize s názvem "Wateriánka z Frasdorfu". Díky práci těchto dvou mužů je památka na neobyčejný život Marie Furtnerové zachována pro příští generace.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz