Na diskuzi  

Zobrazeno 2609x

Marie-Julie Jahenny - život z lásky k Ježíšovi

Dnes vás zavedeme do La Fraudais ve Francii, kde se setkáme s Marie-Julie Jahenny, která byla považovaná možná za největší mystičku v historii Církve.

Marie-Julie žila bez jídla po mnoho let a zcela se spoléhala na lásku k Ježíši, jako na jediný zdroj výživy. Podle knihy Michaela Freze "Byli nositeli Kristových ran" po dobu, kdy žila jako breathariánka, se o ni staral Dr. Imbert-Gourbeyre, který ověřil věrohodnost jejího života bez jídla. V modernější době máme mnoho případů stigmatistů, jejichž inedia byly rozsáhle studovány za přísných podmínek.

Marie-Julie Jahenny údajně skončila s přijímáním potravy v roce 1874. Tato abstinence trvala devadesát čtyři dnů. Později se Marie-Julie vrátila k životu bez jídla po celých pěti letech. Po celou tuto dobu její kontrolor Dr. Imbert-Gourbeyre, nezaznamenal vůbec žádné vylučování tělesných odpadů. Mr. Freze dále poznamenal, že důvod, proč Marie-Julie a mnoho stigmatistů nepotřebují jídlo k přežití, je ten, že: "Je to Boží způsob, jak je odstavit od pozemské výživy, aby je připravil na Posvátný chléb života, nebeské jídlo, které nám náš Spasitel slíbil pro věčný život: 'Toto je chléb, který sestoupil z nebes, ne jako ten, co otcové jedli a zemřeli; kdo jí tento chléb, bude žít navěky' (Jn 6:58)."

Marie-Julie Jahenny se narodila 12. února 1850 v malé vesničce Coyault, poblíž vznikajícího města Blain ve Francii. Byla nejstarší ze čtyř dětí, její sourozenci byli Charles, Angèle a Jeanne. Rodiče byli hospodáři, kteří se později přestěhovali do La Fraudais, což je pár mil z Coyaultu. Vyrůstání v náboženské rodině způsobilo sklon Marie-Julie k duchovnu v raném dětství. Navštěvovala školu šest měsíců a učila se, jak číst tištěné symboly, ne psaní. Nikdy neměla příležitost naučit se psát. V dospělosti, během jejích vizí, četla zjevení v perfektní francouzštině, zatímco její poznámky a komentáře byly v jejím vlastním nářečí, což dokazovalo, že nesestavila to, co četla nebo opakovala.

Častokrát, když klopýtla o slova nebo názvy míst, která neznala, šla se ujistit ke svým "tajemnicím", jestli to neví. Jejími "tajemnicemi", které jí pomáhaly zapsat její zjevení a proroctví po většinu tohoto období, byly Adolphe a Auguste Charbonnie.

Když jí bylo 23 let, Marie-Julie měla svou první duchovní zkušenost. Jednoho dne náhle onemocněla. Její stav se po třech týdnech zhoršil a příčina její nemoci zůstala neznámá dokonce i jejímu lékaři. V té době si její rodina myslela, že nebude schopná přežít a Fr. David, jeden z kaplanů z Blainské farnosti jí přišel udělat poslední pomazání. Podle jejích životopisců 15. března Marie-Julie najednou odhalila, že se jí zjevila Panna Maria, a zeptala se: "Mé drahé dítě, přijmeš pět ran mého Božského Syna?" Marie-Julie odpověděla: "Ano, nejdražší Matko, jestli si to tvůj Božský Syn přeje." "Mé drahé dítě, to bude tvá mise," řekla Naše Paní.

V pátek, o šest dnů později, 21. března 1873, se objevily na jejím těle stigmata (tělesné znaky odpovídající místu ran ukřižování Ježíše) a to pokračovalo po 68 let až do její smrti v roce 1941.

Po této první duchovní zkušenosti bylo s Marie-Julie spojeno množství zázračných zotavení. Například, během jedné její extáze, kdy ji navštívila požehnaná Panna Maria a při její upřímné prosbě o vyléčení jejího bratra, bylo její přání vyslyšeno. Její bratr Charles, který chodil jenom s pomocí hole, najednou pocítil chvění ve svých infikovaných kolenou. Ihned zahodil svou hůl postavil se a bez pomoci začal chodit. Poprvé, po dlouhé době byl Charles schopen zase chodit.

Daleko odtud v jiné zemi, na jiném kontinentu, umíral na rakovinu muž - Kanaďan, který nikdy neslyšel o Marie-Julie. Najednou dostal návštěvu "malé staré dámy," která se před ním objevila a představila se mu jako Marie-Julie a řekla mu, že mu přišla pomoci. Následně se zotavil ze své nemoci.

Kromě toho byla požehnaná darem proroctví. Během své vize předurčila Marie-Julie mnoho proroctví, která se vyplnila. Mezi jejími proroctvími bylo mnoho odhalení o cizích a neznámých nemocech. Například 5. dubna 1880 udělala během své vize následující sdělení: "Budou vážné nemoci, a nebude v lidských silách možno pomoci. Tato nemoc nejdřív napadne srdce, pak mysl a ve stejnou dobu jazyk. Bude to strašné." Dříve toho roku 24. dubna 1880 také předpověděla, že "přijde mor, který napadne lidi i zvířata."

Toto proroctví je velmi výmluvné vzhledem k aktuálnímu stavu našeho světa, ve kterém lidstvo krutě praktikuje živočišnou výrobu pro lidskou spotřebu a způsobuje nevýslovné utrpení zvířat stejně jako množení nemocí, jako je nemoc šílených krav, ptačí chřipka a aktuální pandemie prasečí chřipky, která se šíří po celé planetě.

Přibližně rok po její první duchovní zkušenosti Marie-Julie najednou oznámila 5. února 1874, zatímco byla ve vizi, že brzy nebude dále požadovat jídlo. Opakovala toto sdělení znovu 20. února před stejnými svědky. Více než po měsíci přestala jíst a pít během doby 90 dnů, od 12. dubna do 15. června 1874. Od této doby jedla velmi málo až do 28. prosince, kdy se osvobodila od jídla úplně.

Více než pět let vedla životní styl bez potravy, její láska a oddanost k Ježíši byla jejím jediným zdrojem výživy. Dr. Imbert-Gourbeyre doložil, že když byla Marie-Julie bez jídla, nebylo žádné tekuté nebo pevné vylučování.

Od roku 1873 do 1941 měla Marie-Julie často vize Ježíše a požehnané Panny Marie. Nebyla pyšná, nepožadovala žádné uznání za svá proroctví, která vyprávěla během svých vizí. Opravdu, považovala se za pokorného posla, který nesl poselství z Nebes.

Mimo těchto dvou období, kdy byla bez jídla - nejprve 94 dnů a pak přes 5 let, existovaly odkazy z jiných životopisných zdrojů, které říkaly, že kromě každodenní Nejsvětější Svátosti Marie-Julie byla breathariánkou po mnoho posledních let jejího života.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz