Na diskuzi  

Zobrazeno 3075x

Isabelle Hercelin - breathariánství jako způsob života

Uplynulý rok (2009) se Isabelle Hercelin osvobodila od potřeby fyzického jídla a žije jako breathariánka. Co ji bez jídla vyživuje a drží tak mladistvou a zářivou?

Jestliže více nejíte - myslím fyzické jídlo - co vás vyživuje? Co nazýváte pránou?

"Připadá mi těžké to vysvětlit, je to obtížné vyjádřit. Pro mě je tato energie života jako energie lásky, ale nedokážu dokonce ani popsat tuto lásku, která je ve všech věcech, ve všech situacích, ve všech emocích a ve všech vztazích - je to opravdu úžasné, naplňuje vás to."

Pro Isabelle neexistuje žádné fyzické jídlo, které by bylo srovnatelné s pocitem žití z prány.

"A tato láska... Pro mě tato důvěra, kterou mám v životě... Nemohu vyjádřit ten pocit. Není to snadné vyjádřit, ale naplňuje vás to 100 000krát více a 100 000krát lépe a je to 100krát více uspokojující a 100krát lépe než opravdové jídlo, i když upřímně děkuji Zemi za vše, co mi dosud dala."

V průběhu historie lidstva existovalo mnoho jedinců nezávislých na jídle, kteří spoléhali na kosmickou energii, k udržení svého fyzického těla a ducha. Pár jich také žilo po desítky let většinou z víry, lásky a úplné oddanosti k Ježíši Kristu nebo Bohu. Ne jinak tomu bylo s Isabellou.

Lidé říkají, že dostáváte výživu z víry a lásky. Mohla byste říci, jak?

"Ano. Živí mě prostor, řekla bych, velmi rozsáhlý. Vyživuje celou mou bytost více než skutečné jídlo, které je velice omezující. Tato energie života mě spojuje se vším a vytváří pro mě tuto stravu, naplňuje mě..."

Co způsobilo, že to Isabellu táhlo směrem k životnímu stylu bez jídla? Je obyčejnou hospodyní v normálním rodinném životě.

"Narodila jsem se v Paříži, mám dva bratry a když mi bylo asi deset let, přestěhovali jsme se a žili v Bretani ve Vannes. Když mi bylo sedmnáct, opustila jsem bezpečí rodiny, abych žila se svým manželem, otcem našeho dítěte, Maevy. Jsem také babičkou malé holčičky Loly, která se narodila před pár měsíci."

Nicméně od dětství Isabella měla zvláštní zkušenosti s jídlem.

"Vše začalo s mým narozením. Když jsem se narodila, bylo to období osvobození žen a proto jsem byla krmena z kojenecké láhve dětskou výživou, která se mnou nikdy neladila. Rodiče nevěděli, co by mi měli dát, nebyli informováni o existenci jiných možností. Tak jsem byla krmena lahví a nějak přesunuta na pevnou stravu tak rychle, jak to bylo možné."

Až na problémy s dětskou výživou se Isabella narodila s preferencí na rostlinnou stravu, což je strava, které všechny děti dávají přirozenou přednost.

"A tato pevná strava také se mnou neladila, protože si myslím, že jsem se narodila s nelibostí nejen k masu, rybám, mléku, ale i ke všemu mléčnému. Takže pro mé rodiče a mě doby jídla nebyly jednoduché. Mohla jsem sedět hodiny u talíře a zbytek jídla byl dán pryč do lednice na večer k večeři nebo dokonce na další den. A tak to šlo prakticky sedmnáct let. Začala jsem reptat když mi bylo asi patnáct."

Nejvyšší Mistryně Ching Hai často sdělovala, že děti mají od narození sklon inklinovat k vegetariánství, ke stravě plné všech potřebných vitamínů a minerálů. Nicméně vzhledem k dezinformovanosti o takzvané "výživě" potravin z masa, rodiče je často nutí, aby maso jedly na úkor zdraví dítěte. "Když se narodí děti, mnoho z nich odmítá maso, ale nutíme je a pak po chvíli jí maso přirozeně. Mnoho dětí vůbec nechce maso - když se to přihodí - silně ho odmítají. Pokud je vedete vegetariánstvím od dětství, nikdy nebudou požadovat maso. Mnoho našich praktikujících mělo děti po zasvěcení a jejich děti jsou živeny vegetariánskou stravou a vyrůstají tak silné a zdravé, méně nemocné než jiné děti a tak růžové, nádherné a čisté, jemné na pohled. Nikdy nepoptávají maso. Ve skutečnosti, když jim někdo jiný dá omylem maso, byly šokovány a upustily ho - pěti, šesti, čtyřleté dítě."

Rodiče Isabelly poskytovali svým dětem potřeby a komfort, byl to jejich způsob vyjadřování lásky, ale bohužel to zahrnovalo krmení masem Isabelly a jejích sourozenců.

"Pro mé rodiče bylo velmi důležité, abychom byli dobře živeni, to bylo také znakem vážnosti a to byla také láska. Někteří z vás budou mít jistě takové zkušenosti. Dáváme lásku našim dětem, kdy jsme schopni přinést kus masa každý den na stůl, ryby a vyvážené jídlo. Pro ně to bylo něco důležitého. Byli velmi ostražití a ujišťovali se, že jsme nasyceni třikrát denně a považovali to za 'vyvážený' způsob, který byl také považován za 'vyvážený' ve společnosti."

Naštěstí ve svém dospívání Isabella nalezla sílu říct "ne" škodlivé masové stravě.

"Byla jsem člověkem, který byl velmi disciplinovaný a tak jsem začala říkat 'Stop!' na všechno jídlo, které jsem neměla ráda, asi kolem patnácti - šestnácti let, bez znalosti, čím bych mohla nahradit ty věci, které jsem neměla ráda. Tak jsem se nějak živila během těch let, ale bez radosti."

Díky náhodnému setkání Isabella objevila chutnější a zdravější stravu bez živočišných produktů a poprvé ve svém životě si užila prosté potěšení z jídla.

"Když jsem opustila 'rodinné hnízdo', měla jsem radost ze setkání s dámou, která měla obchod se zdravou rostlinnou stravou. A tam jsem poznala, že existuje jiný typ potravy, který je pro mě mnohem zdravější a mnohem příjemnější, což je obvykle nazýváno 'vegetariánstvím'. A tam jsem objevila, že 'žádné maso, žádná ryba, žádné mléko' koresponduje se stravou, které se říká vegetariánská nebo veganská. A od té doby jsem se živila s velkým potěšením."

Co vedlo Isabellu k tomu, zcela se obejít bez jídla a žít jen z prány?

V uplynulém roce (2009) se Isabella Hercelin osvobodila od potřeby fyzického jídla a žije jako breathariánka. Ve skutečnosti ji nikdy nenapadlo, že bude jednoho dne živým důkazem toho, že se lidstvo může vyživovat z prány nebo kosmické energie. Tak velmi neuvěřitelná zkušenost to byla pro Isabellu.

Jak už jsme se dozvěděli, Isabella od narození nesnášela jídlo z masa a dávala přednost rostlinné stravě. Dříve nevěděla, až mnohem později v ranné dospělosti, že jídlo, které preferuje, vždy bylo vegetariánské.

Poprvé v životě si Isabella opravdu užila chutě z jídla, když jednou objevila soucitnou a zdravou stravu bez živočišných produktů místo masité stravy naložené toxiny, která jí byla v mládí násilím nucena.

"Vždycky jsem poslouchala své tělo. Nevěděla jsem, že když se nejí maso, ryby, živočišné proteiny, že se to nazývá 'vegetariánstvím' a člověk, který nejí všechny živočišné produkty, že je vegan. Dobrá, stále jsem objevovala každý den další terminologie, které patřily k jídlu. Tato dáma mi ukázala jinou cestu ke své výživě - doporučila mi, představila mi to - a od té doby jsem si to začala užívat. A pak jsem opustila domov, řekla jsem si: 'Odteď se budu živit sama s potěšením.' Neřekla jsem, že přestanu jíst. Řekla jsem si, že bych chtěla objevit příjemné potraviny, protože prakticky 17 let jedení - tak zvaného jedení - jsem v tom neviděla nic, co by mi dalo nějaké potěšení. A tak to byla pro mě opravdu radost na mnoho let, objevit zeleninu, stravu založenou na rostlinných proteinech, která má tolik variant."

Jakmile Isabella objevila veganství, s velkým nadšením začala zkoumat všechny druhy jídla, které nabízel soucitný a Zemi přátelský způsob života.

"A tak jsem objevila celou řadu velmi, velmi chutného jídla, mnohem chutnějšího, než co jsem znala předtím. A kousek po kousku jsem se učila tento způsob. Také mi pomohlo objevení řas a semen a opravdu jsem šla do samého konce."

Ve svém průzkumu různých rostlinných druhů potravin Isabella poznala důležitost organického veganství.

"Organická strava byla pro mě v té době velmi důležitá, i když jsem to neuměla vyjádřit - z úcty k planetě. A to byl začátek uvědomění - i když tam byly předtím jiné věci - začátek uvědomění, že jsme spojeni se vším, a to je důležité, abychom jako lidské bytosti respektovali tuto Zemi, která nás přijala."

Isabella postupně začala snižovat spotřebu vařeného jídla a začala do své stravy zahrnovat více syrového ovoce a syrové zeleniny.

"A kousek po kousku, jak roky plynuly, poté, co jsem experimentovala se vším, co existovalo v rostlinné stravě, čeho jsem si víc užívala a dopřávala, moje tělo postupně volalo po další věci, po změně stravy - jinými slovy téměř úplném vyloučení obilovin, zbyla jen rýže a quinoa. Proteiny a to i ty rostlinné z mé stravy kousek po kousku také zmizely. Co se týká ovoce, ve skutečnosti jsem nikdy neměla ráda ovoce. Mé tělo nikdy skutečně nepřijalo ovoce, vyjma hroznů a čerstvých fíků. Pokud jde o vařenou zeleninu, opravdu se mnou neladila, vlastně ani ne zcela syrová, spíše tedy ta, kterou lze nazvat 'částečně vařená'. Ta mi opravdu činila potěšení, mé tělo ji přijalo."

"Hlavně jsem konzumovala vyklíčená zrna. Opravdu jsem si tento objev naklíčených zrn také užívala, asi před 20 lety. Neměla jsem zahradu, mohla bych říct, že od mého narození jsem neměla zahradu, vytvořila jsem si vlastní interiérovou zahradu, kterou má velmi ráda i má dcera, tuto domácí interiérovou zahradu a mořské řasy. A co chci říct je to, že pro mě, na mé cestě - a to je důležité - jsem opravdu naslouchala co by mi udělalo radost a mé tělo opravdu vyjádřilo, co v té chvíli potřebuje. Je to unikátní cesta pro každého a je důležité pro každého člověka nalézt, co se hodí k jeho potřebám."

Podle Isabelly tělo každé osoby má své individuální potřeby a pokud nasloucháme svému tělu, přirozeně poznáme, co lze poskytnout pro nejlepší fungování.

"A krok po kroku jsem poznala, že mé tělo zná mnohem více. My, jako lidské bytosti, jsme myslím naprosto úžasné, protože naše tělo ví. A jelikož je naše tělo řekla bych unikátní, je unikátní cesta pro každou lidskou bytost a je to na nás najít si svou vlastní cestu. A myslím, že čím více se ocitáme v tomto naslouchání, v těchto potřebách, v této radosti a harmonii, tím více nám naše tělo bude říkat, co je pro ně dobré."

Isabella začala postupně přecházet ke stravě s převahou klíčků a mořských řas. Také více dávala přednost částečně vařenému jídlu, které dobře ladilo s jejím tělem. Neočekávaná událost vedla Isabellu, aby znovu změnila svůj dietní životní styl, takový, který ji dále připravoval pro život ze Světla.

Bůh častokrát pracuje záhadnými způsoby, aby vyzdvihl a obohatil naše životy. Co se jeví jako neštěstí, se obvykle vyklube jako požehnání v přestrojení. Tohle bylo přesné také pro Isabellu: díky dceřinému drobnému poranění nohy byla Isabella zavedena do zcela nového světa Světla, který dramaticky pozměnil směr jejího života.

"Nehojilo se to. Trpěla, ale nebylo tam vůbec nic, co by ukazovalo, že má zranění, něco, co by jí mohlo způsobovat tak velkou bolest. Dokonce jsem ji nemohla ani masírovat! Křičela. Měla jsem kamaráda, který přišel k nám domů a řekl mi: 'Dobrá, to se mi stalo před 15 lety a tehdy jsem potkal paní, která pracovala jako terapeutka a měl jsem s ní jedno sezení. Nevzal jsem si boty. Ve skutečnosti jsem je přeskočil, když jsem odcházel.' Setkala jsem se s touto paní a od té chvíle se něco otevřelo, co se opravdu dotklo mého srdce. A tak je to asi 10 let, co pracuji s energií, která mi bez jakýchkoliv pochybností dělá výživu ze Světla jednodušší. Mohla jsem cítit a nejdříve, samozřejmě, zaznamenat na sobě, výhody této energie, která je absolutně neomezená a to je láska, opravdu jen láska. A tak, když šla, bylo to stejné - mohla skákat! Přinesli jsme boty, protože jsme to předvídali. Také skákala. Najednou mě to opravdu přitahovalo."

V důsledku zranění nohy její dcery byla Isabella zavedena do oblasti aplikované energetické psychologie. Terapeut si všiml jejího zájmu a vyzval Isabellu, aby šla na školení. Isabella se zúčastnila školení v Ardèche, aby i ona mohla pomáhat ostatním. Zajímavé bylo, že tyto lekce světelné energie se pravidelně shodovaly s jejím náhlým tělesným nedostatkem touhy po jídle.

"Naprosto pokaždé, když jsem šla na školení v Ardèche - jednou do měsíce - a dobrá, šla jsem tam, měla jsem půst. Cítila jsem, že když jsem v tomto druhu energie, který mě nesl... že je to energie lásky. Skutečně! Byla jsem opravdu ponořená do této lásky. Když jsem tam šla, neměla jsem vůbec hlad. Poprvé jsem měla zásobu jídla atd., ale podruhé jsem si přestala chystat zásobu jídla. A takhle to pokračovalo. V létě byly semináře, které trvaly jeden týden. Celý týden jsem také držela půst a bylo to opravdu velmi příjemné. A tak jsem objevila půst. Později mé tělo požadovalo pravidelné odpočinky (od jídla). Pokaždé, když jsem šla v létě na dovolenou, dala jsem dovolenou také svému tělu. Dělalo mi to opravdu dobře. A pak později jsem experimentovala s tím, že mé vnitřnosti byly na dovolené a mé tělo v akci, protože jsem se vyživovala tímto světlem."

Isabella přijala zdravý zvyk pravidelného cvičení v počátcích svého života. Každý den byla zapojena v nějaké formě fyzické aktivity, jako plavání nebo cyklistika. Jednou začala s půstem a zaznamenala, že to nemá v žádném případě vliv na její výdrž. Ve skutečnosti vychutnávala radost volnosti od omezení daného potřebou fyzického jídla.

"Rok od roku jsem postila víc a víc. Dostala jsem se k bodu, kdy jsem za poslední dva roky postila třikrát, čtyřikrát za rok. V loňském roce mi přítel poslal e-mail, kde psal: 'Kolikrát do roka držíš půst? Protože se mi zdá, že to děláš opravdu často.' A tak mně to došlo. Řekla jsem si: 'To je pravda!' Neuvědomila jsem si to, ale postila jsem víc a víc - čemu můžete říkat půst - jsem si jistá, že jsem skutečně postila. A tak se mé tělo domáhalo více a více odpočinku (od jídla) a já se cítila pokaždé opravdu, opravdu dobře. Také jsem zkoušela být tzv. nezávislá na jídle během túry, kdy jsem šla týden s batohem na zádech a vše v báglu - stan a všechno, co k tomu patří - chůze 10 hodin denně, vyživována jen potěšením z bytí na živu a všechno okolo mě mělo opravdu nádhernou energii. Nikdy jsem nikde necítila bolest, nikdy. Opravdu si myslím, že je to hluboké čištění, co se pozvolna děje."

Isabella obecně neplánovala, kdy by měla postit, ona jen naslouchala svému tělu a přestala jíst, když netoužila po jídle.

"Kdykoli mé tělo potřebovalo odpočinek, přestala jsem. Nevěděla jsem, kolik dnů to bude trvat. Před čtyřmi, pěti lety v létě, má dcera byla velmi zaneprázdněná během letních prázdnin; byla navštívit otce a prarodiče. Byla pryč dva měsíce během léta. Jakmile odešla, následujícího dne mé tělo potřebovalo odpočinek (od jídla). Měla jsem odpočinek, jak jsem obyčejně dělávala. Tento odpočinek trval dva měsíce bez určitého důvodu."

Během dvou měsíců žití bez fyzické potravy byla Isabella v dobré formě, přestože musela řešit další tlak a práci se stěhováním do nového domova.

"Také jsem jezdívala častěji na svém kole na pobřeží a ujela jsem 100 až 150 kilometrů za den během půstu, nebo když jsem ještě jedla nebo dostávala výživu ze Světla. Bylo to vždy pro mě možné a našla jsem energii a stav pohody. Takže během těch dvou měsíců... jsem se jen přestěhovala do nového bytu a během těchto dvou měsíců jsem pracovala osm hodin denně a když jsem se dostala domů, byla jsem zaneprázdněná mým bytem. Absolutně vše jsem předělávala - dekoraci, obrazy, stěny, mám na mysli vnitřní dekoraci stěn. Mohla jsem pracovat od 6 hodin večer do téměř půlnoci nebo do 1 hod. Spala jsem maximálně čtyři až pět hodin. Před odchodem do práce jsem se šla projít. Běhala jsem nebo se jen procházela ve spojení s vesmírem, přírodou a děkovala mnohokrát za tento život."

Být schopna žít bez jídla po dobu dvou měsíců si Isabella začala pohrávat s nápadem přestat s jídlem úplně. Rozhodla se pokračovat a spoléhat se s výživou jen na pránu.

"Když jsem se začala vyživovat jen tímto světlem, byla jsem sama s touto zkušeností, tak jsem si to mohla naplno zažít a úplně to poznat, a žít to harmonicky. Tak asi po dobu třech měsíců jsem se vyvarovala jídla se svou rodinou a přáteli, nebo jsem prostě řekla, že držím pár dnů půst, když jsem to nemohla říct jinak, což bylo akceptováno, protože jsem už po několik let téměř pravidelně držela půsty. A čekala jsem asi tři měsíce, než jsem o této výživě ze světla nebo o 'životní energii', jak ji nazývám, řekla. Dokonce to nebylo ani moc překvapením, protože jsem častokrát experimentovala s jídlem. Žádní moji přátelé opravdu nebyli překvapeni. Většinou poznamenali, že vypadám, že se dobře cítím - že vyzařuji větším klidem, včetně štěstí a bezvadného zdraví, což znamená vše. Takže zcela a téměř okamžitě akceptovali tento nový způsob mé výživy."

Pro mnoho breathariánů přechodový proces stát se breathariánem obyčejně nastane během prvních třech týdnů. Většinou jsou změny nepohodlné nebo je někdy i bolest důsledkem samočištění těla z toxinů, které jsou nahromaděné po mnoho let jedením fyzické potravy. Zajímavé, že takzvaný přechodový proces přišel Isabelle mnohem později a bylo to hodně o psychologickém boji.

"Když se podívám zpět, zjistila jsem ve své minulosti, že jak jsem se vyživovala touto energií světla, že tam byly etapy. Při zpětném pohledu jsem si všimla, že každé dva měsíce, a první byl po dvou měsících, kdy jsem po tři noci měla pocit, že zemřu. První noc po dvou měsících jsem cítila, jakoby se mé srdce mělo zastavit, téměř úplně a cítila jsem, jak se zcela propadám. Bylo to, jakoby se mé tělo trochu rozkládalo, dokonce přestože... Cítila jsem, jako bych byla trochu 'rozšířená' na mé matraci a ve vesmíru. Byla jsem skutečně vystrašená. Opravdu jsem se sama sebe po dvou měsících ptala... Pro mě výhody z výživy ze Světla byly již zřejmé, ale když za mnou přišel strach a zeptal se mě 'Dobrá, dělám dobrou věc? Je to správné, co dělám, protože tomu popravdě hluboce věřím, ale nebude to nebezpečné?' Takže se strachem přišla pochybnost a odpor, což tu noc nedělalo příjemnou. Nespala jsem celou noc. Přešel den a příští večer to začalo nanovo."

Měla jste strach ze smrti?

"Ano. Ve skutečnosti druhý večer jsem si byla vědoma strachu ze smrti a nalezla jsem se v tom samém stavu, dokonce ještě více 'rozšířeném'. A tam mi můj hlásek řekl: 'Dobrá, ano, nech to být.' A pak jsem si řekla: 'Můj hlásek mi řekl, nech to být.' Také mi to řeklo: 'Co riskuješ? Čeho se bojíš?' A pak byla má odpověď skutečně: 'Dobrá, ano, bojím se, že umřu!' Potom mi můj hlásek řekl: 'Tak co?' A to bylo, že jsem poznala opravdu, že stav ve kterém jsem se nalézala více a více rozšířená v Celku, ve Vesmíru, mi přinesl stav bytí, který byl velmi příjemný. Tak jsem si řekla: 'Dobrá, ano, ve skutečnosti pokud to je umírání, nejsem z toho vylekaná. Je to dokonce příjemné!' A tak jsem šla dále, cítila jsem, že jestli umřu nyní, umřu svobodná."

"A pak jsem udělala spojení se strachem, strach ohraničuje, strach limituje, strach omezuje, strach dokonce dokáže přinést utrpení, protože přináší překážku. A v tu chvíli jsem v tom už více nebyla zabředlá. Proto jsem to nechala zcela být. Už jsem více strach neměla. Myslím, že to byla jedna z etap, která opravdu umožňuje kompletní přeprogramování z těchto strachů a právě tak po těch dvou měsících, a od tohoto stádia věřím a už nemám strach. A to mi umožňuje žít zcela v přítomné chvíli. Žít v přítomnosti a jakoby neexistovala minulost a již více nebude potřeba budoucnosti, v danou chvíli, ta radost je obrovská."

Kromě psychologického boje se strachem ze smrti po prvních dvou měsících, se Isabelle nezdálo, že by měla obvyklé transformační příznaky jako jiní breathariáni nebo jednotlivci nezávislí na jídle, kteří tím prošli.

Takže jste neprocházela procesem 21 dnů, o kterém hovoří Jasmuheen?

"Možná jsem tím prošla. Popravdě, bez toho, že bych si to uvědomila. Ve skutečnosti jsem držela mnoho let s přestávkami půsty. Myslím, že proces probíhal hladce. Bez toho, že bych to zaznamenala, musela všechna ta očista proběhnout; jako 21denní proces, během kterého probíhá čištění týden po týdnu. Myslím, že mi to probíhalo postupně; ne za tři týdny, ale možná za několik let. A stalo se to hladce a velmi jsem to ocenila. Pro ty, kteří chtějí 21denní proces zvládnout najednou, je velice prospěšné držet půst, abychom se osvobodili od většiny předsudků a všeho dalšího, co by také mohlo vadit tělu. Takže těm, kteří to chtějí udělat, velice doporučuji to udělat, dokonce i když později ze Světla nežijí. Protože to na nich zanechá následky, buňky zaznamenají, že je to možné a tohle vytvoří stav bezvadného bytí a přeprogramuje všechny domněnky, co nás limitují."

Jakmile si Isabella osobně vyzkoušela radost žití ze Světla, pak už není návratu zpět k fyzickému jídlu.

Pokoušela jste se jíst znovu během následujících pár měsíců, které uplynuly od toho září 2009?

"Pokoušet se jíst? Ne! Když mohu cítit to potěšení... Je to více než potěšení. To co mi žití ze Světla může přinést, naplňuje mne do bodu, který jsem si nedovedla nikdy představit, a přesahuje potěšení vyživovat se pozemským jídlem. Mně tohle pozemské jídlo dává chvilkové potěšení v tu chvíli a poté pomine, a my potřebujeme jíst znovu, abychom, řekněme, našli určitou formu potěšení. Kdežto tato světelná výživa je konstantní, permanentní, nekonečná, neomezená a vyživuje láskou, která jde dokonce dále, než si dokážu představit."

Isabella věří, že všichni lidé mohou znovu objevit tuto schopnost, žít z prány. Také podporuje soucitnou stravu bez živočišných produktů.

"Myslím, že lidská rasa žila dříve ze Světla. Myslím, že v dávných časech jsme se všichni vyživovali z této energie života. Protože když řeknu, že to bylo samozřejmé, že jsem se vyživovala tímto způsobem, bylo by to, jako bych si na něco vzpomněla a vyvstala mi velice radostná a šťastná vzpomínka. Takže si myslím, že to máme všichni uvnitř sebe. Nyní nehodlám nikomu radit vyživovat se Světlem, ale opravdu vyzývám lidi které potkám, aby měli nový postoj k jídlu a přemýšleli nad tím, co jedí a aby dbali na jídlo a vodu, kterou pijeme a hluboce nad tím přemýšleli; když se krmíme: 'Co jíme?' 'Co máme na talíři?' A co je také důležité, je láska, kterou má člověk pro sebe s ohledem na jídlo. Co je na našich talířích rozhoduje o lásce, kterou máme sami pro sebe, pro ostatní a také pro přírodu."

Od té doby, co konzumujeme zvířecí těla, to skutečně neznamená, že máme rádi sami sebe.

"Ano. Pro mne, mít se rád, je tohle. Od té doby, co se živím Světlem, cítím se spojena se vším, a je pravda, že je pro mne nemyslitelné konzumovat zvířecí těla. Zvířata jsou naší součástí a jsou tak důležitá, jako lidské bytosti. A já skutečně respektuji přírodu, jejíž součástí jsou zvířata. Lidstvo prochází touto zkušeností a myslím si, že je to jen o čase, až si budeme vědomi a probudíme se k něčemu více harmonickému, milujícímu a přestaneme zabíjet zvířata. Protože já si myslím, že zabíjením zvířat zabíjíme také část sebe, jelikož jsme všichni jedno. Jelikož se více a více lidí stává vegetariány, přinejmenším více lidí se stává bdělými, takže mám velkou víru, že to skutečně uděláme pro lásku ke všemu a pro všechny."

Podobně jako u všech ostatních breathariánů, znovuobjevení svých schopností udržet se na kosmické energii je, dostat se opět do spojení se všudypřítomnou univerzální láskou.

"Když jsem se začínala dozvídat o energii, abych tak řekla, a ta energie je energie života, která proudí skrz každého z nás. A objevila jsem něco úžasného, že je pro mne zřejmé se jí vyživovat, protože v ni mám totální důvěru a myslím, že to je perfektní. Je to tak silné, tak neomezené a tak mnoho lásky - tohle žití, slovy nemohu popsat, co cítím. Mohu říci, že energie života je to, co je - zastupuje vše v životě. Vše je tvořeno touto energií života a závisí na tom, kdo nebo co jí vibruje, projevuje se jako záležitost - v tvarech předmětů, zvířatech, lidech, barvách, zelenině, přírodě. Myslím, že to je způsobeno touto vibrací, ale nejsem vědec. Jen se to snažím vyjádřit, jak nejlépe dovedu, protože slovy to skutečně nemůžeme vyjádřit. Ale mohu říci, že je mi požehnáním, že jsem to poznala v tomto životě."

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz