Na diskuzi  

Zobrazeno 2728x

Nun Shi Hongqing - breathariánkou přes 20 let

"Kdykoli jsem meditovala během dne na slunci, má duše šla ven a letěla do Nebes. Mé bytí nebylo již více na Zemi. Nyní žiji jako breatharián a doufám, že budu jako slunce poskytující světlo Zemi, ochraňující svět a dávající teplo světu."

Od července 1990 43letá Nun Shi Hongqing z Lotosového chrámu v Číně žije nezávisle na jídle, pijíc jen vodu pokud její tělo cítí potřebu. Překvapivě Nun Shi Hongqing zažila období žití bez jídla, když jí byly tři roky.

"Nejdříve to bylo měsíc, měsíc a půl, nejdelší bylo šest měsíců. To byla nejdelší doba od roku 1990 až do současnosti. Mezi třetím a čtvrtým rokem byla nejdelší doba tříměsíční, to bylo mezi třetím a čtvrtým rokem. Mezi pěti a šesti lety byla nejdelší doba čtyři měsíce. Čtyři měsíce. Později mezi 13 a 14 lety jsem se postila sedm měsíců. Mezi 16 a 18 lety jsem to dělala devět měsíců. Cítila jsem, že devět měsíců bylo příliš krátce. Mezi 19 a 23 lety jsem se postila rok. Když mi bylo 23, stala jsem se jeptiškou, a stala jsem se nezávislou na jídle až dosud. Tak se to vyvíjelo. Možná budu v budoucnu zase jíst, ale to se uvidí. Nejedení není nic nepřirozeného. Je to přirozené. Mnoho lidí mi nevěřilo. Poté, co se mnou žili, poznali, že to mohu udělat."

Celý její život předurčoval breathariánství, Nun Shi Hongqing byla vegetariánka dokonce už v matčině lůnu.

"Než jsem se narodila, moji rodiče nebyli stejní. Během těhotenství, když jedli zvířata, jejich ústa se zkazila a oni onemocněli. Moje matka porodila devět dětí, jedla maso během osmi těhotenství. Ale když čekala mě, jedla vegetariánsky."

Takže vaši rodiče jídávali maso, ale když čekali vás, stali se vegetariány?

"Když byla má matka těhotná se mnou, jedla vegetariánsky, ale jakmile jsem se narodila, vrátila se k jedení masa. Když mi bylo devět let, začala postupně jíst vegetariánsky."

Takže, když vás matka čekala, byla vegetariánka?

"Držela se vegetariánské stravy měsíc poté, co jsem se narodila. O měsíc později jsem přestala žít s rodiči. Začala jsem žít s babičkou z matčiny strany, takže od narození jsem byla vždy vegetariánka."

Vy jste v životě nikdy nejedla maso?

"Nikdy."

A co ohledně návštěv sousedů a přátel, kteří jedli maso?

"Nikdy jsem nenavštívila domy, jak jsem cítila maso, bylo mi na zvracení. Když jsem byla malá, moje sestra a bratr schovali maso pod rýži, ale já jsem nemohla sníst rýži. Stalo se to několikrát. Pak potřetí, jsem se s nimi pohádala a více jsem s nimi nemluvila. Byla jsem velmi malá, přestala jsem jíst, ale měla jsem hodně síly."

Jako dítě Nun Shi Hongqing tíhla přirozeně k duchovnu. Ráda trávila svůj čas mezi vegetariány, mnichy a jeptiškami, a po hodiny, někdy po několik dnů, vzdávala poctu sochám Buddhy ve vesnickém chrámu.

"Za nějakou dobu, byly mi tak tři až čtyři roky, bylo to docela zajímavé, skutečně, mohla jsem sedět nehybně na místě jako socha Bodhisattvy. Jednou jsme si šli hrát na svah. Později, nevrátila jsem se domů, nikdo mě nehledal. Mysleli si, že jsem šla buď k babičce, nebo jsem byla s matkou, jen přemýšleli, kde jsem. Ve skutečnosti jsem šla do Chrámu větrného ducha a sedla jsem si pod Buddhovu sochu v obřadní síni. V té době chrám nikdo nehlídal. Později někdo řekl rodičům: 'Vaše dcera sedí už několik dnů v chrámu.' Rodiče odpověděli: 'Opravdu? Mysleli jsme, že šla k babičce.' To se stalo, když mi byly tři, čtyři roky. Později, když mi bylo pět, šest let, často jsem chodila do chrámu a přinesla jsem si vlastní kadidlo, aby mi tam hořelo."

"Byla jsem s lidmi, kteří byli vegetariáni a recitovali jméno Amitabha Buddhy nebo jméno Bodhisattvy Quan Yin. Zůstala jsem s nimi a nevrátila jsem se domů. Má rodina mě ani nehledala. Když jsem byla malá, byla jsem klidná. Když jsem byla dítě, byla jsem skoro němá. Nemluvila jsem. Proč jsem nemluvila? Měla jsem pocit, že naše konverzace je nudná, ne o tom, co mě zajímalo. Tudíž, každý říkal: 'To dítě je jako němé, ono nemluví.' Dokonce jsem nezdravila ani své rodiče, jen jsem se poklonila."

Takže, když jste byla mladá, vaši rodiče ani neshledali, že jste se obešla po mnoho dnů bez jídla?

"Ne, nevěděli to, protože jsme měli tři domovy. Babička z otcovy strany, babička z matčiny strany, a stejně tak u mojí matky. Tudíž moji rodiče o tom nic nevěděli."

"Když mi bylo sedm, osm let, nelíbilo se mi zůstávat doma. Pořád jsem si hrála venku, ale nešla jsem si hrát k někomu domů. Šla jsem jen na místa, kde jsem mohla najít Bodhisattvy, vegetariánské jídlo a recitovat sútru. Byl tam poblíž malý chrám Chrám větrného ducha. Bylo to velmi blízko. Vždycky jsem trávila čas mluvením k Bodhisattvě a poklonila jsem se před ní. Byla to má nejoblíbenější činnost. To bylo v mých sedmi, osmi letech. Později, když mi bylo devět, deset let, chtěla jsem najít útočiště u Buddhy."

"Můj otec má srdce Bódhisattvy, je velmi soucitný. Můj otec se mnou sympatizoval, když viděl, že náležitě nejím, protože mé další tři sestry byly ke mně velmi hrubé. Když bylo maso, snědly to všechno. Když nebylo maso, jedly mou vegetariánskou stravu. Poté co snědly všechno tofu z mé misky, zanechaly mi jen misku rýže s vodou. Tři sestry se mnou takto zacházely každý den."

"Pak jsem se rozhodla, že už nikdy v mém životě nebudu jíst a tím už víc nebude bojů. Proto měl se mnou můj otec soucit. Ptal se mnicha Xiaa: 'Mohl byste, prosím, přijmout mou dceru do chrámu, mimo světský život, aby mohla žít lepším životem a lépe si užívat jídla a života?' Mnich řekl: 'Dobrá, ale to záleží také na jejím osudu.' Mistr Zhoug Jian z města Ganzhou dříve vrátil mnoho lidí."

"Poté, co jsem se tam dostala, jsme na sebe narazili, když jsem šla nahoru, on šel dolů. Poté, co jsme se setkali, vedl náš obřad, abychom se stali Buddhisty. Má matka i já jsme hledaly útočiště u Buddhy. V tu dobu mi bylo jen devět let. Když mi bylo kolem osmi nebo devíti, do deseti let, jsem se cítila pohodlně, když jsem nejedla žádné jídlo."

Jak jste se stala breathariánkou a přestala jíst?

"Přijela jsem do Lotosové hory jako nezasvěcenec. Je to chrám pro mnichy, já jsem žena. Myslela jsem, že mě jako ženu, která nic nepotřebuje, nic nejí a přichází do tohoto chrámu duchovně praktikovat, že mě nikdo nebude obtěžovat. Že mě jen nechají dělat, co chci. Během mého praktikování jsem recitovala sútry a uctívala Buddhu. Nedostala jsem z chrámu žádnou peněžitou podporu. Řekla jsem Buddhovi, že by mě udělalo šťastnou, kdybych se stala osvíceným žijícím Buddhou. Do Lotosových hor jsem přijela 20. června 1990 a přestala jsem jíst kolem 20. července."

Co se ve vašem životě stalo, co bylo motivací, abyste se stala breathariánkou?

"Prostě jsem přirozeně přestala jíst."

Od roku 1990 Nun Shi Hongqing z Lotosového chrámu v Číně žije nezávisle na jídle, pije jen vodu, pokud její tělo cítí potřebu. Byla vegankou po celý svůj život předtím, než se stala breathariánkou. Nun Shi Hongqing překvapivě zažila období žití bez jídla, když jí byly tři roky, někdy žila po dlouhou až tří měsíční dobu bez jídla ve věku mezi třemi až čtyřmi roky. Nun Shi Hongqing žila jednoduchým vesnickým životem v harmonii s přírodou, která jí poskytovala všechnu výživu, kterou potřebovala.

"Tak, tady jsem vyrůstala."

"Můžete jíst větve tohoto stromu. Také můžete jíst tyto divoké plody. Jsou velmi sladké, velmi chutné. Zde tento strom je broskvoň, a tento strom je Ren-qian. Všechny plodí divoké ovoce. Vidíte všechny ty plané plody na stromech? My venkované jíme jen tyto plané plody. Nepotřebujeme kupovat žádné ovoce. Můžeme si jen posbírat ovoce ze stromu nebo ze země. Pokud chcete postit, můžete jíst tyto plody. Dají vám energii. Můžete je jen spolknout dokonce i bez žvýkání. Nemají žádná chemická hnojiva a pesticidy a jsou vyživovány přírodní vodou z potoka. Když je poprvé začnete jíst, nejezte příliš mnoho. Jezte jen pár, dokud se nebudete cítit sytí. Jsou sladké chuti, vůbec ne hořké."

Můžeme jíst tohle?

"Ano."

Chutná to dobře, tak sladce!

"Ano. Dejte si ještě pár."

Je to větev stromu, jak to, že to chutná tak sladce jako ovoce?

"Je to plané. Bylo to sladké od nepaměti."

Strom je velmi duchovní.

"Je to velmi duchovní."

Začala jste to jíst předtím, než jste skončila s jídlem?

"Než jsem přestala jíst jídlo, přišla jsem sem a posbírala větve k jídlu. Pak jsem pomalu jedla méně a méně jídla. Když jsem byla malá, cítila jsem se tak dobře, když jsem tady seděla. Tady je potok stékající odsud dolů a tam je most přes potok. Také je tu trochu stínu. Seděla jsem tady a meditovala a nikdo mě nevyrušoval. Když jsem byla malá, meditovávala jsem tady."

Velmi klidné.

"Bylo to tak klidné. Pak jsem nabrala množství přírodní energie, neměla jsem žádný nedostatek kyslíku. Když jsem byla malá, hrávala jsem si v potoku. Poté, co jsem přestala jíst, meditovávala jsem tady. Bylo to ohromné místo pro meditaci, protože mě nikdo nerušil. Mohla jsem slyšet zvuk vody ve dne i v noci. Vítr foukal a to bylo tak příjemné, zatímco jsem meditovala, že jsem zapomněla na jídlo. Meditovala jsem tady tři až čtyři dny v týdnu, a zapomněla jsem jít domů. Když jsem byla malá, ráda jsem si tu hrála. Toto místo má tak velkou feng-shui. Zelenina tam dole se nazývá 'velká zelenina', nebo 'gai-cai.'"

Tak to je gai-cai. Jsou obrovské!

"Jsou chutné a výživné. Jejich vědecké jméno je 'gai-cai', ale my jim říkáme 'velká zelenina'. Je to velmi výživná zelenina. Vidíte potok? Je zde velmi klidný. Když jsem byla malá, hrála jsem si na balvanech. Vezmu vás se vykoupat támhle dolů. Proud vody může vyléčit kožní onemocnění a oteklé svaly."

"Tohle je přírodní pramenitá voda. Nemá vůbec žádné znečištění. Ano, je to přírodní. Proto je tak dobrá. Nemusíme jíst žádné jídlo. Voda stačí, aby nás vyživila. Tato tráva udržuje naše zuby velmi zdravé. Dokonce otevírá meridiánové body v ústech, které jsou spojeny se zbytkem těla. Pijeme vodu z hor každý den. Říkáme jí 'světová horská voda'. Má velmi dobrou energii a my ji můžeme používat na mytí rukou i na koupání. Obsahuje mnoho horské vegetace. Vegetace v horách udržuje vodu čistou. Zdroje vody jsou také velmi čisté. Voda v nížině pochází z malých řek, ale naše voda, tenhle druh vody, pochází z hor. Voda, která protéká stromy v horách, nemá žádné znečištění a pomáhá nám prodloužit si život."

Kam to potrubí vede?

"Toto potrubí vede až na vrchol hory."

Takže voda je pramenitá voda z hor?

"Ano. Tato horská pramenitá voda nemá vůbec žádné znečištění."

Mohu se napít?

"Ano. Můžete. Můžete si tím také omýt váš obličej. Vaše kůže bude tak jemná, tak krásná. Ale voda ve městě je vedena ze suché půdy. Tato voda je přírodní, pramenitá voda."

Chutná tak lahodně!

"Takže pokud chcete žít dlouhý život, musíte žít v horách. Můžete dokonce postit a přestat jíst. Můžete přežít jen z trošky pitné vody. Zdroj této vody je živen přírodními živinami z vegetace, proto chutná velmi dobře. Piji tuto vodu odmala. Poté, co jsem se trochu napila, jsem meditovala a recitovala Buddhovo jméno a zapomněla jsem jíst. Takže postupně jsem se zaměřila na recitaci Buddhova jména a na duchovní praktikování. V této vodě je mnoho výživy z přírody – z rostlin a květin – takže se voda stane také výživnou. Voda pochází odtud a tento strom dostává výživu a tím se stává voda nejlepší kvality."

Se svolením svých rodičů se Nun Shi Hongqing v devíti letech stala klášterním praktikujícím. Do této doby byla nezávislá na jídle po dobu čtyř měsíců.

"Poté, co jsem nalezla v devíti letech útočiště u svého mistra, stala jsem se pečlivější v meditaci. Vůbec jsem nemusela bojovat s ostatními. Protože jsem byla malá, nerada jsem s kýmkoli bojovala. Dala jsem cokoli, oč lidé požádali."

Co se více stalo poté, co jste se stala jeptiškou?

"Poté, co jsem se stala jeptiškou, nestarala jsem se o nic víc. Dala jsem všechno mé dobré oblečení druhým a ponechala si ty otrhané věci pro sebe."

V devíti letech jste měla více zkušeností, než dříve. Cítila jste nějaký rozdíl?

"Jediným rozdílem bylo, že když jsem nejedla, byla jsem plná energie. Měla jsem hodně síly na řezání dřeva a přenášení vody."

Poté, co jste se stala jeptiškou, se doba nezávislá na jídle, kterou jste prošla, stávala delší a delší, správně?

"Delší a delší."

"Jako breathariánka si myslím, že slunce je velmi důležité. Slunce nic nejí a funguje si samo. Přestala jsem jíst a stala se breathariánkou. Od roku 1990 jsem nejedla žádné jídlo. Je to nejdelší doba, po kterou jsem nejedla. Dříve, když jsem nesnesla hlad, jedla jsem. Později jsem jen přirozeně přestala jíst. Kdybych chtěla jíst, přirozeně bych také jedla. Takže být breathariánem není výsledkem pevné vůle, ale přirozeným stavem."

Byla změna na breathariánku těžká?

"Nebylo to tak těžké přestat jíst. Udělala jsem to přirozeně. Prostě jsem se cítila jako normální člověk."

Jedla jste méně a méně a pak jste nakonec přestala jíst úplně nebo jste napřed přemýšlela o zastavení příjmu potravy a pak jste přestala?

"Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Jedla jsem, protože můj žaludek cítil hlad a tak jsem jedla. Kdybych nic nejedla, necítila bych se dobře. Když jsem byla malá, nechápala jsem, co je to půst. Prostě jsem přestala jíst, když jsem neměla hlad, nebylo to úmyslné. Někteří lidé přestanou jíst z nějakého důvodu, třeba chtěli být slavní nebo dosáhnout určitých podmínek. Ale v mém případě to pro mě bylo velice normální."

Jak jste se cítila první den, když jste přestala jíst?

"První den jsem necítila hlad. Nepociťovala jsem nic zvláštního."

Prostě jste neměla chuť k jídlu?

"Jen jsem neměla chuť k jídlu. Bylo to velmi přirozené."

Cítila jste nějaký rozdíl po třech až čtyřech dnech? Cítila jste změny na těle a emocích?

"Necítila jsem žádné změny. Četla jsem sútry a čím více jsem četla, tím lépe jsem se cítila. Četla jsem sútry ve dne v noci. Dokonce jsem nebyla ani ospalá."

Onemocněla jste? Cítila jste něco dalšího?

"Ne."

Po týdnu, po měsíci a pak po třech měsících, jak jste se fyzicky cítila v každé fázi?

"Nepociťovala jsem rozdíl. Cítila jsem se skvěle. Nabrala jsem nějakou váhu a měla více energie."

Takže jste se fyzicky cítila lépe?

"Ano. Cítila jsem se lehčí, když jsem přestala jíst. Měla jsem více a více energie. Zdálo se, jako bych byla elektricky nabita. Měla jsem spoustu energie a nepotřebovala jsem spát. Pokud jsem zkoušela jíst, zvracela jsem."

Co tím myslíte?

"Nemohla jsem udržet potravu, zvracela jsem, tak jsem přestala jíst."

Tak jste se stala úplnou breathariánkou.

"Ano, přirozenou cestou."

Toužila jste během tohoto období po jídle, nebo jste měla hlad? Dožadovala jste se nějaké zeleniny?

"Ne. Než jsem přestala jíst, pila jsem vodu a jedla zeleninu a rýži. Když jsem přestala jíst, cítila jsem někdy žízeň, tak jsem v suchých dnech pila trochu vody. Ale pila jsem vodu zřídka."

Toužila jste někdy po jídle?

"Ne. Když jsem přestala jíst, pocit v žaludku byl stejný jako předtím, takže už jsem neměla více chuť k jídlu. Když jsem byla malá, myslela jsem, že nejíst je legrace. Byla jsem příliš malá, abych něčemu rozuměla. Začala jsem recitovat sútry ve čtyřech letech. Nikdy jsem neměla určitý cíl, stát se nezávislou na jídle. Jen jsem se cítila ohromně, když jsem přestala jíst. Cítila jsem se bezstarostně, zatímco jsem recitovala sútry s praktikujícími. Vědecky, pokud lidé přestanou jíst, umřou hlady, ale co se týče mě, já nic nevěděla. Nepraktikovala jsem žádnou metodu, byla jsem jen vesnická holka a Buddha mě chránil, takže jsem se cítila velmi šťastná, když jsem přestala jíst. Když jsem se postila, jen jsem tak seděla v chrámu, koukala na Buddhovu sochu a vychutnávala vůni z kadidla."

Mistryně, pracovala jste na farmě už jako dítě?

"Ano, když jsem byla dítě, sbírala jsem dřevo. My horalé jsme vyrůstali v přírodě a používali dřevo na vaření."

Jaký druh zemědělských prací jste dělala každý den?

"Sbírali jsme a připravovali dříví na oheň a pěstovali plodiny. Starala jsem se o kulatinu pro výstavbu domů. Nám horalům vyrůstajícím v přírodě, se nelíbí kupovat ocelové tyče. Děláme to každý den. Když žijeme v takové přírodě, jdeme do kopce sbírat dříví na oheň a používáme kulatinu na stavbu domů."

Vidím, že jste tak energická a nejíte žádnou potravu.

"My breathariáni nepotřebujeme jíst. Takové sbírání dřeva je normální aktivita. Jsem velmi silná."

Musela jste nosit mnoho velkých svazků dřeva jako je tento?

"Ano, mnoho. Jeden svazek má více než 50 kilogramů. Svázala jsem ho velmi pevně. Jsou to velmi pevné větvičky."

Poté, co jste přestala jíst, cítila jste se slabší, když jste tohle nosila, než předtím?

"Cítila jsem se silnější, než dřív. Protože jsem duchovně praktikovala. Když přestaneme jíst, máme více síly, než ostatní lidé, a můžeme mít více síly, než kdokoli jiný."

Takže máte více síly?

"Ano. To je náš život v přirozeném prostředí."

Cítíte vůbec, že je to těžké?

"Ne, necítím."

Tento kus dřeva je tak těžký. Je tak silný.

"Ten může být použit na stavbu domů. Poté, co ho donesu domů, můžeme ho použít ke stavbě našich domů. Nic nás to nestojí."

Mohou být všechny domy postaveny z tohoto?

"Ano. Dům postaven z 'horského stromu' nebude plesnivět, hnít, nebude napaden termity. Některé domy postavené ze dřeva jiných starých stromů by po chvíli ztrouchnivěly. Ale ze dřeva 'horského stromu' vydržely stovky let a nebyly napadeny. Proto horalé používají toto ke stavbě domů. Proto život v horách nestojí moc peněz."

Jste tak silná!

"Toto dřevo je z 'horského stromu'. Jsou to větve. Tak proč je tu nejdřív necháme? Necháme je zde vyschnout. Poté, co vyschnou, vyneseme je nahoru a použijeme na oheň. Dřevo z 'horského stromu' může být použito na stavbu domů a větve mohou být použity jako palivové dříví. Tohle je z kaméliového stromu. Větve mají mnoho použití. Někteří lidé neřežou živé větve, když řežou palivové dříví. Řežou jen mrtvé větve. Proč neřežou živé větve? Protože rostliny mají také svůj život. Proto chceme řezat mrtvé větve. Příliš staré stromy. Také mají život, pokud je řežete, budou se zlobit. Proto bychom měli chránit životní prostředí. Musíme šetřit vegetaci v naší zemi a na světě. Takže ochrana lesů je naše povinnost. My vegani, odříkající a breathariáni nemůžeme uřezat cokoli se životem. Když stromy zestárnou, umírají, jejich duše opouští tento svět, můžeme je pokácet na oheň. Nemůžeme řezat živé větve. Pokud tak učiníme, strom se rozzlobí. Jeho duch bude odříznut. Pokud ho uříznete, vytvoříte si špatnou karmu (odplatu). Pouze tento druh větví může být použit na rozdělání ohně. Jako tento."

"Pojďte sem, to je pro vás."

"Kachny nebudou hlučné, pokud jsou syté. Takže tady v našich lidských životech, každé zvíře kolem nás má život. Měli bychom chránit zvířata, lesy a všechny věci, které mají život. Jsou to cítící bytosti s životem. Měli bychom ochraňovat a starat se o všechny cítící bytosti. Lidé jsou nejvyššími bytostmi. Měli bychom chránit všechno se životem. Dokonce i dřevo a rostliny mají duše. Proto sochy Bodhisattvy jsou vytvořeny z kafrového dřeva. Od dávných dob jsou Buddhové lidé, kteří dosáhli osvícení. Někdy se vrací jako lidé, aby ochraňovali cítící bytosti. Kuřata a kachny jsou také cítící bytosti. My horalé, staří muži a staré ženy, všichni vyrůstáme v přírodě. Dvacet čtyři hodin denně jsme vyživováni celými zrny. Proto jsme zdraví."

"Cítím, že život je velmi pestrý, když nejím. Žití na světě se stává velmi jednoduché. Cítím se dobře mentálně i fyzicky. Pokud to tak budu moci dělat po celý život, budu šťastnější."

Aby ověřili její schopnost žít bez jídla, byla Nun Shi Hongqing pod pečlivým pozorováním a podstoupila sérií fyzických i psychických testů.

Když jste se stala breathariánkou, co si o vás mysleli lidé okolo vás?

"Poté, co jsem přestala jíst, mnoho lidí nevěřilo. Lidé v chrámu mi řekli, že Guo Xue-Liang z krajské televizní stanice řekl, že by chtěl se mnou rozhovor."

Mohla byste nám prosím sdělit, jaké druhy testů jste prodělala?

"První den rozhovoru zůstali se mnou všichni v chrámu. Tým zahrnoval dámu ze Shanghaje a dámu z Nanchangu, ministra z Tengzhou a další osobu z Ganxie. Každý den po 24 hodin byli se mnou, aby viděli, zda opravdu žiji bez jídla nebo to jen předstírám. Ve skutečnosti byli docela legrační. Řekli mi: 'Nejíte, dobrá! Uvidíme, zda budete mít stále energii.' Požádali mě, abych jim nabrala vodu, prala prádlo a deky – to bylo první den. Potom se z té hry unavili, povídali si mezi sebou a sledovali TV, ale já musela dělat společně s nimi to samé. Když jedli, musela jsem s nimi být také. Bylo dohodnuto, že v době jídla, místo toho, abych šla pryč nebo zůstala venku, trvali na tom, abych s nimi seděla u stolu. Proč? Chtěli vidět, zda mám touhu jíst. To byl první den."

"Test druhého dne bylo sbírání dřeva z hor. Lotosová hora je velmi vysoká, více než 1800 metrů nad mořem. Požádali mě, abych šplhala do hor a sekala dřevo, aby viděli, jestli mám na to energii, jelikož člověk musí být silný, aby řezal dřevo. Nařezala jsem dřevo a vrátila se do chrámu uvařit. Ale zatímco lezli nahoru a dolů, šli pomaleji než já. Jedli mnoho jídla, přesto šli nejistě, zatímco já šla svižně. Poté, co jsem složila dřevo, požádali mě, abych nanosila trochu vody. To bylo druhého dne."

"Třetího dne mě požádali, abych nanosila cihly a kameny na vybudování místnosti pro opata. Nyní je v Lotosové hoře používána jako kuchyň. Chtěli vidět, kolik energie mám bez jídla. Nosila jsem kameny a hlínu, které vážily kolem 65 kilogramů. Takže příští den jsem musela nosit hlínu a kameny a lézt po stěnách. Ženy, které na tom místě bydlely, nemohly takto pracovat a nosit těžké věci. Chtěli, abych to dělala, protože chtěli vědět, zda by breathariánka jako já mohla mít větší sílu než jiní lidé. Tak jsem dělala toto všechno. Dokonce když řekli, že mohu přestat, nepřestala jsem. Řekla jsem: 'Dobře. Pokud chcete, abych nosila tyto věci, tak budu.' Měli dvě osoby, které měly nést stejnou zátěž, ale ony stále nemohly dělat lépe než já. To bylo třetího dne."

"Čtvrtý den jsme soutěžili v nošení koše rýže. V poledne jsme všichni nesli koš, který vážil 44 kilogramů. Novinář nás viděl nést ten koš. Šla jsem, jako bych se vznášela, nemohli mi stačit. Komentovali: 'Tato osoba je silnější, než my, kteří jíme maso!' Toho odpoledne reportéři z televizní stanice mě přišli natáčet, jak táhnu volský vůz a nosím koše rýže, sestupujíc z hor. Později jsme nosili rýži. Byla jsem schopna nosit 65 kilogramů rýže. To bylo čtvrtého dne. Když skončili s natáčením pan Pan z Okresního úřadu Ningdu, pan Lai Qi-hua Okresní vysoký úředník a někteří z policie se na mě také přišli podívat, tak jsem musela nosit další věci, aby to viděli."

"Pokračovali v natáčení. Za čtyři dny bylo vše hotovo. Zůstali se mnou po dobu deseti dnů v sousedním komunitním centru. Také mě zkoumali na Fyzikální fakultě výzkumného centra. V sousedním komunitním centru novináři sledovali několik žen, které tam pracovali. Možná si mysleli, protože jsem žila v Lotosové hoře tak dlouho, že staří mniši a jeptišky, kteří byli mými přáteli, že mi nosili jídlo. Ale když mě zanechali v sousedním komunitním centru, nedostala jsem žádné jídlo od nikoho. Zůstali tam se mnou, dokonce dali pečeť na dveře, spali společně se mnou a venku strážili. Nikdo neměl dovoleno vzít pečeť."

"Po deseti dnech v sousedním komunitním centru přišly studijní výsledky z výzkumného centra. To bylo desátý den. Nejdříve mě natáčeli čtyři dny a pak mě deset dnů zkoumali. Týden předtím, Guo Xue-Liang, novinář z místní krajské TV stanice v Ningdu požádal lékaře v okolí komunitního centra, aby mě izolovali a udělali mi rentgen žaludku, kvůli jejich zkoumání. Řekli, že vědecky žádný normální člověk nemůže přežít bez jídla. Řekli, že je to nemožné. Takže vedoucí ze sousedského komunitního centra Mr. Kang požádal, abych byla izolována. Měli schůzi v městě Tianjin a rozhodli požádat lékaře v centru, aby mě vyšetřili. Chtěli zjistit, čeho jsem dosáhla tím, že nejím."

"Týden po schůzce jim doktoři předali výsledky výzkumu, které prokázaly, že jsem zcela normální, i když nejím žádné jídlo. Nebyl to jen jeden člověk, ale tři lidé, kteří byli spolu studování. Jeden člověk měl normální fyzickou kondici, jeden měl nějaké nemoci, a další osoba žila bez jídla. Vyšetřovali naši krev. Krev nemocné osoby vypadá odlišně. Krev zdravého člověka také vypadá jinak. Kromě toho od doby, co jsem breatharián, vypadá má krev také jinak. Barva mé krve na obrázku byla zelená, což ukázalo optimální zdravotní stav. Byla jsem prokázána za extrémně zdravou. Po kontrole ostatních dvou případů, výsledky krevních testů nepředčili výsledky lidí, kteří žili bez jídla, jako já. Takže test byl úspěšný. My breathariáni máme vynikající kvalitu krve. Je to proto, že se prostě nedotkneme jídla. Kdyby nebylo srovnání těchto případových studií, nebyli by schopni rozlišit (podle krve), kdo má dobré zdraví a kdo ne."

Kontrolovali vám tep, krev a krevní tlak?

"Můj krevní tlak byl zcela normální, má fyzická kondice byla vynikající. Krevní skupina a krevní tlak jsou odlišné, krevní skupina B a skupina A nevypadají stejně. Krev pacienta vypadá trochu fialově. Krev obyčejného člověka má červenou nebo světle růžovou barvu, ale barva krve vysoce duchovního člověka má modrozelenou barvu, když ji vyfotíte. Je to velmi vzácná barva. Takže vědecké studie ukazují, že má energie a krev se jeví jako vynikající. Testovali mou krev použitím vědeckých metod neboť jinak by nemohli prokázat, že jsem breatharián. Poté, co se mnou zpravodaj udělal rozhovor, se můj mistr také stal breathariánem."

"Doufám, že odškodním cítící bytosti tím, že jsem breathariánka a pomohu přinést světu mír."

Když jste se stala breathariánkou, pociťovala jste nějaké změny v myšlení?

"Jako breathariánka bych si přála, aby každý člověk na světě přestal jíst. Bylo by to velkým přínosem pro Zemi. Mohli bychom ušetřit mnoho jídla a to je prospěšné v mnoha aspektech. Také bych si přála, aby každý na světě mohl být zdráv před tím, než odejde ze světa. Cítím se velmi zdravá jako breathariánka. Bez jídla jsem volná od jakékoli zátěže. Cítím se velmi zdravě. Nemám žádné jiné myšlenky. Cítím se svobodná jako Buddhovo dítě. Takže, když se staneme breathariánem, jsme v dobré náladě. Můžeme pracovat a recitovat sútry celý den bez pocitu únavy."

Ohledně pití vody...

"Tady je šálek vody. Když mám žízeň, tak se trochu napiji. Když nemám žízeň, jeden šálek vody stačí. Piji různé množství vody v různých ročních obdobích. Na jaře piji velmi málo, v létě piji více. V létě piji snad dva šálky vody denně. V zimě potřebuji jen jeden šálek za týden. Když mám v krku pocit sucha, po nějaké době musím vypít trochu vody. Jinak bych cítila v krku pálení a sucho. Ale to je v pořádku, až vypiji trochu vody. Ale nepiji mnoho. Když praktikuji a piji příliš mnoho vody, cítím se nepohodlně. Cítím se velmi dobře, když piji málo vody. Cítím se v dobré náladě a ve všech aspektech."

"Takže, když žijeme bez jídla, nic nám neschází. Nejíst je pro lidské zdraví to nejlepší, protože vaše tělo není kontaminováno. Není to tak, že tím, že nechceme jíst, jsme chtěli něco získat. Od dětství jsem se nepokoušela něco získat, tím, že nejím. Je to prostě tak, že jsem se cítila lépe a lépe bez jídla. Cítím se plná energie a čilá ve všech aspektech."

Poté, co jste přestala jíst, byla jste nemocná?

"Poté, co jsem přestala jíst, jsem zdravější a zdravější."

Stala jste se zdravější. Jste zřídka nemocná?

"Nikdy jsem nebyla nemocná. Nedostala jsem žádné injekce, nebrala žádné léky. Zjistila jsem, že život bez jídla, ale meditující a cestující po celém světě, je velmi radostný a velmi přirozený. Lidé se o mě nemusí starat. Je také velmi jednoduché zařídit spaní. Mohu spát kdekoli, v obývacím pokoji, v jídelně. Mohu překonat trampoty, abych přinesla štěstí cítícím bytostem. Nezdržela jsem se jídla úmyslně. Stalo se to přirozeně. Nedělala jsem to, abych ušetřila peníze. Prostě nejím. Pokud chci jíst, mám peníze. V duchovní praxi člověk stejně nepotřebuje utrácet mnoho za jídlo. Prostě nemám chuť k jídlu. Cítím se plná energie. Pokud máte pocit plnosti bez jídla, jaký by měl smysl jíst? Cítila bych se nepříjemně."

Ano. Máte nějaké metody pro někoho, kdo chce také přestat jíst? Máte nějakého žáka, který za nějakou dobu může přestat jíst?

"Ano, mám."

Učíte ho metodu?

"Neučím. Jen přirozeně se mnou, praktikuje. Někteří z nás zde společně praktikují, on jen přirozeně přestal jíst. Žití bez jídla nemůže být vyučováno prostřednictvím metody. Děje se to přirozeně. Závisí to na každém jednotlivci, na jeho praktikování, moci a žaludku. Někteří z mých žáků mohou přestat jíst za půl měsíce až za tři měsíce. Nepijí ani moc vody."

"Jako breathariánka si přeji, aby svět byl v míru bez válek, aby králové, vladaři a obyčejní lidé mohli žít v harmonii. Když jsem byla mladá, modlila jsem se za světový mír. Proč? Jen když je svět v míru, mohou lidé duchovně praktikovat. Duchovní praktikující a breathariáni se všichni obávají válek, protože lidé by žili ve strachu a králové a vladaři ve světě by neměli klid. To je číslo jedna. Číslo dvě, když je zemětřesení a záplavy, králové a vladaři ve světě ani nemohou žít v klidu. My breathariáni recitujeme sútry a uctíváme Buddhu, modlíme se za světový mír aby králové a vladaři na světě mohli spát v míru. Kdekoli je válka, zemětřesení nebo záplavy, každý na světě bude ovlivněn."

"Tak bychom my breathariáni měli přispět Zemi. Doufáme, že lidé ve světě nebudou zakoušet tyto věci. Způsob, jakým přispívám k odvrácení katastrof, je praktikování Lotosové sútry a modlím se, aby lidé na světě nezakoušeli katastrofy. Doufám, že skrze recitování súter a uctívání Buddhy, my breathariáni můžeme přinést světu mír. Často si myslím, že by bylo nejlepší, kdyby každý na světě mohl být breathariánem. Breathariáni mohou sloužit lidem, zmírnit utrpení a katastrofy, chránit lidi všech profesí, být úspěšní v jakékoli kariéře, kterou si vyberou, a neonemocní, což je nejlepší. Mohou žít v dobrém zdravotním stavu a pomáhat těm, co jsou v nevýhodě."

"Pro vaši bezpečnost, prosím, nezkoušejte přestat jíst bez průvodce."

Pro Nun Shi Hongqing být breathariánkou bez duchovního praktikování nestačí. Ve skutečnosti doporučuje soucitný životní styl bez živočišných produktů, jako postoj respektu pro všechno živé včetně rostlin a samy Matky přírody.

Když jste byla malá, seděla jste ráda na slunci?

"Když jsem byla malá, milovala jsem meditování na slunci. Seděla jsem na slunci během dne a za měsíce v noci. Praktikovala jsem obojí jin i jang a získala jsem mnoho moudrosti v krátké době. Čím více jsem meditovala a čím více jsem absorbovala sluneční svit, tím silnější a zdravější jsem se stávala. Cítím se velmi uvolněně v přírodě."

"Lidé jsou nejvyspělejší bytosti. Máme znalosti, jak chránit zvířata. Lidé jsou nejinteligentnější. Tudíž bychom měli udržet štěstí ve světě, milovat zvířata, chránit lesy a všechny zdroje. Můžeme to udělat."

Takže, když meditujete, cítíte nějaký rozdíl, když jste na slunci?

"Kdykoli vidím slunce, slunce jde přímo do mého srdce, cítím teplo po celém těle."

Cítíte silnou sluneční energii?

"Sluneční energie je velmi silná. Obojí, jak slunce, tak i Měsíc, má energii. Můžeme meditovat v noci, pak je to také v pohodě. Je to velmi poklidné. Slunce ve dne je velmi teplé a to plní naše tělo energií."

Mistryně, právě jste řekla, že když meditujete na slunci, cítíte teplo, což je velmi důležité. Také jste řekla, že slunce vchází do vašeho srdce, myslíte si tedy, že je vzájemný vztah mezi breathariánem a meditací na slunci?

"Ano, je. Když jsem na slunci, má duše jde ke slunci. Když vidím slunce, cítím teplo po celém těle. Mám pocit, že jsem také slunce. Mohu osvítit Zemi. Jako slunce, mohu dát své srdce světu. Nyní žiji jako breatharián a doufám, že budu jako slunce dávat světlo Zemi, chránit svět a dávat teplo světu."

Zdroj: http://www.suprememastertv.cz