Na diskuzi  

Zobrazeno 5010x

Požehnaná Anna Kateřina Emmerichová - breathariánská mniška z 19. století

Dnes se pojedeme podívat do Flamschen v Německu, kde došlo 8. září 1774 k narození budoucí inediatky, neboli breathariánky, blahoslavené Anny Kateřiny Emmerichové. Jako inediatka zůstala Anna Kateřina nezávislou na jídle během dlouhých časových období. Nejdelší doba, kdy žila bez jídla, trvala přibližně 12 let - Anna Kateřina měla schopnost spolehnout se na Boží svaté vedení jako na svůj jediný zdroj výživy.

Anna Kateřina Emmerichová žila bez jídla během delších časových období. Vždy pila tekutiny. Nemohla ale přijímat potravu, nedokázala ji v sobě udržet. Abychom se dozvěděli více o dětství Anny Kateřiny, pojďme se podívat do jejího rodiště - Flamschen, ve Vestfálsku.

"Dobré odpoledne, pokud chcete navštívit dům Emmerichových, pojďte prosím blíž. Takže, nacházíte se v zrekonstruovaném rodném domě Anny Kateřiny Emmerichové. Anna Kateřina Emmerichová se narodila v roce 1774 jako páté z devíti dětí. Své dětství a mládí strávila zde, v Coesfeld / Flamschen, později se stala známou jako tichá mučednice a vizionářka z Duelmenu."

Anna Kateřina Emmerichová byla vychovávaná v rodině pracujících zemědělských dělníků. Její rodiče Bernard Emmerich a Anna Hillerová byli zbožní zemědělci, kteří podporovali její oddanost Kristu.

"Toto byla kdysi podlaha na mlácení obilí, byl to obytný prostor pro zvířata a lidi: byla to kuchyň, obývací pokoj, a současně i podlaha na mlácení obilí. Potom pokračujeme tamto k ohništi. Je to takzvaný "kouřový dům". Vycházející kouř zůstával zde ve vnitřním prostoru a tím vytvářel jistý topný efekt. Po straně byly stodoly. Děti v té době spaly na takzvaných senících, což je prostor nad stodolou. Spaly jednoduše na slámě, která byla s určitostí nejlepším místem v domě díky teplu od zvířat, která stála dole. Odtud pokračujeme do důležitých pokojů, konkrétně zde vepředu, kde stojí postel... byla rodičovská ložnice. Nazýváme to také "rodiště". Zde se Anna Kateřina Emmerichová narodila."

Jako malé dítě Anna Kateřina vždy vypomáhala rodině na poli. V té době bylo běžné, že se děti musely podílet na těžkých pracích na farmě už od skorého věku. Během dnů, které trávila venku v polích, ji často navštěvoval duch Ježíše Krista. Navíc se jí objevovalo i hodně svatých a častokrát od ní přijímali květinové věnce, které jim připravila na počest jejich svátků. "Ó, jaké světlo mi požehnaná Boží Matka ukázala! Vzala mě s sebou a jak ráda bych s ní zůstala!"

Anna Kateřina byla požehnaná ostrým smyslem vizuálního vnímání, který používala na umělecké vyjádření své upřímné oddanosti Bohu.

"Tady v rohu máme jesličky. Vnitřek jesliček pravděpodobně vyrobila ona. Anna Kateřina byla vychovávána v tomto domě, v této primitivní budově. A lidé, kteří vlastnili tento dům, museli hodně pracovat. Proto Anna Kateřina Emmerichová nemohla chodit do školy. Učila se číst a psát pouze čtyři měsíce spolu s nádeníkem. Byla však velmi nadaná. Takže se naučila i číst a psát a později byla schopna číst knihy, modlitební knihy. Jejím velmi speciálním darem však bylo to, že "viděla" obrazy. To znamená, řekl později Brentano - básník, který zde byl - že pokud jste jí něco řekli, Anna Kateřina Emmerichová okamžitě všechno "viděla". A byla také zcela vnímavá k obrazům a proto měla takové jesličky, aby v nich měla obrázky, které nám káže naše víra. To znamená narození Krista... a popsala také, že už jako dítě oslavovala Vánoce, že cestovala se Svatou Rodinou z Nazaretu do Betléma. Šla s nimi a viděla také, jak se v Betlémě narodilo dítě. Řekla, že oslavovala Velkou Noc takovým způsobem s nimi a následně viděla obzvlášť Pašije."

Po celé své mládí Anna Kateřina málokdy spala, protože měla přirozený sklon trávit hodiny klečící v modlitbě. Během své meditace častokrát obdržela vize, ve kterých jí svatí a svatí duchové vštěpovali znalosti o složitosti svatých království. Anna Kateřina postupně tyto znalosti sdílela s ostatními, domnívajíc se, že všechny děti mají podobné zkušenosti jako ona. Proto ve své nevinnosti často sdílela, vše, co viděla. Ale díky svým postřehům a otázkám, poznala Anna Kateřina, že by neměla zveřejňovat to, co viděla. Uvědomila si, že by měla být více diskrétní, jako jiné děti, které nemluvily o svých vnitřních zkušenostech. Proto Anna Kateřina přestala ostatním vyprávět o svých vizích a interakcích s Ježíšem a svatými ve vnitřních říších.

Ve své knize "Bolestné utrpení našeho Ježíše Krista" ji Clemens Brentano uznal jako pokročilou duchovní bytost. "Jeden dar byl u ní přítomen neustále, už od raného mládí: dar rozlišování toho, co je dobré a co zlé, svaté nebo světské, požehnané nebo prokleté, jak v materiálních, tak i v duchovních věcech." Například Anna Kateřina často sbírala a osazovala kolem otcovy chaty byliny, považované za neužitečné, nicméně později byla objevena jejich užitečnost pro léčbu onemocnění. Intuitivně věděla, které rostliny byly jedovaté a plela je jako ochranné opatření.

Měla také zvýšenou citlivost na fyzické okolí. Například, když se náhodou octla v místě, kde byl spáchán zločin, Anna Kateřina cítila silnou negativní energii a buď rychle utekla nebo se začala modlit a činit pokání. Podobně, když se náhodou dostala na svaté místo, intuitivně to rozpoznala a vzdala díky Bohu, její bytost přetékala pocitem míru a štěstím. Dokonce už jako dítě měla Anna Kateřina úžasnou schopnost identifikovat svaté ostatky svatých. Například, když jí ukázali relikvie svatých, poznala jména svatých, kterým tyto pozůstatky patřily, historii svatých a historii relikvií samotných.

I když měla tyto schopnosti, Anna Kateřina nikdy na ně nebyla hrdá a ani se nepovažovala za zvláštní. Po celou dobu svého života, bolest ani utrpení ani jednou nenarušily víru Anny Kateřiny v Boha. Její soucit k jiným posvětil její duši. Více, než co jiného, Anna Kateřina toužila po vykoupení hříchů za jiné, kteří nebyli dost silní snášet břímě, které si sami způsobili. Její modlitby a činy byly vždy určeny k zmírnění žalu těch trpících, kteří si sami přivodili očistec. Ohledně soucitu Anny Kateřiny Clemens Brentano napsal: "Utěšovala, zmírňovala, ošetřovala, léčila a čistila rány a vředy, všechno dávala chudým až do svého konce. Tak jemné měla svědomí, že sebemenší hřích jí způsobil takovou bolest, že jí z toho bylo špatně a po rozhřešení se vždy okamžitě obnovilo její zdraví."

Žitím života v čistotě a jednoduchosti byla Anna Kateřina schopna vést životní styl, který byl nezávislý na potřebě fyzického jídla a pití.

"Je to žena se zvláštním charismatem, která také skutečně přinesla posun ve víře v 19. století... novou formou zbožnosti. To znamená, že místo pocitu kontrolujícího Boha, lidé pocítili milujícího Boha, a že byli oddáni této Boží lásce, zatímco si ji přechovávali. A je to podivuhodný příběh, jak se tato chudá žena, která se narodila a vyrůstala v primitivní chatrči, nakonec objevila se svým portrétem na zdi v Římě v katedrále Svatého Petra, a tisíce lidí stály před ním a jásaly pro ni, protože v té době ji Jan Pavel II. blahořečil."

Po dobu posledních 12 let života Anna Kateřina žila nezávisle na jídle, udržovaná pouze ze Svatého přijímání. Tím, že žila čistým a jednoduchým životem, byla Anna Kateřina schopna vést životní styl, který byl nezávislý na fyzickém jídle a pití. Jako dítě se postila, aby byla blíže Bohu. Během svého dospívání jedla jen, když někdo nějaké potraviny odhodil. Schovávala nejlepší porce pro chudé a nemocné. Pokud nebyl nikdo k dispozici, nabídla své jídlo Bohu bez toho, že by ho jedla a prosila, aby ho mohla obětovat ve prospěch jiným. Dle jejich vlastních slov, která jiní přepsali, Anna Kateřina řekla: "...zbytečné činy byly hříšné a když jsme popřeli naše tělesné smysly a uspokojení tohoto druhu, byli jsme bohatě odměněni pokrokem, který jsme udělali ve vnitřním životě, stejným způsobem, jako když prořezáváte víno nebo jiné druhy ovocných stromů, aby byly plodnější."

Schopnost žít jen ze Svatého přijímání nenastala ihned. Zpočátku se Anna Kateřina rozhodla být dlouhou dobu bez jídla, jako sebeobětování pro vykoupení jiných. Plakala pro bolest jiných a prosila Boha, aby jí dovolil trpět za jejich pokání. V důsledku její jedinečné oddanosti Bohu a obětování jejich pozemských majetků ve prospěch těch méně šťastných, konečně Anna Kateřina dosáhla stavu bytí nezávislém na jídle, udržujíc se zcela z Boží milosti a požehnání.

Oddanost Anny Kateřiny Bohu zanechala hluboký dojem na německého básníka Clemense Brentana. "Německý básník Clemens Brentano se dozvěděl o její existenci. V tu dobu žil v Berlíně. Speciálně cestoval do Duelmenu, aby ji poznal, ale pak strávil téměř šest let u jejího nemocenského lůžka, aby zaznamenával její vize."

Clemens Brentano poskytl následující příklad jejího soustavného zaměření na Boha a jejího soucitu pro ostatní. "Když byla Anna Kateřina ještě dítě, byla zaměstnána pletím, prosila Boha, aby zbavil a vykořenil plevel z pole církve. Když jí hořely ruce od kopřiv nebo pokud musela dělat práci znovu po zahálečích, nabídla svou bolest a únavu Bohu a prosila ho ve jménu Ježíše Krista, aby pastor duší nebyl unaven a aby žádný z nich nepřestal horlivě a pilně pracovat. Tak se jí manuální práce stala modlitbou."

"Častokrát šla po křížové cestě, která procházela poblíž domu v Coesfeldu, byla to 10 kilometrová křížová cesta. Tam viděla místa Kristova utrpení a to bylo v té době velmi důležité a smysluplné, protože byla doba mnohého umírání, jak řekla jedna autorka - lidé umírali ve velmi mladém věku. Nemoc byla velmi rozšířená, ze 13 dětí někdy pouze polovina dospěla. Co se týče Emmerichových, měli devět dětí, pět z nich dosáhlo dospělosti. Takže to znamená, že děti umíraly již ve velmi raném věku a toho byla svědkem také Anna Kateřina Emmerichová. Její rodiče byli velmi nemocní a tak se velmi intenzivně modlila k Bohu za to, aby Bůh ušetřil i životy jejích rodičů. A "uvnitř" bylo v podstatě také utrpení - utrpení tohoto světa a utrpení Krista. Pro ni byly stejné. Podél křížové cesty se modlila před Kristovým utrpením za lidi, aby byli ušetřeni utrpení."

Spojení Anny Kateřiny s Bohem vyvrcholilo do takové hloubky, že byla neustále ve stavu extáze. Duchovní symboly byly ve vizích Anny Kateřiny během těchto období extází silné. Učily ji smyslu její existence, jak ho dosáhnout a jak vydržet nebezpečí a konflikty. Její vize prorokovaly budoucnost pomocí podobenství, které zahrnovalo zemědělství, zahradničení, pletí a setí. Po celý rok se objevovaly symboly v den jejich duchovního významu. Kromě toho svatý patron každého z těchto symbolů poskytl zvláštní milost v den jeho/jejího svátku. Její duchovní praxe zahrnovala zaměřování se na fáze bolestivých Kristových Pašijí, vždy celé hodiny místo spánku. Dokonce klečela v zimě při modlení ve sněhu a spala na tvrdých prknech ve tvaru kříže.

Když bylo Anně Kateřině 16 let, snila o tom, stát se jeptiškou. Nicméně, při vstupu do kláštera se požadovalo darování majetku nebo peněz klášteru a rodina Anny Kateřiny neměla prostředky, aby jí pomohla. Ale tato překážka jí nezabránila splnit si tuto srdečnou touhu. Rozhodla se pracovat, aby si na to vydělala peníze, a šla do učení za švadlenu v Coesfeldu.

"Měla zvláštní přání: chtěla se stát jeptiškou. Ale všude ji odmítli. Pak se vyučila krejčovině. Vyrobila mnoho šatů. Zde leží. Jsou to šaty, které ona v té době ručně šila."

"Její otec přistavil tento malý přístavek, takzvanou krejčovskou dílnu, takže mohla zase žít doma a dělat tady svou krejčovskou práci, protože takto vydělala něco navíc pro celou rodinu a mohla ušetřit na dar pro klášter, protože její srdečným přáním, tím nejdůležitějším přáním v jejím životě bylo, aby jí bylo dovoleno žít život jeptišky v klášteře."

Po dvou letech šetření svého výdělku zažádala tři různé kláštery.

"Podala žádost mnoha klášterům z okolí, ale všemi byla odmítnuta, na jedné straně - kvůli svému původu - že pocházela z tak chudého prostředí, chudák se nemohl dostat do kláštera. A samozřejmě, její věno nebylo dostatečné."

Ještě rozhodnější, Anna Kateřina kontaktovala přítelkyni, která byla dcerou náboženského varhaníka a nabídla zaplatit za lekce prací na farmě. Doufala, že jakmile by se naučila hrát na varhany, klášter by přijal její našetřené peníze a talent a tím by ji dovolil stát se jeptiškou v jejich klášteře.

"Slyšela, že kdyby byl někdo schopen si platit varhany, bylo by přijetí do kláštera snazší. A tak vstoupila do služby k sbormistrovi Soentgenovi ze St.Jakobi zde v Coesfeldu. Chtěla mu sloužit jako služebná pro rodinu a na oplátku se učit hrát na varhany. Tahle domácnost byla tak chudá a bylo tam tak moc práce, že nakonec dala všechny své úspory do této rodiny. Matka Soentgen velmi nemocná - samozřejmě potřebovala mnoho léků, návštěv doktorů a to muselo být zaplaceno. Ano, tak zůstala (Anna Kateřina) bez finančních prostředků."

"Byly to peníze, které si našetřila jako švadlena se záměrem použít je na vstup do kláštera. V té době řekla, že to byla poslední šance, jak vstoupit do kláštera. A později dodala: 'Bůh udělal dobrou práci, protože udržel tuto rodinu nad vodou, zatímco se současně postaral o to, abych navzdory tomu mohla vstoupit do kláštera.'"

Dáváním potřeb jiných před své vlastní, rozdala Anna Kateřina všechno jídlo, které jí matka dovezla z obavy o svou dceru. Aby zmenšila matčiny starosti, Anna Kateřina vysvětlovala: "...to je pravda, že mi vůbec nic nezbylo, protože Boží svatá vůle byla, aby ostatním bylo mnou pomoženo a protože jsem dala všechno Jemu, nyní se On postará o mě a propůjčí Svou božskou pomoc nám všem."

Když bylo Anně Kateřině 24 let, zatímco klečela s přítelkyní v meditaci před křížem v jezuitském kostele v Coesfeldu, zakusila Anna Kateřina příjemné teplo vycházející z její hlavy. Najednou viděla vizi Ježíše Krista, který se objevil před jejíma očima zalitý ve světle. V levé ruce měl věnec květin a v pravé ruce trnovou korunu. Když jí byla dána možnost výběru, Anna Kateřina si vybrala trnovou korunu. Od té doby, až do konce svého života, zakoušela Anna Kateřina bolestivé umučení Krista přes bolení hlavy, oteklé čelo a stigmata, kde měla umístěnu trnovou korunu ve své vizi.

Anna Kateřina nikomu neodhalila své zkušenosti a tiše trpěla umučení Krista. Přání Anny Kateřiny stát se jeptiškou se naplnilo o čtyři roky později.

"Hledali učitele pro klášter v Duelmenu, protože klášter převzal dívčí školu a to znamenalo, že za to dívky musely platit. A tak si sestry mohly vydělávat na živobytí z příjmu této dívčí školy. Proto nezbytně potřebovali učitelku a navíc, byli šťastní, že tato učitelka byla také varhaníkem. Proto Clara Soentgen šla do kláštera v Duelmenu, zaklepala na dveře a jasně nadnesla, že vstoupí do kláštera, jen pokud bude rovněž přijata Anna Kateřina."

Nakonec v roce 1802 ve věku 28 let se Anna Kateřina stala jeptiškou. Během jejího pobytu tam strávila často mnoho hodin v kapli, kde se modlila a ronila slzy za hříchy lidstva z neznalosti a za své vlastní nedostatky.

O Vánocích v roce 1802 trpěla Anna Kateřina intenzivními bolestmi ze svého srdce a vážně onemocněla. V době, kdy její nemoc ustoupila, ji nicméně srdce stále bolelo, byla slabá a ve špatném zdravotním stavu. Anna Kateřina si stejně vesele plnila své povinnosti - pečovala o zahradu, uklízela klášter a sloužila jiným. Když klášter zavřeli, Anna Kateřina byla příliš nemocná, aby se přestěhovala. Bývalý zaměstnanec kláštera a starý kněz se nad ní slitoval a staral se o ni, dokud chudá vdova nedovolila Anně Kateřině bydlet u ní doma. Navzdory chudobě byla Anna Kateřina vděčná vdově za dobrosrdečnost. Každodenně pokračovala v modlení mnoho hodin a ve svých vizích viděla podrobnosti o životě Ježíše, sdělení o apoštolech po Nanebevzetí, znalosti o Svaté Bibli a významy všech svátečních dnů světců.

Na konci roku 1812, zatímco meditovala o Kristově utrpení a prosila, aby mohla sdílet jeho bolest, sneslo se na ni světlo a uviděla ukřižovaného Spasitele. Trojí paprsky z Kristových rukou, nohou a boků se jí dotkly. Paprsky vytvořily krvavé rány a silnou bolest na jejím těle. Bylo to během doby, kdy se stala nezávislou na jídle a zůstala tak po celý zbytek života. Anna Kateřina už více nežila z jídla, ale spoléhala se na přežití z Boží milosti. Nápojem, který pila, bylo jen malé množství vody.

"Také se k němu modlila, aby mohla nést některé z jeho utrpení. Také cítila bolest na čele, na rukou a uvnitř hrudníku, ačkoli to stále nebylo vidět. A nyní, najednou se to otevřelo. Na čele se objevilo proražení jako od trnové koruny a tržné rány, zranění na jejích rukou a nohou, podobné těm, které měl Kristus na kříži. Dále dva kříže nad sebou na hrudi a ránu na pravé straně těla, jako ta, kterou utrpěl Kristus od bodnutí kapitánem, když byl na kříži. Měla zkušenost, že milující Bůh je s ní. Také v té době věděla, že stigmata, která měla, byla odpovědí Boha, že přijal její lásku, že ji Bůh miluje a že ví, že chtěla převzít část jeho utrpení. Bůh odpověděl tím, že jí předal stigmata."

Anna Kateřina skrývala svá stigmata a stav nezávislosti na jídle, protože tento jev byl pro ostatní těžce pochopitelný. Nakonec byl její stav objeven a doktor trval na provedení zkoušky. Očekával, že vyvrátí její tvrzení, že je nezávislá na jídle, ale místo toho, když objevil pravdu o jejím breathariánském životním stylu, stal se věrným přítelem. Poté ji zkoumalo mnoho doktorů a duchovních autorit, někteří ji v té době umístili pod neustálé pozorování po dobu třech týdnů.

"Anna Kateřina Emmerichová byla rovněž po dlouhou dobu pozorována. Poprvé to bylo dokonce církevním úřadem. Dva dny poté, co o tom slyšel hlavní kaplan, přišel s medicínským profesorem a teologem, oba velmi známí lidé zde v Muensterlandu a zkoušeli prověřit Annu Kateřinu Emmerichovou. Dále zařídil vytvoření komise. A pak 32 mužů z Duelmenu bylo dnem i nocí na stráži. Byly tam rány a nebylo nic, čím by si mohla tyto rány způsobit sama a stav bytí bez jídla byl rovněž prokázán. Na konci třetího týdne prověřování vypadala Anna Kateřina stejně, jak vypadala před těmito třemi týdny."

Její schopnost života bez závislosti na jídle pod Kristovými Pašijemi se prokázala důvěryhodnou. Mnoho královských rodin navštívilo Annu Kateřinu, aby nabídlo oddanost a požádalo, aby mohli být zařazeni do jejich modliteb. Byli svědky krve ronící se z její hlavy a zaznamenali, že si nikdy nevzala nic k jídlu ani pití. Stav inedie Anny Kateřiny a schopnost prožívat umučení Krista bylo výsledkem její empatie pro ostatní. Anna Kateřina vysvětlovala: "Modlím se každý večer pro všechny ty, kteří trpí, chtěla bych jít a ulehčit jim a mám takový sen, že jdu od jednoho příbytku utrpení k druhému a že jim pomáhám ze všech mých sil.""

Úžasný obraz statečnosti Anny Kateřiny, její velkorysosti a soucitu k ostatním navzdory jejímu extrémnímu fyzickému utrpení a chudobě vyobrazil její svatou povahu. Její život je živým příkladem, který svědčí o tom, že naše upřímná víra a odevzdání se Bohu nás může přenést přes fyzické utrpení a tělesné potřeby. Zázraky jsou na denním pořádku a jídlo je bezvýznamné pro ty, kteří žijí pouze z víry díky božímu požehnání.

Po její smrti v roce 1824 byly vize a proroctví Anny Kateřiny přeloženy a zveřejněny v Německu, Itálii a Francii a posílily u lidí víru v Boha. V roce 2004 papež Jan Pavel II blahořečil Annu Kateřinu Emmerichovou za její osobní svaté a hrdinské ctnosti.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz