Na diskuzi  

Zobrazeno 2380x

Marthe Robin - Breathariánská vizionářka

"Celá moje bytost se úžasně změnila a má duše, která byla včera ponořená v bezútěšné temnotě, se probouzí k novým perspektivám." Toto jsou inspirující slova pozoruhodné breathariánky, Marthe Robin, která nahlížela na svou existenci na Zemi z jedinečné perspektivy, která nezahrnovala materiální zisk či pohodlí.

Paralyzovaná od věku 28 let, Marthe strávila většinu svého života v malém tmavém pokoji ve svém vesnickém domku ve Francii. Její existence na Zemi se stala oddaností Bohu a musela to být tato velká láska, která živila její tělo po dobu 53 let, kdy nejedla, nepila a dokonce ani nespala. Marthe přijala více než 100 000 návštěvníků, kteří ji přišli požádat o její moudrou radu a požehnání. Kromě toho zakládala školy a síť center známých jako "Centra dobročinnosti" anebo "Centra světla, dobročinnosti a lásky", která jsou teď rozšířená po světě ve 40 různých zemích.

Po setkání s Marthe Robin u ní doma na periférii vesničky blízko Lyonu, slavný francouzský filozof Jean Guitton napsal: "Byla rolničkou na francouzském venkově, která 30 let nepřijala žádné jídlo ani nápoj, vyživujíce se namísto toho výhradně z eucharistie a každý pátek znovu prožívala bolesti Ježíšových pašijí prostřednictvím jejích stigmat... Od našeho prvního setkání jsem pochopil, že Marthe Robin byla vždy 'sestra dobročinnosti', pro tisíce návštěvníků."

Kdo je Marthe Robin? Narodila se v roce 1902 jako Marthe Louise Robin, vyrůstala na 10hektarové farmě asi jednu míli od Châteauneuf-de-Galaure, malé vesničky na jihu Francie. Když jí bylo jen 16 let, život Marthe se dramaticky změnil. Po pádu v kuchyni u nich doma, onemocněla na encefalitidu, akutní zánět mozku. Její životopisec a žadatel o její blahořečení, Otec Bernard Peyrous napsal: "Toto znamenalo hrozné bolesti v jejích končetinách, vnitřnostech, hlavě a potom postupující ochrnutí nohou. Neudálo se to naráz. Nesmírně trpěla."

Následujících 10 let tato nemoc mučila Marthe a všechny, kteří byli svědkem jejího utrpení. Někdy utrpení ustoupilo, jen aby se vrátilo ještě horší. Marthe jednou zmínila, že by nikomu nepřála zažívat to, co podstupovala. Nebylo to dlouho předtím, co se Marthe obrátila k Bohu, aby hledala nějaké světlo a smysl ve svém životě. Napsala krásný "Akt odevzdanosti", ve kterém vyjádřila Bohu: Patřím Tobě, bez výhrad, navždy, Ó Milovaný mé duše! Jsi jediný, koho chci a pro Tvou lásku zříkám se všeho."

V době, kdy měla Marthe 25 let, už více nemohla nic jíst, a v průběhu jednoho roku už více nemohla přijímat ani žádné tekutiny. Když se lékaři snažili dát jí trochu vody, úplně vyšla ven jejími nosními dírkami. Takto během zbylých 53 let života Marthe nekonzumovala vůbec žádné jídlo ani pití. Ve věku 25 let, kdy už Marthe nejedla žádné jídlo, ani nepila žádné nápoje pro svou výživu, její život nabral významnou změnu směru. Byla navštívena dvěma františkánskými mnichy, kteří byli pozvaní do její vesnice místním knězem. Marthe od nich přijala Svaté přijímání a to naznačilo rozhodující obrat v jejím životě. Nějakým způsobem pochopila, že její utrpení může sloužit k vyššímu účelu: "Po mnohých letech úzkostí, po mnohých fyzických a morálních zkouškách jsem si zvolila Ježíše."

Podobně jako Sv. František z Assisi, láska Marthe k Ježíšovi byla tak velká, že cítila část jeho utrpení prostřednictvím stigmat, která se objevovala na jejím těle každý pátek po přijetí Svatého přijímáni. Ochrnutí pokračovalo a rozšířilo se na celé tělo Marthe. V době, kdy měla jen 28 let, byla Marthe schopná pohnout jen hlavou a palcem a ukazováčkem na jedné ruce, přičemž se stále mohla modlit růženec. Nakonec přišla i o možnost použití palce a ukazováčku a úplně ochrnula na zbytek svého života, přičemž byla schopná jen nepatrně hýbat hlavou. Navíc, ve věku 38 let Marthe oslepla.

Avšak, tato inspirující osobnost tím nebyla nijak rušena a nedovolila svému fyzickému utrpení ovládnout její život. Namísto toho přijala svou neobvyklou situaci a pokračovala ve své úloze, trávíce dlouhé hodiny v tiché modlitbě a v kontaktu s Bohem. Marthe se nemodlila za svůj blahobyt a zdraví, ale za svět a za lidi, kteří byli skutečně v nouzi, včetně kněží a všech okolo ní, kteří se snažili ze všech sil konat dobro na světě.

Kromě jejího "Aktu odevzdanosti" Marthe učinila několik dojímavých a upřímných milodarů Bohu: "Pane, nabízím sebe, opět Ti dávám sebe, za všechny duše na světě... Aby skrze mne, Pane, skrze mou modlitbu, skrze mou lásku, skrze mé utrpení, skrze mou oběť, skrze všechny vnější činy, jaké mohu vykonat, aby skrze celý můj život byl jejich apoštolát účinnější, plodnější, svatější, božštější."

Díky své upřímnosti, hlubokým modlitbám a lásce k Bohu Marthe získala velkou vnitřní sílu, která musela nahradit fyzické jídlo, na kterém většina lidí závisí jako zdroji energie. Její záře se dotkla všech, kteří s ní přišli do styku. Brzy začala Marthe dostávat množství dopisů a každý dopis jí byl pečlivě nahlas přečten. Také do jejího vesnického domku začal přicházet neustálý proud návštěvníků. Odhadovalo se, že při Marthe sedělo za jejího života více než 100 000 lidí, hledajících radu, požehnání nebo jinou útěchu, kterou mohla poskytnout.

Slavný francouzský filozof, Jean Guitton, napsal, jaký hluboký dojem v něm zanechalo setkání s touto mimořádnou malou ženou během návštěvy v jejím malém rodinném rolnickém domku. Jako slavný intelektuál, Guitton byl fascinován skutečností, že nikdy nespala. Dospěl k závěru, že byla "žijícím mozkem", který byl neustále aktivní. Ale během setkání s Marthe si rychle uvědomil, že byla "více, mnohem více než jen to".

Nakonec, s pomocí jejího duchovního, Otce Georgese Fineta, Marthe objevila komunitu, která se stala známou jako "Centra dobročinnosti" anebo "Centra světla, dobročinnosti a lásky". Vzpomínajíce na rozhovor s Marthe, si Otec Finet vzpomněl, že mluvila o nových Svatodušních svátcích Lásky, a řekla, že to bude výsledkem oddanosti mnohých lidí, kteří najdou novou a hlubokou víru a velkou lásku a zanícení vůči Pánovi. Když se jí Otec Finet zeptal, odkud tito lidé přijdou, Marthe odpověděla, že budou z mnohých míst a obzvláště z "Center světla, dobročinnosti a lásky".

Otec Finet vysvětloval: "Později jsem pochopil, že Světlo bylo učením kněze, který nás měl vést k Bohu, který je Láskou. Ale abychom si to uvědomili, musíme nejdříve žít v bratrské Charitě. To jsme vyjadřovali tím, že jsme je nazývali 'Centra dobročinnosti'."

Marthe potom požádala Otce Fieta, aby se k ní připojil při zřizování těchto "Center Světla", s čímž on nadšeně souhlasil, ale do jisté míry měl obavy o drobnější detaily. Ona ho však ujistila, že to bude v pořádku a že Matka Maria se postará o všechno, od potřebných financí, až po shromáždění lidí, kteří se zúčastní těchto střetnutí.

Vskutku, všechno se vyvíjelo hladce. Marthe dala detailní pokyny, jak mají tato střetnutí probíhat. Prostřednictvím jejího vnitřního spojení s Matkou Marií jí bylo řečeno, že tato střetnutí mají trvat pět dní, protože tři dny nestačí na změnu duše. Kromě toho se mají konat v úplné tichosti, mimo projevů kněží, což povede k hlubokému rozjímání účastníků a takto k obnovení víry a oddanosti k Bohu. Zvláštní důraz byl kladen na nekonečnou lásku Boha Otce a na potřebu, aby celé lidstvo žilo jako Boží rodina. Během jejich rozvoje a rozšiřování po světě zůstalo poslání Center jednoduché a přímé, důvěřujíc v dobrotivost Boha a základní dobrotu lidí.

Marthe se modlila za kněží, kteří se z celého srdce oddali chodu těchto center a jednou prohlásila jako část milodaru: "Nechť jejich Mše je menší co do nákladných vnějších ceremonií, během kterých jsou zaneprázdnění, zmatení, vzdálení a nechť je více skutkem hluboké láskyplnosti."

Takto, žijíc život mála fyzických potěšení, dokonce bez potřeby jídla či pití po více než 50 let, Marthe nikdy nepřestala myslet na štěstí a blaho lidí, kteří byli kolem ní. Prostřednictvím své velké lásky a soucitu byla žijící připomínkou, že život může být živený ze zdroje energie, který je větší než to, co můžeme získat z jídla, které jíme. Marthe se často modlila k Matce Marii: "Nechť nic nikdy nenaruší náš mír, ani nás neodvrátí od myšlenek na Boha; ale nechť nás každá minuta přivede dále do hloubek úžasného Tajemství, až do dne, kdy naše duše, plně vnímavá ke světlu božské jednoty, uvidí všechny věci ve věčné Lásce a Jednotě. Amen."

Marthe též dala některá vážná varování týkající se současné cesty, po které kráčí lidstvo, Francie obzvlášť. Též nás ale ujistila, že díky požehnání Boha a dobré vůli a lásce lidí se svět stane lepším místem. Svým ctnostným životem bez jídla se Marthe Robin připojila k pozoruhodné legii duší, které jsou vzorem pro lidi na světě. Ztrátou fyzických schopností jejího těla bylo Marthe připomenuto, aby se znovu spojila se svým vnitřním Já a díky hluboké modlitbě si vyvinula jasnost myšlení a vnitřní zrak, který jí pomohl dosáhnout její vznešené ideály. Připojením se na větší zdroj Lásky byla Marthe schopna pomáhat lidem na světě z malého vesnického domku na jihu Francie.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz