Na diskuzi  

Zobrazeno 3737x

Reine-Claire Lussier - prána pro zaneprázdněný životní styl

Na naší planetě existují jedinci, kteří se rozhodli zanechat fyzické potravy a s výživou se spoléhají na pránu a kosmickou energii. Dnes zajedeme do Kanady, kde se seznámíme s velmi činnou pranariánkou s aktivním životním stylem.

"Jmenuji se Reine–Claire, jsem ředitelkou 'Školy vědomého života', místa, které bylo vytvořeno, aby ubytovalo ty, kteří chtějí projít hlubokým transformačním procesem, lidi, kteří si jsou vědomi toho, co se děje na planetě a kteří se chtějí podílet na probouzení lidstva."

Posledních deset let žije 63letá Reine-Claire jako pranariánka. Nicméně to nebyla volba životního stylu, který by si usmyslela zvolit, když byla mladší. Ve skutečnosti nic v její minulosti ji nepřipravilo na život bez jídla.

"Vedla jsem velmi obyčejný život s velmi obyčejnou rodinou v obyčejném městě. Nic zvláštního, ohromně velká rodina, nejobyčejnější a normální vzdělání, nic, co by mě mohlo připravit na to, jak žiji dnes. Nikdy jsem neplánovala, netoužila po tom, co se dnes děje v mém životě. Jen jsem následovala plynulý postup vnitřního vývoje své duše. To bylo výsledkem. Normálně jsem studovala, byla jsem učitelka, ukončila jsem kurzy na univerzitě. Učila jsem děti, učila jsem dospělé – učila jsem od mateřské školky až po vysokou školu. Když jsem v té době odešla z tohoto institucionálního prostředí, neznala jsem slovo 'matrix'. Ale cítila jsem to uvnitř – žila jsem tím – tak jsem opustila tamten svět."

Reine-Claire nezamýšlela stát se pranariánkou, ale nasloucháním svého vlastního Já a vnitřního vedení byla pomalu vedena cestou k nezávislosti na jídle. Její první krok v tomto směru začal vyloučením všech živočišných produktů ze své stravy.

"Vždy jsem následovala to, co jsem cítila uvnitř mě. Měla jsem velice tradiční vzdělání ohledně náboženství, ale opustila jsem to. Vše jsem zanechala, klidně, postupně, jednoduše podle následujícího vnitřního volání; tlačila mě má duše. Tak jsem samozřejmě změnila stravu. Je to už dlouho, když jsem ve věku třiceti let začala měnit svou stravu, která byla v podstatě čistě masožravá. Navíc mě život přiváděl do událostí, které mě tlačily, abych udělala nezbytné změny. Tak jsem se stala vegetariánkou, pak vitariánkou, pak jsem hodně ubrala, snížila jsem množství, co jsem jedla, protože když jíme syrovou stravu, když jíme živou stravu, nepotřebujeme jíst mnoho. Bylo to už několik let, kdy jsem jedla velmi, velmi málo a žila sama. Myslela jsem, že jsem zvládla své tělo, protože jsem potřebovala velmi málo a byla jsem spokojena s málem. Navíc bylo pro mě snadné odmítnout vše, co mi lidé nabízeli."

"Opravdu jsem si myslela, že jsem dosáhla mistrovství nad svým tělem. Bylo mi dobře, ale když jsem potkala svého partnera, který mi vstoupil do života, poznala jsem, že jsem své tělo nezvládla, protože právě velmi jednoduchý lidský a emocionální dopad mi změnil můj jídelní lístek a jedla jsem víc, než bylo nezbytné a prostě jsem nemohla dále pokračovat v tom, co jsem dělala. A tak jsem viděla, že jsem své tělo nezvládla. Byla to iluze, bylo to jen jednodušší, žít sama. Když jsem nejedla určité věci, jen jsem je nekoupila, ale pak nebyly v mém domě a já je nemohla jíst."

"Takže mě to opravdu šokovalo nakonec vidět, že jsem své tělo nezvládla. Pak jsem prostě dostala vztek. Opravdu jsem se naštvala a tím poznala, že potřebuji něco udělat, znovu získat kontrolu. Jelikož jsem byla po několik let v kontaktu se svým Světelným průvodcem, jen jsem požádala o pomoc svého Světelného průvodce. Zeptala jsem se ho, co bych měla dělat. Už dlouho jsem věděla o práně, o připojení prány do mého života, o zařazení prány jako jídla. Stalo se to pomalu."

"Ale pak jsem dostala vztek, přestala jsem na den, dva jíst úplně. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale věděla jsem, že se něco v mém životě musí stát, tak jsem požádala průvodce o radu, a oni mi navrhli, ať zkusím přetransformovat můj biologický mechanismus na pránický mechanismus. A jelikož jsem věřila mým průvodcům, protože mě roky provázeli všemi úrovněmi, hrála jsem tu hru. Ale nebylo to rozhodnutí, protože jsem nevěděla... Myslela jsem, že to mohu dělat po určitou dobu, po nějaký čas."

"Samozřejmě, každý den jsem viděla, co se děje uvnitř mého těla, viděla jsem, jak se dobře cítím a vize mi to přinesly, zesílení všech schopností, které jsem už měla, srdce, které se otevřelo a viděla jsem svou biologickou změnu a prostě jsem si myslela, že je to zajímavé. Ale nikdy jsem neudělala rozhodnutí, konečné rozhodnutí, jen jsem žila ze dne na den. Pak jsem použila větu, kterou jsem napsala v jedné z našich knih, a průvodci nám řekli: 'Nebuď pránickou bytostí, ale žijící bytostí, která hledá svou cestu krok po kroku, na každém kroku.'"

"Takže to jsem dělala. Nikdy jsem neudělala konečné rozhodnutí. Proto jsem experimentovala svobodně, opravdu jsem zkoušela svobodně tuto stravu. Protože mám volbu každý den a pak tu není nikdo, kdo by mě nutil, není nikdo, kdo by mi řekl, co dělat. Je to tak, že jsem to já, kdo se každý den rozhodne o svém blahu a mohu vést lidi kolem mě, protože jsem začala z vlastní zkušenosti, ne z nějakého principu znalostí. Už je tomu 10 let, jak jsem se v podstatě dostala k jedení prány."

Reine-Claire vysvětluje, co se může potencionálně vyskytnout během přechodového procesu z konzumace jídla na žití z prány, kdy se většina překážek projevuje na úrovni mysli.

"Je to opravdu o rozpadu mechanismů zakotvených po tisíciletí v lidském těle. Existuje kroucení/trýznivý děj, který se stává v této věci a je těžké to popsat, protože to je něco, co nám žije uvnitř buněk, je to jinak pro každou osobu, tak to nikdy nemohu přesně popsat, co se děje. Ale fyzicky pro tělo to není tak těžké. Mohu říci, že přijde čas, kdy slabosti mohou trvat několik dnů, možná týden, kdy se mysl snaží přesvědčit fyzické tělo, že to, co dělá, není správné, 'Je to nebezpečné a ztratíš energii, pak můžeš i zemřít.' Trvá to jen několik dnů. Nicméně, mohli bychom říci 'mučení' je více na emocionální a mentální úrovni celé hry – že tato těla udělají všechno, aby nás udržela uvnitř starých struktur, ve starém režimu provozu."

"Pokaždé, když se někdo snaží změnit biologický mechanismus na pránický mechanismus, týká se to celého lidstva. Na atomové úrovni to ovlivňuje celé lidstvo, protože jsme všichni navzájem propojeni energií. Takže, když jedna osoba provede změnu, celé lidstvo to cítí. Proto dokonce i já si byla vědoma, že není člověka, který by mi poradil, nebo mě povzbuzoval, jak to udělat, ale vím, že jsem obdržela signály do mých buněk od mnoha lidí, kteří to udělali přede mnou nebo v tu samou dobu jako já a tak to je."

Reine-Claire věří, že životní styl pranariána je víc, než jen ukončení konzumace fyzických potravin, je to cesta osobní transformace, kterou si člověk vybere provést.

"Prána je vitální energie, je ve všem. Neexistuje nic živého, co by nemělo kontakt s pránou. Ale jedna věc je jistá, že ani Bůh, ani anděl nepřijdou a nevloží pránu do vašeho těla. Musí to být lidská bytost, která rozhodne, která si zvolí. Jedná se o dobrovolný proces, je to proces probuzení a hluboké osobní volby. Možná jste obdrželi zvláštní milost – určití lidé ji obdrží, aby se stali příklady pro ostatní – ale v normálním případě pro člověka, který jedl po 20 let, 30 nebo 40 let, tam není žádný anděl, který by přišel a nalil do úst nebo přes nos pránu. Je to opravdu osobní cesta, velmi osobní volba na transformaci těla, a je to úplná transformace. Protože se dotýká kódů na přežití fyzického těla, takže tělo se bouří a většina lidí se v této fázi zastaví."

Reine-Claire je ředitelkou "Školy vědomého života", specializované a jedinečné instituce, která vede dospělé rodiče a děti všech věkových kategorií žít zdravým vitariánským životním stylem syrové stravy, stejně jako poskytování přípravných kurzů pránické výživy a meditace.

"Skutečnost, že je to už třicet let, co tu žiji, je to pro mě nějak obtížné věřit tomu, že stále můžeme jíst na planetě Zemi maso. Když jdu do města, stále cítím, rozeznávám nějaké pachy. Vidím to, ale mám pocit, že se blížím peklu pokaždé, když poznám, že existují stále někteří lidé, kteří jedí maso, kteří akceptují masakr zvířat, kteří akceptují, že druzí porážejí zvířata, aby oni mohli mít maso na svém talíři. Je to enormní utrpení."

Už deset let žije Reine-Claire z prány. Podobně jako mnoho jiných jedinců nezávislých na jídle, Reine-Claire prodělala během cesty k dosažení ovládnutí svého těla postupnou změnu od jedení masa k vegetariánství a k syrové stravě. Její konečné místo určení - pránická výživa.

"Nejdůležitější věc, kterou potřebujete vědět, abyste se opravdu připojili k pránickému procesu je, že to zdaleka nejsou formální kroky - 'musíme být napřed vegetariáni, pak na syrové stravě,' atd. atd. - je to uvědomění. Pro mě, v mém procesu, se to stalo takto: byla jsem vegetariánkou a pak na syrové stravě a pak jsem jedla velmi málo, ale nemyslím si, že je to vždy podstatné, protože existují lidé, kteří to udělali náhle. Dříve jsem četla příběh o trosečníkovi, který byl před ztroskotáním masožravec a pak místo umírání byl vědomě schopen dýchat pránu a pak se jí vědomě vyživoval. Možná, že už dřív o tom slyšel. Ale není to nezbytné za předpokladu, že je to vědomé, nebo nás událost v životě k tomu přivede. Udělala jsem to tak podobně. Rozhodně bytí vegetariánem a pak vitariánem pomůže přivést naše vědomí k tomu."

Existují někteří jedinci, kteří žijí výhradně z prány a nepotřebují vodu. Nicméně pro Reine-Claire, voda je nezbytnou částí jejího životního stylu bez jídla.

"Existují příklady lidí, kteří se objevují v médiích, lidé, kteří nejedí, nepijí. Breathariáni jsou lidé, kteří nejedí ani nepijí. Je to fakt, existuje to na planetě Zemi. Ale já obdržela další vzdělání od mých Světelných průvodců, kteří mi důrazně doporučovali, abych se nezbavovala vody, abych nepřestala pít, protože voda je pro lidské tělo příliš drahocenná. Takže během mého vlastního procesu je voda velmi důležitá. Každý ví, že naše tělo je tvořeno z velkého množství vody. Ne všichni se shodnou na čísle - kolísá mezi 75 a 90% - ale pokud bereme průměr, 80-85% našeho těla je z vody. To znamená, že pokaždé, kdy beru vědomě doušek vody, ovlivňuji 80-85% svého těla. Je opravdu příliš drahocenná, vzdát se jí."

"Pokud nechci jen dosáhnout schopnosti nejíst fyzickou stravu, ale pokud opravdu chci hlubší zkušenosti a opravdu přetvořit lidský mechanismus, lidské zvíře nebo lidské vozidlo, pokud ho opravdu chci přeměnit na posvátný chrám a být si toho vědoma, dobrá, budu lépe pracovat na buněčné přeměně tak rychle, jak je to jen možné. Vodou, pokaždé když vezmu vědomě doušek, ovlivním 85% svého těla, je to opravdu neuvěřitelné. Takže pro mě, já bych nikdy nikomu nedoporučovala, aby se vzdal vody, ale musíme se naučit si svou vodu vybrat - přeměnit ji, vyčistit, odstranit negativní vzpomínky a pak ji uspořádat, naprogramovat ji, aby se také změnila. Povzbuzuji lidi, kteří chtějí jít touto cestou, skoncovat s krmením materiálním jídlem a nahradit ho pránou. Může to být i nebezpečné, pokud lidé nejsou dobře vedeni. Já byla vedena přesně mými Světelnými průvodci, neměli byste to dělat sami. Musíte na to mít pomoc."

Podobně jako mnoho jiných jednotlivců nezávislých na jídle, Reine-Claire také zakoušela některé příznaky, které se objevily během procesu přechodu od jedení fyzického jídla na stav nezávislý na jídle.

Během procesu jste zakoušela chvíle, kdy jste byla slabší, protože se zapnul instinkt k přežití.

"Ano, ale to netrvalo dlouho, trvalo to několik hodin, pár dnů. Ano, prožila jsem slabost a také chlad. Bylo léto, procházela jsem se ve velkém vlněném svetru, kalhotách, ponožkách a polorukavicích. Je jisté, že když se celý metabolismus mění, tak to má vliv na tělo. Pak slabost... Ale vše to je v mysli. Je to chvíle, kdy se mysl zklidní a pochopí, 'Dělej si co chceš, říkej si co chceš, stejně se nerozmyslím.' Jakmile tomu mysl porozumí, více nehraje tyto své 'hry', jak se říká. Buňky budou poslouchat toho, kdo křičí nejhlasitěji. Takže na začátku, když jsme neprobuzení, je to mysl, která křičí nejhlasitěji, je to král a mistr našeho 'vozidla'. Od chvíle, kdy se začnete identifikovat se svým Světlem bytí, mysl již více nemá co křičet tak hlasitě."

Může to, co cítíme poté, co jíme pránu, také pomoci přesvědčit mysl?

"Ano, musíme zakoušet extázické momenty mít chuť. Podle mě, ten, kdo měl obojí zkušenosti: úplně na práně a pak také jedení jídla, stane se tak čistý v těle, že hledá svobodu, lehkost. Tedy přesvědčení přichází ze zkušenosti. Není to idea, není to teorie, není to náboženství, není to zákon, není to tabu, není to: 'Slíbila jsem, že nebudu jíst. Já nemůžu jíst!' Je to pravý opak. Vybrala jsem si a pak jsem zkoušela jiné věci a pak jsem se vracela celou dobu ke své volbě, pokaždé, pokaždé."

Jak jste bojovala s vašimi pudy sebezáchovy, jak jste je odvrátila?

"Je to jak hledět nestvůře do očí, abychom mohli překonat naše instinkty k přežití. Proto říkám: 'Nejdřív musíme začít proces naší přeměny před zahájením pránického procesu.' Opravdu nemůžeme začít pránický proces bez toho, že v prvé řadě změníme svůj život, tedy bude lepší začít měnit svůj život trochu dřív, abychom to měli snazší. Takže když začneme s pránickým procesem, v prvních týdnech jsme v totální euforii, protože se cítíme dobře, pak instinkty přežití vpadnou a projeví se: 'Och ne, to nefunguje!' Abychom ovládli instinkty přežití, musíme pracovat velmi tvrdě. V naší knize 'Průzračnost Já', jsme mluvili o našem procesu čištění svých životů a jako páry s otevřenou, vědomou komunikací a průhledností. Takže jsme byli v procesu hluboké přeměny a jídlo se stalo prostředkem. Dokonce jsem se dostala do pasti dosažení. Nejdřív jsem si opravdu řekla: 'Ano, ano, uspěla jsem. Je to mimořádné, je to nádherné.' A pak jednoho dne jsem se dokonce zeptala svých Průvodců: 'Dobrá, nyní se můj život stal běžným a já si zvykla žít z prány, a co teď? Co bych teď měla dělat, abych byla lepší?' Dobrá, oni zcela srazili mou hrdost, protože mi řekli: 'Nic jsi nepochopila. Nebyl to cíl, byl to jen nástroj. Používej ten nástroj, měl by to být jen nástroj pro zbytek tvého života. Ale je to jen nástroj.' Buněčná přeměna a přeměna posvátného chrámu nemá nic společného s jídlem. To znamená, že dnes mohu provést volbu jídla - samozřejmě jíst zdravě, jíst živé potraviny a to vše - pak neztratím nic, co jsem v sobě změnila při pránickém procesu, pokud nespadnu opět do pasti nevědomého stravování."

Chcete-li mít přechodový proces snazší, Reine-Claire doporučuje, že přípravy by se měly udělat, abychom navykli tělo a mysl na životní styl bez jídla.

Tak ve vaší knize vám Průvodci ukázali způsob, jak to dělat, a to vzít trošku fyzické potravy a pak trošku prány.

"Když mi Průvodci řekli, abych si vzala kousek fyzického jídla a pak trochu prány, neměla jsem absolutně v úmyslu žít z prány. Stále jsem jedla potravu a byla jsem dokonce v období, kdy jsem trochu ztratila kontrolu, protože jsem žila v páru a škola mě tu začala zaneprazdňovat. Dělala jsem spoustu jídla. Hodně jsem cestovala a šířila gaiajógu a je to vždy těžké jíst v jiných zemích, tak jsem jedla hodně, více než jsem jedla celých 10 let, když jsem žila sama. Bylo to jako plynutí, když mě Průvodci učili, abych se jemně připravovala. Věděli, kam jdu, ale já jsem to nevěděla. A tak to musíme stejně udělat s každým, když začínáme 'jíst' pránu, když to začneme zahrnovat do našich životů před tím, než mluvíme o odstranění fyzické potravy. A tím způsobem každý, bez ohledu kdo - také lidé, kteří si nemohou dovolit shodit váhu - se musí naučit spojit se s pránou, aby se jí krmili, dokud je to nebude 'vyživovat'. Až poznáme, že bez fyzického jídla změnou na 'dýchání' prány jsme přibrali trošku na váze, jen pak si můžeme být jisti, že pránický mechanismus se opět stává schopným života a že bychom klidně mohli snížit fyzickou potravu díky ujištění, že podpora pránické výživy je již tam."

Reine-Claire je ředitelkou Školy vědomého života, která se specializuje jako jediný institut na vedení dospělých, rodičů i dětí všech věkových kategorií žít zdravý vitariánský životní styl, stejně jako vedení přípravných kurzů pránické výživy a meditace. Za posledních deset let Reine-Claire žije jako pranariánka. Podobně, jako řada jedinců nezávislých na jídle zakoušela příznaky během přechodového procesu k pránickému životnímu stylu, jako emocionální a psychologický boj, stejně tak pocit slabosti a chladu. Svěřila se nám s některými svými zkušenostmi během počátečních fází života z prány.

"V počátku je stav - nazvala bych ho stav nadšení - když si fyzické tělo je vědomo, že je uvolněno z tohoto podmiňování, z tohoto vězení, z tohoto mechanismu, dávat vždy něco do úst, je to opravdu euforie. Ale to se stane na fyzické úrovni a my máme pocit, že bychom to měli křičet do světa. Vzpomínám si, že jsem chtěla, aby svět tohle věděl: je to velká lež, že jsme nuceni jíst. Ale pokud se toto nadšení neuklidní, nemůžeme udělat velké kroky směrem k opravdové hluboké změně. Jsme uvězněni v sociální a emocionální pasti, která nalezne všechny druhy důvodů na své ospravedlňování. Takže tento stav euforie tak jako tak podle mých zkušeností - přijde dost brzy po několika týdnech."

"Vzpomínám si, že na konci šestého týdne jsem nemohla stačit, protože jsem nikdy nepřestala s prací. Nevzdálila jsem se po tři týdny z pokoje, sedíce v meditaci k ukončení jedení. Nezměnila jsem své vnější aktivity - škola byla otevřena, měla jsem tam lidi, pracovala jsem, měla jsem mezinárodní týdny s dětmi, tábory pro děti, jeden mezinárodní týden s dospělými, vařila jsem pro každého - s ničím jsem nepřestala. Měla jsem jídlo po celém domě, procházela jsem přes krabice všeho toho nepořádku. A pak to bylo jasné, bylo mi to příjemné to mít, chodit do potravin nakoupit jídlo a nemít nutkání cokoli jíst, jen to dělat pro lidi, kteří přijeli do mé blízkosti bez odsuzování kohokoli, že ještě stále potřebuje jíst. Bylo to velmi osobní a jedinečná zkušenost, kterou jsem v té době prošla. Po šest týdnů jsem nevyhlásila žádné mínění o ostatních a shledala jsem velkým potěšením sedět obklopena jídlem a říct: 'Dokonce nemám ani nutkání.' Jít do potravin a říct: 'Dokonce nemám ani chuť.' Nejen, že nejsem hladová, ale dokonce nemám ani pocit, jíst, jíst něco, zejména něco, co jsem koupila. To je to."

Byl to hluboký okamžik prohlédnutí, kdy si Reine-Claire uvědomila, že dosáhla mistrovství nad svým tělem a že více nebude cítit potřebu jíst fyzické jídlo.

"Existuje ve mně něco, co může rozhodnout, že mě toto tělo bude poslouchat, spíše než být vždy na milost tělu, které je hladové, slabé, unavené a je mu teplo nebo zima. A to byla chvíle, kdy jsem začala chápat, jak se lidské bytosti ztotožňují se svým 'vozidlem' spíše, než s osobou, která je bytostí ze světla, přicházející odjinud a rozhodne se experimentovat v lidském těle, které je 'vozidlem' nebo 'domem'. Lépe jsem porozuměla, co to znamená a začala jsem se více ztotožňovat s bytostí, která přebývá uvnitř mě a tak jsem to začala učit ostatní. Samozřejmě, že bych neměla používat slovo 'kontrola', protože to není vůbec v tomto smyslu, že jsem se vyvinula. Více jsem se vyvinula, když to přešlo k zvládání, protože nikdy nevíte, kdy ztratíte kontrolu. Každý, kdo má kontrolu, ji může kdykoliv ztratit, jestliže někdo silnější než on půjde kolem, ať už na lidské úrovni nebo někdo další, někdo silnější přijde před vás a vy ztratíte kontrolu."

"Zvládání je vyzývat božskou sílu a to je to, co vyučuji. To je to, co učím dělat, zvládat své tělo. To znamená, že ho léčím s láskou a obnovuji a uznávám ho jako božský chrám a zvládám jeho základní instinkty, kódy přežití, které jsou v něm implantovány; ale je to děláno s láskou. Ačkoli existuje mnoho způsobů dosažení kontroly, je to zřídka děláno s láskou a něhou. Jelikož k zvládnutí něčeho musíme zcela projít silou lásky, která sídlí uvnitř nás. Tak jsem se učila zvládnout své tělo a zdá se mi, že je to více důležité než se stát 100% čistým breathariánem. Protože jakmile je provedena volba, je to jako: v žádném případě, v žádném případě, v žádném případě ne. Víme, můžeme a pak to je 'ne'. Je to trochu negace. Jelikož zvládnutí znamená stále být schopen dotýkat se jídla, ale nikdy nepřekročit, a nikdy nereagovat zvířecími pudy nebo emocionálními impulsy a duševními impulsy, ale opravdu vyhovět minimálnímu požadavku těla a pak posunout hranici materiální transformace ještě dále."

Pro Reine-Claire životní styl pranariánky rozšířil její život mnoha způsoby.

"Každý den jsem viděla, co se děje uvnitř mého těla, viděla jsem, jak se dobře cítím a vize mi to přinesly, zesílení všech schopností, které jsem už měla, srdce, které se otevřelo a viděla jsem svou biologickou změnu a prostě jsem si myslela, že je to zajímavé. Cítím se dobře. Cítím se více živá, než když mi bylo 20, a nyní je mi 63. Mé tělo je mnohem čilejší, mnohem dynamičtější a mnohem více v klidu, mnohem pružnější a dokonce mnohem silnější, mohla bych říci, než když mi bylo 20. A to je další rozměr života. Stala jsem se nyní dřevorubcem, abych vybudovala a získala své svaly a to proto, že jsem pochopila, jak prána cirkuluje a co vytváří naši sílu. Ačkoli jsem byla tak malá, jak jsem byla, pracovala jsem s nástroji. Pracovala jsem v lese, když bylo -20 stupňů Celsia. Prána mě musela udržet naživu, protože nebylo v lidských silách to udělat."

Se znalostí pránické výživy Reine-Claire ví, jak se vypořádat s fyzickým nepohodlím, které může nastat. Důsledkem životního stylu bez jídla je to už dlouho, co onemocněla.

"Nebyla jsem nemocná, ale mohla jsem být. Měla jsem mnoho projevů na mém fyzickém těle a kdybych poslouchala příznaky, možná bych byla velmi nemocná. Ale to je něco, co jsem se naučila dříve, než jsem se skutečně dostala do pránického procesu. Naučila jsem se to už dříve, nenaslouchat příznakům těla a používat pránu přímo k léčení sebe sama. Často vymezujeme pránu na jídlo, mluvíme o práně jako o jídlu, ale můžeme použít pránu na mnohem více než na jídlo. Naši průvodci nás učili čtyři hlavní funkce prány, z nichž jedna je na léčení, tak když tělo zlobí a projevují se příznaky, tak to možná vypadá jako nemoci nebo poruchy v těle. Toto je místo, kdy to vezme hodně síly víry myslet nekonvenčně a neutíkat pak k prvnímu nebo druhému lékaři. Byla jsem již nezávislá se svým zdravím. Celé roky jsem volila nejít skrze tradiční medicínu."

"Takže to bylo pro mě relativně snadné počítat s těmito tělesnými projevy. To nemohu popsat. Je to opravdu přeměna a může to být bolestivě, může to být velmi bolestivé a chce to velmi odvahy, abyste nespadli do pasti rčení: 'Bolí to, takže jsem nemocná. Musím jít k doktorovi.' Znám chvíle, kdy jsem se cítila jako střep křišťálové rozbité sklenice. Když se vyprázdníte, pokud jde o fyzické jídlo, tak vyprázdníte své tělo, nejen žaludek, ale všechny vnitřnosti. Je to úžasné, kolik toho může být ve vašich střevech, je to opravdu neuvěřitelné. Trvá to dva až tři týdny vyprázdnit je od všeho, bez jedení čehokoli na začátku. Je to neuvěřitelné, co to váží. Když se vyprázdníme od toho na fyzické a emocionální úrovni, pal velmi čistíme naše myšlenky. Cítíme, jak se stáváme křišťáloví a ve skutečnosti jsme křišťáloví. Protože co vyučujeme tady v naší škole, že na místě srdeční čakry je krystal, který je opravdová materializovaná část božství v jiné dimenzi."

"Tak jsme se naučili žít s touto dimenzí, že jsme krystal, a tento pocit jsem opravdu cítila, cítila jsem ho opravdu v mém těle, cítila jsem, že mé tělo se stává krystalem. A když se projevují poruchy, cítila jsem, že se sklo rozbilo. Byla jsem jako sklo z auta, na miliony malých kousíčků a to bolelo. Je to jako trhání, je to jakoby se všechny žíly nebo tepny potrhaly a je těžké to popsat, ale je to takhle. Ale já jsem prostě musela dýchat a věděla jsem, že to přejde. Ale abyste to věděli, musíte být opravdu v kontaktu se svým vnitřním zdrojem a udělat životní volbu před tím, než zkusíte začít žít z prány místo jídla. Tak to je jeden z příkladů, ostatní příklady bolestí nelze vysvětlit a všechny tyto věci jsem popsala v naší knize - všechno. Mnoho, mnoho fyzických onemocnění, která mi byla vysvětlena mými Průvodci, aby pomohli lidem... Když prožívají tato nepohodlí, spíše než starost, potřebují jen vědět, že je to normální, že tam není žádný problém. I když to není stejné jako to, co jsem já zakoušela, jen vidět sérii fyzických problémů, kterými jsem prošla a pak jednoduše je řešit dýcháním a důvěrou, pak budou schopni pojmout další změny, které mohou být různé, ale opravdu jim pomohou projít procesem. Takže samozřejmě, že ne, že nejsme nemocní, když žijeme z prány, ale je mnoho událostí v těle, které musí být brány na vědomí."

Poradila byste začínajícím lidem, aby nejedli, když cítí hlad?

"Ano. Postup, aby tohoto pomalu dosáhli, je, nikdy nejíst, když jsme hladoví, učit naše buňky, trénovat je, aby si vzpomněly na živení se z prány a ony přeprogramují tento falešný kód, který máme na nasycení se materiální potravou. Takže tím, že si nacvičíte to, že nikdy nejíte, když jste hladoví, je to, jako byste řekli: 'nikdy nejezte, když jste ve stavu...,' takže tím způsobem sladíme své tělo s pránou. Živíme se pránou, když je tělo v klidu, pak mu z toho můžeme umožnit mít radost. Jemně si zvykáme jíst méně a jíst tímto novým konceptem 'stravování pro radost a se zvykem' a ne pro opravdové nasycení se a že tyto enzymy mohou nalézt materiální potravu jinde. Takže to je jeden krok. A pak ještě předtím 'nejíst, když jsme hladoví, musíme přestat jíst, abychom více neměli hlad,' protože mozek vysílá signál asi 20 minut před tím, než ho zaregistrujeme, což znamená, že vždy jíme rovněž o 20 minut dříve."

"Je neuvěřitelné množství, které dáme do našeho těla a pak jsme příliš těžcí, budeme unaveni. Je to obvyklý proces, o kterém každý ví a na který si každý stěžuje: 'Och, příliš mnoho jsem jedl! Moc jsem toho snědl! Och, nemohu to strávit!' Každý si stěžuje, ale každý pokračuje se vším stejným způsobem. Lidé opravdu spí. Náš mozek je opravdu umrtven, kvůli všem těm jedům. Ve skutečnosti tyto jedy v potravinách jsou tam víc na umrtvení lidského mozku, aby nám zabránil dělat lepší rozhodnutí, než opravdu otráví buňky a my onemocníme a zemřeme. Tudíž, je 'lepší' umrtvit mozek tímto způsobem a nemáme více prostředky učinit rozhodnutí. To je to, co oni dělají se zubní pastou a jedy, které dávají do jídel. Tak to je. Takže přestaňte jíst, zůstaňte na chvíli hladoví a naplňte se pránou a pak přidejte pránu, když dýcháte a pak sousto materiálního jídla. A pak nikdy nejezte, když jste hladoví, a pak, když jste opravdu hladoví, vyčistěte si zuby, pijte vodu a dělejte podobné věci. To všechno jsou triky, každý z nás si taky musí najít svoje osobní triky. To je můj osobní trik a je to účinné."

Podle Reine-Claire lidské bytosti obyčejně nejsou v souladu se svým tělem, a proto máme sklon si nesprávně vysvětlit signály našeho těla.

"Falešné signály hladu, což je vibrace solar plexu - 'solar plexu', protože je nad žaludkem - je tam zmatek mezi vibracemi solar plexu a hladem. Takže palčivý pocit, o kterém jsme se učili, že je v žaludku, ale je to záměna, protože způsobem stravování potíráme vibrace solar plexu. A pak, když trávení končí, solar plexus začne znovu vibrovat, ale my si myslíme, že jsme hladoví a začneme znovu jíst, nikdy nezvládneme opravdový kontakt se svým tělem. Existuje tolik klamných signálů, jsou popsány v našich knihách. Stojí za to projít naše knihy, 'Nový svět' a rovněž knihu o práně. Protože je to zlatý důl, celá cesta je tam, krok za krokem, hodina po hodině. Není to jako dávat lidem recept a říkat: 'Dělejte toto, takhle, zrovna tak, takto.' Hodinu po hodině jsem byla doprovázena Průvodci, kteří mi dávali zprávy, co se skutečně dělo v každé chvíli. A stejně tak s mým partnerem, když Mario Gaal procházel svým třítýdenním procesem, byly tyto lekce tak hodnotné a drahocenné, že jsou pro každého. Musíme tu výhodu využít."

Zvete lidi, aby přišli do vaší školy?

"Ano. Děláme fáze zasvěcení do prány, abychom pomohli lidem jasně pochopit a nenechali je ve spirituální bublině a aby taky nebyli sami, ale aby pocítili podporu. Je možné být doprovázen přes dlouhou vzdálenost a aspoň vědí, že jestli něco je, že se mohou svěřit. Mohou kdykoli otevřít knihu. Jsou tam na vše odpovědi, téměř na vše týkající se tohoto procesu."

Existují také zkušenosti v průběhu pránického procesu, kdy ztrácíme svalovou hmotu; můžete o tom mluvit?

"No, pokud se dělá pránický proces příliš rychle, zmizí svalová hmota. Ale musí být také dostatečně dlouhý. Ale to se stane, pokud nemáme informace. Jsem si jistá, že jsem nemusela ztratit všechnu svalovou hmotu, kdybych to věděla, ale já jsem to nevěděla. Tak dnes, jelikož to všechno vím, mi to umožňuje radit a varovat lidi, k opatrnosti. Pak voda, o které jsem se dříve zmínila, hodně pomáhá. Tím, že pijete hodně vody, udržujete své svaly v dobrém stavu, ale musíte zůstat aktivní."

Mohou také děti žít zdravým životním stylem pouze z prány? Reine-Claire pevně věří, že ano. Ve skutečnosti ve své Škole vědomého života Reine-Claire dospělé a také děti provádí skrz proces žití z prány.

"Existuje mnoho nových kojenců, kteří přicházejí na tuto planetu a kteří jsou připraveni na žití z prány. Jsou to rodiče, kteří nejsou připraveni. Existuje mnoho kojenců, kteří odmítají pít z matčiných prsou a matky šílí strachem a úzkostí, díky nedostatku informací a nutí děti pít. Pokud je nemohou donutit pít z prsou, nutí je pít z láhve. Je mnoho kojenců, kteří přichází s tímto novým kódem probuzeným v jejich tělech. Protože, když duše sestupuje do fyzického těla, buduje své vlastní fyzické tělo. Velmi malé procento je otázkou dědičnosti a genetiky. Duše buduje své tělo. Za prvé, bude vybírat rodiče, kombinaci obou rodičů, kteří se budou hodit pro jeho životní program, jeho inkarnační program."

"Ale potom, když je duše připravena se reinkarnovat, co udělá je, že probudí kódy, které bude potřebovat. Protože všechny kódy jsou tam - lidská bytost a všechno je ve všech buňkách. Nedošlo k žádné změně ve vzorcích od tisíciletí. Všechny možnosti jsou tam, spí z mnoha důvodů. Takže duše, která dorazí, se probudí ve hmotě, aby žila ve svém budoucím těle, vzbudí kódy, které bude potřebovat, aby uskutečnila svůj životní plán. Takže nová miminka, která přichází 'mrknou', 'obracím se na pránický kód, protože mám v úmyslu z toho žít,' ale rodiče je zastaví. A protože jsou ve 'vozidle', nemohou to na začátku zvládnout, no, je to škoda, ale jsou to rodiče, kteří nejsou připravení vítat nové děti - ne jen na pránické úrovni, na všech úrovních."

"Takže děti jsou připraveny a mnoho dětí nejdřív odmítá jíst maso. Je to zřejmé, tak zřejmé. A oni odmítají jíst hodně, odmítají jíst celou dobu a jsou to vždy rodiče, kteří je odchylují z jejich cesty, protože mají starost. Mají špatné informace a budou pokračovat, půjdou k lékaři, při tom dále dostávají špatné informace. Ale je to škoda, protože to je nová generace. Je to nové lidstvo, které přichází správně zakódováno a 'bum!' my rušíme tyto programy. Ale rodiče, kteří poskytují zrození těmto dětem, to cítí. Nové děti si opravdu nebudou vybírat rodiče, kteří nejsou schopni mít přístup k těmto novým informacím."

"Takže je to zodpovědnost těchto rodičů, kteří poskytují zrození těchto dětí, aby se informovali, aby se vzdělávali, aby šli do školy se naučit, jak vítáme nové děti. A nyní, co se děje se vší literaturou o indigových dětech, křišťálových dětech, duchovních dětech a všem tomto - je to škoda, ale většina rodičů spadne do pasti ega. Jsou tak hrdi na to, že mají zvláštní dítě, že si dokonce ani nemyslí, že potřebují jít do školy se vzdělávat, aby se naučili být schopni učit tyto děti. Jelikož i když jsou nové děti a jsou velmi vyvinuté duše, vstupují do lidských záležitostí, a lidské věci jsou fyzické, emocionální a mentální. A ego, to není o fyzickém, je to postaveno z kombinace těchto tří. Tak tady není žádné 'batole', i když je nové dítě, a to bude budoucím mistrem."

"Neexistuje žádné dítě, které je chráněno před rozvíjením ega a před obrovským egem. Přesto rodiče padají do této pasti, když dělají ze svých dětí výjimečné děti, místo toho, aby jim ukázali cestu k srdci. Zpomalili jsme, tímto jsme zpomalili nový svět. Takže to je zodpovědnost rodičů a proto máme 'Školu vědomého života'. Vítáme rodiče s jejich dětmi a vítáme děti i bez rodičů, vítáme je a pak je učíme, jak nejlépe dovedeme s tím, co nyní víme. Jsou některé, které budou následovat a budou to dělat lépe než my. Ale pro tuto chvíli, toto je to, co děláme: vzděláváme rodiče, aby byli schopni přijmout své děti a pak je přivést k cestě k srdci. To je ta zodpovědnost, že mají děti. A pokud jde o zbytek, dobře, pokud rodiče nejsou ani vegetariáni, jak by mohli chtít pomáhat svým dětem jíst živé potraviny a pak se stát pranariány?"

Reine-Claire nám svěřila svou perspektivu lidského života.

"Mám stejné poslání, jako každá lidská bytost na Zemi. Pro mě je posláním člověka ztělesnění božství v našem fyzickém bytí, přeměnit naše lidské vozidlo na vědomé vozidlo tak, aby božské vědomí nebo vědomí lásky a kosmické vědomí - jakkoli to nazveme - se mohlo projevovat skrze naše vědomé vozidlo. Tak nemám odlišné poslání, než kdokoli jiný, vyjma toho, že jsem pravděpodobně pochopila a přijala více, než mnoho lidí, kteří ještě spí. Ale když se probudí, pochopí, že mají totéž poslání jako já. Takže to dělám díky mé profesi, což je učení. Začala jsem vyučovat a možná, pokud bych byla umělkyně, možná bych toto poslání předala skrze své umění. Ale protože jsem učitelka, budu i nadále učit.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz