Na diskuzi  

Zobrazeno 2604x

Sri Sahaj Muniji Maharaj - život bez jídla pro světový mír

Sri Sahaj Muniji Maharaj, džinistický mnich v Bangalore v Indii, žil 365 dnů bez jídla pro vznešený ideál. Během tohoto roku, kdy žil jako waterián, Sri Sahaj Muniji Maharaj vyživoval své tělo duchovní vírou. Jak on sám říká: "Podstoupil jsem půst pro očištění sebe sama, abych šířil mír a bratrství a abych zapůsobil na lidi, aby se vyhýbali diskriminaci a krajinným rozdílům."

Džinistické náboženství, které se rozvinulo vedle Buddhismu ve východní Indii v průběhu roku 550 př.n.l., má historické kořeny v Hinduismu. Džinismus přijal hinduistické pojetí reinkarnace a karmy (odplaty) s důrazem na ahimsu neboli nenásilí. Přívrženci také praktikovali asketický životní styl. Kromě toho se džinismus lišil od Hinduismu v tom, že následovníci této víry věřili, že vesmír existuje celou věčnost bez začátku a bez konce. Proto jako džinistický mnich řádu Svetambara Sri Sahaj Muniji Maharaj zahrnuje pojem "dokonalé vesmírné přítomnosti".

V džinismu je duše považována za flexibilní připojení k tělu a za schopnou umístit se do jakékoli formy včetně malého mravence. Toto náboženství učí, že duše má po celé věky nekonečnou moc a vědění. Nekonečné poznání umožňuje duši, aby se rodila v lidské podobě, která poskytne příležitost osvobodit se z cyklu znovuzrození. Kromě toho je bráno na zřetel, že destruktivní karma (odplata) má dopad na duši, zatímco nedestruktivní karma (odplata) ovlivňuje fyzické tělo. Dosažením osvobození z negativní karmy (odplaty), duše dosáhne "dokonalého bytí", také známého jako božství.

Sri Sahaj Muniji Maharaj se narodil 18. listopadu 1933 v Sangruru, v Pandžábu. Členové jeho rodiny byli stoupenci hinduistické víry, nicméně Sri Sahaj Muniji Maharaj si vybral praktikování džinismu. Ve 20 letech obdržel zasvěcení a stal se potulným džinistickým mnichem. Po letech praktikování si Sri Sahaj Muniji Maharaj uvědomil, že lidem vrozená moc mu umožnila udržet si úplnou kontrolu nad vlastním tělem. Pro džinisty bylo běžné během náboženských svátků a svatých dnů držet půst. Paryushan byl nejvýznamnějším svátkem a trval během monsunů osm až deset dnů, vysvětloval význam dodržování půstu: "Mnichové, jeptišky a laici drželi půst jako pokání a kontrolu touhy. Džinisté věří, že půst čistí tělo a mysl, a připomínajíc, že Mahavir mimo jiné kladl důraz na odříkání a asketismus. Mahavir trávil měsíce půstem a kontemplací. Při půstu nestačí jen jednoduše přestat jíst, osoba také musí přestat chtít jíst. Kontrolovat si vlastní mysl je hlavní cíl."

Sri Sahaj Muniji Maharaj se rozhodl jít nad rámec běžného půstu. Na 365 dnů se stal nezávislým na jídle. Podle tajemníka Vardhman Sthanakwasi Jain Shravak Sangh, kde Sri Sahaj Munij Maharaj bydlel, kromě svého hlavního přání podstoupit duchovní očistu se Sri Sahaj Muniji Maharaj vzdal jídla, protože toužil přispět světu: "Maharaj to nedělá proto, aby překonal rekordy, dělá to pro světový mír a čistotu své duše," řekl Manakchand Kothari. "Věříme, že pokud děláte pokání a držíte půst, budete předurčeni k lepšímu životu po reinkarnaci a to je také důvod, proč Maharaj podstoupil tak nelehký úkol."

Před započetím svého dlouhého období bez jídla Sri Sahaj Muniji Maharaj praktikoval žití bez jídla během kratších časových období. První půst držel v roce 1964 v severoindickém státě Haryana. Po období několika desetiletí, kdy žil bez jídla vždy po několik měsíců, dosáhl bodu, kdy v Bombaji žil bez jídla 201 dnů. Díky jeho odhodlání vést asketický životní styl pokračoval, aby si vyvinul a posílil svou schopnost spolehnout se na duchovní víru. Po mnoha letech přípravy 1. května 1997 65letý Sri Sahaj Muniji Maharaj oznámil svůj záměr nejíst jeden rok. Na základě džinistických pravidel pro půst si Sri Sahaj Muniji Maharaj zvolil metodu známou jako Tivihar Upvas, ve které pil jen teplou vodu dvakrát denně odebíranou z džinistických náboženských center v Bangaloře, jednou po východu slunce a jednou před západem.

Lidské tělo by za normálních okolností nemohlo přežít více než dva měsíce bez příjmu živin z potravy. Ošetřující lékař Dr. Prakash Chand, specialista radiolog a ultrasonolog, dospěl k názoru, že během ročního půstu Sri Sahajmuniji Maharaj přežil díky spolehnutí se na sílu vlastní vůle. Sukumar Shetty, hlavní lékařský poradce z Bangalorské nemocnice vysvětloval: "Dlouhý půst Sri Sahaj Maharaje bylo velmi, velmi neobvyklé a obtížné lékařsky vysvětlit. Možná by bylo možné na pár týdnů žít jen z vody a prakticky nemožné si udržet normální zdraví. Voda nemá žádné kalorie a tělesné rezervy tuků a bílkovin nemohou vydržet na rok."

Nicméně žití bez jídla jen na samotné horké vodě nebylo pro Sri Sahaj Muniji Maharaje žádným problémem. Jeho předchozí zkušenosti s půstem mu pomohly přizpůsobit své tělo na žití bez jídla. Navíc, nikdy neprohlašoval, že by měl nadpřirozené síly nad svým tělem. Sri Sahaj Muniji Maharaj pouze soustředil svůj záměr na pomoc druhým, tak se odpoutal od touhy k jídlu, což vedlo k jeho sebeobětování a sebe-očištění.

Abychom porozuměli, proč džinistický mnich usiloval o sebeobětování, podívejme se na jejich víru. V knize s názvem "Jainismus" od profesora Jeffery D. Longa, předsedy náboženských studií na vysoké škole Elizabethtown v Pensylvánii, stoupenci džinismu praktikují striktní formu asketismu. Lidé, kteří zůstanou ve společnosti, se v plnění povinností pro své rodiny a v potřebě vydělávat na živobytí, stanou roztržití. Dokud člověk žije mezi ostatními, jsou jeho aktivity svazovány podle zákona karmy a principu příčiny a následku. Pokud někdo chce být osvobozen, vliv musí být snižován na minimum. To vyžaduje, aby se dotyčný stáhl ze svých společenských povinností. Dosažení osvobození od znovuzrození - a utrpení, které nevyhnutelně doprovází prchavé zážitky tohoto světa - vyžadují od člověka úplnou pozornost a zaměření.

Aby se dostal přes světskost Sri Sahaj Muniji Maharaj striktně dodržoval své praktikování. Pro něj rozhodnutí být rok nezávislý na jídle, byl krok k dosažení osvobození. Sri Sahaj Muniji Maharaj věřil, že zdržení se touhy po jídle mu umožní, věnovat celou svou pozornost Bohu. "Pokud jste s něčím zaneprázdněni, nemáte pocit hladu, žízně nebo tepla a zimy. Jsem zaneprázdněný kontemplací o nekonečném."

Podle internetového zpravodajského portálu OutlookIndia.com se Sri Sahaj Muniji Maharaj měsíc před dosažením 365 dne těšil dobrému zdraví. Kardiologové poslouchali jeho srdce. Patologové mu odebrali krev a vzorek moči. Oftalmologové sledovali jeho zřítelnice. Radiologové rentgenovali jeho ledviny, žaludek a játra. Chirurgové zkoumali tyto snímky. Neurologové ho měli na své čekací listině - chtěli nahlédnout do jeho mozku. Ale Sri Sahaj Muniji Maharaj, džinistický mnich ze Svetambarské sekty nadále ohromoval vědce a lékaře tím, že mu zbýval jen jeden měsíc do dosažení 365 dnů nepřetržitého půstu v Bangaloře. Mimořádně zdravá kondice jeho těla ohromila lékaře a odborníky v oblasti lékařství. Dr.Chand, který vedl pravidelné zdravotní prohlídky Sri Sahaj Muniji Maharaje oznámil, že všechny jeho vnitřní orgány ukazují normální funkci. "Po tak dlouhé době půstu by měly jeho ledviny ukazovat utváření kamenů. Ale on žádné nemá, navzdory tomu, že pije méně než 2,5 litrů vody denně."

1. května 1998 Sri Sahaj Muniji Maharaj ukončil jeden rok bytí bez jídla, 3,5 hodin po východu slunce šálkem bylinné vody obsahující šafrán a hřebíček. V obklopení mnichy to byl duchovní okamžik.

Jak byl schopen žít tak dlouho jen z horké vody kterou pil dvakrát denně? Sri Sahaj Muniji Maharaj to nepřisuzoval žádnému zázraku, více to byla síla vůle a pevná víra v "dokonalou vesmírnou přítomnost". "Je to druh víry," vysvětloval Sri Sahaj Muniji Maharaj, "Ta mě provází skrze mé půsty."

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz