Na diskuzi  

Zobrazeno 2265x

Svatá Mary Ann de Paredes - lilie z Quita

"V posledních letech jejího života bylo evidentní, že eucharistický chleba byl jejím jediným jídlem, a každý tomu věřil a přestalo to být překvapivou věcí."

Dnes se vrátíme do 17. století, abychom poznali Svatou Marii Annu de Paredes, známou také jako "Lilie z Quita", byla uctívána jako Svatá z Quita z Ekvádoru.

Svatá Mary Ann de Paredes byla uznávána pro její schopnost žít bez jídla, žila po mnoho let pouze z oplatky svatého přijímání, spoléhajíc se na boží lásku k Ježíši k vyživení svého fyzického těla.

Svatá Mary Ann de Paredes se narodila 31. srpna 1618 v rodině šlechtického původu v Quitu, místokrálovství v Nové Grenadě, španělské kolonii, která se později stala Ekvádorem. Její otec, Don Jerónimo Flores Zenel de Paredes, byl šlechtic z Toleda ze Španělska, zatímco její matka Doña Mariana Granobles y Jaramillo byla rovněž aristokratického původu.

Svatá Mary Ann de Paredes byla nejmladší z jejich osmi dětí. Její rodiče byli považováni jako oddaní křesťané, velmi uznáváni měšťany. Ve skutečnosti, vždy když jejich spoluobčané hovořili o Paredesově rodině, nazývali je "domem modlení" nebo "domem svatých". Podle životopisu Svaté Marie Anny de Paredes: "Život Ježíšem požehnané Marie Anny de Paredes Y Flores, americké panny zvané Lilie z Quita", autor Otec Boero odhalil, že jakmile se narodila Svatá Mary Ann de Paredes, byl již důvod k údivu: odmítala po celý den mléko od své matky. To naznačovalo začátek inklinování Svaté Mary Ann de Paredes směrem k žití bez jídla.

"Totéž se stalo dvakrát nebo třikrát za sebou, matka nemohla se vší svou snahou ani přimět drahé dítě vzít si výživu víckrát než dvakrát denně a v určité hodiny, a to přímo v poledne a kolem půlnoci... bylo pozorováno, že každé pondělí, středu a pátek, každého týdne to započalo a vždy pokračovalo, že si vzala výživu, ale jednou, a to v poledne. Pak konečně poznali, že to nebylo vlivem špatné výživy, ale na základě abstinence, která trvala bez příčiny a byla zázrakem této duše."

Když byla Svatá Mary Ann de Paredes odstavená, dále jedla malinko jídla. Ve skutečnosti snížila ještě více svou dávku jídla, zůstávala bez jídla tři dny v týdnu. Její ovdovělá matka a celá domácnost se ji pokoušela zlákat na všechny druhy dobrého jídla, ale Svatá Mary Ann de Paredes zůstala pevná v jejím odhodlání nejíst. Na rozdíl od ostatních malých čtyřletých dětí, rozdávala darem ostatním vždy všechny sladkosti, které dostávala.

Jako malé dítě byla Svatá Mary Ann de Paredes velmi ovlivněna matčinou zbožností, často ji napodobovala v modlení a prosbách k Bohu. Dokonce i po smrti matky, když jí bylo pět let, se pozoruhodná víra Svaté Mary Ann de Paredes stala silnější. Žijíc se svou starší sestrou Doñou Jerónimou, a její rodinou, Svatá Mary Ann de Paredes byla často nalezena pohroužená ve své oddanosti k Ježíši.

"Trávila celou dobu, po kterou nebyla zaměstnána, v těchto nevinných činnostech, cvičeních zbožnosti: odešla do míst, kde byla oddělena k modlitbě, četla dobré knihy a Životy Svatých, a hlasitě se modlila. Postavila malý oltář ve své komůrce a na něm umístila malou sošku reliéfu Nejsvatější Panny Marie a další v podobě Jezulátka. Zde strávila mnoho hodin, buď zdobením dvou obrazů nebo modlením před nimi... Ačkoli byla mladší než její tři neteře, její moudrost a zralost jejího věku získala takovou vážnost a úctu, že všichni na ni pohlíželi jako na průvodkyni a mistryni."

Mladá Svatá Mary Ann de Paredes kromě denních modliteb často trávila o samotě čas pokáním, které bylo pro ani ne desetileté dítě neobvyklé. Otec Camachio, její zpovědník, byl ohromen její oddaností a uctíváním Ježíše a tak souhlasil, aby se mohla podílet ve službě u Svatého přijímání, což bylo neslýchané pro někoho tak mladého.

Před svým Prvním přijímáním se Svatá Mary Ann de Paredes vzdala svého titulu Doña a slibovala zůstat cudná po zbytek svého života. V době, kdy dosáhla deseti let, Svatá Mary Ann de Paredes obnovila svůj slib cudnosti a také přidala dva další: slib chudoby a poslušnosti. Následkem slibu chudoby dala pryč celý svůj majetek a statky zděděné po svých rodičích.

O dva roky později přesvědčila Svatá Mary Ann de Paredes svou sestru a zpovědníka, aby jí dovolili žít jako poustevnice. Podle katolické tradice byl poustevník člověk, který uctíval Boha v prostředí, které bylo odloučené od zbytku společnosti. Poustevník byl křesťan, který důsledkem svého náboženského přesvědčení žil poustevnicky, aby změnil a rozšířil své srdce. Když obdržela jejich souhlas, Svatá Mary Ann de Paredes se přestěhovala do komůrky oddělené od zbytku domu, kde si ozdobila své obydlí s pár kousky nejobyčejnějšího nábytku.

"Od té chvíle se dvanáctileté požehnané dítě dobrovolně uzavřelo ve svém ústranní, kde žilo ve středu světa uvnitř zdí otcovského domu, v hustě přeplněném městě ne jinak, než kdyby byla na nejvzdálenější a nejopuštěnější samotě pouště. Nikomu zvenčí už více nedovolila vstoupit do jejích pokojů, dokonce ani svým nejbližším příbuzným z domu, vyjma velice zřídka nebo obchodně, toužila žít zcela pro sebe a úplně odloučeně od světa, kterého se navždy vzdala."

V ústranní znovu Svatá Mary Ann de Paredes pokračovala ve své abstinenci v jídle, spoléhajíc se zcela s výživou na eucharistii. Zpovědník Svaté Mary Ann de Paredes zaznamenal její týdenní program, který zahrnoval: "V době adventu a půstu každé pondělí, středu a pátek se budu modlit na kříži od deseti do dvanácti v noci. Každý pátek si budu navíc dávat hrách do bot, nosit trnovou korunu z bodláčí... a budu postit celý týden bez ochutnání jakéhokoli sousta. Každou neděli budu mít jednu unci chleba a každý den komunikovat s Boží milostí."

Nakonec se o jejím životním stylu nezávislém na jídle dozvěděli po celém městě. Ti, kteří pochybovali o pravdivosti jejího stavu inedie, se brzy přesvědčili od těch, kteří ji znali z první ruky.

"Všichni, kdo podali svědectví o různých dějích, buď jako očití svědci nebo kdo hovořil z vlastní zkušenosti, svědčili, že všechny půsty Mary Ann bez výjimky souhlasí s tvrzením, že žila po mnoho let díky zvláštní laskavosti všemohoucího Boha a byla zcela podporována touto nebeskou a duchovní potravou, kterou každý den přijímala božím přijímáním, a nikdy víc neměla potřebu fyzického a světského jídla."

Také náboženské autority z města Quita potvrdily její schopnost být živena Boží milostí a láskou k Ježíši. "Svědectví Otce Johna Camaccia, Antonia Monosalvase a Alfonse Roxase, těch, kteří byli jejími zpovědníky a byli seznámeni s její každodenní činností, dokonce i nejbezvýznamnější, třebaže skrytou a vnitřní, nenechává místo pro pochybnosti, že opravdu žila ze svatého přijímání."

Kromě jejího věhlasu inediatky byla Svatá Mary Ann de Paredes hodně milována městskou chudinou. S jejím souhlasem sestra a švagr Svaté Mary Ann de Paredes velkoryse rozdělovali jídlo chudým, stejně jako přidali domácímu služebnictvu denně hnětení a pečení chleba, který později tentýž den rozdali. Podobně jako jiní známi inediaté v historii, jako Požehnaná Alphais z Cudotu, Svatá Mary Ann de Paredes celou svou bytostí vydávala vůni a také všechno vlastnictví s ní spojené.

"Nakonec jsem přesvědčen, že ta nejlíbeznější vůně, která vycházela z těla Mary Anny a která komunikovala se vším, co používala, demonstrovala její neposkvrněnou čistotu. Takový byl alespoň jednomyslný názor všech svědků, kteří podali důkaz v různých procesech. Říkali, že obojí, jak její osoba, tak její šaty, vysílaly téměř vždy takovou voňavou vůni..."

Po její smrti ve 26 letech v roce 1645, její tělo stále vydávalo vůni patrnou všem, kdo jí byli vzdát poslední úctu. Vůně skutečně prostupovala její rakví a byla stále přítomna, když byla o tři roky později otevřena. Kromě toho, brzy po její smrti, se Svatá Mary Ann de Paredes stala široko daleko známá jako Lilie z Quita, když najednou přes noc po její smrti vyrostla čistá bílá lilie z jámy, do které její navštěvující sluha obvykle zahrabával krev Svaté Mary Ann de Paredes po jejích činech těžkého pokání, když byla ještě naživu.

O 200 let později, 10. listopadu 1853, byla Svatá Mary Ann de Paredes blahořečena papežem Piusem IX. Následně byla o století později vysvěcena 9. července 1950 papežem Piusem XII.

Podobně jako mnoho jiných v průběhu staletí, Svatá Mary Ann de Paredes znovu ukazuje schopnost lidského těla přežívat pouze o Boží milosti. Její víra a láska k Bohu nejen povznesla jejího ducha, ale také vyživovala její fyzické tělo.

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz